aneb Trahit sua quemque voluptas.

Máme tu 1. září a s ním i poslední kapitolu Času na změnu. Doufám, že se vám tahle povídka líbila.
Poslední kapitolu bych chtěla věnovat dvoum lidem, kteří hrají v mém životě hodně významnou roli. A shodou okolností s oběma mám právě dnes výročí seznámení se. Takže tuhle kapitolu věnuji svým dvou nejlepším kamarádkám -  fride, se kterou se dnez známe plných 10 let a Trolíčkovi, se kterou už máme dneska 14. výročí seznámení. Tak ještě dlouhá léta holky :)
Všem moc děkujeme za přízeň a těšíme se u další povídky.
Kapitola má opět dvě "stránky".


Severusi,

četl jsi někdy Bibli? Dursleyovi na tyhle věci nikdy moc nebyli, ale měli starou otrhanou kopii pro případ, že by na Dudleym potřebovali provést exorcismus nebo něco podobně směšného. Ty roky, kdy jsem neměl nic; kdy jsem v podstatě musel prosit o jídlo, natož o knihy, jsem ji četl. Nejsem si jistý, kolik z toho jsem pochopil, natož čemu jsem věřil, ale jsou v ní některé hluboké pasáže. Obzvlášť jedna zůstávala vždy se mnou:

Všechno má určenou chvíli

a veškeré dění pod nebem svůj čas:

je čas plakat, i čas smát se,

je čas hledat, i čas ztrácet,

je čas milovat, i čas nenávidět;

čas boje, i čas pokoje.

(pozn. překladatele: Kazatel 3:1, 3:8)

 

Není to všechno, ale jsou to části, které pro mě znamenají nejvíc. Vím, že teď je pro mě čas pokoje. A když mi osud dal druhou šanci na lásku, nechystám se ji promarnit. Vzhledem k tomu, že mi od toho dne, co jsem se probudil, dáváš zřetelně najevo, co ke mně cítíš, myslím, že nám oběma dlužím, abych se pohnul kupředu. Nechal za sebou svou vinu a hořkost a přijal, co mi nabízíš. Ve skutečnosti je to to, co jsem vždy chtěl. Dokonce i když jsem se bál cokoli si přát kvůli strachu, co by se mohlo stát, kdybych si něco přál, nemohl jsem se vzdát naděje, že jednoho dne se opět sejdeme. Stal jsi se základním kamenem mého života a jsem nesmírně vděčný, že jsem přežil, abych poznal tvou lásku.

No, dost sentimentu. Musím jít - mám sraz s Albusem. Nemůžu uvěřit, že jsi ho nechal přečíst moje deníky. Dal jsi je Remusovi, to je fajn - to chápu. Ale Brumbálovi? Mám podezření, že si nedá pokoj, dokud nenajde způsob, jak je použít pro svůj vlastní způsob dělání problémů.

15. června 1997

„Ach, tady jsi, chlapče můj," řekl Brumbál vesele, když Harryho vítal ve své kanceláři. „Jak se cítíš?" optal se. Harry hned neodpověděl, byl příliš zaměstnán prohlížením si kup velkých krabic rozházených po místnosti.

„Ehm…mám se dobře, pane," odpověděl Harry. „Jedete někam?" dovolil si otázku.

„Ne, ne," usmál se Brumbál. „Teď bych ani nemohl odjet," řekl a zněl jednoznačně pobouřeně.

Proč ne? pomyslel si Harry, ale také se usmál. „Tak?" pobídl ho ukazuje k rozházeným krabicím, které zabíraly každý volný centimetr kanceláře.

„Ach," vydechl Brumbál a vypadalo to, že konečně pochopil. „Přijede můj bratr a zůstane tu se mnou. Vyprávěl jsem ti o něm někdy?"

„Neeee,"odvětil Harry opatrně. „Takže tu zůstane déle, chápu to správně?" zeptal se a stále se pokoušel probojovat přeplněnou ředitelnou.

„Ano, na tak dlouho, jak bude třeba," odpověděl ředitel záhadně a strčil si do pusy citrónový bonbon. Protože to vypadalo, že žádná další informace nepřijde, Harry trochu přitlačil. Jak v rozhovoru, tak ve své cestě nepořádkem, dokud se nedostal k prázdné židli.

„Je jako vy?" zeptal se a děsil se odpovědi.

„Naneštěstí," protáhl známý hlas.

Harry nemohl zabránit tomu, aby se mu obličej roztáhl do širokého úsměvu a stejně tak nemohl zabránit přívalu vzrušení, které ho zaplavilo při zvuku milencova hlasu. Když Severus vstoupil do místnosti, otočil se, aby ho pozdravil.

