aneb Trahit sua quemque voluptas.

Severusi,

je nemožné, abych přesně popsal, jaké ty první týdny byly. Nikdy ve svém životě jsem necítil takové štěstí a naplnění, a už také nepochybně nikdy nepocítím. Někdy mi to připadá, jako by to byl překrásný dárek, mít něco, co mi předtím bylo tak krutě odmítáno, ale někdy, tak jako teď, si přeji, abych je nikdy neznal. Nikdy neznal mamku a taťku. Nikdy neznal Siriuse nepodlomeného Azkabanem. Nikdy neznal tebe, Severusi, nepoznamenaného zlem a stále si užívajícího i prostých věcí. Jako třeba toho, že jsi se mnou.

Jestli bude náš plán úspěšný, možná už nikdy znovu nezískám tvé přátelství. Jistě vím, že již nikdy nezískám tvou lásku. Bez ohledu na to si budu cenit všech vzpomínek na to všechno. Nevěřil bych, že bych byl schopný takového štěstí.

1. března 1997, nová časová osa

Harry seděl na kraji své postele na ošetřovně a netrpělivě kýval nohama. Stále se cítil zmatený a otřesený, ale přítomnost jeho rodičů zničila všechny obavy týkající se protichůdných vzpomínek. Jediné, co teď chtěl, bylo svolení od madam Pomfreyové, aby mohl z ošetřovny odejít a znovu své rodiče vidět.

Slyšel, jak se dveře do místnosti otvírají, a vstal z postele, aby zdravotnici pozdravil. Příliš pozdě si uvědomil, že se zvednul příliš rychle. Když ucítil, že se místnost kolem něj zavlnila, chytily ho silné ruce a bezpečně ho položily na postel.

„Hej, ty tam, přemýšlej, chlapče! Tohle není způsob, jak se chovat, pokud se v blízké době chceš dostat z vězení." Harry popadl dech a podíval se do tmavých očí svého kmotra.

„Ach, Merline!" vydechl. „Siriusi!" Nestaraje se o následky se Harry vrhl na svého kmotra, objal ho a sevřel jeho hábit. Ze srdce mu spadl obrovský kámen a štěstím se rozplakal.

„Uklidni se, Harry," zašeptal Sirius, „Co se děje?" a odtáhl se od mladého muže natolik, aby se mu mohl podívat přímo do očí. Harry se opíjel vidinou před sebou. Jeho kmotr vypadal úžasně - překypoval zdravím a vitalitou, jeho tmavé vlasy volně visely kolem jeho obličeje a leskly se a oči mu i přes aktuální strach, který se v nich odrážel, jiskřily.

„A ty slzy jsou kvůli tvému výsledku u mé zkoušky? Protože ti musím říct, že aby tě Hermiona porazila o dva body je docela trapný." Harry nebyl schopen promluvit, takže ho Sirius posadil zpátky na postel a sám si sednul vedle něj.

„Nevím, jak to udělala," pokračoval. „Formule, věštění z čísel, lektvary, prosím. Ale obrana? To nikdy nebyl její nejsilnější předmět. Myslel jsem, že ji porazíš levou zadní."

Harry na něj překvapeně pohlédl. „Ty učíš obranu?" zeptal se slabě.

Siriusův výraz se rychle změnil ze škádlivého na starostlivý. „Harry? Jsi doopravdy v pořádku?"

Harry se odtáhl od svého kmotra, povzdechl si a rukama si prohrábl vlasy. „Nevím," zašeptal. „Doopravdy nevím." Krátce zvažoval, že se Siriusovi svěří, vysvětlí mu, co cítí, ale stejně rychle ten nápad zavrhl. Ve vší upřímnosti - nechtěl zkoumat své motivy pro to, že tu situaci tak rychle pustil z hlavy. Jednoduše si chtěl užít ten dar, který získal.

Harry vzhlédl, protože na druhé straně závěsu kolem postele uslyšel pohyb. Najednou byl závěs odtažen a odhalil jeho rodiče. „Neunav ho, Siri, pořád vypadá trochu unaveně a zmateně," pokárala ho Lily. Stoupla si vedle Harryho a zářivě se na něj usmála.

Sirius poplácal Harryho po koleni a postavil se. „To vypadá," souhlasil. „A myslím, že by měl odjet teď a nečekat na zítřejší vlak." Sirius významně pohlédl na Jamese a chytil Lily kolem ramen. „Nevím, jakou škodu by ta jedna noc mohla udělat, a přece nechceme, aby byl o prázdninách nemocný! Kdo by zabavil Rose?" Tři staří přátelé se společně rozesmáli a Harry najednou cítil, že mu něco uniká.

