aneb Trahit sua quemque voluptas.

Severusi,

myslím, že jsem byl dobrým bratrem, i když to bylo jen na pár měsíců. Být s Rose bylo tak uklidňující, navzdory míře její  energie. Myslím, že mě to přinutilo přemýšlet o tom, že bych jednou chtěl být otcem. Ale co si nalhávám -  znám své preference a otcovství se mi zdá docela nepravděpodobné. Když na to přijde, tak stejně nepravděpodobný mi připadá i jakýkoli vztah, když vezmu v úvahu, že do roka budu pravděpodobně mrtvý. Omlouvám se za ty morbidní myšlenky, ale pouze se snažím být realista.

Rozhodl jsem se, že ti nikdy neřeknu, jak hluboké jsou mé city. Naznačil jsi, že ta situace je nemožná a jako obvykle si jsem jistý, žes měl pravdu. Ale to mi nezabrání ve snění… nebo fantazírování.

22. března 1997, nová časová osa

„Ahoj, ty moje princezno," zabroukal Remus. On a Harry se vkradli do Rosina pokoje a sedli si na opačné strany postele. Rose vykoukla zpod přikrývky a při pohledu na své návštěvníky se rozzářila.

„Rééémusi…" zazpívala. „Vyprávěj mi pohádku."

Remus se zhluboka nadechl a podíval se na strop, hledaje inspiraci. „Vánoční?" zeptal se.

„Nééééé," zakňourala. „Chci slyšet pohádku o chlapci-který-přežil."

Harry se šokovaně odtáhl. O čem to sakra mluví, pomyslel si. A pak si vzpomněl na různé věci, které slyšel nebo viděl během posledních několika týdnů. Vybavil si jizvu na Nevillově čele a Siriusův vtip na ošetřovně.

Nejsem to já! říkal si v duchu a ta pravda ho téměř ohromila. Je to Neville. Pro Merlina, konečně jsem volný. Už žádná jizva, žádné nenáviděné spojení s Voldemortem, žádná další bolest, smrt a vina. Už nejsem přikovaný k té noční můře. Harry vyslal modlitbu, aby poděkoval síle, která změnila jeho osud. Děkuji, děkuji, děkuji, prozpěvoval.

Remus s Rose si naštěstí Harryho náhlého rozrušení nevšimli a on se rychle snažil znovu ovládnout své pocity. Remus se pokoušel přesvědčit Rose, aby chtěla jinou, více vhodnou pohádku, protože jsou vánoce, ale nenechala se zviklat.

Harry se se svítícíma očima obrátil k muži, kterého považoval za svého druhého otce a tiše řekl: „Ano, prosím, Remusi. Také bych ji chtěl slyšet."

Remus na něho rozhořčeně pohlédl, ale nakonec ustoupil spojeným silám Harryho a Rose.

„Dobře. Dobře, ty moje Rosinko. Ale jakmile skončím, zhasneme a půjdeš spát."

Rose nadšeně kývla a tmavé kadeře jí divoce poskakovaly kolem obličeje.

„No, uvidíme… takže jak to začíná?" odmlčel se Remus a teatrálně se dlouhými prsty pohladil po bradě. Rose se hlasitě rozhihňala, ale když se na ní Harry přísně podíval, zacpala si pusu.

„Ach, ano, už si vzpomínám. Bylo-nebylo, před ne tak vzdálenou dobou, žil zlý kouzelník, kterého se nikdo neodvažoval jmenovat. Byl ztělesněné zlo a šířil strach a teror po celé zemi. Někteří se mu odvážili postavit, ale ostatní byli přitahováni jeho sliby o síle a slávě."

Harry si uvědomil, že pohádková verze příběhu se příliš nelišila od kruté reality toho, co se doopravdy stalo. Mohly být všechny boje doopravdy zjednodušeny do dvou extrémů: bílá a černá? Harry se až do této chvíle, vzhledem ke svému vzdělání a zkušenostem, považoval za člověka věřícího ve skutečnou složitost světa. Neexistovala žádná linie, každá bitva se skládala z mnoha odstínů šedi. Slyšet Remuse vyprávět příběh Voldemortova vzestupu v tak jednoduchých termínech a zároveň tak přesně bylo neskutečně děsivé.

„Začala velká bitva a trvala po mnoho let. Právě když to vypadalo, že naděje všech kouzelníků zmizí, stal se zázrak." Remus se pro efekt odmlčel a Harry si všiml, že se Rosiny oči očekáváním rozšířily, i když si byl jistý, že ten příběh slyšela už nesčetněkrát.

