aneb Trahit sua quemque voluptas.

Po návratu domů se opět hlásím s další kapitolou :) Zpoždění se pokusím dohnat. Novou kapitolu přidám hned, jak se mi vrátí od fridy :D

________________________________________________________________________________

________________________________________________________________________________


Severusi,

uvědomuji si, že jsme o tom již mluvili, ale dovol mi zopakovat, že si myslím, že ten plán co jsi vymyslel je absolutně šílený. Počet věcí, které nemusí vyjít, mě děsí. Naše šance na úspěch je téměř rovna nule. Bez ohledu na to, kolik věcí hraje proti nám, vím, že to musíme zkusit. Tak, teď když jsem to ze sebe všechno dostal, chci ti říct, že kdyby mi neustále nebylo připomínáno, že osud celého světa záleží na úspěchu této mise, myslím, že by to mohla být docela zábava.

3. května 1997, nová časová osa

Příštích několik týdnů byl Harry jako ve snách. Jenom myšlenka na to, že by musel vysvětlovat své chabé výsledky u OVCÍ rodičům a kmotrovi ho udržovala v zajetých kolejích. Snape trávil každou volnou chvilku výzkumem a hledáním informací o tom kameni a o kouzelných vlastnostech proroctví. Přestože to Severus nikdy nepřiznal, Harry věděl, že se každým dnem cítí méně a méně optimisticky.

Strávili mnoho večerů ve Snapeově pracovně. Probírali každou možnost, na kterou přišli, společně zvažovali všechny možnosti, dokonce i ty nejméně pravděpodobné. Harry využíval každé příležitosti trávit svůj čas se svým profesorem. Kromě toho zřejmého důvodu - jeho rostoucí láska a přitažlivost toho muže - udržet to tajemství bylo vyčerpávající. Ron s Hermionou se ho snažili podporovat, ale netrvalo jim dlouho, než si uvědomili, že ho trápí něco velmi důležitého. Když je však požádal, aby respektovali jeho soukromí, udělali to.

Také Snape si byl vědom Harryho pomalého rozkladu. Několik týdnů po tom incidentu s Myslánkou, když u něj Harry byl na jedné ze svých večerních návštěv a pomalu upíjel brandy, předal chlapci zabalený balíček. Harry si ho nadšeně rozbalil. Snape při té ukázce dětinské netrpělivosti protočil panenky a v letu chytil láhev brandy, kterou si Harry přivolal.

„Už žádnou další brandy. Jedna za večer je požitek, dvě jsou zvyk," prohlásil. „Nesmíš se naučit pít, Harry."

„Dvě jsou pití?" zeptal se mladý muž podrážděně.

„Ze dvou se stanou tři. Ze tří… čtyři. A tak dále. Spoléhej se na svou vnitřní sílu. Nepotřebuješ berličku, potřebuješ nějakou výpusť." S tím Snape ukázal na tři v kůži vázané zápisníky ležící na Harryho klíně.

„Chceš, abych psal domácí úkoly?" škádlil ho Harry.

„Už jsem tě dneska nazval nesnesitelným spratkem?"

„Jo, svou kvótu už jsi splnil," opáčil Harry a zkoumal zápisníky.

„Nepokoušej mě, abych to udělal podruhé," řekl starší muž a točil brandy ve skleničce.

Harry se jenom zasmál, „Dvakrát představuje zvyk, Severusi. Zkus být silný. Kvůli mně."

Snape se rozesmál a Harry se k němu připojil. Oba si užívali večerní pohodu.

„Dobře," řekl Harry, když se jejich pobavení zmírnilo. „K čemu jsou ty zápisníky?"

Mávnutím hůlky poslal Snape láhev brandy zpět do skříňky a dalším máchnutím přivolal šachovnici. „Chci, aby sis začal vést deník, Harry," řekl a rozestavil figurky. „Pomůže ti to uvolnit negativní emoce. Tvou bezmoc, strach a všechno, co tě trápí. Chci, abys věděl, že tě vždycky vyslechnu, budu tu pro tebe. Jestliže budu moct. Avšak pokaždé možná nebudu nablízku. V tom případě chci, abys k ventilaci svých pocitů použil ten deník."

