aneb Trahit sua quemque voluptas.

Další kapitola DI je tu. A s ní tentokrát i věnování. Kapitolu bych chtěla věnovat cim, jako omluvu za moje velice "příjemné" chování minule. Ještě jednou se omlouvám.
A ještě bych se chtěla pochlubit... Podařilo se mi udělat zkoušky CAE, což je angličtina na úrovni C1.
Jinak kapitola bude zase rozdělena na víc stránek, tentokrát tři.

It's like you're a drug
It's like you're a demon I can't face down
It's like I'm stuck
It's like I'm running from you all the time

Ticho v ložnici bylo přerušeno náhlým zvukem dveří narážejících do zdi. Pak se ozvalo zadunění, jako by se něco srazilo s těžkým, dřevěným kufrem. Bylo doprovázeno vzteklým výkřikem.

„Nenávidím ho!"

Harry Potter stál vedle své postele, těžce dýchal a v hlavě se mu míhaly vzpomínky na hodinu lektvarů, která skončila před několika minutami, a soutěžily o první místo. Nemohl se rozhodnout, jestli Snapea nenávidí pro ponižování jeho přátel, pro jeho hnusné poznámky, pro jeho krutost k němu, nebo pro jeho zahnutý nos a mastné vlasy. Věděl, že nakonec bude litovat, že se na hodinu rozhodl jít, ale zřejmě zapomněl, co za bastarda Snape je.

Snape se překonal!

Harry bojoval s bouří vzteku, která v něm zuřila, když tam Snape tak klidně stál a urážel Nevilla. Byl si moc dobře vědom, že ho ten muž chce vyprovokovat, ale nemohl nic udělat. Mohl jenom stisknout zuby a bezmocně zatínat pěsti.

‚Jsem zbabělec! Zatracenej zbabělec!' pomyslel si zuřivě.

Chtěl něco říct, něco udělat - cokoliv - bránit Nevilla, ale strach z pohledu do těch bezedných, temných očí, strach, že by jim musel čelit, mu vzal všechnu odvahu, hrdost a loajalitu Nebelvírů.

Jak tam seděl, začínal mít pocit, jako by se do něj Snapeův pohled propaloval. Ale bylo nemožné, aby se něco takového dělo. Možná to byla halucinace? Možná začínal bláznit?

Ne! Snape se na něj určitě díval. Jenom pohled takového zavilého smrtijeda ho mohl roztřást, aby cítil mrazení, i když mu v tu samou chvíli bylo extrémně vedro.

Odvážil se na profesora letmo kouknout ve chvíli, kdy si Snape přivolal Malfoyův vzkaz zamýšlený pro Harryho. Nemohl zapomenout na výraz ve Snapeově  tváři, když vzkaz četl. Na jeho vždy bledých, nažloutlých tvářích se objevil náznak červeně. Harry by si nikdy nemyslel, že v obličeji mistra lektvarů uvidí červeň. Bylo tak těžké uvědomit si, že Snape je schopen takových lidských reflexů.

Co Malfoy napsal do toho vzkazu, že to od Snapea vyvolalo takovou reakci? Muselo to být něco dost hroznýho, když to Snapea dohnalo k tak drastické akci. Harry si byl jistý, že se to zapíše do historie. Třeba dokonce brzy najde odkaz v Dějinách bradavické školy.

Musel to být nějaký druh obhroublé sprosťárny, ale co přesně to bylo, že to Snapea tak rozzuřilo, že strhl body své vlastní koleji?

No, jestli z toho vzešlo něco dobrého, bylo to to, že to Snapea přinutilo zakázat jakékoli zmínky o té nehodě. Samozřejmě, Harry věděl, že Snape byl veden spíš nutkáním chránit svou vlastní reputaci než potřebou bránit tu Harryho. Po několika letech, co Harry mistra lektvarů znal, by mu jistě doporučil, aby se nechal vyšetřit u Svatého Munga, kdyby se najednou začal zajímat o Harryho dobro.

Snape byl sebestřednej parchant a všichni to věděli.

