aneb Trahit sua quemque voluptas.

Za betaread moc děkuji Belldandy.


I won't touch you there
unless you ask me to touch you there ...
boy... *




„Vybral jsem si tebe."

Slova mu splynula ze rtů, jako by sama chtěla být vyslovena. Harry se napjatě podíval do obličeje mistra lektvarů. Zahlédl záblesk v černých očích a koutky úst sevřených do úzké linky se trochu zachvěly. Muž nevypadal překvapeně. Naopak. V očích mu bylo vidět něco jako… sebevědomí a triumf. Jako by věděl, co se stane předtím, než se to stalo. Ten pocit však trval jenom zlomek sekundy, takže Harry uvažoval, jestli to nebyla jenom iluze.

Pomalu spustil ruce, ale nemohl uhnout pohledem. Snape přimhouřil oči. Pozoroval ho tak upřeně, jako kdyby mu chtěl číst myšlenky. Ale nemusel to dělat - Harry cítil, že všechny emoce se zřetelně zrcadlí v jeho obličeji a on neměl sílu, aby se je pokusil skrýt.

Temný pronikavý pohled byl upřený na něj, hypnotizoval ho, vtahovala ho do svých nesmírných hlubin. Harry, sobě navzdory, cítil, jak se chvěje. Když se jeho koleno náhodně dotknulo toho mistra lektvarů, oděného do černého materiálu, tělem mu projel bolestivý výboj.

Snape je tak blízko… Na délku paže. Ale Harry se příliš bál, než aby udělal nějaký pohyb. Příliš se bál odmítnutí.

„Chystáš se tam stát a zírat na mě celou noc, Pottere?" prolomil ticho v místnosti temný hlas a způsobil, že Harry téměř nadskočil. Ale tón byl prostý zlomyslnosti. Cítil, že to Snape řekl jenom, aby ho… popohnal - Harry viděl v jeho tváři výraz netrpělivosti a bez přemýšlení zareagoval.

Nohy se mu samy od sebe pohnuly vpřed, ruce se ovinuly kolem ramen zahalených v černé látce a o chvíli později už Harry seděl mistrovi lektvarů na klíně.

Srdce mu bušilo jako splašené, jako by také bylo vyděšené jeho smělostí. Teď, když byl tak blízko, mohl vidět plameny zuřící na koncích tunelů mužových černých očí. Zachvěl se, děkuje své kuráži, že už sedí, protože jinak by se pod ním nohy pravděpodobně podlomily.

Najednou Snape odtrhl své jako uhlíky žnoucí oči od Harryho tváře a pomalu jimi sjel dolů, zastavuje se na - zatraceně! - jasně vybouleném klíně. Nedokázal zabránit svým tvářím ve zrudnutí. Blízkost toho muže na něj vždy měla stejný efekt - způsobovala, že nad svým tělem ztrácel kontrolu.

Na rtech mistra lektvarů se objevil úšklebek. Harry pociťoval závrať.

Proč ho vždycky tenhle Snapeův posměšný výraz přivede do takového stavu?

„Vidím, Pottere, že tvůj problém teď leží trochu níž…" řekl Snape tiše a oči mi jiskřily zlomyslnými plamínky. Harry se zamračil, pokoušeje se pochopit, co tím profesor míní. A pak si vzpomněl.

Nějaké srdeční problémy, pane Pottere?

Zrudl, ale taktovky se vzápětí chytili, jeho nebelvírská kuráž a ostrý jazyk. Pohnul boky a ucítil erekci v mužových kalhotách. V očích se mu triumfálně zablesklo.

„Myslím, že to nejsem jenom já, kdo má problém…" řekl tiše s úsměvem. Viděl, jak sebou koutky úst mistra lektvarů zaškubaly a v očích se objevily záblesky pobavení. Nebylo v nich obvyklé pošklebování, jenom něco… nového. Neznámého. Příjemného.

