aneb Trahit sua quemque voluptas.

Absolutně nestíhám, takže jen takhle: belldandy, všechno nejlepší!

I'm not a stranger
No I am yours
With crippled anger
And tears that still drip sore*



Harry rychle procházel chodbami kolem dalších dveří a schodů, scházel stále hlouběji a plášť za ním povlával. Musel spěchat. Hodina lektvarů měla za chvilku začít a on nesměl přijít pozdě.

Vracel se ze setkání s Lenkou. Bylo hezké ji znovu vidět, i když jen na chvíli. Vytrhlo ho to z jeho temných myšlenek.

Ale měl o ni strach. Byla velmi bledá a tak zvláštně se třásla, jako by měla škytavku. Chtěl ji vzít k madam Pomfreyové, ale ujistila ho, že se jí v krku usídlil dusič břitkopeřnatý a pryč ho dostane jedině hliníkový medailon ze sbírky jejího otce. Tohle prohlášení Harryho nechalo bez možnosti jí pomoci. Ujistila ho, že otci odpoledne napíše, a řekla mu, ať si nedělá starosti.

Ale Harry si je dělal. Měl tušení, že medailon z mudlovské látky zvané hliník jí vůbec nepomůže. Rodina Láskorádových měla zvláštní vkus, když se jednalo o to, co je pro ně kouzelné. Překvapovalo ho, že Lenka ještě nezačala uctívat věci jako vypálené žárovky nebo další takové zvláštní mudlovské předměty. Ale nepouštěl se o tom s ní do diskuse, protože už tak šel pozdě na lektvary.

Celé ráno se nadcházející hodiny bál, a dokonce ani setkání s Lenkou jeho obavy nedokázalo zmenšit. I když by se dalo říct, že jeho myšlenky byly na okamžik odvedeny jiným směrem. Ale teď, bez Lenky a dalších myšlenek, nebo pevných překážek, které by mu stály v cestě, byl plný nervózního rozrušení.

Cestou do třídy ve sklepení jeho srdce hrálo známé serenády strachu, doplněné o melodii stahujícího se žaludku a žhnoucích vln nervozity v jeho žilách.

Tohle bude první hodina lektvarů od… od… Sakra! Ani na to nemohl pomyslet bez zaváhání a rozčilujícího rudnutí tváří. Setká se se Snapem poprvé na hodině od…

Harry měl na chvilku pocit, jako by měl tváře v jednom ohni, jak mu krvavě zrudly.

Pročistil si krk a zatřásl hlavou. Dokáže to říct sám pro sebe.

Dokáže.

Od… od té doby, co viděl Snapeovu erekci a měl ji v puse.

Harry si neuměl představit, že by byl schopný tu hodinu přežít s neutrálním výrazem. Prostě neuměl. Ne po té noci. Co když mu Snape něco řekne? Co se stane, jestli se na něj Snape podívá? Jediné, na co si Harry vzpomene, bude chvíle, kdy ho Snapeův pohled přišpendlil ke zdi a připravil ho o dech.

Harry se bál toho, co by mohl udělat, když se s tímto Snapeovým pohledem opět střetne, ale rozhodl se, že tentokrát se ovládne. Musí. Tato ztráta kontroly už trvá příliš dlouho. V duchu doufal, že ho Snape nebude moc provokovat, ale zjistil, že jeho tiché naděje byly velmi často špatně slyšitelné…

Když Harry zvedl oči, uviděl před sebou dveře učebny lektvarů. S každým krokem se přibližovaly a jeho srdce tlouklo rychleji.

Sakra! Asi jdu pozdě! pomyslel si a zbytek cesty doběhl. Přede dveřmi zpomalil, uklidnil se, a pak je energeticky otevřel.

Vydechl si úlevou.

Všechny oči byly doopravdy otočené k němu, ale studenti se ještě neusadili ke svým stolům. Harry se rozhlédl po třídě a tiše zavřel dveře. Když uviděl mistra lektvarů, srdce mu začalo bít rychleji.

Stál tam, černá, chladná socha, zabalený do svého černého hábitu. Vždy pohrdavý, vždy hrdý.

