aneb Trahit sua quemque voluptas.

Ahoj,
omlouvám se všem, co od rána čekali na první kapitolu DI (jestli někdo takový vůbec byl). Nějak jsem ráno nestíhala a před chvílí se teprve vrátila domů. Takže dneska jednička DI, příští týden úvodné kapitola k povídce Unwell.
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Salazaret, díky a kvůli ní překlad probíhá. Nakonec bych ještě chtěla poděkovat, autorům za povolení k překladu, překladatelům do angličtiny a taky fride, která mi opět slíbila, že to se mnou ještě chvíli vydrží. Děkuji.

It's only in my mind
Not in real life
No, I must be dreaming*

Když se Harry Potter, student šestého ročníku Bradavické školy čar a kouzel, jednoho deštivého podzimního rána probudil, neměl nejmenší potuchy, že nadcházející den bude nejhorší v jeho životě. Jeho kouzelnická mysl cítila, že je něco špatně. Něco bylo ve vzduchu - jako náznak událostí, které budou následovat - a pokoušelo se to proniknout do jeho podvědomí, spolu s pocitem strachu a zklamání. Možná proto bylo vstávání tak těžké. Měl pocit, že když se pokusí vstát, pod nohama se mu otevřou brány pekelné.

Ale vstal. Vstal připravený čelit tomu, co přijde.

Avšak nečekal, že „to" přijde tak rychle a nečekaně.

Když vyšel z ložnice, zakopl, a tak zmatený, jak byl, sklouzl ze schodů a přistál na koberci ve společenské místnosti. Někteří nebelvírští se na něj překvapeně podívali. Sténal a třel si ruku, když se zvedal ze země, a když nebelvírští viděli, že je v pořádku, už mu nevěnovali pozornost.

„Skvělý, prostě skvělý," pomyslel si, když na koberci našel své rozbité brýle. Rudý rozpaky si je chvatně vrátil na nos, chtěje zmizet z očí svým pobaveným spolubydlícím. Pak si vzpomněl, že si zapomněl vzít učebnice a musí se vrátit do ložnice. Předtím než měl vůbec čas otočit se a začít lézt zpět po schodech, připojili se k němu jeho přátelé - Ron a Hermiona.

Ron se pokoušel udržet v obličeji vážný výraz, ale bylo to skoro nemožné. „Seš v pohodě, kámo?" zeptal se a vyprskl smíchy. Harry zatnul zuby. No, co jiného od něj mohl čekat?

„Rone, jak se můžeš takhle chovat? Neviděl jsi, že se Harry téměř zabil?"

Hermiona se s obavami dívala na Harryho. „Zranil ses? Stalo se ti něco vážného? Nezajdeme k madam Pomfreyové, aby tě prohlédnula?"

Harry vduchu zaskučel.

„Ne, Hermiono. To doopravdy není potřeba."

„No… tak dobře."

Jistě, Hermiona nebyla přesvědčená, ale přinejmenším ho přestala otravovat.

Ukázala na jeho brýle. „Zase sis je rozbil," podotkla a vytáhla hůlku. „Oculus repa - AHH!"

Kouzlo se změnilo v překvapený výkřik a výkřik bolestí, když jí Křivonožka vyskočil na záda a začal se po nich šplhat nahoru. Hůlka se rozzářila a Harry cítil, jak mu něco probodává kůži na tvářích. Překvapeně vykřikl, když mu na obličeji začalo růst něco dlouhého, úzkého a pružného.

„Ale ne!" Hermiona si překryla ústa rukou a Ron se předklonil, pokoušeje se chytit dech, zatímco se smál.

„Je mi to tak líto, Harry!" řekla, když ji její kamarád odstrčil stranou a přešel přes místnost. Harry se podíval do zrcadla a uviděl, že má na obličeji dlouhé kočičí fousky. Zavřel oči a jako mantru si opakoval: „Nepanikař, neboj se… Nádech, výdech, jsou to tví přátelé a chtěli ti jenom pomoct…"

„Myslím, Harry, že teď musíš doopravdy na ošetřovnu," řekla Hermiona rozpačitě.