Severus Brumbálovi slabě pokynul hlavou a pak svůj pohled stočil k Harrymu. Jeho chladný pohled okamžitě změkl. Ve skutečnosti se stal vřelým. Severus by byl zděšený, kdyby se teď mohl vidět, pomyslel si Harry s úšklebkem. Dám si pozor, abych mu nikdy neřekl, jak úplně šťastně vypadá.

„Severusi, ty přímo záříš, chlapče můj!" usmíval se rozzářeně ředitel a Harry jen zamrkal, když se milencův vřelý úsměv přetvořil do jeho typického úšklebku. „Já nezářím, Albusi."

Dovolím si nesouhlasit, pomyslel si Harry. Jeho milenec, který ho koutkem oka sledoval, to musel zaregistrovat, protože se mu do obličeje nahnala slabá červeň.

„A teď se červenáš!" oznámil Brumbál a stále se široce usmíval. Harry zasténal a schoval si hlavu do dlaní. Tohle setkání nezačíná dobře. Během dvou minut obviněný ze záření a z červenání se. To bude Harry poslouchat týdny.

Brumbál přivolal konvici s čajem a tři šálky a podával kouřící nápoj svým hostům. Harry svůj šálek držel jako ve svěráku a zachovával naprosté ticho. Dělal vše, co bylo v jeho silách, aby Severuse ještě více nenaštval. Ředitel také chvíli upíjel svůj čaj tiše, ale pak ho s tichým klapnutím položil a obrátil svou pozornost na Harryho.

„No, Harry. Nemám vůbec tušení, co bych měl říct." Harry byl ředitelovým přiznáním natolik šokován, že si byl jistý, že kdyby svůj šálek nedržel tak pevně, skončil by mu v klíně. Ale Severus takové štěstí neměl.

„U Merlinových koulí!" zařval, když se mu čaj rozstříkl po hábitu.

„Ts, ts, Severusi. Drž ten šálek pevněji, drahý chlapče. Popáleniny nejsou pěkná věc," napomínal ho.

Toto přihlouplé žertování předcházelo značně zvláštnímu rozhovoru, během kterého se Brumbál Harryho ptal více na nedůležité detaily jeho příběhu než na důležité události. Harry odpovídal, jak nejlépe uměl. Více než jednou cítil, jak mu jeho slabá kontrola nad emocemi prokluzuje mezi prsty, ale vždy tu byl Severus, který vklouzl svou teplou rukou do Harryho dlaně a poskytl mu sílu a pomoc, kterou potřeboval, aby mohl dokončit své vysvětlování.

Nakonec se Brumbál opřel ve svém křesle. „To je celkem neuvěřitelný příběh. Věřím, že jenom ty, Harry, by ses mohl zaplést do takového neobyčejného sledu událostí a vyváznout relativně bez úhony."

Harry polkl svou iracionální touhu pustit se do starého kouzelníka. Nevyvázl bez úhony, relativně ani jinak, ale než mohl otevřít ústa, aby mu odsekl, Severus mu jemně položil ruku na paži. V duchu souhlasil se svým milencem, že bude moudřejší zůstat zticha, tak jen kývl. Naštěstí to muselo signalizovat konec setkání, protože o pět minut později už stál u paty pohyblivého schodiště se Severusem po boku.

Hrad Harrymu připadal nepřirozeně tichý. Studenti byli již více než týden pryč. Ukázalo se, že pro Rona a Hermionu je to loučení velice emocionální, ale pro Harryho bylo těžké cítit se rozrušený z toho, že jeho přátelé odjíždějí. Koneckonců je stále bude možné okamžitě kontaktovat krbem nebo letaxem. Neloučí se přece navždy. Věděl, že nerozumí jeho nezúčastněnosti, ani to od nich nečekal. Ale po událostech minulého roku mu to, že se jeho přátelé stěhují do Prasinek, míli od něj, nepřipadalo jako krize, za kterou by to dřív považoval.

Opřel se o Severuse, aby se vzpamatoval. Cítil, jak ho mužovy silné ruce objaly a přitáhly si ho blíž do tepla a bezpečí jeho náruče. Harry si pomalu otíral obličej o hladký materiál Severusova hábitu, užívaje si zemité vůně jak muže, tak jeho lektvarů.

Nad ním si Severus zhluboka povzdechl a začal mu hladit záda. Po pár minutách mu vklouzl prstem pod bradu a pomalu mu naklonil hlavu, aby se mohl podívat do hlubokých zelených očí.

