aneb Trahit sua quemque voluptas.

Zdravím a přeji krásné ráno. Rozhodla jsem se, že další kapitolu zveřejním trochu dřív. Kromě toho, že je relativně krátká, tak se mi v noci podařilo dodělat a poslat fride tu následující, takže nevidím důvod proč si tuhle sušit. Navíc mám dneska skvělou náladu, protože se chystám celý den (no to asi ne, ale pár hodin určitě) věnovat své velké vášni - houbaření.
Ach, ano. Jako správný houbař bych už touto dobou měla dávno "pobíhat" po lese, ale vzhledem k tomu, že trochu hůř v ranním příšeří v lese vidím, vyrážím vždycky až trochu později, protože teď by musela mít houba reflexní vestu a megafon, abych si jí vůbec všimla.
VAROVÁNÍ pro všechny komáry, klíšťata, hovada a podobný zmetky: zkuste se ke mně přiblížit a je to váš poslední hrdinský čin.
Takže konec s vykecáváním, kterým všechny stejně jen otravuju a zdržuju
Popis: :DA už jen jedna "krátká", (trochu) divná poznámka.
Děkuji The Charlatans za pomoc při překladu. Já vás hoši nemít, tak u toho rozhodně tak dlouho nevydržím. Co takhle nějakej koncert v ČR?
Popis: ;)
Jinak jako obvykle velký dík fride. Ok, ok, dost vykecávání, končím.

Severusi,

měl jsi někdy pocit, že věci v tvém životě jsou zcela mimo kontrolu, takže i nejmenší vítězství tě dostane úplně na vrchol?

2. února, 1976

Moudrý klobouk poklimbával, jak to tak často dělal během roku, když nebyl potřeba. Harry ho plnou minutu sledoval, než vzal hůlku a klobouk silně praštil. Ranou vytržen ze spánku, ze svých snů o vystrašených studentech prvního ročníku a nesmyslných slovech písně na zahajovací slavnost, se klobouk otřásl, jako pes oklepávající ze sebe vodu.

Zblízka se podíval na útočníka, pak vztekle zařval a spustil plnohodnotnou tirádu.

„Harrisone, ty drzý spratku! Jak se opovažuješ? Co má tohle znamenat?"

Harry se ďábelsky usmál a jeho výbuchu si nevšímal. „Chtěl jsem, abys byl vzhůru, chtěl bych si s tebou promluvit," řekl.

„No, není tohle sladké," odpověděl klobouk. „Avšak bohužel, já si s tebou promluvit nechci, takže vypadni, Harrisone. A buď si jistý, že si o tvém neuctivém chování promluvím s ředitelem," zařval klobouk.

Harry se znovu usmál a zavrtěl hlavou. „Ne, to si nemyslím." Harry se natáhl a stáhl klobouk z jeho poličky, ignoruje dotčený výkřik, který následoval, a ne příliš jemně ho položil na kraj Brumbálova stolu. „Takže," řekl. „Jsi připraven na rozhovor?"

„Řediteli!" zahulákal klobouk.

„Neslyší tě," řekl Harry a jeho úsměv každou sekundou rostl do impozantních rozměrů. „Obávám se, že má menší stav nouze ve Velké síni, který si vyžaduje jeho pozornosti," řekl Harry a neurčitě mávl rukou směrem ke schodišti.

„Bezpochyby nějaký ďábelský plán, který jsi vymyslel, Harrisone," reptal klobouk.

„Ano, no, jak jsem řekl, potřeboval jsem pár minut tvého času." Harry si stoupl přímo před klobouk a tyčil se nad ním, zatímco mluvil. „O samotě," dodal.

Klobouk si to další minutu rozmýšlel, ústa v zamyšlení zkroucená k jedné straně, než zpanikařil a otevřel ústa, aby znovu zařval. Tentokrát však byla Harryho hůlka připravena dřív, než ta nebohá věc mohla vůbec vydat jakýkoli zvuk.

„Prosím, teď mě poslouchej," začal Harry přátelsky. „Jestli se někdy dozvím, že jsi způsobil další katastrofu během rozřazování, tak jako jsi to udělal mně, může to velmi dobře být konec tvé potřebnosti. Takže, není to pro tebe neobvyklé, cítit nějaké zmatení. Chápu to. Mnoho dětí má vlastnosti, které lze přiřadit k více než jedné koleji. Avšak," Harryho hůlka se sklonila a mířila přímo na klobouk, „chtěl bych tě požádat, abys dal každému dítěti možnost volby. Věř tomu nebo ne, znají se přinejmenším stejně dobře, jako je znáš ty, a když je to nezbytné, měly by mít možnost zasáhnout do svého osudu."

Klobouk stiskl rty a vypadal uraženěji s každým dalším slovem. „Nemusím dělat to, co mi říkáš!" trval na svém povýšeně. „Byl jsem vytvořen zakladateli této školy a jako takový se budu zodpovídat pouze jim!" dokončil vztekle.

„Zakladatelé jsou mrtví," připomněl mu Harry.

„Přesně! A teď odprejskni!" Klobouk kývl a se zcela jasným přesvědčením, že rozhovor je nyní u konce, se znovu uložil ke spánku.

„No dobře," řekl Harry. „Obávám se, že mi nedáváš jinou možnost."

