aneb Trahit sua quemque voluptas.

Dnes bez dlouhých keců. Jenom vás chci upozornit, že zbytek kapitoly je na druhé stránce.


Severusi,

nemůžu uvěřit, že jsem se konečně dostal zpátky. Myslel jsem, že budu něco cítit, až se mi to podaří. Určitě ne štěstí. Dokonce ani překvapení nebo úlevu. Abych byl upřímný, čekal jsem smutek. Přestože to zní sobecky, přiznat to, že moje vlastní štěstí by mělo mít přednost před opravou časové osy. Ale nakonec jsem necítil nic. Vůbec nic. Myslím si, že už prostě nejsem schopný žádných emocí, že ze mě byly vyrvány. No, je to pravděpodobně to nejlepší, co se mohlo stát. Koneckonců jsem muž s posláním a nemůžu si dovolit, abych byl rozptylován.

27. května 1997

Harry otevřel oči. Zalévalo ho ranní slunce a tváře mu laskal teplý jarní vítr. Ze svého úhlu pohledu z kraje lesa viděl malé postavičky, které se poklidně pohybovaly po rozlehlých trávnících před hradem. No, pomyslel si Harry, tak jsem skutečně zpátky ve správném čase. Vypadá to přesně tak, jak by to mělo vypadat v roce 1997. Takže hádám, že jedinou otázkou je… Harry natáhl ruku k čelu. Jeho prsty na zlomek sekundy zaváhaly a pak se konečně dotkly pokožky, pomalu mapujíce její měkký povrch, hledaje tu věc, kterou Harry na svém životě nenáviděl ze všeho nejvíc. Avšak teď by dal všechno zlato ze svého trezoru u Gringottových za to, aby ucítil jizvu ve tvaru blesku zdobící jeho obličej.

Chvíli necítil nic a převalila se přes něj vlna paniky. Pak jeho prsty objevily hladkou, trochu vystouplou kůži jizvy. Byla na trochu jiném místě než předtím, trochu výš na čele, ale byla tam. Harry si úlevně vydechl, pak se usmál. Ale byl to chladný a vypočítavý úsměv, který by nepochybně vyděsil kohokoli, kdo by ho viděl. A mám tě, pomyslel si.

Harry vytáhl z kapsy lahvičku s lektvarem a poté, co rychle spolykal protijed proti lektvaru měnícímu podobu, který mu dal Severus a zkontroloval svoji navrácenou podobu v zrcátku, které vykouzlil, uznal, že je připraven.

Zatímco ho nohy nesly k hradu, přemýšlel o tom, co řeknou Ron a Hermiona, až ho uvidí. Ale ta myšlenka rychle vedla k dalším, týkajícím se toho, jak budou reagovat lidé - jmenovitě jeden jízlivý mistr lektvarů - a jeho nálada se obratem zhoršila. Tentokrát to nebude žádný vášnivý návrat domů. Ve skutečnosti bude rád, pokud ho Severus nezabije. Ale i když věděl, co k němu tento Severus Snape cítí, Harry se nemohl dočkat, až ho uvidí; má pro toho muže velmi důležitý dárek.

Harry si představoval, že jeho náhlé zjevení způsobí docela rozruch, což se potvrdilo, jakmile se přiblížil k hradu a všiml si ho první z lelkujících studentů. Upustila své knížky, úplně zbělala, otočila se a rozběhla se k hlavnímu vchodu. Jak jsem předpokládal, pomyslel si Harry.

Harry se Severusem nebyli schopni přesně určit, jak kámen změnil časové osy. Neznajíce důsledky a možné paradoxy, které by vyplývaly z Harryho bytí na dvou místech zároveň, se domluvili, že až přijde čas, vrátí se do budoucnosti na konci května, den nebo dva poté, co poprvé zmizel s obracečem času. Harry to sice nemohl dokázat, ale vžycky si myslel, že z knihovny na Grimmauldově náměstí zmizel na Štědrý den. Ale protože neexistoval žádný způsob, jak to prokázat, tohle vypadalo jako nejjednodušší řešení.