„Temný pán se dozvěděl o věštbě, která předpovídala jeho porážku. Pokoušeje se porazit svůj osud, hledal a hledal, dokud nenašel toho, kdo byl předurčen ho porazit. Když mu zrak padl na jeho takzvaného nepřítele, Temný pán se smál a smál, protože se díval na dítě, které sotva chodilo, natož aby bylo schopné vyslovit kouzlo. Příliš sebevědomý a slepý k síle dítěte pozvedl hůlku, aby ho zabil."

Remus zvedl svou vlastní hůlku, aby byl efekt co nejdramatičtější a Rosiny oči se ještě víc roztáhly. „Temný pán pronesl slova smrtelné kletby a jeho kouzlo vyrazilo k dítěti. V měkkém světle dětského pokoje bylo světlo kletby odporně zelené. Ale… když se kletba dostala k dítěti, neškodně se od něj odrazila, narazila do Temného pána a poslala ho do zapomnění. Dítě ze střetnutí vyvázlo bez škrábnutí - s výjimkou jizvy na čele ve tvaru blesku."

Harryho ten příběh zasáhl mnohem víc, než čekal. Přestože Remus vyprávěl to, co se stalo Nevillovi, ne jemu, přinášelo to s sebou dost podobností s událostmi jeho starého života, takže ho konec příběhu doopravdy vystrašil.

„Neville nás všechny zachránil, že ano, Remusi." Rosina otázka byla v rychlém sledu následována širokým zívnutím a Remus toho rychle využil.

„To je pravda, Rosinko, zachránil. Tak, teď je čas, abys šla spát. Čím rychleji usneš, tím rychleji dostaneš své dárky. Dobrou noc, mám tě rád." Remus se sklonil, aby malou dívenku políbil na čelo. Rose se rychle obrátila k Harrymu a vrhla se mu do náručí.

„Mám tě ráda, Harry!" prohlásila. „Ochránil bys mě před ty-víš-kým stejně jako Neville, že ano," zeptala se Rose.

Harry najednou cítil, jako by se dusil. Přitiskl ji pevně k sobě a schoulil se do jejích jemných kadeří. Přestože jeho vzpomínky na ni byly stále rozkouskované, jeho láska a vazba k ní mu hlasitě zpívaly v srdci. „Samozřejmě, že bych to udělal, Rose. Taky tě mám rád," řekl. Postavil se a následoval Remuse ke dveřím. Když k nim došli, Remus se otočil a poslal ospalému dítěti poslední pusinku. Zvedl hůlku, zašeptal „Nox" a vyklouzl na chodbu.

Když se vraceli do knihovny, Harry využil možnosti staršího muže poškádlit. „Děkuji za pohádku, strýčku Remusi. Jsem si jistý, že dnes budu spát jako mimino."

„Hej, ty!" Remus se rozesmál a dal Harrymu láskyplný pohlavek.

„Dávej si pozor, Remy. Pohlavkuješ mého milovaného chlapečka," zavolala Lily z druhé strany místnosti.

Harry při matčině komentáři svěsil hlavu a zářivě zrudl.

Sirius při Harryho reakci vyprskl smíchy. „Hej, Harry. Udělej mi laskavost a přines ta košťata, co jsme nechali venku. Když budeš po návratu vypadat dost zmrzle, možná ti tvůj otec dovolí ještě trochu brandy.

„V žádném případě," zamumlal si James pod vousy.

Harry vyklouzl ze dveří a zamířil k zadním dveřím v kuchyni. Po pravdě řečeno, bez ohledu na to, jak ho uspokojovala přítomnost jeho rodiny, byl teď vděčný za trochu oddechu. V hlavě se mu honilo příliš mnoho informací, takže uvítal možnost trochu si je utřídit.

Zimní vzduch byl ledový, ale Harrymu připadal očišťující a poprvé za poslední týden cítil, že může jasně myslet. Vzpomínky z jeho předchozího života rychle bledly a Harry je v tom jenom podporoval. Od této chvíle mu bylo jasné, že tu zůstane a bývalý chlapec-který-přežil tuto myšlenku přijímal s nadšením.

