aneb Trahit sua quemque voluptas.

Tak,... mám tu pro vás dalši kapitolu. Tentokrát hodně krátkou, ale snad to vyváží obsah. ;)
_____________________________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________________________

Severusi,

protože jsi trval na tom, abych se ještě jednou setkal se svou rodinou předtím, než… odejdu, domluvil jsem, že se tu poslední neděli setkám s mamkou, taťkou a Rose na obědě na Grimmauldově náměstí. Říkal jsem ti, že bych raději prostě jen tak zmizel, že mi v tom pomohou vzpomínky na vánoce, ale trval jsi na tom, abych se s nimi ještě jednou setkal, a pravděpodobně jsi měl pravdu.

Tak nějak to uzavřít - samozřejmě to není lehké. Myslím, jak se rozloučíš s lidmi, kteří očekávají, že tě za pár týdnů zase uvidí? Ale zvládl jsem jim všem ukázat, co k nim cítím.

Vysvětlil jsem svému otci, jak moc ho respektuji a obdivuji. Matce jsem sdělil, jak hluboce její pomoc a důvěra ve mně ovlivnily můj život. Ale nejtěžší a nejvíc srdcervoucí bylo opustit Rose. Myslím, že možná proto, že jsem ztrátu rodičů už jednou prožil, můj zármutek, že je opět ztrácím, byl trochu mírnější. Ne o moc. Jen tak, že jsem během oběda s křikem neodběhl od stolu.

Ale Rose, ach Merline, Rose. To odpoledne jsme si hráli u Siriuse na zahradě. Seděli jsme na té voňavé chladivé trávě, ona se mi vyškrábala do klína a usnula. Dlouho jsem jen tak seděl, tiše brečel a držel ji - vyléval jsem ze sebe smutek. Odmítl jsem brečet vzteky nebo nenávistí; tak bych náš společný čas pošpinil. Místo toho jsem proléval slzy smutku a ztráty, ty samé, jaké jsem proléval celý svůj život.

Do určité míry byly očišťující. Po návštěvě jsem je byl schopný doprovodit ke dveřím s malým úsměvem na rtech. Jsou to silní lidé a věřím, že kdyby znali svůj osud, bez rozmýšlení by s tou obětí souhlasili. To vědomí mě drží nad vodou.

Tak, tento zápis už je delší, než je u mě normálně zvykem, ale cítím, že musím zvěčnit to, co se stalo pak.

Připravoval jsem se k návratu do školy, když….


Harry si přes svetr a rifle přetáhl kabát. Vzduch byl stále mrazivý, přestože už bylo oficiálně jaro. A z krbu u Tří košťat do Bradavic to byla docela štreka. Protože byl víkend v Prasinkách, nemusel zpátky do hradu pospíchat. Přemýšlel, že se staví do Medového ráje, když z vrchu zaslechl hlasitou ránu.

Harry ztuhl, instinkty ho nakoply. Nastražil uši pro jakýkoli náznak zvuku, ale bylo úplné ticho. Rychle a potichu ze sebe stáhl plášť a vytáhl hůlku. Začaroval se silným zastíracím kouzlem a vyhýbaje se rozvrzaným místům na schodech se plížil nahoru. Snape ho informoval o tom, že tento dům byl, stejně jako v jeho časové ose, užíván jako hlavní štáb Fénixova řádu. Pro Voldemorta by bylo velkou výhodou, kdyby ho jeho následovníci byli schopni objevit a získat jeho tajemství. Uvědomuje si to, nechal se Harry vést svými instinkty, vypilovanými léty války.

Potichu vylezl do druhého patra. Všiml si tlumených zvuků vycházejících z ložnice na konci chodby, ze Siriusovy ložnice. Jak se k ní blížil, zvuky byly stále zřetelnější a Harry si uvědomil, že to není žádný útok smrtijedů.

Došel k pokoji, mávnutím zrušil své zastírací kouzlo a s úsměvem od ucha k uchu rozrazil dveře. Do dneška si není jistý, kdo byl tehdy víc překvapený.

"Harry!"

"Hermiono! Remusi?"

"Harry!"

"Siriusi!?"

Harry s sebou praštil na dveře a hystericky se rozesmál při pohledu na svého kmotra a dva ze svých nejlepších přátel propletených na posteli v různém stupni nahoty. Byli úplně ochromeni šokem, oči doširoka otevřené překvapením z Harryho příchodu. Harry se uklidnil, jak nejvíc to šlo a pak odpověděl přísným hlasem okořeněným pobavením.

„Co tu sakra děláte? Počkat! Neříkejte mi to."

„Harry," zaprosila Hermiona zoufale a snažila si přes sebe přetáhnout oblečení. „Nikdy bych neudělala nic, čím bych ohrozila jejich vztah, slibuji. Oni… oni… mě pozvali," koktala. Stále se pokoušela obléct. „Nikdy bych se mezi ně nestavěla, přísahám," dodala chabě.

Harry si založil ruce na hrudi, pokoušeje se udržet výraz nesouhlasného zamračení, ale neúspěšně. „Promiň, Hermiono, ale vypadá to, že přesně to děláš," řekl.

Sledoval, jak se Sirius otáčí a pokouší se zamaskovat výbuch smíchu.

Hermiona pevně zavrtěla hlavou a otevřela ústa, aby odpověděla, ale Remus ji zachránil. „Dělá si z tebe legraci, lásko," řekl, chytil ji kolem pasu a přitáhl ji zpátky na postel. „Siri, lásko," řekl a pracoval na tom, aby odstranil to, co si na sebe Hermiona opět oblékla. „Ukaž Harrymu dveře, prosím."

Sirius se nadzvedl na rukou a pohlédl na svého smějícího se synovce, který nevykazoval žádné znaky toho, že by se chystal odejít. Ve skutečnosti to vypadalo, že si u dveří dělá pohodlí. Čas nehrát fér.

„Proč tak brzo, Remusi? Možná by Harry chtěl vědět, co dnes máme v plánu s jeho krásnou přítelkyní," řekl sametově. „Víš, Harry, prvně ji…"

„Aaaaaaaaa. Příliš mnoho informací, Siriusi." Harry se rychle obrátil k odchodu a zavřel za sebou dveře. „Užijte si to!" zavolal, a v odpověď uslyšel jenom tlumený smích.

27.04.2011 11:53:42
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5110"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one