Snape se odmlčel, otočil šachovnici mezi nimi do správného úhlu a trochu se přisunul. „Používej ho každý večer. Jestliže tě něco okamžitě nenapadne, začni zaznamenávat události, které se až dosud staly, jak nejlépe si je pamatuješ. Očistí tě to, to ti můžu slíbit."

Harry se usmál a rukou přejel po jemné kůži vázání. „Taky si nějaký vedeš?" zeptal se.

„Ano," odpověděl Snape. „Chráněný kouzlem, samozřejmě."

„Samozřejmě," řekl Harry se širokým úsměvem.

„A tvůj by měl být také chráněný kouzlem," varoval ho profesor. Obrátil svou pozornost zpět k šachovnici a netrpělivě Harrymu pokynul, ať udělá první tah. „Pokud nechceš, aby tvoji spolubydlící věděli, jak moc o mě sníš," řekl Snape a dál nevinně upíjel svou brandy.

Harry se při té poznámce zadusil vlastním pitím a moudře se rozhodl ignorovat svůj podmíněný reflex - mít poslední slovo.

Tak jako bylo mnoho nocí stráveno hraním šachů a probíráním různých témat od školy po famfrpál, mnoho dalších uplynulo ve snaze najít řešení paradoxu časových os.

„Moc tomu nerozumím, Severusi. Jestliže já jsem ten, kdo je předurčen zabít Voldemorta, proč záleží na tom, ve které ose to udělám?"

„Protože v této realitě nejsi poznamenaný jeho magií. Věštba je v tomto jasná. Musí dojít k výměně síly. Jinými slovy, abys ho mohl porazit, musíš být alespoň trochu poznamenán jeho zlem."

Harry zbledl. „To je hrozná myšlenka," řekl a vypadal, že je mu trochu na zvracení. „Myslíš tím, že ve mně zanechal část svého zla?" zeptal se s obavou.

„Ne Harry, jenom svou moc." Snape se k němu naklonil a pevně mu stiskl ruku. „Zlo potřebuje podhoubí, ve kterém by se mohlo uchytit, u tebe nic takového není." Snape se zaklonil a pozorně se na Harryho zadíval. „Když se s tebou Voldemort spojil, zůstala ti i část jeho nevyužité síly. Copak sis nevšiml rozdílnosti svých schopností v této časové ose?"

„No, ano," zamyslel se Harry. „Nejdřív jsem si myslel, že je to způsobeno šokem ze všech těch změn, pak jsem si myslel, že je to kvůli té nehodě při famfrpálu." Pokrčil rameny. „Později jsem předpokládal, že jsem prostě unavený." Postavil se a začal rázovat po pokoji, viditelně rozrušený svým nálezem.

„Avšak abych byl upřímný, ten rozdíl je zanedbatelný. Chci říct, že na určitá kouzla a zaříkadla se musím víc soustředit, ale není to něco závratného."

Snape sledoval, jak mu jeho student rázuje po pracovně. Zamyšleně se zamračil a prstem si přejel přes rty. „Vím, že teď o tom nemáš nějaké dlouhodobější srovnání, ale já tě sledoval celý tvůj život a lehkost, se kterou provádíš dokonce i ta nejsložitější kouzla, je dokonce i nad plně trénované kouzelníky."

Harry se zastavil. „Takže ne všechna moje síla je od něj?"

Snape naklonil hlavu v otázce. „Takže tohle je to, co tě trápí?" Harry neznatelně přikývl. „Harry, tvoji předci jsou přímí potomci jak Nebelvíra, tak Zmijozela. Jen málo lidí se ti vyrovná."

„Až se vrátíš do původní časové osy," pokračoval, „budeš mít také zatím spící sílu, kterou v tobě zanechal Voldemort. Až dosáhneš dospělosti, tvé dosud skryté schopnosti by se měly objevit."

„Kdy to bude?" zamumlal Harry a zíral do tančících plamenů v krbu.

Snape jenom pokrčil rameny a obrátil se k hypnotizujícím plamenům. „Každý to má jinak," bylo všechno, co řekl.