„Rose?" zeptal se nejistě a nervózně si posunul brýle.

Lily setřásla Siriusovu ruku ze svého ramena a posadila se vedle Harryho. „Nevšímej si ho, zlatíčko." Jemně ho objala a zasmála se mu do vlasů. „Pořád si myslí, že jsi jediný, kdo dokáže ovládat tvoji sestru."

„Myslí tím, že vím, že jsi jediný, kdo dokáže ovládat tu… ehm… tvoji sestru."

„No, nevím, starouši," přerušil ho James a poklepal mu na rameno. „Vypadá to, že Remus s ní také dobře vychází."

Sirius zasténal a rozpačitě zašoupal nohama. „Natři mi to, proč ne," zamumlal.

„Dobře," křenil se James. „Proč právě včera s ní šel…"

„To stačí!" vykřikl Sirius. „Vidím, že tahle práce je pro mě jako ušitá. Vstávej, Harry. Musím jít koupit víc vánočních dárků pro tvou sestru." Přistoupil k němu a pokynul mu, ať vstane. „Jdeš nakupovat se mnou. Víš líp než kdokoli jiný, co má ráda."

Harry s obrovským úsměvem sledoval jejich hravé žertování a usadil se v něm ten nejkrásnější pocit štěstí. Jsem doma, pomyslel si. Mám rodinu a sestru. A právě tak náhle, jak jeho štěstí začalo, tak rychle zmizelo, když si vzpomněl, k jaké opatrnosti ho tento rok nutil Řád.

„Já… já s tebou nemůžu jít, Siriusi." Harry se zastavil. Věděl, že má pravdu, ale přesto si v tu samou chvíli byl vědom nesprávnosti svého prohlášení. Snažil se urovnat své dvě sady vzpomínek, ale všechny byly zpřeházené a on byl čím dál zmatenější.

„Profesor Brumbál říkal, že bych se teď měl kvůli bezpečnosti vyhýbat veřejným místům…" Nedokončil větu, protože se na něj obrátily tři páry ohromených očí.

„O čem to mluvíš, synu?" zeptal se James.

Harry se zakoktal a každou vteřinou byl nervóznější a neklidnější. „Myslím… myslel jsem… s Volde… myslím s Vy-víte-kým… tady… měl bych…" Jeho hlas se konečně ztratil v tichu, v jakém ho James, Lily a Sirius sledovali s ohromením ve tváři.

Nakonec Sirius prolomil ticho s trochu trapným smíchem. Poplácal Harryho po rameni a žertovným tónem pronesl, „Tak, Harry. Nevidím důvod pro taková bezpečnostní opatření. Chci říct… nejsi Chlapec-který-přežil nebo tak něco, takže nevím, proč bys měl být v těchto dnech víc opatrný, než kdokoli jiný." Prošel kolem Harryho rodičů, krátce stiskl Jamesovo rameno a líbnul Lily na tvář. „Avšak," Harry si všiml, že i přes lehký tón si vyměnil ustaraný pohled s jeho otcem, „možná bychom měli to nakupování nechat na jindy. Trochu si odpočiň a zítra ti pošlu sovu."

„Ahoj, Siri," zavolala na něj Lily, když odcházel. Harry nemohl snést to trapné ticho, takže i přes svůj neklid způsobený Siriusovými slovy roztáhl obličej do úsměvu a dotkl se každého ze svých rodičů.

„Takže jdeme?" zeptal se.

Vánoce v Godrikově Dole byly kouzelné v každém slova smyslu. Harry zjistil, že neustále bojuje s rozpory a s dírami ve své paměti. První den mu to zabralo přes hodinu, aby si vzpomněl na přesné rozložení domu. Nejdříve byl ze svého zmatení frustrovaný, ale všiml si, že jak dny míjely, vzpomínky z jeho předchozího života se stávaly méně častými a téměř neskutečnými, zatímco jeho nový život se naopak stal jasným a skutečným.

Se Siriusem a Remusem byl nakupovat v Příčné ulici - samozřejmě, že odděleně, protože oba byli až po uši v soutěži o Rosinu náklonnost a odmítali své nápady na dárky pro ni komukoli říct.

„Proč takhle každý rok nebojujete o mě?" zeptal se Harry jednou u večeře. Ti dva byli očividně téměř stálými obyvateli domu.

„Bojovali jsme, Harry," odpověděl Sirius, široce se usmál, protáhl se, spojil si ruce za hlavou a začal se houpat na židli. „Ale už k tomu není důvod, vyhrál jsem."