„Jsi v pořádku?" zeptal se hlubokým hlasem plným obav.

Harry nechal své ruce cestovat nahoru po náprsence Severusova hábitu. Když jeho prsty dosáhly odhaleného krku, nechal jejich konečky po citlivé pokožce jemně klouzat. Nevšímal si milencova lehkého zalapání po dechu a zvedl ruce ještě výš, aby vzal Severusův obličej do dlaní. „Budu v pořádku," řekl. Stále držel Severusův obličej v dlaních a palci začal hladit Severusovy tváře, občasně zajížděje k milencovým suchým rtům.

Byl do té chvíle zcela pohroužen, takže by si ani nevšiml, kdyby se hrad kolem nich zřítil. Oči měl jenom pro Severuse a cítil se pozoruhodně klidný. Rozhovor s ředitelem Harrymu kupodivu poskytl uzavření, které ty poslední týdny hledal. Konečně cítil, že poslední zbytky jeho starého života, vina a bolest mizí a on je rád nechal jít.

Přitiskl se k Severusovi, otevřel náruč novému životu, zcela a celým svým srdcem ho vítaje. Zvedl hlavu a beze slov požádal o polibek, který mu byl dán. Nebyl to pomalý, utěšující polibek, který čekal. Místo toho byl hladový, vášnivý a plný slibů. A Harry to vítal.

Nechal Severuse vést, stupňovat vášeň dokud se bezdechu neodtrhl, sténaje při pocitu milencova pevného těla proti svému. „Uprostřed chodby, Seve?" zeptal se a znovu zasténal, když se starší muž sklonil a jemně skousl kůži na Harryho krku.

„Máš nějaký lepší nápad, neřáde?" řekl Severus hlasem tlumeným útokem na Harryho klíční kost.

„Ve skutečnosti ano," odpověděl Harry. Vymanil se z objetí a vzal Severuse za ruku. „Pojďme domů."

26. července 2001

Severusi,

vím, že mi k narozeninám připravuješ něco speciálního. Vím, že je to extra tajné, protože z nikoho nemůžu vymámit ani nejmenší kousíček informace. Dokonce i tvůj spolupachatel, Remus, si hraje na hloupého. Jsem tak zvědavý. Dokonce jsem byl tak statečný, že jsem včera šel k Hermioně, abych ji pumpl o nějaké informace. Ale jediné, čeho jsem tím dosáhl, byl špinavý hábit, na který se mi Rose pozvracela. Jak ten malej ďábel může přibrat, když jí v žaludku nic nevydrží?

Říkal jsem ti, že každým dnem víc a víc vypadá jako moje Rose? Stále si zvykám na to, že pro ni Ron s Mionou vybrali právě toto jméno. Protože vím, že nemají tušení, čím jsem před těmi lety prošel, vypadá to jako hrozně divná náhoda. Víš, byl to Tom, kdo mi řekl, že náhody neexistují. Všechno se děje z nějakého důvodu. Myslím, že jestli by tomu měl někdo věřit, tak jsem to já.

Harry netrpělivě přecházel z místa na místo. Za poslední hodinu bezpočtukrát přešel z jednoho konce obývacího pokoje na druhý, ale čas to neurychlilo. Jestli se Remus se Severusem brzy neukážou, přijde o tu trochu zdravého rozumu, kterou se mu podařilo za těch pár let znovu získat. Harry se pro sebe zasmál. Severus by k jeho dramatičnosti měl určitě nějakou kousavou poznámku, ale je to jeho chyba. Už skoro celý měsíc Harryho se svým „překvapením" škádlí, a i přes svůj věk je Harry stejně vzrušený kvůli narozeninovému dárku, jako byl, když mu bylo dvanáct a jeho přátelé mu poslali jeho první narozeninový dárek vůbec.

Navíc potřeboval nějaké rozptýlení. S Luciusovým útěkem z Azkabanu před šesti měsíci a následným nárůstem aktivity mezi Voldemortovými dřívějšími smrtijedy, byli Harry a zbytek Řádu zaneprázdněni pokusy vystopovat a dopadnout ho.  Od svého útěku, který se mu podařil s pomocí svých bývalých nohsledů, nezůstával Lucius nečinný. Místo toho k sobě začal shromažďovat zbytky Voldemortových následovníků a způsobovat pozdvižení se svými vražednými útoky. Harry věděl, že se starší Malfoy vidí jako další Temný pán, a přestože nemá ani zdaleka takovou moc jako Voldemort, je stejně schopný brát nevinné životy.

