aneb Trahit sua quemque voluptas.

Ahoj, ahoj, hlásím se s další kapitolou a opět pro vás mám anketní otázku. A tou otázku je, jestli byste chtěli, abych se pustila do překladu povídky Desiderium Intimum, u které právě probíhá překlad z polštiny do angličtiny. Povídku jsem sice nečetla, ale prý je dobrá. Tak uvidíme. Rozhodnutí nechám na vás.
_____________________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________________

Severusi,

pokud jsem ti to neříkal dostatečně často z očí do očí, děkuji ti. Ty první týdny po tom, co jsem si uvědomil, že se musím vrátit, jsi mě držel nad hladinou. Vím, že jsi také trpěl. Myslím, že ti byl tvůj život vyrván stejně jako mně můj. Byl jsi tím vším zděšený. Ztrátou přátel. Svou službou Voldemortovi. Vypadalo to, že jediné, co tě trochu uklidňuje, je tvoje role špeha. K mému nekonečnému překvapení se však zdálo, že jsi nejvíc zklamaný tím, jak ses ke mně celé ty roky choval. Neměl jsem čas ti to říct osobně, takže ti to píši teď. Tehdy jsi mě držel nad hladinou stejně tak, jako teď. Nikdo nevěděl, jak se ke mně chovat, a ať se snažili jakkoli, nikdy se mi nedostali pod kůži tak jako ty. Přiznávám, byl jsi krutý, ale přinejmenším jsem vždycky věděl, co čekat.

18. dubna 1997, nová časová osa

Příštích několik dní strávil Harry v mlze způsobené léčivými lektvary a zoufalstvím. Přijel ho navštívit otec a oči mu zářily pýchou, která zrazovala jeho slova výtek nad Harryho nezodpovědným jednáním. Další den přijela jeho matka a na klíně držela kroutící se Rose, což jak oba věděli, byl jediný způsob, jak dívce zabránit běhání po celém hradu. Usmíval se, když to očekávali, věšel hlavu, když ho kárali a nějakým zázrakem se dokázal před nikým nezhroutit. Třetí den byl vyčerpaný a na pokraji zhroucení.

Musím si s někým promluvit dřív, než se úplně zblázním a skončím u svatýho Munga, pomyslel si sklesle. Ale s kým? Jeho rodiče byli automaticky mimo, když se vezme v úvahu, že v tom příběhu zemřeli hroznou smrtí. To by byla divná konverzace, zasmál se v duchu nevesele. Brumbála vyřadil také. Přesto, že ředitel vypadá, jako by něco tušil, Harry se poslední dobou klonil k Minervině názoru. Nepotřeboval, aby se mu do toho Brumbál míchal, věděl, co musí udělat. Ten člověk byl tajemný jako peklo. A Harry poslední dobou přemýšlel, jestli je to jenom kvůli neinformovanosti, nebo kvůli jeho touze vypadat záhadně.

Přestože chtěl vzít v potaz Siriuse a Remuse, jeho srdce mu říkalo, aby je od té smyčky držel dál. Pouto mezi nimi a jeho otcem bylo stejně silné jako ve škole - ne-li silnější, a byl si jistý, že by se cítili povinni svěřit se jeho rodičům.

Jak vidno, zbývala mu jediná možnost - Severus. Pravdou bylo, že byl Harryho první volbou z mnoha důvodů. Harry bez nejmenších pochyb věděl, že mistrovi lektvarů může věřit. Také věřil, a tu víru zakládal na tom, že muže znal jak teď, tak i předtím, že Severus neprchne před zodpovědností napravit… cokoli to bylo. Také potřeboval jeho prudkou inteligenci a impozantní magickou sílu, aby mu pomohly najít řešení. Zcela jednoduše, Severus toho hodně věděl o všem možném a byl nadpřirozeně obdařeným kouzelníkem.

Jakmile ho třetí den po nehodě propustili z nemocnice, Harry zamířil do sklepení a zcela ignoroval, že má mít odpolední vyučování. Strávil mučivou půlhodinu před učebnou lektvarů, zatímco čekal, než skončí hodina třetím ročníkům Havraspáru a Mrzimoru.

Jakmile se dveře do učebny otevřely, Harry se začal prodírat ke katedře. Koutkem oka si všiml, že se nad jeho podivným chováním nikdo ani nepozastavil. Věděl, že v jeho starém životě by Harry Potter řítící se do učebny lektvarů v jakýkoli jiný čas než na požadovanou dvouhodinovku týdně způsobil značný rozruch.

