aneb Trahit sua quemque voluptas.

Tak jsem to přece jen stihla. I když to bylo teda o chlup, protože jsem dneska děsně brzy (ve čtvrt na čtyři vstávala), a když jsem se vrátila z práce, tak hlídala hyperaktivní kotě. A ještě mě vytáhli na procházku - ale našla jsem své prvné letošní houby.
Přestože kapitoly většinou nikomu nevěnuji, tuhle bych chtěla věnovat fride, bez které by tyto stránky rozhodně nemohly existovat. Přijde mi, že její práce bety je zcela neoceněna a pro mě je nedocenitelná. Takže tahle kapitola je pro fridu. DĚKUJI ZA TVOU SKVĚLOU PRÁCI :)
Tak, a protože mi dneska dorazil výsledek poslední zkoušky, hned po zítřku, kdy jedu k dědovi na třešně, se vrhám na další kapitolu. Tedy... pokud to budu stíhat s německou návštěvou, kterou "hostí" moje sestra.
P.S.: Kapitola je opět rozdělena na dvě části. (Ty kapitoly jsou čím dál delší. Ta příští má dokonce 10 stránek. :D)
____________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________

Severusi,

už tu nemůžu o moc déle zůstat. Udělal jsem to, kvůli čemu jsem přišel. Aspoň si to myslím. Kdo si může být jistý? I tak jsem tu pravděpodobně zůstal déle, než jsem měl. Pokouším se namluvit sám sobě, že je to proto, že se musím přesvědčit o věcech, které jsem změnil. Ale pravdou je, že nedokážu snést myšlenku na to, že tě opustím. Doufám, že jsem neudělal chybu, když jsem tě nechal s Jamesem, Remusem a Siriusem. A i kdyby to tak nebylo, nedokážu najít dostatek energie, aby mi to vadilo. Myšlenka, že procházíš zbytkem svého života zahořklý a osamocený je nesnesitelná, a já to nemůžu dovolit.

3. prosince 1975

Jak říjen přecházel v listopad, Harry sledoval, jak se rozvíjí vztah mezi Severusem, Jamesem, Siriusem a Remusem. Cítil, jak se kousek po kousku uvolňují striktní omezení, která Severus nasadil na své chování a pocity. Stále zůstával sarkastický a povýšený, ale vypadalo to, že tyto jeho vlastnosti ve skutečnosti prohlubují jeho vztah s Poberty místo toho, aby je odrazovaly. Přinesl do skupiny zcela novou dynamiku a vypadalo to, že to všichni oceňují.

Harryho život pokračoval docela klidně. Trávil každou noc v Severusově pokoji, dokud jeho milenec konečně neudělal přítrž jeho časným ranním odchodům.

„Jonathone, to tvoje tápání po mém pokoji před svítáním je neakceptovatelné a rozčilující. Buď se sem nastěhuj, nebo sem nelez!" Harry se jenom široce usmál, překlopýtal k posteli a těžce přistál na Severusovi, protože zakopl o vlastní boty ležící vedle postele.

„Hej, tady jsou moje boty!" vykřikl Harry potěšeně.

„Slez ze mě, ty nemehlo!" Harry se smál a užíval si pohledu na svého rozcuchaného, rozespalého milence, jak přes sebe přetahuje přikrývku. „Já to myslel vážně, Jone. Jdi! Pryč!" zařval Severus a zahrabal se pod přikrývku.

Harry přelezl kupu pokrývek, dokud se nedostal do bodu, kde předpokládal, že by měla být Severusova hlava. „Taky tě miluju, Seve," zašeptal. „Dneska si sem přenesu kufr."

„O to se postarám!" odsekla hromada pokrývek. „Tenhle nesmysl už pokračuje příliš dlouho."

Cestou na snídani se Harry nemohl zdržet širokého úsměvu. Přestože by se nenazval šťastným, dosáhl takové spokojenosti, která mu do té doby připadala zcela mimo dosah.

Avšak ten den neměl skončit tak poklidně, jako začal.

Když to odpoledne procházeli cestou do sklepení přes Velkou síň, upoutal jejich pozornost rozruch, který v ní právě probíhal. Harry rozpoznal Siriusův naštvaný hlas a Jamesův tichý naléhavý hlas a bleskově se schoval za dveře.

„Toto je nepřijatelné, řediteli! Tito chuligáni demolují mé skleníky až příliš často! Požaduju, aby byli potrestáni. Přísně potrestáni." Harry ten hlas rozpoznal jako hlas profesorky Prýtové. Za chvilku jí odpověděl Brumbálův obvyklý sladký hlas.

„Skutečně, madam, tentokrát zašli příliš daleko, souhlasím." Ticho se natahovalo, až konečně pokračoval. „Samozřejmě vás nechám vyměřit jakékoli potrestání, které uznáte za vhodné."