A občas s tepající erekcí, pomyslel si Harry se zlomyslným uspokojením.

Avšak - oproti jeho očekáváním - Snape se, místo toho, aby ho potrestal ztrátou bodů a nějakým nepěkným komentářem, na něj jenom krátce podíval, a pak se vrátil k vypisování přísad na tabuli.

Něco je špatně.

Harry došel ke svým přátelům, a zatímco si vyndával nástroje a učebnice potřebné na hodinu, rychle a tiše jim vysvětlil, kde byl. Celou dobu při tom analyzoval situaci.

Snape ho nepotrestal. Nic neřekl. Ve skutečnosti se na něj sotva podíval.

Nervózní očekávání, které Harry pociťoval před otevřením dveří, bylo nahrazeno zuřivou frustrací. Ale dokonce i tento pocit uvolnil místo šoku, který Harry prožil, když si uvědomil, že…

„Malfoy chybí," zašeptal Ronovi a Hermioně a s hrůzou se díval na prázdné místo vedle Zabiniho, kde vždycky sedával Zmijozel s platinovými vlasy.

„Všimli jsme si," odpověděla mu Hermiona tiše. Hlas se jí trochu třásl.

„Myslíš si, že Snape…?" zeptal se Ron a přejel si prstem po krku.

„Nebuď hlupák, Rone!" odsekla Hermiona. „Snape může být zlý, ale svého studenta by nezabil."

„Nebyl bych si tím tak jistý, když se podíváš, co dělal v hodinách," oponoval zrzek.

Harry nevěděl, co odpovědět, jeho mysl byla ve stavu emočního kolotoče.

Snape ho před několika hodinami před Malfoyem zachránil, a pak Zmijozela někam vzal a ten zmizel. A v jeho snu Malfoy kvůli něčemu zuřil. Ne kvůli něčemu, ale kvůli někomu - u Voldemorta. Mělo to něco společného?

Harry svým přátelům o tom snu ještě neřekl. Rozhodl se, že si to prozatím nechá pro sebe. Ještě pořád doufal, že to, co viděl, byl jenom normální sen vyvolaný stresem z toho, co se stalo, a nic jiného. Ale kdyby ten sen pokračoval, mohlo by to pravděpodobně znamenat, že by se kvůli němu měl začít obávat a měl by o něm říct přátelům. Teď to nestálo za vyvolaný rozruch. Zvlášť, když je znal natolik, aby věděl, co od nich čekat.

„Tak co myslíš, že s ním Snape udělal?" Ron se k Harrymu naklonil s výrazem zvláštních obav a s trochou strachu v očích, ale Harry mu neměl čas odpovědět.

„Ticho!" vyštěkl najednou Snape. Přešel ke katedře a střelil po třídě nebezpečným pohledem. Harry si všiml, že z něj mistrovy oči prchají, jako by byl nějaký druh nechutného červa ležícího na cestě.

Když se třída usadila, Snape začal vykládat o původu a použití elixíru síly, ale Harry byl v duchu v přístěnku a na chodbě ve sklepení, kde ho Snape zachránil. Nechápal, proč ho po tom všem, co se mezi nimi stalo, Snape tak okázale ignoruje. A přesto, přede dvěma dny měl Harry jeho penis v puse. Muselo to něco znamenat!

Harry se cítil trochu rozporuplně. Na jednu stranu byl na Snapea naštvaný a přemýšlel, proč mu profesor nevěnuje pozornost. Na druhou stranu nemohl z mysli dostat obraz Draca Malfoye mizícího společně s mistrem lektvarů ve tmě. Ve skutečnosti si právě teď uvědomil, že Malfoye neviděl u snídaně, ale to nebylo neobvyklé. Malfoy se občas na jídlech neobjevoval. Každopádně Harry byl tak zaneprázdněný obavami z lektvarů, že se o Malfoyovu nepřítomnost nezajímal. Ale teď o ní přemýšlel a mozek mu posílal mnoho různých mrazivých představ.