„Siriusi!" napomenula ho Lily.

„To není pravda!" zařval Harry. „Mám vás rád oba stejně," protestoval.

„Samozřejmě, že jo, Harry," řekl Sirius shovívavě, podrbal ho ve vlasech a široce se přes stůl usmíval na Remuse.

„Abys nebyl smutným poraženým, Tichošlápku," varoval ho Remus.

James se na své přátele jenom usmál, zavrtěl hlavou nad jejich šaškárnama a začal nabízet jídlo.

Jak dny míjely, Harry si uvědomil, že zdrojem jeho největšího štěstí byla Rose, sourozenec, kterého nikdy předtím neměl. Samozřejmě, byl tu Dudley, ale ten se podle Harryho nepočítal. Takže tohle byl jeho doopravdy první pokus býti bratrem. Později si připustil, že zpočátku si nebyl tak úplně jistý, jak se k šestiletému dítěti chovat. Rose neustále mluvila, což by nebylo tak rozčilující, kdybyste jí na chvíli mohli uniknout, ale naneštěstí za Harrym chodila jako štěně a zasypávala ho všemi svými zážitky.

První den, co se vrátil ze školy, s ním strávila přesně pět minut a potom hlasitě prohlásila: „Jsi si jistý, že jsi doopravdy můj bratr? Chováš se strašně legračně." Harry věděl, že nebyl sám sebou, nebo přinejmenším tím, koho Rose znala, a nervózně se při dívčině prohlášení rozesmál.

Harry se usmál, jak nejlépe mohl přes bolest hlavy, která se objevila pokaždé, když se jeho vzpomínky střetly. „Promiň," řekl. „Někdy to bolí, když příliš přemýšlím."

Rose naklonila hlavu a věcně promluvila na svého bratra, „Tak příliš nemysli."

Z kuchyně se ozval výbuch smíchu. „Ha, moje neoficiální nebelvírské motto."

Odpověď, která přišla, byla stejně jasná. „Ne, Siriusi, věřím, že přemýšlíš o „Následcích býti prokletým"."

„Podívejme se, kdopak to mluví, Náměsíčníku." Harry rozeznal hlas svého otce.

„Jsem si vždy vědom následků svých činů, pánové."

„Samozřejmě, že jsi, Remusi."

Štědrý večer byl perfektní. Harry proplouval dny, jako by byl ve snu, stále příležitostně šokovaný tím, jak plný a uspokojivý byl nyní jeho život. Uvědomoval si, že si jeho rodiče všimli jeho introspekce, ale protože nevypadal nešťastně, nechali ho, ať si to vyřeší sám.

Pozdě odpoledne ho James, Sirius a Remus zachránili z Rosiny „péče" a na poli za zahradou zorganizovali improvizovanou hru „chyť zlatonku". Harry se cítil jako na vrcholu světa, když se jako snášel a vrhal za malým okřídleným míčkem. Létání s jeho otcem a ostatními Poberty byla ta nejlepší zábava, jakou kdy zažil. Byl tak ponořený do hry, že si nevšiml, že jeho kmotr se střemhlav vrhl pro zlatonku a po hlavě spadl do závěje.

Harry přistál na zemi o zlomek vteřiny před ostatními a spěchal k Siriusovi. „Ach, pro Merlina, Siriusi! Jsi v pořádku? Slyšíš mě?" zeptal se bez dechu.

Sirius se přinutil otevřít oči, se sténáním si z nich vytřel sníh a mžouravě koukal na tři postavy, které se nad ním vznášely. „Remusi, příteli můj," prohlásil bodře. „Jsi hlavou dolů."

„Ne, Tichošlápku, to budeš asi ty."

„To stačí!" zavolala Lily z kuchyňského okna, usmívaje se při pohledu, který vytvářeli její „chlapci". „Pojďte dovnitř a umyjte se na večeři."

„Stárneš, Tichošlápku. Před rokem bys tu zlatonku chytil," Remus schoval úsměv za rukou v rukavici a pokračoval, „aniž bys skončil jako okrasa trávníku."

Sirius znovu zasténal, zatímco se hrabal ze sněhu. „Jamesi, ať přestane."

Lily si popuzeně povzdechla, když se přes sníh nesl další hlasitý smích.

Po vánoční večeři, která soupeřila s bradavickou zahajovací slavností, vzala Lily Rose nahoru, aby ji uložila, a Harry se připojil k Pobertům v knihovně. Sirius si svlékl svůj slavnostní hábit, z baru přivolal čtyři skleničky a začal do nich nalévat brandy.

