aneb Trahit sua quemque voluptas.

Jak jsem tu v noci slibovala, přidávám další kapitolu, takže si jí užijte. Omlouvám se za takovou dlouhou mezeru, ale měla jsem děsnou krizi. Další kapitola se objeví nejdéle příští středu, možná dřív, protože už je hotová. Uvidím, jak mi půjde překlad dalších kapitol, jestli dneska stihnu 19. kapitolu, tak 18 bude v pátek.

Jako obvykle bych chtěla poděkovat skvělý fride a omluvit se jí za ten nátlak, který jsem na ni kvůli své vlastní neschopnosti vytvářela. Omlouvám se a to buzení v šest jsem doopravdy nemyslela vážně... Nebo myslela? ;) Každopádně děkuji.

Poprvé po dlouhé době jsem nemusela kapitolu dělit, protože do článku jde vložit více stránek. Mezi nima se listuje úplně dole (až pod řekladou a datem zveřejnění) - to je jen informace pro ty, kdo by si toho jako já nevšimli :D

Severusi,

jak jsem byl vybrán pro tento život, pro tento osud? Proč jsem tím nešťastným? Jsem si jistý, že se nikdy nedozvím odpověď. Jako by to byl nějaký rozdíl, kdybych se ji dozvěděl.

Cítím, jak mi každým dnem ubývají síly a berou s sebou i chuť žít.

Nevím, jestli tohle přežiju.

14. ledna, 1976

Harry potichu vyklouzl z ložnice obývané třemi zmijozelskými sedmáky. Až doposud při něm stálo štěstí. Většina jeho spolužáků se ještě nevrátila do svých pokojů, přestože vlak, který přivezl studenty zpět z vánočních prázdnin, přijel již před hodinou. Harry byl na hradě již několik hodin, protože nastavil obraceč času tak, aby ho vrátil do školy necelé dva týdny poté, co opustil spokojeně spícího Severuse a jejich společnou postel.

Pospíchal chodbou do pokoje, který sdílel se Severusem a zahrabal svůj úlovek, smrtijedskou masku, hluboko na dno svého kufru. Snažil se té věci, ze které se mu obracel žaludek, nedotýkat, ale potřeboval ji, takže se mu ulevilo, když jednu našel v pokoji u jednoho ze zmijozelských smrtijedů. Kdyby se Voldemort dozvěděl o takové neopatrnosti, obzvlášť tady ve škole, řečený mladý smrtijed by se pravděpodobně stal hlavním tématem příštího setkání.

Ve chvíli, kdy zavřel víko kufru, se rozletěly dveře. Dovnitř vklouzl Severus, bezstarostně odhodil plášť na postel a přiblížil se k Harrymu. Neřekl ani slovo a Harry ho k tomu ani neponoukal. Místo toho se poddal svým potřebám, odsunul stranou všechnu úzkost a strach a objal svého milence.

Pro Harryho uplynulo méně než dvanáct hodin, co naposledy cítil Severuse proti sobě. Avšak druhý chlapec prošel dvěma týdny, aniž by se viděli, dotkli nebo políbili. Jeho hlad byl syrový a nutkavý. Aniž by dal Harrymu šanci promluvit, složil ho, přišpendlil ho na postel a začal se hladově krmit na jeho ústech.

Harry při náhlém pocitu Severusovy tíhy na svém těle a jeho kontroly nad ním zalapal po dechu. Více než po čemkoli jiném v těchto dnech toužil zbavit se té naprosté sebekontroly, kterou musel během celé této neskutečně tvrdé zkoušky mít. Nechal se tím pocitem obklopit. Zasténal Severusovi do úst, vzepřel se pod ním, beze slov ho varuje, jak rychle se blíží k vyvrcholení.

Teplá ústa konečně opustila ta jeho a nechala do sebe vběhnout tolik potřebný kyslík, než se přisála na jeho krk, kde vášnivě kousala a sála. Harry mohl jenom sténat, zatímco se pokoušel využít tu trochu manévrovacího prostoru, kterou mu Severus nechal, aby se o druhého chlapce třel.

Harryho zamlženému mozku to připadalo, jako by Severusovy ruce byly všude najednou; tahající, kroužící, hladící, přivádějící ho k šílenství. Hladové rty, které sály prohlubeň na jeho krku, se přesunuly k jeho uchu a trhané vzdychy omývaly tamní citlivou kůži. Najednou se ruce a chlapec nad ním zastavili a Harry téměř zakňoural při té náhlé ztrátě.