Jedné noci o několik týdnů později ho Snape netrpělivě postrkoval k odchodu. „Je pozdě. Vrať se zpátky do věže, než se po tobě začnou shánět." Zamračil se, protože Harry pořád okolkoval u dveří. „Používáš ty deníky, co jsem ti dal?" zeptal se podezíravě.

„Ano," odpověděl Harry tiše. „Pravidelně."

Snape při tom přiznání překvapeně vyklenul obočí. „Pomáhají ti?" zeptal se.

„Ano," řekl dokonce ještě tišeji. „Hodně."

„Tak proč jsi každý večer u mě, Pottere?"

Harryho Snapeův neklid pobavil. Přistoupil ke svému profesorovi, hluboce vdechuje vůni, kterou měl s tím mužem spojenou. „To," řekl, „ je úplně kvůli jinému problému." Vědoucně se usmál. „Znervózňuju tě."

„Leda tak ve snu" přišla napjatá odpověď.

Harry se rozesmál. „Řekl jsi mi Pottere. To je vždy jasné znamení." Pomalu se ke Snapeovi ještě víc přiblížil, usmívaje se, když druhý muž začal couvat, a naklonil se, aby mu zašeptal do ucha. „Chtěl bys, abych ti řekl o svých fantaziích, Severusi?"

V tu chvíli byl přiražen proti stěně a Snape se na něj tiskl. „Nepokoušej mě, Harry, pokud nejsi připravený přijmout následky," zavrčel.

„Jsem víc než připravený," odvětil a přirazil boky k Snapeovým. Vzrušení mu působilo závrať, žár Snapeova těla ho pálil všude, kde se dotýkali. Snape zasténal, drsně chytil Harryho ruce do svých, přišpendlil je ke zdi a natlačil se na něj. Rozkopl Harrymu nohy, stoupl si mezi ně, tře se o něj a chraplavě mu zašeptal.

„Jsi připravený, ano?" zasyčel. „Připravený, že ti ukážu, jaké to je, když tě budu jíst zaživa, když tě vysaju do poslední kapičky?" Harry při těch slovech zakňoural a jeho vzrušení vystřelilo ještě výše. „Připravený na to, až se do tebe zabořím… roztáhnu tvoji… úzkou prdelku." Snape nahlas zasténal, ztráceje schopnost dělat cokoli jiného než dýchat jak jím lomcovala touha.  Začal proti Harrymu bezhlavě přirážet. Uvolnil sevření na Harryho zápěstích a vzal mu obličej do dlaní. Než Harry stihl zaznamenat, že má volné ruce, horká ústa překryla ta jeho. Harry odpověděl divokým polibkem. V okamžiku, kdy se jejich jazyky setkaly, jako blesk jím projela palčivá touha a cítil, jak se blíží k orgasmu.

Přerušil polibek a zoufale zasténal do Snapeova ucha. „Oh Bože, Severusi… Nemůžu… Udělám se…"

Najednou byl v chodbě a to žnoucí teplo bylo pryč. Otočil se a dveře se mu zabouchly přímo před nosem. Závan studeného vzduchu nedokázal zchladit jeho palčivou potřebu.

Harry vyrazil něco mezi smíchem a vzlyknutím, doklopýtal zpět ke dveřím a přitiskl k nim čelo. „Prosím, Severusi," řekl, protože věděl, že druhý muž se o dveře opírá na druhé straně. „Prosím… nenechávej mě tu takhle."

Myslel si, že z druhé strany zaslechl zasténání. A pak Snape promluvil - tlumeně, ale zřetelně. „Tvůj otec mě vykastruje."

„Neboj," přemlouval ho Harry. „Ochráním tě svými spícími prameny nevyužité síly."

Za těžkými dřevěnými dveřmi se ozval výbuch smíchu. „Alespoň vím, že jsi poslouchal." Skrze dveře přišel hluboký povzdech. „Jdi domů, Harry."

Příštího rána u snídaně byl Harry unavený a nevrlý. Aby toho nebylo málo, když Hermiona s lakonickým zavrtěním hlavou dočetla Denního věštce, zvedl ho, jen aby byl konfrontován s dalšími nadpisy o útocích smrtijedů, ztrátách nevinných životů a podobnými články, které všechny podávaly důkaz o rostoucí hysterii.