Vzpomněl si na uspokojení ve Snapeově obličeji, když to nakonec nedokázal vydržet a podíval se na něj. Vzpomínal si na zběsilý tlukot svého srdce, když se podíval do Snapeových očí a viděl tam skryté jiskřičky, jako by chtěl přečíst všechny pocity, které kdy zažil. Ale bylo jich tam tolik, že je stěží mohl od sebe rozeznat. Vzpomínal si, že byl vzteklý, frustrovaný a že se sotva držel, aby Snapea nenapadl. Ale také cítil paralyzující strach a nepřekonatelnou hanbu, když si vzpomněl na tu neuvěřitelně silnou touhu, která ho zaplavila, když vypil ten lektvar. A když se Snape poprvé od té nehody dostal tak blízko k němu a Harry se mu podíval do očí, bylo to jako by se do něj zařezával do ruda rozžhavený bič. Udeřilo to do něj jako elektrický proud. Jiskry, výbuchy a vlny tepla ho bez ustání bombardovaly. A všechno to bylo pomotané s obrovskou horečkou vzteku a nenávisti. Jako by ty pocity byly nějakým divným způsobem spojené.

Stačilo to, aby to Harryho strčilo přes okraj. A když na něj Snape na konci zavolal, aby si s ním promluvil, Harry z nutnosti utekl. Musel se dostat pryč.

Hlavně kvůli tomu, že by s ním Snape chtěl mluvit o tom vzkazu, co poslal Malfoy, a Harry by to nezvládl. Věděl, že jeho útěk pravděpodobně Snapea rozzuřil ještě víc, ale aspoň se dostal z přední linie, nechávaje pěnícího Snapea samotného.

Na Harryho rty se vkradl úsměv škodolibého uspokojení.

Z myšlenek ho vytrhl zvuk kroků a jeho oči vystřelily ke dveřím. Posledních několik dní, které strávil stálým skrýváním se, v něm vyvinulo instinkt charakteristický pro malá vyděšená zvířátka.

Když u dveří uviděl Rona, s úlevou si vydechnul. „Ach, to jsi jen ty."

„Snape je hnusnej bastard!" zavrčel zrzek a hodil svou tašku na postel. „Vždycky byl, ale tentokrát překonal sám sebe! Jak mohl něco tak sprostýho Nevillovi udělat?" Pohlédl na Harryho. „A tobě. No, chápu, je to Snape, smrtijed a tak, ale dokonce i on v sobě musí mít zrnko soucitu." Když uviděl pochyby v Harryho očích, povzdechl si. „No, dobře. Tohle je Snape. Parchant do morku kostí." Svalil se na postel a zadíval se na Harryho. „Mimochodem, ten zmetek s hákovitým nosem mi řekl, ať ti dám tohle." Vytáhl z kapsy hábitu malou lahvičku a podal ji Harrymu.

„Co to je?" zeptal se a se staženým obočím vzal lektvar z kamarádovy ruky.

Ron pokrčil rameny. „Nemám tušení. Řekl, že si tím máš třikrát denně potřít ruku."

Harry se zamračil. Co?! „Snape ti to dal pro mě, abych si tím natíral ruku?"

„Divný, co?" Ron se podezřívavě podíval na lahvičku. „Myslíš, že je to něco vytvořenýho tak, aby to ovládalo tvoji ruku a přinutilo tě to v noci se uškrtit?"

Pohled, který mu Harry věnoval, by mohl řezat sklo.

„Co?" zeptal se Ron. „Fred s Georgem mi o tom řekli, když jsem byl malej."

„Ať je to cokoli, nepoužiju to. Ne něco od Snapea," odmítl Harry lahvičku s odporem. „Pravděpodobně je to nějakej zakázanej lektvar, kterej způsobí, že mi upadne ruka. Prostě ten typ věci, co bys od Snapea čekal."

„Říkal, že kdyby tě chtěl otrávit, že už by to udělal před dlouhou dobou," informoval ho Ron.

„Díky, kámo. Doopravdy jsi mi zvedl náladu," protáhl Harry sarkasticky.

Ron zrudl a uhnul pohledem.

Harry se na chvilku zamyslel.

Snape starající se o jeho zdraví a dávající mu léčivou mast v něm nějak nevzbuzoval důvěru. Ve skutečnosti to v něm nevzbuzovalo žádné kladné pocity. Doposud se od Snapea dočkal jenom nepřátelství a nenávisti. Co se najednou změnilo?