Severus vzhlédl a překvapeně sledoval, jak mu Harry sedl na stůl. „Harry, co se děje?" zeptal se. Jen několik málo lidí by v jeho hlase rozeznalo obavy, ale Harry je slyšel hlasitě a jasně a to téměř stačilo, aby ho to zbavilo nejistoty.

„Severusi," nezdržoval se s formalitami, „Potřebuji s tebou mluvit."

Snape si všiml jeho stavu a okamžitě se dunivým hlasem obrátil na zbývající studenty. „Ven. Okamžitě." Ta dvě slova stačila k tomu, aby se učebna během několika sekund vylidnila a Harry si nemohl pomoct, ale musel se smát tomu, jak o sebe mladší studenti při spěšném odchodu zakopávali.

„Co se děje?" zeptal se Snape věcně, když se učebna vyprázdnila. Harry zavrtěl hlavou a ukázal k profesorovu kabinetu. Snape se zamračil, ale shovívavě mladíkovi pokynul ke dveřím. Jakmile byli oba uvnitř, Harry zabezpečil místnost nejsilnějšími zamykacími a zvuk-pohlcujícími kouzly, která znal. Když se otočil, Snape byl usazený za stolem a s povytaženým obočím sledoval jeho chování.

„Měl bych se bát?" protáhl. Harry se v té chvíli nezmohl na odpověď, takže jednoduše kývl. Otevřel pusu, aby promluvil, ale zase ji rychle zavřel, když si všiml portrétu visícího na zdi za Snapeovým stolem. Snape si všiml jeho zvláštního chování, nedbale za sebe koukl a otočil se k mladému muži.

„Vysvětlete mi to, Pottere!" zavrčel ztráceje trpělivost.

„Vysvětlím, pane," odsekl Harry. „Jakmile pošlete ten portrét pryč."

„A proč bych to měl udělat?" zeptal se zmateně Snape.

„Víte, pane, mám podezření, že kvůli tomuhle Brumbál vypadá, že ví o všem, co se na hradě děje."

Snapeovo obočí se vyšplhalo ještě výš a profesor na Harryho beze slova hleděl celou minutu. „Zajímavá teorie, Pottere. Vyzkoušíme to." Otočil se k portrétu a promluvil na ženu na něm.

„Serpentino? Myslím, že se po vás ve Velké síni u oběda sháněl Sir Geoffrey. Říkal něco o klidném obrazu pro dva," protáhl.

„Doopravdy?" vykřikla bledá žena. „No, musím pryč, Severusi. Nedělej nic, co bych nedělala, jo?" Zahihňala se a zmizela.

„Máme patnáct minut, než se vrátí a bude mě chtít zabít, Pottere. Tato opatření by pro tvoje vlastní dobro měla mít důvod."

„Severusi," začal, ale zastavil se, protože nevěděl, jak pokračovat. Jak upoutat jeho pozornost? „Týká se to Voldemorta," řekl konečně.

Snape se v křesle předklonil, což způsobilo, že mu kolem obličeje začaly poletovat vlasy. Jeho oči se propalovaly do Harryho, který se začal ošívat.

„Ano?" zeptal se Snape smrtelně vážným hlasem. Mise splněna, pomyslel si Harry a těžce polknul. Merline, ten muž dokáže vypadat tak hrozivě.

„Vím, kdo ho může porazit," řekl Harry nakonec.

„Já také," odpověděl Snape.

„Ne," řekl Harry. „Pouze si myslíš, že to víš."

Snape se opřel o opěrku a sledoval Harryho přes spojené prsty. Po několika vteřinách se opět předklonil a promluvil. Tentokrát byl jeho hlas méně ostrý. „Harry, k tomuto rozhovoru musíme přizvat ředitele."

„Ne!" vyhrkl Harry.

„Tak tvého otce."

„NE!" téměř zařval. „Jenom ty."

„V žádném případě. Jakou napůl šílenou myšlenku tvoje dětinská mysl vytvořila tentokrát, že tě přesvědčila o tom, že to udržím v tajnosti? A navíc, že tomu budu vůbec věřit, pokud se vůbec dostaneš k vysvětlování."

„Vím, že ti můžu věřit," odpověděl Harry upřímně.

„Nevěříš profesoru Brumbálovi?" zeptal se Snape.