Harry se nedomníval, že Severus počítal s nějakým druhem vysvětlení, které bude Harry potřebovat poté, co se zčista jasna objeví pět měsíců po svém zmizení. Ale aby pravdu řekl, Právě teď mu to bylo úplně jedno. Potřeboval provést nějaký výzkum a doufal, že v bradavické knihovně najde to, co potřebuje. Uvědomil si, že by se pravděpodobně měl zastavit za Brumbálem, ale jeho dychtivost potvrdit to, co mu Nagini řekla, by palčivá, takže se rozhodl, že Brumbál počká. Stejně si ho s největší pravděpodobností najde, pomyslel si s vědoucím pohledem.

Harry šel sebevědomě. Jeho krok byl cestou hradem do knihovny pevný a neuspěchaný. Byl si jenom okrajově vědom ohromených pohledů a překvapeného lapání po dechu, které ho provázely. Nenechal se ničím rozptýlit, dokud nebyl přímo před velkými dveřmi do knihovny, kde byl nakonec nečekaně zastaven. Ze všech lidí, právě Dracem Malfoyem.

Draco si stoupl Harrymu přímo do cesty, doprovázen jako obvykle Crabbem a Goylem. Ale jeho postoj nebyl výhružný. Spíš odrážel jeho hluboký šok, zatímco stál a zíral na Harryho, jako by jeho arcinepříteli najednou vyrašila křídla a ocas.

Harry prostě nemohl odolat. „Problém, Malfoyi?" zeptal se nonšalantně.

Draco na něj další minutu zíral a pak se zakoktal na odpovědi. „On…on…"

Harry naklonil hlavu ke straně, rozhodnut vydržet to zmatené koktání. „Ano?" zeptal se nakonec. „Vyklop to, Malfoyi. Nemám na to celý den."

„Jsi mrtvý!" vyslovil Draco nakonec a namířil na Harryho vyčítavě prst, jako by to snad byla Harryho chyba, že je ve skutečnosti naživu.

Harry vyklenul obočí. „Doopravdy?" odpověděl s předstíraným překvapením. „Co tě na tu myšlenku přivádí?"

Draco měl problémy získat zpět svůj klid. Souvislá řeč se mu nadále vyhýbala a Harry si všiml, že se druhý chlapec vrávoravě potácí, než se mu podařilo odklopýtat na stranu, aby se mohl opřít o futra.

„Řekl, že jsi," odpověděl konečně Draco.

Harry přimhouřil oči. Nepotřeboval, aby Draco specifikoval, o kom mluví. „Řekl?" zeptal se Harry nebezpečně a přistoupil k Dracovi. Blonďák se schoulil ještě víc ke dveřím a očima prosil Crabba a Goyla, aby ho přišli zachránit, ale ti couvali úměrně s tím, jak Harry postupoval.

„Novinka, Draco. Jsem naživu," řekl Harry druhému chlapci přímo do obličeje. Znechuceně se otočil, vstoupil do knihovny a zavolal přes rameno. „Tvůj pán ti lhal, Malfoyi. A ujišťuji tě, že to není poprvé, co to udělal."

Harry za sebou nechal ohromený dav přihlížejících, který se kolem nich zformoval, postoupil do knihovny a namířil si to přímo do oddělení s omezeným přístupem.

„Minutku, mladý muži!" zavolala madam Pinceová, která za ním spěchala a chytila ho za paži ve chvíli, kdy otevřel půlku lítaček oddělujících oddělení s omezeným přístupem od zbytku knihovny. „Co si myslíte, že… och!" vykřikla, když se Harry otočil a ona si všimla, koho chytila.

„Pane Pottere?" zašeptala. Posunula si brýle a znovu na něj zamžourala přes tlusté čočky.