***

Toho večera se Harry po mnoha dnech rozhodl jít dolů na večeři. Ron a Hermiona šli dolů napřed okouknout situaci a řekli mu, že všechny ponižující poznámky o něm najednou ustaly. Také všechny ikonoklastické malůvky pokrývající zdi společenské místnosti zmizely. Nikdo se neodvažoval pokoušet hněv Severuse Snapea ze strachu, že by mohl dopadnout hůř než Potter s Longbottomem. Harry se od Hermiony dozvěděl, že Nevillovi se dostalo okamžité lékařské péče a je na několik dní na ošetřovně. Když madam Pomfreyová zjistila, co se stalo, upadla do hysterie, která se rychle změnila ve vztek. Prohlásila, že Severuse Snapea uškrtí jeho vlastním hábitem!

Ron při té představě vybuchl smíchy, ale Hermiona se na něj zamračila.

„To není vtipné, Rone! Profesor Snape by měl být přísně potrestán. Tohle byla krutost ke studentovi a mělo by se to řešit jako velmi závažný přestupek. Kodex práv studentů…"

„Hermiono," zasténal Ron. „Je na světě nějaká knížka, kterou jsi nečetla?"

Hermiona po něm střelila opovržlivým pohledem. Harry přestal poslouchat, jak si jeho přátelé vyměňují kousavé poznámky. Podíval se za roh do chodby vedoucí k Velké síni. Bez neviditelného pláště, se kterým se posledních několik dní nerozloučil, se cítil trochu nepříjemně. Byl odhalený, perfektně viditelný pro každý špatný pohled a zlomyslný úšklebek.

Ale aspoň verbální výsměšky skončily. Ty byly nejhorší. Byl trochu překvapený, že Snapeova výhružka zabrala tak efektivně.

Několik třeťáků z Mrzimoru kolem něj prošlo a vrhlo po něm hravé pohledy, ale neviděl v nich opovržení jako předtím.

‚Ale pár Mrzimorů není Malfoy a jeho banda,' pomyslel si Harry přemýšleje, co si pro něj Zmijozel, ke kterému se nedávno zachoval tak brutálně, připravil. Byl si docela jistý, že Malfoy nepřestane s tím, co dělal, a že najde způsob, jak se mu pomstít. Takže se rozhodl, že od teď bude, když bude sám, dávat na chodbách pozor.

Jeho zjevení se ve Velké síni připomínalo divadelní scénu. Najednou bylo ticho a všechny oči se upíraly na Harryho stojícího mezi přáteli. Chvilku uvažoval, jestli se s tím vším dokáže poprat, ale jednou tomu bude muset čelit. Lepší, když to udělá teď. Polkl a vydal se ke stolu. Měl pocit, jako by všechno kolem něj zamrzlo a celý svět se zaměřil na něj, přemáhal ho. Nohy měl jako přibité k podlaze, takže nemohl uniknout jejich pohrdavým pohledům. Najednou se chtěl otočit a utéct; běžet co nejdál od nepřátelských tváří, přímo do teplého bezpečí své ložnice.

Avšak jeden pohled k učitelskému stolu a na hrozivou postavu v černém, která tam seděla, mu dodal kuráž, kterou potřeboval, aby to ustál.

Nemohl před Snapem pořád utíkat. Nechtěl tomu bastardovi dopřát to uspokojení.

Narovnal se a vyrazil přímo dopředu, ignoruje pohledy a šeptání. Atmosféra ve Velké síni se začala pomalu pročišťovat a studenti se vraceli ke svým přerušeným rozhovorům. Harry se posadil na své místo u nebelvírského stolu a cítil se jako by konečně mohl dýchat. Smyčka strachu kolem něj se konečně uvolnila. Ron s Hermionou si sedli vedle něj. Ještě chvilku Harry stále slyšel šeptání, ale když studenti viděli, že aspoň pro tuto chvíli se Harry nechystá posílat Snapeovi polibky, nebo zamilované pohledy, nebo dělat jiné divné věci, vrátili se k jídlu a k vlastním záležitostem.

Harry věděl, že všichni čekají na nějaké představení, ale nechystal se jim dopřát tu satisfakci.

Vzal si talíř a vztekle si na něj nandal nějaké párky společně se šťouchanými bramborami a pudingem. Zatímco jedl, cítil, jak ho kůže pálí pohledy, které na něj vrhali ostatní nebelvírští, kteří až do nedávna byli jeho přáteli. Seamus a Dean si ostentativně odsedli a každou chvilku vyprskli smíchy a vrhali po něm znechucené pohledy. Levadnule a Parvati se hihňaly a posílaly Harrymu pobavené, škodolibé úšklebky. Ginny seděla před ním, ale nedívala se na něj. Její oči byly přilepené k talíři a tváře měla zrudlé. Harry byl vděčný, že se k němu neprojevovala nepřátelsky.