Musel přiznat, že některé věci v této realitě ho překvapily - dozvědět se, že se jeho otec přátelí se Severusem Snapem bylo šokující. Harry si nemohl pomoct, ale pořád musel myslet na záhadného chlapce, který je svedl dohromady. Kdyby k sobě byl upřímný, přiznal by, že fakt, že Severuse Snapea přitahovali chlapci a chodil s nimi, byl přesně tím, co doopravdy podněcovalo jeho zvědavost a způsobovalo mu nervózní motýlky v břiše. A ještě více překvapivé bylo to, že to vypadalo, že jeho otec a jeho přátelé to akceptují. Když Harry zvážil tuto zprávu, spadl mu ze srdce obrovský kámen. Tak nějak to dělalo odhalení jeho několikaletého tajemství o vlastní sexualitě méně děsivým.

Povzdechl si a rezignoval na to, že by to ještě dnes v noci řešil. Harry se plahočil sněhem, aby přinesl zapomenutá košťata.

Když se vrátil do domu, uslyšel z knihovny hlasitý hovor.

„… potřeba říkat jí ten příběh pořád dokola…" Rozzlobený Sirius.

„… ráda a jakou škodu…" Kajícný Remus.

Harry se potichu kradl chodbou ke knihovně, dokud neslyšel zřetelně celý rozhovor.

„Siriusi, lidé si musí pamatovat, co se stalo. Ten kluk má neskutečnou zodpovědnost za náš svět, pokud se Voldemort opravdu vrátil."

„Ten kluk je arogantní spratek!"

„Siriusi!" Hlas jeho matky.

„No, jak myslíš, Lily. Ale poslouchej, jestli mi nevěříš, zeptej se Harryho. Bydlel s Nevillem skoro sedm let a řekne ti, jak se umí chovat jako nesnesitelný a ješitný bastard."

„Siriusi! Mluv slušně, prosím!"

„Omlouvám se, Lily. Ale tohle je pravda a nelze to popřít. Vedl privilegovaný život a nemá žádné přednosti, které by za to mohl předvést. Je to rozmazlenej spratek!"

„Dneska už žádnou brandy, Tichošlápku," přerušil ho Remus ve zjevném pokusu odlehčit situaci.

„Bude muset být sebevědomý, jestliže bude nucen postavit se Voldemortovi," odpověděl James pevným a silným hlasem.

„Ne příliš sebevědomý, Jamesi!"

„To stačí!" pronesl Lilyin hlas autoritativně. „Už o tom o vánocích nechci ani slyšet. Harry se za chvilku vrátí a nechci, aby byl rozrušený. Pořád ještě nevíme, proč se mu ve škole udělalo zle."

Harry se naklonil blíž, ale nemohl rozeznat nic jiného než souhlasné mumlání. Uklidnil se tedy a otevřel dveře.

James vzhlédl a zářivě se na syna usmál: „Harry! Díky, že jsi donesl ta košťata. Doopravdy se mi pro ně nechtělo jít ven. Dneska večer je vážně zima."

Harry se na něj usmál, ale odmítl, když mu Remus pokynul, aby si sedl na sedačku vedle něj. „Děkuji," řekl, „ale jsem vyčerpaný. Myslím, že půjdu spát. Vezmu si k srdci Remusovu radu Rose." Ozvaly se protesty, ale nakonec se Harry rozloučil a odešel do postele.

Později té noci, když už byl dům tichý a klidný, si Harry pořád dokola obracel to, co slyšel. Napadlo ho - a ne poprvé od té doby, co vlezl do postele - že kdyby byl místo u Dursleyových vychováván v kouzelnickém světě, mohl by hodně připomínat Nevilla. Koneckonců, které dítě by nezměnilo uctívání, jakému byl Neville celý život vystaven? Poprvé v životě si uvědomil Brumbálovu moudrost, že ho svěřil do péče Dursleyovým.

Znovu pocítil bodnutí viny, když pomyslel na to, čemu bude muset Neville v následujících měsících nebo letech čelit. Harry si cestou zachránce prošel a nebyla to lehká cesta. Ale nakonec, když se noc přehoupla v ráno a Harry konečně podlehl vyčerpání, se rozhodl, že svého daru využije. Přísahal si, že od této chvíle se nebude o Nevilla strachovat. Nechá nového chlapce-který-přežil, aby se strachoval sám o sebe. Harry měl nyní svůj vlastní život.

Jako vlnky na rybníce jeho staré vzpomínky úplně vybledly a Harry spal v klidu.

13.03.2011 11:23:00
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one