aneb Trahit sua quemque voluptas.

Kapitola 14 (druhá část)

„Teď je na řadě kořen mandragory, Jonathone. Aspoň myslím…“ odmlčel se James, pošoupl si brýle a předklonil se, aby se podíval od poznámek. „Jo, tady,“ řekl. Podíval se na Harryho. „Najemno nakrájený.“
„Dobře. To zvládnu. Ty pracuj na tom, aby měl ten základ správnou hustotu.“
„To určitě nezvládneš,“ zasmál se James. „Lektvary rozhodně nejsou tvůj nejsilnější předmět, že jo?“
„A to nevíš ani polovinu,“ zamručel Harry a začal krájet kořen mandragory.
Opět pracovali sami dva v laboratoři, ostatní studenti byli dlouho pryč. Tentokrát však vina ležela zcela na Harrym. Během hodiny se pokusil zahustit základ pro jejich lektvar a výsledkem byl bahnitý nepoužitelný hnus, takže byli nuceni začít od začátku. Ale nevypadalo to, že by to Jamesovi vadilo. Harry si všiml, že ve skutečnosti vypadá ve velmi dobré náladě.
„Je něco, co bys mi chtěl říct?“ zeptal se nedbale. Dal na stranu první várku perfektně nakrájeného kořene a natáhl se pro další.
„Měl jsem rande s Lily,“ zmínil se stejně nedbale James, ale Harry viděl široký úsměv, který zradil jeho nenucenou odpověď.
Konečně, pomyslel si Harry. Ledovce se pohybují rychleji než ty, tati.
„Doopravdy?“ řekl nahlas. „A…“
James odložil míchátko a ztlumil plamen pod kotlíkem. Otočil se na Harryho a už se nepokoušel zakrýt své vzrušení. „Bylo to skvělý! Byli jsme na pikniku u jezera, Sirius mi v kuchyni uzmul nějaký pochoutky.“ Jamesův výraz byl zasněný a Harry se musel přemáhat, aby potlačil impuls protočit oči.
„A…“ pobídl ho.
Jestli to bylo možné, Jamesův úsměv se ještě roztáhl. „Pak jsme šli na astronomickou věž a…“
„Přestaň!“ vyprskl Harry a málem si uřízl prst tenčícím nožem, když mu vyklouzl z ruky. Sladký Merline, pomyslel si, jsou věci, které by nikdo o svých rodičích neměl vědět. Slabě se na Jamese usmál, sebral nůž ze stolu a vrátil se ke krájení. „Jsem rád, že to šlo dobře,“ řekl přiškrceně.
James vypadal trochu zmateně. Opřel se bokem o stůl, ruce složené na hrudi a zmateně se na Harryho podíval. „Myslel jsem, že chceš znát detaily.“
„Nepotřebuju, abys mi to dopodrobna popisoval,“ zaprotestoval Harry slabě. „Pochopil jsem to. Můžeme teď změnit téma? Prosím?“
James ještě chvíli Harryho pozoroval skrz přimhouřená víčka s jazykem přitisknutým k tváři. „Dobře,“ řekl a Harry si s úlevou oddechl. James se otočil zpět ke kotlíku a opět upravil velikost plamene. „A co kdybys mi teda vysvětlil, co ty děláš se Srábkem?“ zeptal se.
Harry opět téměř upustil nůž, tentokrát vzteky. Zhluboka se nadechl, aby ovládl svůj vztek, než promluvil. „Kdybych byl tebou, Pottere, dával bych si pozor na jazyk. Je všeobecně známo, že mám problémy ovládnout se, když jsem vzteklý.“
James naklonil hlavu, viditelně zvědavý, ale ani trochu zastrašený Harryho odpovědí. „Vyhrožuješ mi, Jone?“ zeptal se pobaveně.