Během celé večeře přemýšlel, jak by si s ní mohl promluvit, ale na nic nepřišel. Doopravdy doufal, že Ginny nevěří všem těm drbům. Pár jich slyšel. Podle nich byl v dětství sexuálně zneužívaný, často se vyplížil na dostaveníčko s Filchem, a že byl sexuálně neuspokojený blázen, který se rád oblékal do kůže, rád znásilňoval zvířata a nechával se bičovat větvemi vrby mlátičky. Hádal, že Malfoy přišel s půlkou těhle klepů a jeho nenávist k té potměšilé fretce rostla každým pohledem do bledého obličeje zkrouceného do zlomyslného úsměvu.

Před celým tímhle strašným zmatkem Harry neměl problémy s hledáním přítelkyně. Dívky s ním neustále flirtovaly a pokoušely se ho dostat na rande. Teď… Teď byl jako chodící mor. S povzdechem koukl po Ginny.

Tak dlouho se jí chtěl zeptat.

Ginny byla hezká, chytrá, sympatická. Měla všechno, co chtěl každý chlapec a vždy byla obklopená davem svých obdivovatelů. Ale byla to Ronova sestra, a proto se jí nikdy nic neodvážil nabídnout. Jenom doufal, že potom, co se stalo v lektvarech, ho Ginny ne-nenávidí.

Potlačil svou nervozitu. Pročistil si krk a otevřel pusu, aby na ni promluvil, ale když vzhlédla, ztuhl. Ginny se na něj dívala pohledem plným bolestivých výčitek, jako by Harryho vinila za všechno zlo světa. Pohled, kterým se na Harryho dívala, vyjadřoval hluboké zklamání a vztek, jako by se všechny její sny právě rozpadly v prach. Kousl se do rtu a bojoval s pocitem studu, který se mu stěhoval do tváří. Sklopil oči neschopný ten pohled vydržet. Když je znovu zvedl, Ginny už tam nebyla. Věděl, že to není jeho chyba, ale cítil se jako by byl největším sviňákem na světě.

Takže to vypadá, že jakékoli plány týkající se Ronovy krásné sestry jsou už passé. A že už se na něj žádná dívka nepodívá bez znechuceného výrazu ve tváři.

‚No, možná s jednou výjimkou…' pomyslel si Harry a rozhlédl se po Lence. Jeho pohled na chvilku dopadl na učitelský stůl a on se téměř zadusil dýňovým džusem, když uviděl Snapeovy černé oči dívající se přímo na něj. Zrudl a s divoce bušícím srdce se okamžitě odvrátil a zadíval se do talíře.

Bude vůbec někdy schopný se na toho muže normálně podívat?

Pokaždé, když se na něj podíval, dokonce než se jeho oči zastavily na Snapeovi, viděl se zpět ten den ve třídě, kdy byl pod vlivem lektvaru Desiderium Intimum. A v hlavě slyšel svůj vlastní hlas.

Vezmi si mě, Severusi…

Pamatoval si palčivou erekci a spalující touhu. Při pouhé zmínce o černých, chladných očích a tajemné auře, se jeho tělo dostávalo do stavu horečnatého vzrušení. Byl zachvácen třepotavým žárem a jeho tváře rudly. Nemohl to zastavit. Předpokládal, že jsou to další následky toho zatraceného lektvaru a modlil se, aby se konečně vrátil k normálu, ke zdravému teenagerovi, který flirtoval s děvčaty, randil, hrál famfrpál a měl kolem sebe kroužek věrných přátel.

Snape to všechno zničil!

„Harry, je všechno v pořádku?" Z myšlenek ho vytrhl Hermionin znepokojený hlas.

„Je něco špatného na tvém jídle?" zeptal se Ron. „Vypadáš, jako bys měl začít zvracet."

„Ne, všechno je fajn." Snažil se, aby jeho hlas zněl přirozeně, ale nemyslel, že mu to tak docela vyšlo, protože Hermiona na něj pořád upřeně zírala.