Vytržen ze svých myšlenek hlasitým pop, jak se někdo přemisťoval, Harry vyskočil. Třemi dlouhými kroky se dostal na druhou stranu místnosti a doslova se vrhl do milencovy náruče.

„Kde jsi byl?" obvinil ho. „Čekám tu už hodiny." Zjemnil své pokárání lehkými polibky na Severusův obličej a krk, což způsobilo, že druhý muž začal během chvíle sténat a odtáhl se. Po všech těch letech to mezi nimi bylo stále takové. Příjemné a láskyplné, žhavé a roztoužené.

„Přestaň se nafukovat," škádlil ho Severus. „Nesluší ti to."

„Já se nenafukuju," řekl Harry a byl viditelně nafouknutý. „Ale řekl jsi, že se vrátíš před dvěma hodinami." Když přistupoval se svému obezřetnému milenci, usmál se, pevně kolem něj obtočil ruce a zuby se lehce zakousl do jeho ucha. Až dosud tato metoda vyzvídání nezabrala. Severus během celého měsíce ani jednou nenaznačil, co má na Harryho narozeniny v plánu. Avšak, pomyslel si Harry s úsměvem, to neznamená, že by neměl tuto metodu získávání informací zkoušet dál.

„To stačí, neřáde. Nebo se nikdy nedozvíš, co pro tebe mám," zavrněl Severus, zatímco mu Harry olizoval a okusoval krk. Zvedl ruce k ramenům mladého muže a jemně ho odstrčil, i když jeho tělo při ztrátě kontaktu, jak Harry ukročil zpět, téměř řvalo. Severus vyklenul obočí.

„Vzdal ses podezřele jednoduše," protáhl. Harry protočil oči a plácl Severuse po ruce.

„Kde je můj dárek? To je on? Můžu ho dostat teď?" vypálil Harry v rychlém sledu a hmátl po zabaleném balíčku v milencově ruce. Vše, co za svou snahu obdržel, bylo štípavé plesknutí přes ruku.

„Hej!" řekl Harry pobouřeně. „To bolelo!"

„Přestaň se chovat jako pětiletý děcko," řekl Severus a proklouzl kolem mladého kouzelníka ke gauči, kde si začal rozepínat svůj učitelský hábit. „Nalij nám skleničku a pojď sem," řekl, když měl oděv rozepnut a vysvlečen. Jeho hlas byl vážný a Harry váhal jen krátce, než se do toho se spěchem pustil. Jeho zvědavost zvítězila nad jeho přirozeným sklonem příkaz neuposlechnout.

Svižně přešel ke kredenci a při nalévání dvou velkých panáků brandy neztrácel čas. Pak se rychle připojil k Severusovi na pohodlném gauči umístěném přímo před krbem.

Severus si vzal skleničku, ale nenapil se. Místo toho se opřel, natáhl si jednu ruku za záda a podíval se na Harryho. Nemohl si zabránit v úsměvu při dětském nadšení, které se mladý muž pokoušel skrývat. Ne poprvé cítil, jak se do něj vkrádá znepokojení, když zvažoval Harryho možnou reakci na svůj dárek. Trvalo mu to skoro čtyři roky, než se cítil dostatečně jistý, dostatečně v pohodě, aby se podělil o to, o co se právě chystal. A nebyl natolik bláhový, aby se pokoušel někoho oklamat popíráním, že je nervózní kvůli mladíkově reakci.

Nakonec se rozhodl, že už mučil sebe i Harryho dost dlouho a pomalu milenci předal jednoduše zabalený balíček.

Harrymu Severusova nejistota neunikla. V duchu si slíbil, že neudělá nebo neřekne nic, čím by druhého muže zranil, a klidně malý balíček přijal. Severus nad Harryho náhlým kontrolováním se zdvihl obočí, ale zůstal zticha.

Nepotřebovali mezi sebou mluvit, již několik let to pro ně nebylo nezbytné. Stačil pohled nebo dotyk, to bylo vše, co potřebovali, aby si sdělili své pocity, potřeby a tužby.

Harry zvedl ruku, aby milenci něžně přejel bříšky prstů po tváři. Dárek si nechal ležet nedotčený v klíně a hladil prsty jemnou bledou pokožku. Nakonec Severus jemně chytil toulající se prsty do svých. Na krátko si je přitáhl k ústům, lehce políbil každý na špičku a pustil Harryho ruku.

„To je v pořádku, Harry," ujistil druhého muže. „Čekal jsi dost dlouho. Všechno nejlepší k narozeninám, lásko."

01.09.2011 09:16:51
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4546"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one