„Ne.“ Povzdechl si. „Ne, nevyhrožuji.“ Harry ještě chvilku zůstal tiše stát u stolu, pak položil nůž a otočil se čelem k otci. „Je to hotové?“ zeptal se a ukázal na kotlík mezi nimi. James kývl a Harry pádným mávnutím hůlkou uhasil oheň.
„Co je to, co si myslíš, že o něm víš, Jamesi,“ zeptal se Harry. Harryho klidná sebedůvěra druhým chlapcem otřásla, takže se rozpačitě ošil, než odpověděl.
„Je to temný čaroděj, Jone. Jeho otec ho předtím, než zemřel, naučil všechno, co znal.“ James pokračoval, ale Harry ho přerušil.
„Jeho otec je mrtvý?“ zeptal se výhružně. James přikývl, kvůli Harryho prudkosti neschopný promluvit. Harryho dalšími slovy byl ještě víc šokován. „Dobře,“ řekl stejným tónem a zahloubal se do sebe, „to mi ušetří problémy.“ James nasucho polkl. Slyšel drby o síle Jonathona Harrisona, ale to, že na vlastní oči viděl chlapcovu absolutní důvěru ve své schopnosti a slyšel, že by se dobrovolně postavil tak proslavenému černokněžníkovi, těm příběhům propůjčovalo důvěryhodnost. Harry se probral ze svého zamyšlení a obrátil svůj pronikavý pohled na Jamese.
„To je všechno, Jamesi?“ zeptal se. Jasem na něj zíral s otevřenou pusou.
„To není dost?“ zeptal se nevěřícně, když tak rychle pominul to, co on považoval za důležité okolnosti.
„Ne,“ odpověděl Harry. „Není to dost. A teď mi dovol, abych ti řekl pravdu o tom, proč toho Severus tolik ví o černé magii.“ Zhluboka se nadechl a duševně se připravil na to, co musí říct. Jen když o tom přemýšlel, začal v něm doutnat vztek. Odpusť mi, Seve, pomyslel si. Ale tohle může být jediný způsob, jak je přinutit, aby viděli pravdu.
„Jamesi, Sevův otec ho strašně… zneužíval. Dělal mu takové věci, že se mi dělá špatně, jen když o nich přemýšlím. Byl to zvrácený, nechutný zkurvysyn a jsem rád, že je mrtvý. Sev se naučil to, co se naučil, ve snaze bránit se - nic víc. Dokonce i teď, po tolika letech, je jeho znechucení sebou samým tak silné, že dokáže snést dotyk pouze několika málo lidí. Věřil, že je špinavý a poskvrněný a vaše kruté zacházení ho v tom jenom utvrdilo.“
Během Harryho řeči zůstal James zcela nehybný a s každým Harryho slovem byl bledší a bledší. Když se Harry odmlčel, aby se nadechl, James zvedl třesoucí se ruku. „To nemůže být pravda,“ zašeptal. „Něco by řekl…“ jeho hlas se vytratil.
Harry se na svého otce jen znechuceně podíval. „Řekl by něco komu, Jamesi? Od té doby, co vkročil do školy, nikdo ho nechtěl poslouchat nebo mu dát šanci.“ Harry věděl, že musí přestat a uklidnit se, ale jeho frustrace z toho, že nebyl schopný svého milence ochránit, začala opět pronikat na povrch. „Procvičoval Crucio na svém vlastním synovi, Jamesi!“ To už Harry řval. Dokonce si ani nebyl jistý, jestli to má smysl, ale potřeboval řvát, aby uvolnil část svého vzteku. „Taky na něm procvičoval Imperius,“ dodal a jeho hlas nabíral na obrátkách. „Ale jenom o nocích, kdy chtěl společnost do postele,“ odplivával.
Harry se k velmi bledému Jamesovi otočil zády, začal sbírat své knihy a přísady a rychle je cpal do tašky. Věděl, že to nevydrží a zoufale se snažil dostat někam do soukromí. Nechtěl nikoho zranit.
