aneb Trahit sua quemque voluptas.

Kapitola 15 (druhá část)

Když Harry konečně dorazil k místu, kde se z lesa vynořil Remus, šokovaně se zastavil při pohledu, který se mu naskýtal. Severus seděl na trávě s hlavou zraněného vlkodlaka v klíně a roztřesenýma rukama ho hladil po husté srsti. Sirius, stále jako Tichošlápek, ležel stočený proti Remusovi, hlavu přitulenou k vlkodlakovu krku a obezřetně Severuse sledoval. James stál stranou, pusu v šoku otevřenou. Harry si pomyslel, že vypadá, jako by tak již nějako dobu byl.

Harry se připojil ke svému otci a jemně mu položil ruku na rameno. Otočil se a potichu mu promluvil do ucha. „Jak dlouho tak jsou?" zeptal se.

James vypadal trochu zmateně, když se k Harrymu otočil. Zvedl ruku, aby si sundal brýle a pokusil se je očistit špinavým trikem, které měl na přesazování mandragor. Vypadalo to, že si vůbec neuvědomuje, že je špiní ještě víc. Harry mu je jemně vytáhl z ruky, co nejlíp je očistil o rukáv svého hábitu a vrátil mu je zpět. James si je beze slova vzal zpět, nasadil si je a rychle zamrkal, pozoruje tři těla ležící propletená na trávníku.

Právě když se Harry chystal svou otázku zopakovat, James promluvil. „Byli tak, když jsem se sem dostal. Remus pozná Siriuse po čichu a nikdy by mu neublížil." Usmál se a smutně zavrtěl hlavou. „Ale tu druhou situaci nedokážu vysvětlit."

Harry opatrně došel k Severusovi a pomalu si vedle něj klekl. Velmi jemně mu odhrnul vlasy, které se mu svezly tak, že zakrývaly obličej. Když druhý chlapec ucítil Harryho dotek, zvedl hlavu a podíval se na něj. Harry byl šokován, jak bledě vypadal. Celé tělo se mu chvělo a Harry dokonce slyšel, jak mu jektají zuby.

„Je ti zima?" zeptal se s obavou.

Severus pomalu zavrtěl hlavou. „Ne," zašeptal. „Jsem jen vyděšený."

Harry nedokázal zadržet výbuch hysterického smíchu. Naklonil se ke svému milenci a chytil ho kolem ramen, aby mu nabídl podporu. „Zvládáš to velmi dobře," řekl.

Teď byla řada na Severusovi, aby se zasmál, ale tak tlumeně, jak jen mohl. „Ani náhodou," řekl šeptem. „Cítím se, jako bych se měl každou chvíli počůrat."

Harry se předklonil, aby ho jemně políbil na spánek. „Vedeš si dobře," zašeptal. „Jsi zraněný?"

Severus zavrtěl hlavou, ale kývl k nehybnému vlkodlakovi v náručí. „Ale myslím, že Remus je," odpověděl.

„Jak moc?" zeptal se Harry a pokoušel se na vlkodlaka podívat z větší blízkosti.

„Není to vážné," odpověděl Sirius, který se rychle a bez námahy přeměnil zpět do své lidské podoby. „Cítím trochu krve, ale ne moc. Z větší části je jen vyčerpaný. Hádám, že ho asi dlouho pronásledovali."

Pokud by to bylo možné, Harry by si myslel, že Severusovi obočí při Siriusově prohlášení vylétlo z čela. „Myslíš tím, že existují nějaké věci, kterých se bojí?" zeptal se nevěřícně.

James se sklonil. Jednu ruku položil na Severusovo rameno a druhou na Remusovu srst a začal ji jemně hladit. „Samozřejmě, Severusi. V Zapovězeném lese jsou věci, které by vyděsily každé živé stvoření." Povzdechl si a pohlédl na Siriuse. V přítelových očích viděl dvojnásobnou vinu, jakou sám cítil. „Měli jsme být s ním. Společně jsme v mnohem větším bezpečí."

„Co se stalo, stalo se," řekl Severus. „A to, že se tím budete užírat, vám nic nepřinese."

Sirius se na něj překvapeně podíval. Jeho dlouhé vlasy byly zcuchané od běhu k příteli. „Díky, Seve," řekl. „Myslím, že díky tobě se cítím líp."

Jak Harry, tak James si pobaveně odfrkli, ale Severus se jen trochu usmál. „Nedopusť, aby ti to stouplo do hlavy, Blacku," řekl suše.

Příští hodinu zůstala skupinka potichu. Pak se ozval Sirius. „Teď se přemění," varoval je šeptem. Harry se připravil na srdcervoucí pohled. Dosud viděl Remuse měnit se jen jednou, ve třetím ročníku v Bradavicích, a dokonce i s věkem získanými zkušenostmi Remus křičel a řval bolestí.

Severus se vedle Harryho neklidně zavrtěl. „Asi bych měl odejít," navrhl. Ale když se pokusil zvednout, Harry ho zadržel.

„Ne, Seve," řekl. „Remus ti až dosud důvěřoval natolik, aby ti dovolil postarat se o něj, tak s ním prosím zůstaň i teď."

James se Siriusem kývli a pak byl jakýkoli další rozhovor přerušen, protože se Remus začal přeměňovat. Naučený měsíci a měsíci strávenými v Bradavicích potlačovat své výkřiky, Remus se svíjel a zmítal v jejich náručích, kňoural a pak brečel, když již dále nemohl vydržet zticha. Když byla jeho proměna u konce, Remus v Severusově náruči ochabl a po tvářích mu volně tekly slzy.