Ne, Snape nemohl… Navíc, Brumbál by se o tom dozvěděl. No, o tom, že ho Snape přivedl k orgasmu nic netušil, ale vražda jednoho ze studentů… Jo, o tom by věděl.

Harryho pohled sledoval mistra lektvarů přecházejícího při výkladu po třídě. Černé oči byly zaměřené na všechno, jen ne na něj. Ale ani to Harrymu nezabránilo v tom, aby se rozechvěl pokaždé, když se na něj Snape podíval a on si vybavil mužův hrdý postoj a štíhlé tělo tisknoucí se k jeho. Vzpomínky se mu nahromadily v hlavě a přehrávaly mu před očima představení plné vášně a slasti, ve kterém nedávno hrál hlavní roli.

Během hodiny byl Harry ztracen ve svých úvahách o Malfoyově zmizení a Snapeově lhostejnosti a ve svých vzpomínkách na omamné chvíle v přístěnku. Dokonce, i když Snape kontroloval jejich výsledné lektvary, podíval se na Harryho lektvar jen jednou a obešel se bez jakéhokoli komentáře. I když Harry věděl, že ho úplně zpackal.

A na konci hodiny byl Harry jenom chodící, nebo spíš sedící, uzlíček nervů.

Ale takhle to být nemůže! Nemůže to tak skončit! Snape nemohl zapomenout na to, co se mezi nimi stalo! Harry mu to nemůže dovolit!

„Jdeš, Harry?" zeptal se Ron čekající na kamaráda, který si stále balil své pomůcky, u dveří.

Harry kývl a rychle si tašku dobalil, ale záměrně ji opomenul zaklapnout. Když se pohnul od stolu, celý její obsah se vysypal na podlahu.

„Sakra, musím to posbírat. Jdi, dohoním tě."

Viděl, jak Ron vrhl po Snapeovi nervózní pohled, ale zavrtěl hlavou a zmizel za dveřmi.

Funguje to!

Pomalu začal sbírat svoje věci.

Co udělá teď? Je sám se Snapem, ale nemá plán. Bude muset improvizovat.

Mistr lektvarů seděl u katedry a něco psal. Nedíval se na něj, ale Harry cítil, že Snape o jeho přítomnosti ví.

Polkl. Co řekne?

„J-já…" vykoktal a pak bylo jeho tělo probodnuto pohledem ledově chladných očí.

„Je po hodině, Pottere. Neslyšel jste zvon?"

Harry zavřel pusu. Cítil, jak mu hoří tváře. Kývl, kousl se do rtu a otočil se, aby sesbíral zbytek svých věcí.

Beze slova odešel ze třídy, aniž by se ohlédl.

***

Zbytek týdne probíhal stejně. Snape se očividně rozhodl předstírat, že Harry neexistuje. Během jídel a na chodbách se mistr lektvarů choval, jako by si ho ani nevšiml. Nebyl to příjemný pocit.

Harry se pokoušel upoutat jeho pozornost, ale všechny jeho snahy přišly vniveč. Harry byl sklíčený a stával se málomluvným. Celá odpoledne trávil ve své ložnici, kterou opouštěl, jen když šel na večeři. Ron a Hermiona se pokoušeli zjistit, proč se tak chová, ale Harry jim neřekl nic jiného, než že se mu hrozně motá hlava, že je unavený, nebo malátný, a tak jeho přátelé mohli jenom úzkostlivě sledovat, jak se stává stále více odtažitým, zamyšleným a jakoby snícím s otevřenýma očima.

„Harry, Angelina mě poprosila, abych ti řekl, že tě chce zpátky do týmu," řekl jednoho dne Ron a Harryho oči se rozzářily vzrušením. „Brzy se hraje první zápas sezóny s Havraspárem a všichni vědí, že Nebelvír bez tebe nemá šanci."

Hermiona zamumlala cosi o „Ronově falešné loajalitě".

„To je skvělý," snažil se Harry znít nadšeně.

„Takže chceš, abych jí řekl, že přijímáš?"

„Jasně." Harryho obličej se na chvíli rozveselil slabým úsměvem, který však rychle zmizel.

Famfrpál mu na chvíli umožní dostat se z deprese.