„No, pro začátek," spustila profesorka Prýtová. „Dnes večer se mnou budou mít trest. Budou se starat o sazeničky mandragor. Je jich hodně a potřebují přesadit."

„Ne!" zařval Sirius a Harry se zamračil. Dokonce ani Sirius většinou otevřeně neprojevoval učitelům neúctu.

„Prosím, mladý muži?" otázala se profesorka Prýtová.

„Dnes večer nemůžeme, madam Prýtová," odpověděl James mnohem mírnějším hlasem. „Prosím, nešlo by to v pátek? Vezmeme si i dvě noci za sebou, abychom dokončili práci."

„Obávám se, že váš společenský kalendář mě vůbec nezajímá, moji mladí problémisté," rozzlobila se. „Budu vás očekávat přesně v deset." Otočila se a odkráčela z Velké síně. Když kolem nich procházela, Harry se přitiskl ke dveřím a všiml si, že Severus tiše stojí vedle něj.

„Řediteli, prosím," rozhovor v síni se opět rozproudil. „Víte, že dnes nemůžeme…" začal Sirius, ale Brumbál ho okamžitě přerušil.

„Siriusi, je mi to líto, ale musíte. Možná, že v budoucnu budete opatrněji zvažovat následky svých činů," řekl letitý profesor a procházeje kolem Harryho a Severuse, odešel ze síně.

James se Siriusem pokračovali dál do síně a jejich hlasy slábly. Harry zaslechl už jen několik vět, než jejich hlasy zcela utichly.

„Co budeme dělat, Jamesi?" zeptal se Sirius zoufale.

„Bude to v pořádku, Siri. Zkus se nebát," odpověděl James.

Harry se zamračil a odstoupil ode dveří. Severus se za oběma chlapci díval se znechuceným výrazem. „Myslíš, že James přežije, když nestihne rande s Lily?" zeptal se sarkasticky.

Harry neodpověděl a následoval ho kolem síně, dolů po schodech do sklepení. Rozhodl se, že nechá Severuse myslet si, že ten rozruch byl kvůli milenecké schůzce, ale on věděl pravdu.

Dnes v noci bude úplněk a Remus bude sám.

Té noci vytáhl Harry zdráhajícího se Severuse na astronomickou věž. Černooký chlapec stále kvůli tomu výletu pěnil a Harry věděl, že později bude na místě nějaké odškodnění.

„Astronomická věž, Jonathone? Jaké to klišé. Co přijde příště? Vyznání nehynoucí lásky?" posmíval se Severus, když vylezli na věž.

„Namouduši, Severusi!" odpověděl Harry. „Máš v sobě aspoň trochu smyslu pro romantiku?"

Severus si odfrkl a unaveně se posadil na nedalekou římsu. „Co je romantického na šplhání se z nejnižšího místa na hradě na jeho nejvyšší bod? Výlet, který nám zabral skoro patnáct minut, podotýkám. A proč? Abychom si nechali umrznout koule?" zavrčel.

Harry si nemohl pomoct, ale musel se smát. „Domů je to pořád z kopce, Seve."

Harry se posadil vedle svého milence na okenní římsu, přitulil se k němu a zašeptal ohřívací kouzlo.

„Musím přiznat," ozval se po pár minutách Severus, „že to nakonec neshledávám tak nepříjemným." Harry se usmál a natočil krk, aby ho mohl políbit.

„To jsem rád," řekl chraplavě. Když se chtěl odtáhnout, Severus ho znovu políbil a tentokrát polibek prohloubil. Harry při tom výpadu zasténal, chytil ho rukama kolem krku a snažil se ho přitáhnout co nejvíc k sobě. Najednou ticho prořízlo hlasité zmučené zavytí, odrazilo se od věže a utichlo. Harry cítil, jak Severus ztuhl, odtáhl se a s obavou se podíval z otevřeného okna.

„Úplněk," zašeptal. „Není divu, že…" Nedokončil. Otočil hlavu k Harrymu.

„Co se děje, Seve?" zeptal se Harry, přestože přesně věděl, o co jde. Severus dlouho na Harryho zíral, pak zavrtěl hlavou a znovu vyhlédl z okna. Harry se na něj nezlobil, že mu o Remusovi neřekl. Zmijozelův slib nikomu tu informaci neprozradit byl silný. Dokázal dobře udržet tajemství.

Stejně tak mu Harry nemohl říct pravý důvod, proč chtěl, aby šli na astronomickou věž právě tento večer. Obával se o svého přítele, který byl smutný a osamělý a sám pobíhal po Zapovězeném lese.

Harryho vytrhl z myšlenek Severus, který ztuhl.