Profesorka McGonagallová měla pravdu, pomyslel si. Voldemort byl každým dnem troufalejší - veřejně vraždil jak kouzelníky, tak mudly. Ve skutečnosti se jeden z článků v Denním věštci týkal možnosti odhalení jejich světa, protože aktivity Temného pána se stávaly stále hůře ututlatelnými. Harry s hlubokým vzdechem dosnídal a dutým hlasem odpověděl Ronovi, který ho popoháněl na hodinu.

Toho večera ke Snapeovi přišel podrážděný a v depresi. Na druhou stranu Snape vypadal, že je nabitý pozitivní energií. Otevřel dveře ještě než Harry doklepal, vtáhl svého bručícího studenta do místnosti a usadil ho do jeho obvyklého křesla před krbem.

„To jsi tak natěšený na hru?" zeptal se Harry šprýmovným hlasem a zkoumal šachovnici položenou mezi křesly.

Snape vydal znechucený zvuk a netrpělivým máchnutím hůlkou šachovnici odstranil. Harry se musel sehnout, aby se letící desce vyhnul, když se kolem něj prořítila.

„Severusi?" naklonil Harry tázavě hlavu.

Snape se posadil, předklonil se a chytil Harryho za ruce. „Myslím, že jsem našel řešení," řekl potichu, přestože zcela nedokázal zakrýt vzrušení v hlase.

Harry vyskočil ze židle, přerušil dotyk. „Našel?" zalapal po dechu.

„Ano," odpověděl Snape a opět se natáhl pro Harryho ruce a stáhl ho zpět do křesla. „Nebude to jednoduché, ale věřím, že je na naší straně jedna velmi důležitá věc."

„A tou je…" popoháněl ho Harry.

„Povaha času a osudu. Můj výzkum ukázal, že pravá cesta času, jestliže je někdy porušena, se bude pokoušet opět opravit. Jednoduše ji k tomu musíme pobídnout." Snape se opřel o opěrku, zcela viditelně spokojený sám se sebou.

Harry se také opřel, ohromený významem toho, co jeho profesor říkal. „Nejsem si zcela jistý, že tomu rozumím," začal.

Snape se mrzutě natáhl pro brandy na nedalekém stolku. Zatímco ji naléval, pozorně Harryho sledoval a čekal na nevyhnutelný výbuch, až to mladý muž pochopí. Nebyl zklamán.

„Seš šílenec?!" zařval Harry a znovu vyskočil z křesla. Píchl prstem Snapeovým směrem a začal přecházet po místnosti. „TY jsi byl ten, kdo MI dělal přednášku o nebezpečích cestování časem. Může to být katastrofální a šance, že úspěšně změníš to, co chceš, aniž bys změnil něco jiného, je mizivá. Tohle není východisko." Trochu se zasmál a projel si rukama vlasy. „Šílenec," zamumlal.

„Sednout!" zařval Snape. Když se Harry na místě zastavil, Snape mu tiše ukázal, že si má sednout. Harry sebou neelegantně plácl do křesla - vlasy mu stále trčely všemi směry - a nepřítomně se na svého učitele podíval.

„Už jsi skončil?" zeptal se Snape ironicky a usrkával brandy.

„Nejsem si jistý," řek Harry, „chceš, abych se zbláznil?" Harry rozhodil ruce a nevesele se zasmál. „Chci říct, nejdřív mi řekneš, že máš řešení a za chvíli mi jako jedinou možnost navrhuješ něco tak nebezpečného a zrádného jako je cestování časem. Proč rovnou neřekneš, abych to vzdal?" zeptal se jenom napůl žertem.

Snape pomalu a opatrně odložil svou sklenici na stůl a odpověděl. „Protože to nemůžeme vzdát, Harry. Musíme zvážit každou možnost bez ohledu na to, jak mizivá je šance na úspěch." Podíval se na Harryho, který poprvé od toho večera na Grimmauldově náměstí v profesorových očích viděl strach, který se rovnal jeho vlastnímu. „Nemůžeme mu dovolit, aby zničil a zotročil náš svět."