O ucho se mu otřela Severusova ústa. „Chyběl jsi mi, lásko," zašeptal tak potichu, že i přes to, že to zašeptal přímo do jeho ucha, to Harry málem přeslechl. Harry dokázal jenom bezhlesně kývnout, protože ho kombinace vášně a lásky připravila o zbytek dechu, který mu zůstával v plicích. Pootočil hlavu a přitulil se k druhému chlapci tak, že se téměř dotýkali čely. Jejich pohledy se do sebe zaklesly. „Ukaž mi to."

Následující týden měl Harry šanci sabotovat Severusovo přátelství s jeho otcem a ostatními Poberty. James se Severusem společně pracovali na jednom z experimentálních lektvarů, které Severus vynalezl pro Remuse. Podle Jamese v tom udělal značný pokrok. Vše, co musel Harry udělat, bylo dát smrtijedskou masku do Severusovy tašky a v určité chvíli vstoupit do laboratoře a „náhodně" ji najít tak, aby tomu celému přihlížel James.

Byla to jeho šance. Ale nechal ji plavat.

O týden později se mu naskytla další příležitost. A pak další. Ale pokaždé, když Harry zvažoval, že uskuteční svůj plán, jeho srdce mu v tom zabránilo. Noc za nocí ležel v posteli, tiše dýchající Severus vedle něj, a nadával si za svou zbabělost. Proklínal svou slabost, svůj strach a svůj osud. A každé ráno se budil s výkřikem deroucím se jeho krkem z nočních mur, které ho sužovaly. Snil o Bradavicích, temných a mrtvých. Snil o rodičích umírajících Voldemortovou rukou, o matčiných posledních výkřicích rozléhajících se domem v Godrikově Dole. Snil o obrovských polích smrti, kde hnila těla tisíců dětí. Ale většinu času snil o Severusovi.

V jeho snech se s ním Severus miloval, šeptal mu slůvka věrnosti a důvěry. A najednou byl pryč z Harryho náruče, stál na druhé straně pokoje, mířil si vlastní hůlkou na srdce a řval na Harryho, že ho zradil. Harry vyskočil z postele, ale nikdy se k Severusovi nedostal dřív, než zašeptal slova smrtící kletby a ďábelské zelené světlo vyletělo ze špičky hůlky a obalilo jeho milence.

Harry byl každým dnem bledší a unavenější. A jak to byl naučen, vyléval si svůj smutek do deníků. Zuřil a plakal a tázal se, ale každým dnem to na něm bylo vidět zřetelněji, až ho nakonec Severus kvůli tomu konfrontoval.

„Doufám, že máš nějaké dobré vysvětlení pro ten propastně hluboký, depresivní vztek, do kterého ses celý ponořil, Jone. Nechtěl bych, aby ten tvůj ocenění hodný výkon byl zbytečný," řekl.

Harry vzhlédl od své učebnice formulí, za kterou se zcela náhodou schovával - nestudoval. I přes svou náladu se byl schopný na svého milence upřímně usmát. „Jsem v pořádku, Seve. Jen se trochu bojím OVCÍ, to je všechno," řekl a vrátil se k zírání do učebnice.

„Když to říkáš," odpověděl Severus, ale v očích měl podezření. To podezření není dobré, pomyslel si Harry a v duchu si povzdechl. Jeho čas zřejmě vypršel.

Následujícího odpoledne Harry, Severus, James, Sirius a Remus kroužili vysoko nad famfrpálovým hřištěm. Všichni souhlasili, že po obzvláště mučivém období učení potřebují trochu čerstvého vzduchu. Létali přes hodinu a pak přistáli na neuspořádané hromadě, protože závodili k zemi. Bylo to několik hodin poté, co se Harry se Severusem vrátili do hradu, smějící se a přátelsky se bavící, když byl Harry přivolán do zmijozelské společenské místnosti vyděšenou druhačkou.

„J-J-Jonathone," koktala nebohá dívka. „Myslím, že bys měl raději přijít do společenské místnosti," dokončila s vypísknutím.

„Co se děje, Tabitho?" zeptal se. Okamžitě začala koktat, ale Harry dívčinu odpověď poslouchal jen okrajově. Měl přesnou představu o tom, co se děje. Jeho nejhorší obavy byly potvrzeny, jakmile vkročil do místnosti. Sirius držel Severuse za límec hábitu a ohýbal ho přes velký gauč před krbem. Severusův obličej byl vztekle stažený, rukama svíral Siriusovy ruce, protože látka jeho hábitu se kvůli Siriusově zuřivému třesení začala trhat.