Během příštích několika dní si Harry všiml zvláštních pohledů, které na něj James a ostatní vrhali, ale ignoroval je. Byl na ně stále vzteklý za to, že byli tak strašně krutí. A více než trochu se styděl za jejich chování. Tito muži, které po většinu svého života miloval, a ke kterým vzhlížel, byli sotva lepší, než nějací pouliční rváči.
V lektvarech stále pracoval s Jamesem, ale udržoval jejich vtah přísně akademický. Dokonce ani nehnul brvou, když James naznačil, že měl další rande s jeho matkou. Úleva od napětí, která přišla, byla téměř zklamáním.
Harry a Severus spolu po večeři odešli z Velké síně. Když míjeli výklenek oddělený závěsem, Harry do něj druhého chlapce zatáhl pro rychlý polibek. Ale vzhledem k jejich povahám, a to nezmiňuji ani věk, se obyčejný polibek změnil v něco mnohem víc vášnivého.
Harry tiše zasténal do Severusova ucha, zatímco druhý chlapec dělal jeho tělu úžasné věci. Jeho ruce pomalu putovaly přes Harryho hruď a pak proklouzly kolem jeho těla, objaly ho a přitáhly ho těsně k sobě. Harry rychle ztrácel všechen smysl pro opatrnost. Znovu hlasitě zasténal, přisál se rty k milencovým a nestydatě se třel o vzrušení druhého chlapce.
„No, není tohle roztomilé?“ ozval se sarkastický hlas.
Harry se Severusem se od sebe okamžitě odtrhli, oba stále příliš zaslepení vášní, než aby sáhli pro hůlky. Jejich zaváhání bylo jejich zhoubou. Harry byl párem silných rukou přiražen proti zdi, zatímco Severus byl sražen na kolena před něj. Na oba výhružně mířily hůlky. Harry věděl, že je lepší situaci nevyhrocovat, a tak trpělivě čekal, až útočníci vyjeví svůj záměr.
Nikdy k tomu nedostali šanci. Harry koutkem oka zahlédl záblesk světla a zaslechl potichu pronesené zaklínadlo. Oslepen zábleskem světla rozeznal postavy Siriuse a Remuse, kteří vrhli na dva útočníky kouzlo úplného spoutání. James odzbrojil třetího a znehybněl ho stejným způsobem. Když se rozptýlil příslovečný kouř, přiblížil se k nim Harryho otec.
„Jsi v pořádku, Jone?“ zeptal se. Harry jenom kývl a chtěl se natáhnout, aby pomohl Severusovi, ale ohromeně si všiml, že byl předběhnut Siriusem. Sirius druhému chlapci jemně pomohl na nohy a krátce ho podržel, když hrozilo, že se mu podlomí nohy. Harry si nemohl pomoct, ale musel se smát při pohledu na čirý úžas v milencově tváři. Severus zíral na Siriuse s doširoka otevřenýma očima a zcela neschopen slova. Když se mu vytrhl, Sirius ho beze slova nechal jít.
„Můžete jít a upravit se,“ řekl Remus svým patentovaným jemným hlasem. „My se o ty tři postaráme.“
„To bychom vám byli vděční,“ řekl trochu roztřeseně Harry. „Seve?“ pobídl ho a natáhl k němu ruku.
Severus ještě chvíli zmateně stál, než zaregistroval Harryho slova. Pomalu chytil Harryho ruku a nechal se vytáhnout z výklenku. Ale předtím, než vyklouzli na chodbu, sebral svou čest a otočil se zpět ke třem Pobertům.
„Děkuji,“ řekl, překvapení a zmatek stále znatelné v jeho hlase.
„Kdykoli,“ odpověděl Sirius. Následoval Jamesova příkladu a otočil se zpět ke třem spoutaným útočníkům. Ale předtím si vyměnil dlouhý významný pohled se svým dřívějším zapřisáhlým nepřítelem.
08.06.2011 20:02:39
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9984"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one