Teplého…

Nepřemýšleje o tom, co dělá, se přisunul blíž a přitiskl obličej k mužovu krku, vyhledávaje teplo. Cítil, jak tělo pod ním ztuhlo, ale Snapeovy ruce ho neodstrčily. Zavřel oči, vdechuje vůni hořkých bylinek a sladké, kořeněné aroma skořice. Slyšel svůj vlastní tlukot srdce. Celý svět se rozplynul. Jenom smysly zůstaly.

Tisknouce obličej k chladnému krku, Harry zažíval úžasný, až dosud nepoznaný pocit, který zaplavoval jeho chvějící se srdce. Pustil mužovy paže a objal jeho krk, tisknouce se k němu ještě více, jako by chtěl překonat bariéry, které je rozdělují. Všechny. Plné nenávisti, krutých slov, vzteklých pohledů, bolestivých gest. Chtěl je rozdrtit v objetí, přilnout k černě-oděnému tělu a nedovolit jim, aby se kdy vrátily.

Slyšel, jak mistr lektvarů zadržel dech, cítil tlukot jeho srdce, v nose ho lechtala hořkosladká vůně a jeho tělo se pomalu uklidňovalo. Bylo to něco víc než jen blízkost.

Ten zážitek stál za každou cenu, kterou už zaplatil, a kterou jistě ještě v budoucnu zaplatí.

„Chci tě," zašeptal do Snapeova ucha. „Udělám, cokoli chceš… jen si řekni." Vzápětí zrudl, ohromený svou smělostí. Slyšel hlasité vydechnutí, ale neobdržel odpověď. Podíval se do mužova obličeje. Ten byl neproniknutelný, ale Harry měl dojem, že v jeho očích zahlédl něco temného… nebezpečného.

„Jste si jistý, že mi chcete poskytnout takovou moc, pane Pottere?" zeptal se hluboký hlas. „Uděláte doopravdy… cokoli?"

„Cokoli chceš," zašeptal horečnatě. V Snapeově tváři se objevil zamyšlený výraz, a pak něco, co tam Harry nikdy neviděl… konsternace. Ale trvalo to dobu kratší než nádech.

„Budu si to pamatovat, pane Pottere," pronesl muž tiše, chladným, kontrolovaným hlasem, bez náznaku emocí. Ale Harry v tom chladném tónu cítil prasklinku, jako by se Snape za každou cenu snažil něco skrýt…

Ale nemohl o tom déle přemýšlet, protože to nebyl ten správný čas a správné místo na takové myšlenky. Musel jednat, dokud měl příležitost. Musel zariskovat…

Jemně se rty dotkl odhaleného krku. Povzbuzený tím, že ho Snape nepokáral, ani ho neodstrčil z klína, se pevněji přisál k bledé kůži, sázeje rychlé, hladové polibky, jako by se bál, že ta chvíle může být v příštích několika vteřinách brutálně ukončena.

Harry se ještě víc přitiskl ke štíhlému tělu a zasténal. Jeho penis, stále schovaný v kalhotách, se třel o mužovo břicho. Odpověděl na ten dotyk ještě větším ztvrdnutím a chycením Snapeova ucha mezi zuby. Pak ho zalila vlna vzrušení a sebevědomí a začal olizovat místečko za Snapeovým uchem. Překvapeně si povšiml, že Snape naklonil hlavu tak, aby měl lepší přístup a přes sevřené rty mu unikl vzdech následovaný táhlým zasténáním.

Vypadalo to, že právě našel citlivý bod… Povzbuzený reakcí, vzal lalůček znovu do úst a začal ho nadšeně sát a olizovat. Zvuky se stávaly hlasitějšími a Snapeovo tělo se proti jeho vůli vyklenulo, jako by slast byla silnější než pokusy vydržet v klidu. Harryho mysl triumfálně vykřikla.

Přestal se věnovat uchu a přilepil své rty na mužův krk. Zaníceně sál kousek kůže a jemně ho kousal. Chtěl na něm zanechat svoji značku. Značku Harryho Pottera na Severusi Snapeovi. Znovu začínal pociťovat závrať, ale pak ho za ramena popadly silné ruce a prudce ho odstrčily. Nebelvír nedokázal zastavit nesouhlasné zakňučení, které se mu vydralo z úst.