James se na něj ostře podíval, ale Sirius ho ignoroval, takže byl přinucen promluvit, aby upoutal jeho pozornost.

„Máš jednu skleničku navíc, Siriusi," řekl jeho otec, také si svlékl slavnostní hábit a posadil se u ohně.

Sirius nepřestával rozlévat jantarovou tekutinu. „No tak, Jamesi. Tomu chlapci je už skoro osmnáct. Měl by být schopný dát si jednu brandy," řekl.

Když Remus viděl, že se James chystá protestovat, mrkl na Harryho a hlasitě promluvil, „Tak co vám dal Sev tento rok, chlapi?"

Harry schoval úsměv za skleničku, kterou mu podal Sirius, když byla pozornost jeho otce rozptýlena otázkou.

„Knihu nebezpečných lektvarů," odpověděl Sirius, když si sedal na gauč a přehodil si nohu přes nohu, ztělesnění nedbalé elegance. „Jo, a láhev skotské." Přes obličej mu přeběhl zmatený výraz, když se poprvé zamyslel nad těmi dárky.

„Ahhh," řekl Remus. „Jako obvykle, smíšená zpráva."

„Náš Sev nás rád udržuje ostražité," zasmál se James.

Harry se díval z muže na muže, zmatený jejich rozhovorem. Ve vzpomínkách hledal nějaké vodítko, jaký byl vztah mezi Snapem a Poberty, ale jediné, co si pamatoval, bylo vzájemné nepřátelství z jeho starého života.

„Er… jak jste se spřátelili?" zeptal se a doufal, že jim to nebude připadat jako šílená otázka.

„Oh, no, byl jsem si jistý, že jsi to věděl, Harry," řekl jeho otec. „Ale ve skutečnosti jsme až do sedmého ročníku byli velcí nepřátelé. Pak se stala nehoda," při tom James krátce pohlédl na své přátele, ale oba vypadali fascinováni dny svých sklenic s brandy. „Nehoda," pokračoval, „během našeho pátého ročníku, která způsobila, že jsme se začali doopravdy nenávidět."

James se odmlčel, aby se zhluboka napil. „No, v každém případě, krátce po začátku našeho sedmého ročníku začal Sev chodit s chlapcem, který přišel do Bradavic. A dopadlo to tak, že jsme se s ním také spřátelili. Byl to skvělý hráč famfrpálu a…" Další pauza. „Věděl jak udržet tajemství."

Harry tázavě naklonil hlavu. „Odkud přišel?"

„Nikdy to neřekl," vmísil se Remus, opřel se o opěradlo a převzal nit příběhu. „Abych tak řekl, bylo to jeho úsilí, díky čemu jsme mohli zakopat válečnou sekeru se Severusem a navázat přátelství."

Harry znal Remuse natolik dobře, aby věděl, kolik toho zůstalo nevyřčeno, ale rozhodl se nechat to zatím plavat.

„Co se s ním stalo?" zeptal se a dopil svou brandy.

„Odešel někdy v půlce roku," pokračoval James. „Předpokládali jsme, že zůstaneme v kontaktu, ale už jsme o něm nikdy neslyšeli." Zahrozil prstem Siriusovi, který se pokusil doplnit Harryho sklenici. „Nepokoušej mě, Tichošlápku," varoval ho.

Lily si vybrala právě tu chvíli pro svůj vstup do místnosti. „Ach, Jamesi," řekla sladce. „Vidím, že jsi Harrymu konečně dovolil trochu brandy."

Sirius s Remusem se bezmocně zhroutili smíchy a James měl tu slušnost, že se zatvářil zkroušeně.

Usmívajíce se při pohledu na jejich veselí a na manželovy viditelné rozpaky se Lily obrátila k Remusovi a řekla: „Rose je v posteli, ale než půjde spát, tak chce pohádku od strýčka Remuse."

Sirius zvedl ruku, ve které držel svou brandy a ukázal na svého přítele. „Uvědomuješ si, jak blbě to zní, že?"

„Prostě žárlíš, Siri," řekl Remus, když položil svou sklenici na stůl a zvedl se, aby odešel.

„Samozřejmě, že chce i tebe, Harry," usmála se jeho matka.

„A co mě?" zeptal se James mrzutě.

Lily se jenom usmála a připojila se k Siriusovi na pohovce před ohněm. „Vypij si svou brandy, drahý," řekla mu, jemně ho líbaje na tvář.

08.03.2011 16:15:28
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5110"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one