„Ach, doopravdy?" odsekl klobouk. „A co přesně… ahhhhh!" Kloboukova břitká odpověď byla ukončena jeho vlastním překvapeným výkřikem, když Harry strčil svou hůlku do kapsy, natáhl pravou ruku k druhému konci místnosti a přivolal k sobě Nebelvírův meč. Meč přelétl místnost, o kousek minul Fawkese a hladce přistál do Harryho natažené ruky.

Harry zbraň několik vteřin obdivoval; už to bylo pár let, co ji naposledy držel. A pak pomalu namířil čepel na Moudrý klobouk, který se teď třásl.

„Ne… Nebelvírův dědic!" zašeptal klobouk uctivě.

Harryho oči se trochu rozšířily. „Správně. Dva body pro tebe," řekl Harry a pro zdůraznění bodl mečem kloboukovým směrem. „Takže když jsme si to teď vyjasnili, do jaké koleje jsi mě to zařadil?"

„Ehm… já si… nejsem si jistý, jestli si to pamatuji," vykrucoval se klobouk.

Harry protočil oči. „Udělal jsi strašnou chybu," řekl a z jeho chování se vytratilo všechno pobavení. „A důsledkem…" Harry se odmlčel a pak se rozhodl, že některé věci teď nebude vytahovat. Co se stalo od rozřazování ve skutečnosti nebyla chyba klobouku.

„Chci, abys mi něco slíbil," řekl. Přešel kolem stolu a sedl si vedle klobouku, který ho podezřívavě sledoval. „Jednou, možná příští rok nebo možná mnohem déle, kdo ví? Ale jednou do Velké síně přijde dítě a nasadí si na hlavu Moudrý klobouk Bradavické školy čar a kouzel. Pravděpodobně bude nervózní a vyděšené a bude se bát, jakým směrem se jeho život vydá. A ty," Harry si zvedl Nebelvírův meč na klín, umístil ho přímo do roviny kloboukových očí a pokračoval. „Možná si nebudeš… jistý… kam ho umístit."

Klobouk otevřel pusu, aby hlasitě protestoval, ale Harry ho předešel rychlým švihnutím mečem. „Ty si občas nejsi jistý. A z dobrého důvodu, jak jsem již řekl. Ale v budoucnosti, když se s takovým studentem setkáš, budeš mu ohledně jeho kolejních preferencí naslouchat - měl by se k tomu vyjádřit." Harry se naklonil velmi blízko ke klobouku, přímým následkem čehož bylo, že se meč dostal na necelý palec od kloboukových úst, a tiše mu zašeptal. „Neudělej tu stejnou chybu dvakrát. Věř mi, dozvím se to, jestli to uděláš."

Moudrý klobouk seděl tiše a vstřebával, co Harry řekl. Nakonec se vypnul a mírně se třásl, když odpověděl. „Nedělám chyby, mladý muži. Avšak," pokračoval, když se Harryho obočí stáhlo, „slibuji, že v budoucnu budu věnovat více pozornosti potřebám dětí, když uvidím, že by to prospělo," dokončil klobouk s odfrknutím.

Harry znovu protočil oči. „Předpokládám, že to je to nejlepší, v co jsem mohl doufat," řekl si pro sebe. Stáhl si meč z klína, věnoval mu jeden poslední obdivný pohled a poslal ho zpět do jeho pochvy na druhé straně místnosti. Bude muset věřit kloboukově smyslu pro povinnost a zodpovědnost, teď když klobouk věděl, co jeho malicherné chování způsobilo. Nebelvírův dědic ve Zmijozelu. Byla asi dobrá věc, že Moudrý klobouk není doopravdy živý, protože jinak by asi zemřel rozpaky.

Harry vrátil nespokojený klobouk na jeho poličku a usadil se do jednoho z pohodlných křesel před Brumbálovým stolem Čekal méně než minutu, když se ředitel objevil.

„Omlouvám se, pane Harrisone. Už je vše pod kontrolou." Brumbál se usmál a pohodlně se usadil do svého křesla. „Citronový bonbon?" nabídl.

„Ne, děkuji, pane," odmítl Harry. Zhluboka se nadechl. „Pane, chtěl…"

„Jestli tu jsi, abys mi řekl o Severusovi, tak šetři s dechem, Jonathone. Už jsem si vědom toho, co se stalo," řekl ředitel a přivolal na stůl kouřící konvičku s čajem a dva šálky. „Čaj?"

Harry odolal pokušení udeřit ctihodného profesora za takové nejasné prohlášení. „Vědomý si které části?" uvažoval Harry. Nikdy se nezměníš, starče, pomyslel si s láskou. Nakonec se rozhodl prostě ignorovat cokoli, na co ředitel narážel a říct to, kvůli čemu přišel.

„Jen chci, abyste věděl, že věřím… že se jednou jeho rozhodnutí změní," řekl Harry. Nebyl si jistý, jestli by měl ještě pokračovat, aby toho neprozradil příliš o tom, kdo je, a co se stane. Ale opět, Brumbál se jenom usmál a strčil si do pusy další cukrátko.

„Spoléhám na to," řekl. Harry se také usmál. Určitě se nikdy nezmění, pomyslel si.

28.07.2011 07:11:12
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one