Harry, naštvaný stálým zdržováním, jemně vymanil svou paži z jejího sevření a znovu se obrátil k lítačkám, ale byl opět chycen v sevření jako v kleštích. Harry bojoval se svým vztekem a otočil se, aby zjistil, že jeho pohyb tentokrát není omezen knihovnicí, ale ředitelem.

„Ahoj, Harry," řekl starý kouzelník jemně a uvolnil své sevření, když viděl, jak napětí Harryho těla opadá.

„Dobrý den, profesore," pozdravil Harry. Prohlédl si Brumbála od hlavy k patě a jeho obličej se rozsvítil v upřímném úsměvu, prvním za mnoho dní. „Jsem rád, že vypadáte tak dobře, pane," řekl nakonec.

„Nevypadal jsem dobře, když jsme spolu mluvili naposledy, můj chlapče?" zeptal se Brumbál tiše, v očích charakteristické jiskření.

Harryho dobrá nálada se okamžitě vypařila, když se mu do mysli vetřely vzpomínky na temný a rozpadající se hrad. „Ne," odpověděl tiše. „Nevypadal."

Brumbál sledoval, jak Harryho obličej ztemněl a pak pomalu pustil jeho ruku. Avšak místo aby ustoupil, přistoupil blíž, chytil Harryho svou dlouhou rukou kolem ramen a provedl ho lítačkami do oddělení s omezeným přístupem. Zdvořile se zbavil madam Pinceové: potichu ji požádal, aby vylidnila a uzavřela po zbytek dne knihovnu.

Brumbál vedl Harryho dozadu mezi vysokými regály s knihami a dělal, co mohl, aby se mladý muž uvolnil.

„Hledáš něco konkrétního, můj chlapče? Možná bych tě mohl navést ke správnému zdroji," řekl ředitel.

Harry se při Brumbálově viditelné touze po informacích smutně usmál. Byl nepochybně zvědavý kvůli Harryho náhlému znovuobjevení. Harry si uvědomil, že řediteli něco dluží. Avšak celý příběh byl zcela vyloučen. Byl příliš dlouhý, příliš komplikovaný a příliš emocionálně vypjatý, než aby Harry vůbec zvažoval jeho vysvětlování. Zastavil se a těžce se opřel o jednu vysokou polici zatuchlých knih, vdechuje uklidňující vůni starého pergamenu a inkoustu.

Třesoucí se rukou si prohrábl rozcuchané vlasy doufaje, že ho něco napadne, ale žádné jednoduché vysvětlení mu na mysl nepřišlo. Nakonec, když mu v žilách zase začala tepat neodkladnost jeho mise, vzhlédl k řediteli. Očima prosil o pochopení, hladce převedl rozhovor k jinému, i když příbuznému tématu a zabránil tím jakýmkoli dalším otázkám.

„Pane, byl bych radši, kdybyste nebyl příliš zapleten do toho, co se tu dnes snažím zjistit. Dokonce ani nevím, jestli najdu to, co hledám. Vadilo by vám, kdybychom v tomto rozhovoru pokračovali později?" zeptal se Harry. Uvnitř něj se to sevřelo, když si uvědomil, není upřímný, ale posledních několik měsíců zmírnilo moc, kterou nad ním kdysi mělo jeho svědomí. Pravdou bylo, že neměl v plánu někdy Brumbálovi říct, co se mu stalo, a kdyby věci s Voldemortem šly tak, jak Harry plánoval, starý kouzelník by neměl tušení, jak Harry udělal to, co udělal. Harry plně nerozuměl svým vlastním pohnutkám, ale cítil se velmi majetnický ke svému malému dobrodružství. Ve skutečnosti existovala jen jedna osoba, se kterou se o něj hodlal podělit.