„Ne," odfrkl si Harry znechuceně. Snape se zamračil, ale pokračoval.

„A svému otci?"

Harry svěsil hlavu a zlomeně promluvil. „Věřím. Věřím, ale tohle mu říct nemůžu…já…"

Snape se postavil a přešel kolem stolu k Harryho křeslu. Položil mu ruku na třesoucí se rameno a potichu promluvil. „Harry, musíme…"

„NE!" zařval Harry a vyskočil na nohy, vymaňuje se ze Snapeova sevření. „Severusi, musíš mi věřit, nemůžu to říct nikomu jinému, zvlášť ne mým rodičům. Oni… proboha." Harry si tlačil dlaně proti očím, zoufale se pokoušeje přemoct svou stoupající paniku.

Harry cítil, jak ho profesor jemně objal. Ta útěcha byla tak vítaná, že druhému muži doslova roztál v náručí. Chytil Snapea kolem pasu a pevně ho stiskl. Snape nemluvil, jenom ho pevně držel a poskytoval mu přesně to, po čem Harry toužil od té doby, co ta noční můra před třemi dny začala: bezpečí a přijetí.

Avšak velmi brzy si Harry uvědomil, jak dobře se v Severusově náruči cítí. Severusovo tělo bylo silné a pevné, ne vyhublé a šlachovité, jak by si jeden mohl myslet. A voněl jako… Harry natočil hlavu ke Snapeově krku - vyšší vzrůst druhého muže způsoboval, že Harryho ústa byla v rovině s prohloubeninou na profesorově krku. Zhluboka se nadechl, vdechuje jedinečnou kombinaci vůní. Severus voněl po černé kávě, kterou pil, a příjemné kombinaci sušených bylinek, se kterými denně pracoval. Neschopen odolat, Harry přitiskl rty na odhalenou kůži a olízl ji, doufaje, že se mu podaří ochutnat to, co cítil.

Když Severus ucítil Harryho rty na svém krku, sykl - jeho tělo ho zradilo a okamžitě se zachvělo vzrušením. Povzbuzený tou reakcí a popoháněný vlastní rostoucí vášní, nechal Harry putovat své rty nahoru, lehce zavadil o Snapeovu bradu a pak se jeho rty vznášely nebezpečně blízko druhých rtů. Chvíli tak zůstali a pozorovali se přes přivřená víčka. Snape těžce dýchal a svolával k sobě každou trochu sebeovládání, aby nevydrancoval Harryho ústa.

Třesoucíma rukama si přitiskl Harryho hlavu zpět na hruď a políbil ho na temeno. „Kvůli tomuhle jsi nepřišel," řekl tiše.

„Ne." Harry se roztřeseně nadechl, sebral se a odtáhl se od svého profesora. „Chutnáš doopravdy dobře, ačkoli nemůžu uvěřit, že o tom přemýšlím, když se děje všechno to okolo."

Snape se trpce zasmál. „Jedna z mála výhod toho, že ti je sedmnáct." Jemně ale pevně od sebe Harryho odstrčil. „Přestaň se na mě takhle dívat. Moje sebeovládání není bezmezné."

Harry zacouval, až stehny narazil o křeslo. Ztěžka se posadil, složil si hlavu do dlaní a pokoušel se soustředit.

„Tentokrát jsem to doopravdy podělal, Severusi," zašeptal. Podíval se na druhého muže, který se opět usadil v křesle na druhé straně stolu. „Jsi připraven?" zeptal se.

„Nejsem si jistý," odpověděl Snape opatrně.

Harry si ještě jednou hluboce povzdechl a pak se ponořil do příběhu. Odvyprávěl ho od začátku do konce, začínaje se Štědrým večerem na Grimmauldově náměstí. Mluvil pomalu a pevně, nic nevynechávaje.

Když se krátce odmlčel, aby si utřídil myšlenky, Snape promluvil. „Doopravdy tomu věříš, Harry?" zeptal se opatrně.

„Ano!" odpověděl pevně. „Je to pravda. Každé slovo." Harry se schoulil v křesle, cítíc se vyčerpaný z vyprávění. „A je toho ještě víc." Harry mu zopakoval Albusův a Minervin noční rozhovor na ošetřovně.