„Co…" začal Harry, ale okamžitě viděl důvod chlapcova strachu. Z lesa vyklopýtala velká stínová postava. Tmavý obrys udělal dva kymácivé kroky a zhroutil se na zem.

„Remus!" vyjekl Harry a vůbec si nevšímal Severusova šokovaného výrazu. Seskočil z okna a upaloval ke dveřím. Na mysli měl jedinou věc: pomoci svému příteli. Právě když rozrazil těžké dveře, někdo ho zezadu pevně chytil.

„Pusť mě, Seve!" zařval a zatlačil do těla za sebou. Ale Severus měl pevný stisk a nechystal se Harryho pustit.

„Ne, Jone," zařval také. „Nemůžeš. Je to monstrum."

Harryho vztek vzkypěl. Jeho magie vzplála a mrštila jeho milencem přes celou místnost a na druhé straně skončil roztažený na zemi. „Jak se opovažuješ?!" procedil, otočil se k otřesenému chlapci a přešel k němu. „Je to jenom vyděšené, osamocené děcko, které bylo proti své vůli vrženo do tohoto bláznovství. Jestli by to měl někdo chápat, myslel bych, že bys to měl být ty!" zaječel.

Severus se roztřeseně postavil, neschopný skrýt bolest v očích při Harryho vzteklých slovech. „Já to vím, Jone," řekl sotva slyšitelně a vztáhl k němu prosebně ruce. „Špatně jsem se vyjádřil. Omlouvám se." Severus se odmlčel, povzdechl si a odhrnul si své dlouhé černé vlasy z obličeje. „Ale faktem zůstává, že v tuto chvíli tě Remus nepoznává. Je zvíře v každém slova smyslu, a když mu dáš šanci, bez rozmýšlení tě zabije. Musíš postupovat opatrně."

Harry zaklel a rychle se otočil ke dveřím. Když dorazil ke schodům, již běžel. „Já to vím, Seve," zavolal, když sbíhal ze schodů. „Proč se ke mně pořád chováš jako k idiotovi?" stěžoval si, zatímco běžel pryč.

Severus ho následoval dolů po schodech a cestou protočil oči. „Možná proto, že mi k tomu pokaždé zavdáš záminku," zamumlal si pro sebe.

Severus vybíhal ze vstupní síně právě tehdy, když Harry mizel dveřmi do jednoho z největších skleníků, který byl východně od hradu. Bezpochyby aby přitáhl Blacka a Pottera, pomyslel si a vzdychl. Aspoň že neběžel hlava nehlava do lesa. Právě když mu tato myšlenka prolétla hlavou, znovu se ozvalo bolestivé zavytí. Předtím, než mohl Severus zpochybnit své motivy, běžel k tomu zvuku. K lesu a k Remusovi.

Harry vpadl do skleníku, v běhu vrazil do stolu plného prázdných květináčů, a jak prudce zabrzdil, srazil jich polovinu na zem. „Profesorko Prýtová!" zavolal. „Posílá mě profesor Brumbál, abych okamžitě přivedl Siriuse a Jamese," lapal po dechu.

Profesorka Prýtová si založila ruce na své plné boky a nevěřícně se zeptala, „A proč přesně by to dělal, pane Harrisone?"

„Ehm… nejsem si jistý, madam," řekl udýchaně. „Něco kvůli následkům jejich činů, aspoň myslím," dokončil.

Profesorka Prýtová se na něj zářivě usmála, a pak se otočila ke dvěma dříve zmateným, nyní vyděšeným chlapcům u stolu. „Slyšeli jste pana Harrisona, chlapci. Běžte. Zítra večer vás budu očekávat, abyste tu práci dokončili."

Nikdo nezaváhal. James čekal jen do chvíle, než se dostali z profesorčina doslechu, než promluvil. „Co se sakra děje, Jone?" zasyčel a zatáhl Harryho za ruku do stínu vedle skleníku.

„Jo, ven s tím," řekl Sirius předstíraje vážnost. „Protože jestli nás Brumbál chce doopravdy vidět, prchám a měním si jméno."

Harry neztrácel čas podrobnostmi. Stále byl bez dechu po svém dlouhém běhu z astronomické věže, takže jen zavrtěl hlavou a řekl, „Remus."

Než si stačil všimnout změny, Sirius byl ve své psí podobě a plnou rychlostí běžel k lesu. James na Harryho sekundu zíral, a pak se zeptal, „Jak jsi…"

„Později," řekl Harry a stále lapal po dechu. Mávl rukou směrem, kde se Remus poprvé vynořil ze skrytu stromů. „Potřebuje tě."

James už nezaváhal ani na sekundu. Přestože se neproměnil do své zvířecí podoby, vyrazil takovým tempem, kterému se Harry ve svém současném udýchaném stavu nemohl vyrovnat.

17.06.2011 21:51:56
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "8889"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one