Harry mohl říct, že Sirius zuří. Již byl svědkem celé škály kmotrových nálad a poznal, kdy byl blízko k násilí. Siriusovy vlasy se uvolnily z gumičky, visely mu podél obličeje a většinu ho Harrymu zakrývaly. Ale Harry stále viděl stěží zadržovaný vtek, který se odrážel ve ztuhlém těle a třesoucích se rukou.

Řval na Severuse, prakticky mu ta slova plival do tváře, zatímco svíral Severusův límec, pěsti zaťaté do uvolněné látky, a třásl s ním. „Ty prolhaný, zrádný bastarde hrající to na dvě strany! Jak dlouho? Jak dlouho ses plazil po kolenou jako ten slizkej had, kterým jsi, před tím zasraným zkurvencem?! Bylo to celou tu dobu? Bylo?" ječel.

Když Sirius zvedl pěst, aby ho udeřil, vstoupil do toho Harry. Chytil Siriusovu letící ruku a zkroutil ji kmotrovi za zády a pak ho odtrhl od svého milence.

„Nech mě na pokoji, Harrisone!" Sirius divoce bojoval, až ho nakonec Harry pustil, odstoupil od něj a prosebně zvedl ruce.

„Je mi to líto, ale nemůžu ti dovolit, abys ho uhodil, Siriusi," řekl uklidňujícím hlasem. „Proč nám prostě všem neřekneš, co se děje," řekl, přestože moc dobře věděl, co se děje. Jenom doufal, že se ta scéna odehraje s minimem násilí.

Stále pěnící Sirius s obličejem zrudlým vzteky neodpověděl slovy. Místo toho se shýbl a sebral to, co mu spadlo na zem, když Severuse napadl. Vrazil to Harrymu do ruky, bezeslovně se dožaduje, aby si to vzal. Což Harry poté, co letmo pohlédl na Severuse, který měl v obličeji zcela netečný výraz, udělal.

Byl to Severusův zimní plášť, který si svlékl na famfrpálovém hřišti předtím, než šli létat, protože byl příliš těžký a objemný, než aby se s ním dalo létat na koštěti. Když se vraceli, tak ho tam Severus zapomněl. Pravdou je, že se Harry ujistil, že ho tam zapomene. Rozptyloval ho šeptanými slůvky a sliby, které zapříčinily, že běželi zpět do jejich pokoje tak rychle, jak to bylo možné. Byl si jistý, že jeden z ostatních chlapců ho sebere, a že od Siriuse nemůže nikdy očekávat, že se bude starat o sebe. Harry si byl zcela jistý, že jeho kmotr bude natolik vlezlý, aby prolezl kapsy. Bylo mu špatně z toho, co věděl, že musí udělat. Několikrát otočil oděv v rukou a pak se znovu podíval na Siriuse.

„To je Sevův plášť," řekl jednoduše a držel svůj hlas neutrální.

„Dobře, děkuji ti, že jsi nám to ujasnil, Harrisone," zavrčel Sirius. „Chceš se podívat do kapes?" pokračoval výhružně.

Harry se znovu podíval na Severuse, hledal v jeho obličeji nějakou reakci, cokoli, co by mu pomohlo dovést situaci k co nejlepšímu rozuzlení. Nebyl by překvapen, kdyby viděl překvapení, strach, očekávání, vztek, vlastně cokoli. Ale neviděl nic. Severusův obličej byla prázdná maska, každý cit, každá myšlenka byly pevně uzavřeny. On to čekal, uvědomil si Harry náhle. Vždy čekal, že na něj ta bota dopadne a rozdrtí všechno štěstí, které získal.

Neschopný otálet už ani minutu, Harry opatrně sáhl do hluboké kapsy pláště, těžce polykaje, když ucítil předmět, který byl uvnitř. Přímo tam, kde jsem ji nechal, pomyslel si zkroušeně. Ach Severusi, je mi to tak líto. Ve společenské místnosti byly více než dva tucty studentů, které to pozdvižení vylákalo z jejich pokojů. Harry si s nutkáním na zvracení uvědomil, že je přitáhlo tragické drama této situace. Jakou kroužící žraloci čekali na tekoucí krev.

20.07.2011 12:39:28
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9984"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one