Harry si jenom povzdechl.

Ach ano, brány pekelné se pro něj otevřely a lákají ho, aby udělal krok přes práh.

***

Madam Pomfreyová spráskla ruce, když ho uviděla. Avšak když spatřila jeho zoufalý výraz, pokusila se ho uklidnit tím, že mu řekla, že ho dokáže relativně rychle vyléčit, ale že to bude bolestivý proces.

A byl.

Po hodině mučení, během které ležel a čekal, až jeho fousky budou spáleny do takové míry, že jejich vytrhání bude dostatečně bezbolestné, a pak po „vytrhávacím" procesu, bylo jedinou věcí, kterou Harry chtěl udělat, jít zpátky do postele a prospat celý ten strašný den. Když konečně dorazil na jasnovidectví, ukázalo se, že zatímco on podstupoval to nesnesitelné mučení, jeho spolužáci relaxovali a odpočívali. Kentaur Firenze dnes udělal jednu z těch relaxačních hodin, kdy leželi na trávě pod hřejivým sluncem - iluzí vytvořenou jejich profesorem - a poslouchali zpívání ptáků a cvrlikání cvrčků, využívaje ten čas k odpočinku.

Harry sevřel pěsti a doufal, že tahle noční můra už brzy skončí.

Mýlil se.

V přeměňování si poprvé v životě vedl hůř než Ron. Místo toho, aby přeměnil želvu v balón, přeměnil to nebohé zvíře v nafouknutou létající želvu s hrozně hloupým výrazem. Navíc, když se kouzlo pokusil zvrátit, želva praskla a začala létat kolem třídy a narážet do všeho, co jí stálo v cestě, dokud profesorka McGonagallová neobnovila pořádek a nepotrestala Harryho odečtením Nebelvíru deseti bodů.

Po této hodině měl Harry náladu pod psa a všechny Ronovy a Hermioniny pokusy rozveselit ho ztroskotaly. Začal mít vážné podezření, že je na něm nějaká kletba. Navíc měl obrovský hlad, protože zatímco byl na ošetřovně, promeškal snídani. Když byla konečně doba oběda, neskutečně se mu ulevilo, ale bylo to jenom krátkodobé, protože po obědě ho čekaly dvě hodiny lektvarů se Snapem. A to stačilo, aby to zkazilo chuť k jídlu dokonce i tomu nejhladovějšímu Nebelvírovi.

Naštěstí to byla poslední hodina dne.

Když zvážil všechno, co se dnes stalo, byl si jistý, že tahle hodina bude absolutní noční můra. Ne že by lektvary byly někdy příjemné, ale teď mu připadaly ještě horší. Doufal, že je nějakým způsobem překoná. Snape ho přece nemůže ponížit při každé příležitosti! Rozhodl se, že zatímco bude jíst, zopakuje si něco na hodinu. Jenom pro případ, že by se je Snape pokusil překvapit nějakým testem, jak má obvykle ve zvyku. Ale když se podíval do tašky, zděšeně zasténal.

Zapomněl si učebnici lektvarů!

„Harry, co…" zeptala se Hermiona, překvapená jeho chováním, když se rychle vymrštil od stolu a rozběhl se ke dveřím.

„Později!" zavolal přes rameno a běžel do ložnice.

Když doběhl k nebelvírské společenské místnosti, unavený a potící se, našel Buclatou dámu spokojeně si spící ve svém rámu. V tu chvíli si vzpomněl, že dnes se měnilo heslo a on se zapomněl zeptat Rona nebo Hermiony na nové.

Sakra!

S hlasitým zasténáním se otočil a rozběhl se zpět do Velké síně.

Když lapaje po dechu minul dveře, první věc, kterou uslyšel, byl uštěpačný hlas Draca Malfoye, který seděl u zmijozelského stolu.