Když skončil, Snape pomalu vrtěl hlavou, oči upřené na svůj stůl. „Omlouvám se, Harry. Tomu je nemožné uvěřit. Tu noc na ošetřovně jsi byl silně omámený. Jsi si jistý, že se ti to nezdálo? A ta druhá situace. Začalo to tou epizodou ve vaší ložnici před vánocemi. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že trpíš nějakou nemocí." Snape se odmlčel a obrátil se na něj s prosebným gestem. „A ten „starý život", o kterém mluvíš, proč mi o něm neřekneš víc?"

„Víc toho vědět nechceš, věř mi," zamumlal Harry.

Snape obrátil oči v sloup. „Zasvěť mě."

„Dobře!" Harry si založil ruce na hrudi a vyzývavě na svého profesora zíral. „V mém starém životě jsi mě nenáviděl."

Snape si odfrkl. „Nemožné," prohlásil pevně.

Harry ukázal na Snapea a pro zdůraznění bodl prstem. „Miloval jsi Malfoye!" obvinil ho.

„Kterého?"

„Draca."

Následoval výbuch smíchu. „Teď vím, že trpíš přeludy."

„Severusi…" Harryho hlas prozrazoval jeho podráždění.

„Harry," přerušil ho Snape. „Vím, že je složité každý den sledovat jednoho ze svých přátel ve světlech reflektorů. Chápu, že je složité vidět, že tvůj statečný skutek je opomíjen, zatímco v tu stejnou chvíli je něčí jiný, ani ne zpola tak hrdinný, vynášen do nebes."

Harry na něj zíral s otevřenou pusou. Byl ohromený tím, že si ten muž může něco takového myslet, obzvlášť o něm. „To si doopravdy myslíš?" zeptal se potichu, v jeho hlase jasná bolest. Nemohl si pomoct, ale musel proti tomu zavřít oči.

Snape neodpověděl. Zaměřil svůj pohled na mladého muže a potichu čekal. Když Harry konečně otevřel oči, Snape byl šokovaný syrovou bolestí, kterou v nich viděl.

Když Harry promluvil, jeho hlas byl chladný a tichý. „Je to život-vysávající, bohapustá, ďábelská kletba, kterou bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Převrátí to všechno dobré do něčeho temného a studeného. Bolest z Cruciata není nic v porovnání s utrpením, jaké mi přinesla ta jizva. Dokonce ani ty se svou značnou inteligencí nemůžeš pochopit, čím jsem prošel. Už nikdy ani nenaznačuj, že se mi to líbilo."

Snape byl v šoku, přestože to jeho zevnějšek neukazoval. Ten chlapec před ním nebyl ten bezstarostný mladík, kterým byl před čtyřmi dny. Tenhle byl uštvaný a unavený, oči plné poznání nevhodného pro jeho věk a s ledově klidnou sebejistotou zkušeného vojáka.

„Harry," začal. „James, Sirius, Remus. Vděčím jim za všechno. Odvrátili mě od temnoty, když bych ji byl ochotně přijal. Jestli je v tom co říkáš alespoň špetka pravdy, musím jim to říct. Vyslechni mě," zaprosil, když Harry začal odmítavě vrtět hlavou. „Nemůžu zradit jejich důvěru, kterou do mě vložili, abych tě chránil."

„Musíš," odpověděl Harry. „Kdybys věděl to co já, rozuměl bys."

Teď byl na řadě Snape, aby zavřel oči. Přiložil si prsty ke spánkům. „Harry, ty sny…"

„Jsou to vzpomínky," prohlásil Harry.

Snape otevřel oči a vyšpulil rty. „Dokaž to."

Harry věděl, že může. Ani na chvíli si nemyslel, že se mu mistra lektvarů podaří přesvědčit pouze slovy. Strávil mnoho hodin na ošetřovně hledáním metody jak svá tvrzení dokázat. Ale ten muž sedící proti němu není ten nenávistný, krutý bastard, se kterým Harry původně vyrůstal - nenáviděl, že mu způsobí bolest, o které věděl, že bude následovat. Jeho váhání bylo jenom podpořeno jeho novými a vzrušujícími city, které si během posledních týdnů ke svému profesorovi vybudoval. Avšak Severus by nepřijal nic menšího než absolutní důkaz, takže Harry přijal nevyhnutelné.

„Máš myslánku?" zeptal se.

Chtěl(a) bych překlad Desiderium Intimum.

ano (113 | 94%)
ne (5 | 4%)
je mi to jedno (2 | 2%)
01.04.2011 07:48:51
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "8889"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one