„Dobře," řekl Ron a s pokrčením ramen se vrátil k jídlu. Hermiona se na něj podívala. Pravděpodobně si myslela, že i kdyby někdo řval přímo do jeho ucha, že něco není v pořádku, nevšiml by si toho.

„Co tvoje ruka?" zeptala se Hermiona a otočila se zpět k Harrymu.

„Mnohem lepší," odpověděl a díval se na stopy drobných zranění pokrývající jeho pravou ruku.

„Naštěstí Filch posunul tvůj trest na příští týden," řekl Hermiona a pozorovala Harryho ruku. „Jinak by se to nezhojilo."

„Ach, určitě to neudělal z nějaké dobrosrdečnosti." Harry se křivě pousmál. „Věděl, že s takhle poraněnou rukou bych nemohl uklízet šatny, a to ani nemluvě o tom, že bych to udělal dobře."

Hermiona se na kamaráda soucitně podívala.

„Ach, Harry, doopravdy jsi neměl Malfoye napadnout. Teď máš ještě víc problémů."

„Emiono," řekl Ron s pusou plnou šťouchaných brambor. „Mafoy měl štětí, še Arry byl pvní, kto ho dostal, ne já." Pár kousků brambor vypadlo ze zrzkovy pusy a přistálo v jeho talíři.

„Jo, prosil by tě o smilování, když bys na něj prskal kousky jídla," řekla Hermiona znechuceně, mračíc se na jeho špatné stolovací návyky.

Ron zrudl.

Harry, šťastný, že ho jeho přátelé už dál nemučí, koukl po Malfoyovi. Zmijozel si všiml Nebelvírova pohledu a počastoval ho nenávistným nadřazeným výrazem.

Harry se ušklíbl.

Něco v Malfoyově úsměvu se mu nelíbilo - byl temný a dokonce ještě víc zlomyslný než obvykle. Jistě plánuje něco obzvlášť špatného.

Harry setřásl špatný pocit a vrátil se ke svým bramborám, ale z nějakého důvodu ho najednou přešel hlad. Přemýšlel, jestli se zase nezačne po hradě pohybovat v úkrytu neviditelného pláště.

***

Temnota.

Chlad stoupající z kamenů, na kterých ležel.

Chladné ruce. Horký dech.

Laskání. Bolest. Strach.

Nepřekonatelná slast.

Oči vynořující se z temnoty.

Harry se se zasténáním probudil a třesoucími se pěstmi svíral přikrývku. Odkapával z něj pot a třásl se záchvěvy potěšení. Vklouzl rukou pod přikrývku a cítě svou pevnou erekci ovinul kolem ní prsty a začal se v rychlém tempu uspokojovat do stavu ještě větší slasti. Cítil, jak se mu v očích hromadí slzy, když bezděčně stiskl zuby a palce v pokusu vyvolat obrazy ze snu, obrazy, které ho dostaly do stavu tak silného opojení. Jeho zpoceným tělem projížděly záchvěvy slasti, dále násobené rychlými pohyby jeho ruky, a napětí v jeho klíně každou vteřinou rostlo a nekontrolovatelně ho roztřásalo. Snažil se udržet ten sen v mysli co nejdéle; nenechat ho zmizet.

Chtěl cítit to, co cítil před maličkou chvílí: žár a chlad v tu samou chvíli, strach a touhu, bolest a slast.

Jeho ruka zrychlila a ústa se otevřela v němém výkřiku, pokoušeje se popadnout dech. V jeho mysli se objevily chladné černé oči plné zlověstného příslibu a tajemné krásy.

Oči, které již viděl.

Oči, které patřily…

Harry se s tichým výkřikem udělal. Tělo se mu prohnulo do luku a vlny rozkoše zaplavovaly každou jeho část, topily ho v moři slasti, působily, že mu z očí tekly slzy, nechávaly ho bez dechu. Všechny jeho svaly se stáhly a bílá, lepkavá tekutina potřísnila jeho břicho, stehna a ložní prádlo.

Poté, co poslední záchvěvy rozkoše zasáhly všechny jeho citlivé body a znemožnily mu ovládnout třas těla, se začalo jeho tělo pomalu uvolňovat.

Jeho dýchání se zklidnilo, ale jeho srdce nemohlo. Bilo jako splašené.

Kurva!

***

03.03.2012 08:42:36
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6733"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one