„Co se děje, Pottere? Hledáš svůj mozek?"

Zmijozelští se rozeřvali smíchy.

Harry zavřel oči a podrážděně si povzdechl. Do mysli se mu vkradla velice vzrušující představa, ve které vlastníma rukama zabil Malfoye. Ale teď nemá čas! Zabije ho později.

Doběhl k Ronovi a Hermioně a přerývaně řekl:

„Heslo…změnilo… Řekněte mi…"

„Heslo? Chceš znát heslo do společenské místnosti? Zlatá zlatonka," odpověděla Hermiona. „Ale, Harry, co se stalo?"

„Teď ne!" štěkl a podruhé se rozběhl do společenské místnosti. Když se konečně dostal ke vchodu, měl pocit, že někde cestou ztratil plíce. Lapaje po dechu řekl Buclaté dámě heslo, počkal, až si přestala stěžovat, že ruší její spánek a vběhl do společenské místnosti a nahoru do ložnice. Učebnice byly na dně jeho kufru. Když je konečně našel, uvědomil si, že úplně propásl oběd a brzy začne vyučování. Takže po prokletí Snapea, lektvarů, schodů, Buclaté dámy a svého kufru opustil společenskou místnost a rozběhl se ke schodům vedoucím do sklepení.

V dalším patře se dostal do pasti v části hradu, ze které nebylo cesty zpět, protože se schody začaly pohybovat opačným směrem.

Zděšený, že jde pozdě na hodinu, začal pobíhat chodbami pokoušeje se najít východ. Nakonec sestoupil po nějakém úzkém, točitém schodišti, které ho dovedlo do části hradu, která mu byla zcela neznámá.

Zatímco bloudil chodbami, hruď se mu stahovala strachem a přemýšlel o tom, že si radši nechce ani představit, co by mu mistr lektvarů mohl udělat. Znal Snapea. Nebylo dovoleno přijít na jeho hodinu pozdě, byť o několik sekund. Zavřel oči a začal proklínat vše, co neproklel předtím.

Konečně našel cestu ke schodům a modle se, aby se mu nestalo nic jiného, došel ke dveřím učebny mistra lektvarů. Několikrát se zhluboka nadechl, pokoušeje se uvolnit a uklidnit se. Nervózně si skousl ret a dotknul se kliky. Ale než stihnul dveře otevřít, do hlavy se mu vkradl velice pesimistický scénář toho, co by se mohlo stát, až dveře otevře. Měl zvláštní pocit, že když to udělá, bude to jako by překročil brány pekelné.

Podívejme se na fakta… Dnešní den je jedna obrovská katastrofa. Když vejdu do Snapeovy učebny, skončí ještě hůř. Možná bych se měl vrátit k madam Pomfreyové a pokusit se vykroutit se z toho. Ale jak znám Snapea, když se neukážu na jeho hodině, najde mě, i kdybych byl v nejhlubším koutě hradu, a přitáhne mě zpět.

Bylo jasné, že nemá jinou možnost. Znovu si povzdechl a rozhodl se. Stisknul kliku.

Velmi brzy se to ukáže jako špatné rozhodnutí.

Ve chvíli, kdy vešel do třídy, byl slyšet Snapeův hlasitý hlas:

„Ach, pan Potter nás poctil svou přítomností. Jak jsme za to vděční."

Harry na chvíli zavřel oči. Začínal v něm vřít strach smísený se vztekem, který ho strkal do hustých mraků nervozity. Ale jeho výraz zůstal netečný. Věděl, že tohle je jenom začátek. Snape bude mnohem, mnohem horší…

„Co tak důležitého zabránilo naší malé celebritě v tom, aby se dostavila včas na mou hodinu?"

Harry si pomyslel, že by bylo lepší zemřít, než přiznat Snapeovi, že si zapomněl učebnice. Už začal vymýšlet přesvědčivou omluvu, když najednou uslyšel Draca Malfoye, jak sladkým hlasem pronáší:

„Profesore, můžu vysvětlit Potterovo zpoždění." V očích se mu zlomyslně blýskalo. „Potter tu nemohl být přítomen včas, protože pobíhal po hradě a hledal svůj mozek."