„Nazdar Harry, Ahoj Rone, Hermiono!" vysoký žoviální hlas z druhé strany chodby Harryho tak překvapil, že málem nadskočil.

„Ach, ahoj Tonksová," usmála se Hermiona.

Žena s růžovými vlasy se k nim připojila.

„Jsem tak nervózní. Za chvíli budu učit svoji první hodinu," řekla jim Tonksová staženým hlasem plným nervozity a vzrušení.

„Neboj se, povedeš si dobře!" zazubil se na ni Ron.

Harry se na ni slabě usmál.

Tohle bylo největší překvapení týdne. Ráno během snídaně Brumbál oznámil, že novým vyučujícím obrany proti černé magii je Nymfadora Tonksová. Ředitel strávil mnoho času hledáním učitele na tuto nešťastnou pozici. Až doposud byly hodiny obrany učeny učiteli, kteří měli zrovna volnou hodinu a byli schopni hodinu odučit. Nebelvírští šesťáci měli takovou smůlu, že je střídavě učili profesoři Binns a Kratiknot, což znamenalo, že ty hodiny nikdo nebral příliš vážně. Přijetí Nymfadory na tuto pozici vneslo do Bradavic čerstvý vzduch. Nebelvírští se nemohli dočkat hodin se svou novou učitelkou, z nichž první měli dnes, ve středu odpoledne. Jedna věc byla jistá - hodiny s Tonksovou určitě nebudou nudné.

Co se týče Malfoye - ten se objevil v úterý a Harry, Ron a Hermiona to přijali se smíšenými pocity. Na jednu stranu se jim ulevilo, že jeden z jejich učitelů není vrahem, ale na druhou stranu, návrat jejich největšího školního nepřítele byl těžkou ranou. Všichni tři se shodli na tom, že bez Draca Malfoye by tu bylo lépe. A zcela jistě bezpečněji. Přinejmenším pro Harryho.

„Určitě nebude natolik šílený, aby na tebe znovu zaútočil," řekl Ron. „Nevím, kde včera celý den byl, ale vypadá jako chodící mrtvola. Jen se na něj podívejte. Zajímalo by mě, kam ho Snape nacpal."

Malfoy doopravdy nevypadal dobře. Tváře měl propadlé a pod očima se mu objevily temné kruhy.

„Snape je nebezpečný a nevypočitatelný bastard," řekl Ron filosoficky. „Harry, teď když o tom přemýšlím, měl jsi štěstí, že ti dal jen tamten elixír. Malfoy vypadá, jako by podstoupil nějaké komplikované mučení."

„Přestaň, Rone. Snape, ať o něm říkáme cokoli, je členem Fénixova řádu a určitě by nemučil studenta přímo Brumbálovi před nosem…"

Nevím, pomyslel si Harry. Když mohl Brumbálovi před nosem téměř ošukat jiného studenta, nikdy nemůžeš vědět, co by mohl udělat.

„… dokonce, i když je ten student Malfoy," dokončila Hermiona.

„Mě to spíš připadá, že je špeh Vy-víte-koho a poskytuje mu informace o Fénixově řádu."

„Na to nemáš žádný důkaz, Rone," řekla mu Hermiona.

„Snape je žijící, chodící důkaz. Mě neošálí."

„Brumbál mu věří," řekl Harry náhle. „Takže bychom měli i my."

Přátelé se na něj překvapeně podívali. Harry si uvědomil, jakou chybu udělal, a zrudl.

Ron na něj šokovaně valil oči. „Harry, od kdy ho bráníš?"

„Já ho nebráním," zamumlal Harry. „Já bráním… Brumbálovo rozhodnutí. Ředitel jistě ví, co dělá."

„Aha… dobře," odpověděl zrzek, ale pořád to neznělo zcela přesvědčeně. Ale co se Harrymu nelíbilo, byl Hermionin přemýšlivý pohled, kterým ho častovala.

Musím si fakt dávat bacha, co říkám, pomyslel si Harry, než je dav studentů vnesl do třídy.

***

29.04.2012 12:05:20
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7320"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one