Vypadalo to, že Brumbál chápe Harryho tichou prosbu o soukromí, protože souhlasil a zanedlouho poté se omluvil. Ale ne předtím, než Harrymu slíbil, že po zbytek dne bude mít knihovnu pro sebe. Starý kouzelník se zvedl k odchodu, ale ještě jednou se otočil, aby se potichu zeptal.

„Harry, kdybych mohl, Remus…"

„Ano," řekl Harry a vzhlédl od pergamenu, který sloužil jako rejstřík knih v oddělení s omezeným přístupem. „Prosím, řekněte mu, že jsem se vrátil. Jestli by to bylo možné, chtěl bych ho vidět dřív, než…"

„Než?" zeptal se ředitel, když se Harryho odpověď vytratila.

„Než uběhne příliš mnoho času," dokončil Harry a proklel svou únavu a depresi, že ho dělají tak neopatrným.

Brumbál si Harryho několik dalších vteřin prohlížel a pak pomalu kývl na souhlas. „Uleví to jeho mysli. Od Vánoc je dost zoufalý."

„Samozřejmě, že je," povzdechl si Harry a zavřel oči. „Budu se mu za to muset omluvit," řekl spíš sobě než Brumbálovi.

„Pochybuji, že právě teď bude nějaké vysvětlování nezbytné, drahý chlapče. Určitě se mu uleví, že jsi živý a zdravý."

„Vskutku, živý," odpověděl Harry zíraje na pergamen, který držel ve svých rukách, ale doopravdy ho neviděl.

Brumbál se elegantně zvedl od stolu, který spolu sdíleli, a přitáhl si kolem sebe hábit. Oběma rukama si uhladil svůj dlouhý vous a přísně se na Harryho zadíval přes své půlměsícové brýle. „Využij toho času moudře, můj chlapče," řekl s malým zamračením. „Pochybuji, že i můj značný vliv přesvědčí madam Pinceovou, aby v nějaké bližší době udělala další výjimku."

Harry přikývl a nechal své odhodlání zobrazit se ve svém obličeji. „Vážím si té možnosti, pane. Nepromarním ji," ujistil ředitele.

O několik hodin později Harry otočil poslední stránku knihy, kterou četl. Byl vyčerpaný, oči měl krvavé a slzely mu, jeho zrak byl rozostřený a v hlavě mu tepalo po hodinách čtení nejasných kouzelnických textů. Ale měl to, pro co přišel.

Znovu, právě když se zdálo, že osud zničí Harryho vůli, byl mu poskytnut odklad. Zaříkadlo kouzla, které Harry potřeboval použít proti Voldemortovi, bylo úplně jednoduché a Harry si ho dokázal zapamatovat za méně než pět minut. Kouzlo umožní Harrymu vylákat Voldemortovu duši z jeho těla a plně se usadit u něho. Až ji bude Harry pevně držet, bude muset jednoduše ukončit svůj život; a to rychle, aby dal Voldemortovi co nejméně času na útěk. Osvobozenou od fyzických pout donese Harry Voldemortovu duši k závěsu a skrze něj. Znělo to tak jednoduše, a přesto Harry v srdci cítil, že je to ta správná odpověď. Měl pocit, že by měl dát Nagini velkou pusu na nos. Konečně, konečně, konečně to bude moct ukončit. Všechno.

Vrátil starodávné svazky na jejich pravá místa a unaveně prošel kolem vysokých přeplněných polic a ven z knihovny. Překvapený, ale potěšený tím, že našel chodbu před knihovnou prázdnou, krátce zvažoval, kam jít. Do věže za Ronem a Hermionou? Pravdou bylo, že se na setkání s nimi necítil. Přál si, aby tu byla jiná možnost, ale přiznal si, že není. Jít se podívat na Severuse je zcela vyloučeno - dnes v noci nebude žádná pozdní návštěva mistra lektvarů. Dnes v noci, ani žádnou jinou noc.

07.08.2011 15:31:18
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7320"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one