Místnost prostoupilo ticho rušené pouze tikáním Snapových očarovaných hodin na protější stěně. Harry se po tom zvuku roztržitě podíval a všiml si, kam ukazují ručičky. Čas rozhodnout se, říkaly hodiny.

„Dobře," zašeptal Harry. Nemohl vysvětlit svůj náhlý strach. Koneckonců, Snape měl pravdu. Musí uspět, a jestli je tohle jejich jediná šance, pak to Harry udělá. Ponoříš se do toho celou svou energií a srdcem. „Dobře," řekl znovu, tentokrát trochu hlasitěji. Otočil se ke Snapeovi, který ho celou dobu sledoval a pomalu točil brandy ve své skleničce. „Udělám to."

Když se Harry příštího večera vrátil, Snape byl zcela ponořený do známkování testů čtvrtých ročníků. Harry přecházel po místnosti, nevšímaje si Snapeova rostoucího rozčilení, dokud starší muž nepraštil brkem o stůl a nezačal na něj nebezpečně zírat.

„Pottere," začal, ale rychle se opravil, když viděl Harryho úšklebek při použití jeho příjmení. „Harry, tvoji přátelé se nezajímají o to, kam každý večer mizíš?"

„Občas," připustil Harry. „Zvlášť Hermiona. Myslím, že tuší, že se něco děje, ale respektuje moje soukromí."

Snape nedokázal zabránit svému výbuchu smíchu a sklonil se zpět ke známkování. „No, cokoli jiného by od ní bylo pokrytecké, že."

„Eh?" zeptal se Harry zmateně.

„Nic, Pott… Harry." Odbyl ho Snape.

„No, každopádně," řekl Harry a stále svého profesora podezíravě sledoval, „Přemýšlel jsem, jak změnit časovou osu s co nejmenším zásahem. Myslel jsem, že bych se mohl vrátit těsně před noc, kdy Voldemort napadl Nevilla, a dát tip Smrtijedům, že tím dítětem ve věštbě jsem já," řekl. „Pak," dodal, potěšený tou myšlenkou, když ji vyslovoval," bych mohl…"

„Harry," přerušil ho Snape.

„Hmmm?" odpověděl Harry, stále rozptýlený svým plánem.

„Obávám se, že ohledně tvého cestování časem je ještě pár věcí, o kterých bych ti měl říct."

Toto prohlášení upoutalo Harryho pozornost a on neochotně upustil od svého monologu, když pochopil, co Snape řekl. Podezíravě přimhouřil oči. „Jako například?" zeptal se potichu.

Zcela necharakteristicky nervózní Snape se zavrtěl v křesle. „Možná by sis měl sednout."

Harry se posadil, ale jeho postoj zůstal obezřetný a strnulý. Snape se odmlčel, pak podrážděně protočil oči nad svou vlastní zbabělostí a šel přímo k věci. „Harry, většina obracečů času omezuje tvůj pohyb časem na několik hodin, ale neomezují ho geograficky. Vzhledem k tomu, že cesta zpět o několik hodin je zjevně k ničemu, jsme přinuceni ke kompromisu. Ty takříkajíc vhodné na velkou časovou vzdálenost - obraceče času, které ti umožní cestovat časem zpět, tak jak potřebujeme - tě také přinutí zůstat v určité geografické oblasti. Jedná se o kompromis ve výkonu."

Harry to ke své cti okamžitě pochopil. Hořce se zasmál a nechal si padnout hlavu na vrcholek složených rukou. „Kde mě plánuješ nechat uváznout," zeptal se a jeho otázka byla tak trochu přidušená.

Snape se usmál. Vypadal se sebou docela spokojený. „Tady."

„Tady?" zopakoval po něm Harry a překvapeně zvedl hlavu. „V Bradavicích?" Severus jednoduše přikývl.

„Co můžu sakra z Bradavic změnit?" zeptal se Harry nevěřícně.

Snapeův úsměv se rozšířil, ale Harry v jeho obličeji poznal vypočítavý výraz. „Všechno," odpověděl.

20.04.2011 12:01:22
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6733"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one