Zmijozelští vyprskli smíchy.

Harry dokázal snést urážky, ale ve chvíli, kdy na tenkých rtech mistra lektvarů uviděl náznak úsměvu, ucítil, jak jím cloumá nespoutaný vztek.

„Drž hubu!" zasyčel na Malfoye, stěží schopný zabránit svým rukám, aby se stiskly v pěst.

„Odebírám Nebelvíru dvacet bodů za vaši drzost, Pottere!" Snapeovy oči se pomstychtivě zaleskly. „A dalších dvacet za vaše zpoždění! Teď, jestli nechcete, aby vaše kolej přišla o další body, si sedněte!"

Harryho oči potemněly. Ale zdržel se toho, aby něco dalšího řekl, přestože měl na jazyku jízlivou poznámku a šel na druhý konec učebny, aby se posadil - co nejdál, co se od Snapea mohl dostat. Vztekle se podíval na Malfoye, ztěžka dosedl na lavici a vytáhl si učebnice.

„Jak jsem říkal, než nás pan Potter přerušil," Snapeovy oči se zapíchly do Harryho. „Budete připravovat extrémně složitý a vzácný lektvar nazývaný Desiderium Intimum. Ví někdo, co je to za lektvar?"

Hermionina ruka vystřelila nahoru.

Snapeovy oči bloudily po třídě, ujištujíce se, že nikdo jiný nezná odpověď, a pak zavrčel:

„Ano, slečno Grangerová?

Hermiona se zhluboka nadechla:

„Desiderium Intimum je znám jako Elixír nejhlubších tužeb. Je to prastarý lektvar, který byl až donedávna zakázaný. Je používán k tomu, aby byly poznány něčí nejhlubší tužby. Ten, kdo ho vypije, si přestane všímat čehokoli jiného a stane se otrokem své největší tužby. Nikdo tomu nemůže odolat," dokončila obzvlášť podmanivým hlasem.

Snape ostentativně ignoroval její odpověď, ale mezi studenty způsobila rozruch.

„Hlavními účinky tohoto elixíru jsou vyvolání, odhalení, a co více, aktivování jedincovy nejhlubší touhy. Občas si osoba pod jeho působením tyto touhy dokonce ani neuvědomuje," řekl Snape temně.

Učebnou se rozlehl nadšený šepot.

„Na tabuli," Snape mávl hůlkou, „jsou vypsané nezbytné ingredience a je tam popsán způsob přípravy. Máte čas do konce hodiny. Můžete začít."

Mistr lektvarů se vrátil ke svému stolu a začal opravovat eseje. Harry měl nepříjemný pocit, že se na něm temné oči zastavily o trochu déle než obvykle. Setřásl ze sebe ten nepříjemný dojem, podíval se na tabuli a úlevně si vydechl.

Naštěstí je tentokrát Snape nezkoušel…

Vstal a šel si pro přísady. Nelíbil se mu způsob, jakým se na něj profesor čas od času díval. Vypadalo to, jako by něco schovával. Jako by něco plánoval…

Harry nikdy nebyl v lektvarech dobrý a tenhle hrozný den ho ještě víc rozptyloval a nedovoloval mu soustředit se na svůj úkol. Takže na konci hodiny byl jeho lektvar růžový jako cukrová vata, místo aby měl krvavě rudou barvu. Harry se rozhlédl okolo po třídě, aby zjistil, jak si vedou ostatní a ke své úlevě zjistil, že téměř nikdo nebyl schopen dosáhnout požadované barvy.

„Čas je u konce!" prolomil Snapeův ostrý hlas ticho, které panovalo ve třídě, a překvapil tak Harryho, takže na lavici trochu poskočil.

29.09.2011 20:51:03
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3373"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one