Sirius na něj tiše a konejšivě mluvil, pomáhaje mladému vlkodlakovi ovládnout se, zatímco James zkoumal hluboký škrábanec na jeho boku. „Není to kousnutí nebo škrábnutí od zvířete," řekl a podíval se na ostatní chlapce. „Myslím, že nebude vadit, když to ošetříme sami."

Harry si sundal školní hábit a přehodil ho přes Remusovo chvějící se tělo. Vlkodlak se vzpamatovával pomalu, ale ihned si všiml, kdo ho drží.

„Severusi?" zeptal se překvapeně.

„Jeden a tentýž," odpověděl Sirius s ďábelským výrazem. „Dal by sis svačinku, Náměsíčníku?" Za to dostal ránu do hlavy od Harryho a jeho otce.

„Ty jsi takový pitomec, Siriusi," řekl Harry laskavě.

Severus tu výměnu úplně ignoroval. Jeho oči byly zafixované na Remusovi a leskly se v nich slzy. „To je to pokaždé takové, Remusi?" zeptal se chraplavě.

Remus kývl. „Ano." Odtáhl se od Severuse a pokusil se vstát. Sirius s Jamesem mu byli okamžitě po boku, ale mávnutím jejich pomoc odmítl.

„Jak si dokážeš udržet zdravý rozum?" zeptal se Severus, když se taky postavil a díval se na špinavého a unaveného chlapce.

„Proměna je špatná, Severusi," řekl Remus vyrovnaným hlasem. „Ale nejhorší je probuzení se, když nevíš, kde jsi byl, a co jsi dělal." Těžce si povzdechl a konečně po pár krocích přijal Siriusovu pomoc. „Dal bych cokoli, abych si mohl pamatovat - abych každý měsíc nemusel předat svoji mysl a přirozenost vlkodlakovi," dokončil.

Severus k němu přistoupil a vzal ho za druhou ruku. Pak vyrazili na dlouhou cestu do hradu. „Myslím…" začal. Pak se zastavil a svraštil obočí, jako by něco zvažoval. „Myslím, že bych ti s tím mohl být schopen pomoci," řekl. Jak Sirius, tak Remus se překvapeně zastavili.

„Mohl bys?" zopakoval Remus, neodvažuje se nechat proniknout naději do svého hlasu.

„Myslím, že musí být lektvar, který by ti pomohl," řekl věcně. Tohle byl jeho živel a on, lépe než kdo jiný, věděl, čeho jsou lektvary schopny.

Znovu se zaměřil na dva chlapce stojící vedle něj a byl ohromen opatrnou nadějí vkrádající se do Remusova pohledu a neprolitými slzami v Siriusových očích.

„To by bylo… úžasné," prohlásil nakonec Sirius.

Severus nepřítomně kývl a znovu chytil Remuse za ruku. Již zvažoval případné přísady, zatímco pomáhal Siriusovi vést Remuse zpět do hradu.

James a Harry šli pomalu za nimi. Nemluvili, ale bylo to příjemné ticho. Přestože se Harrymu nechtělo zničit tu chvíli, nemohl promarnit příležitost promluvit si se svým otcem.

„Jamesi," začal. „Co se stalo mezi vámi a Petrem?" zeptal se hlasem, o kterém doufal, že je lhostejný.

James se k němu otočil a jeho oči byly najednou ostražité a podezíravé. „Proč se ptáš, Jonathone?" zeptal se pozorně.

Uhu, pomyslel si Harry. Ať to bylo cokoli, muselo to být špatné. Pročistil si krk, pokoušeje se udržet konverzaci nenucenou a nekonfliktní. „Slyšel jsem, že jste bývali dobrými přáteli. Jen mě zajímalo, co se stalo."

James otevřel pusu, aby odpověděl, ale pak ji s klapnutím zase zavřel a jen trhl rameny. Popostrčil si brýle na nose, přistoupil blíž k Harrymu a tichým hlasem mu odpověděl. „Pro Siriho a Remuse je to pořád bolavý," řekl. „Ale zjistili jsme, že v létě někdo viděl Petra na smrtijedském setkání."

Harry se pokoušel zůstat klidný, i přes ledový kráter, který se mu právě utvořil v žaludku. Kurva. Kurva. Kurva. Ty debilní bastarde! Nechal ses načapat příliš brzy! Harry věděl, že když Petr nezradí jeho rodiče, nebude mít Voldemort šanci najít je. Rychle přemýšlel. Vyslal tichou modlitbu za prominutí a promluvil.

„Jamesi," řekl nevěřícně. „Jsi si jistý? Nebelvír sloužící Ty-víš-komu?" Harry potřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit tomu, co slyší. „A jak ta osoba poznala, že je to Peter? Slyšel jsem, že po celou dobu setkání mají na obličeji masky." Rychle pohlédl na Jamese, aby ho našel zamyšleného a okusujícího si dolní ret.

„Jamesi, jediné, co říkám, je," Harry se odmlčel, hledaje nejlepší způsob, jak dosáhnout svého. „Myslím, že byste si s ním o tom měli promluvit. Dát mu šanci vyvrátit pochyby. Věci nemusí být přesně tak, jak vypadají. Podívej se na Severuse."

James pořád vypadal zamyšleně, takže ho Harry naposledy popostrčil.

„Promluv si o tom s ostatními, dobře? Přece bys nechtěl přijít o dobrého přítele kvůli nedorozumění." James kývl, pomalu kráčeje s rukama hluboko v kapsách. Dalších několik minut zvažoval Harryho slova, než zvedl oči a opět kývl.

„Dobře."

17.06.2011 21:50:56
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6425"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one