Jeho horečnaté oči se setkaly se spalujícím pohledem muže a Harry se málem udusil emocemi, když v nich zahlédl planoucí oheň.

„Co to děláš, Pottere?" zavrčel Snape s perfektní kontrolou nad svým hlasem. Harry jeho schopnost sebeovládání musel obdivovat, protože on se cítil, jako by měl touhou explodovat. Mužův vzdor však na něj působil jako rudý hadr na býka, ještě víc rozdmýchal žár v jeho těle, vtahuje ho víc a víc do šílenství. Chtěl Snapea zlomit za každou cenu. Věděl, že to může zvládnout.

Harry se vytrhl z rukou, které ho omezovaly a hnal se vpřed, zarýval nehty do ramen mistra lektvarů, připravený se zuřivě bránit, kdyby ho chtěl opět odstrčit. Pak začal rychle, netrpělivě, hladově líbat chladný krk, bradu, oblast kolem ucha. Jazykem ochutnával kůži, chtěje Snapea dostat do stejného stavu, v jakém byl on sám.

Cítil, jak se mužovo tělo pod ním chvěje. Slyšel steny, obtížně ovládané, které jenom rozdmýchávali touhu, která v něm bouřila. Ale pak ho silné ruce chytily do ocelového sevření a znovu ho odstrčily. Harry stihl v mužových očích zahlédnout horečnatý lesk, který však téměř okamžitě zmizel.

„Přestaň mě pokoušet, Pottere," varoval ho Snape chladně. Uměl svůj hlas perfektně ovládnout. V jeho tónu nebyla ani stopa emocí, jako by nic z toho, co Harry udělal, na něj nemělo nejmenší vliv. A přesto jeho tělo říkalo něco jiného, a Harry si toho byl moc dobře vědom.

Harry na chvilku zavřel oči, aby se zbavil toho zdrcujícího pocitu a sebral všechnu svoji odvahu. Zhluboka se nadechl, otevřel oči a chraplavě zašeptal: „Chci tě…" hlas se mu na moment zlomil, „… Severusi," dokončil s důrazem, upřeně se dívaje do černých očí, které ho pozorně sledovaly. Viděl, jak se Snape mračí, přes obličej mu přeběhlo pobouření. Otevřel ústa, jako by něco chtěl říct, ale neřekl nic. Olízl si úzké rty (při tom gestu se Harry zachvěl), na kterých se objevil temný úsměv, plný příslibu.

Harry cítil, jak ho zalévá vlna nepopsatelného žáru.

„Chcete mě, pane Pottere?" Snapeův hlas byl svůdně přitlumený. „Tak si vezměte, co chcete…"

Severus uvolnil Harryho ruce ze svého sevření a ruce si položil na opěrky křesla.

Nebelvír několikrát ohromeně zamrkal. Dovolil mu Snape právě dělat, co chce?

Bez dlouhého přemýšlení sjel Harry třesoucíma se rukama po Severusově hrudi a začal nemotorně rozepínat dlouhý černý hábit. Moc mu to nešlo, ruce se mu tak třásly, že by v nich pravděpodobně neudržel ani hůlku. V očích se mu zalesklo. Pod černým materiálem se objevil bledý hladký hrudník. Harry se ještě víc roztřásl a v žilách mu vřela krev. Netrpělivý, nechal knoflíky knoflíky a trochu se odtáhl, aby se mohl předklonit. Chytil cípy Severusova hábitu, odtáhl je od sebe. Pak pootevřel ústa a přitlačil je na chladnou kůži. Jemně ji sál a ochutnával jazykem - byla chladná a slaná. Ruce se mu třásly, když hábit ještě víc pootevřel a uviděl červenou bradavku. Krev mu proudila z hlavy, a když se naklonil, aby se k ní přisál a omýval ji teplým jazykem, přestal přemýšlet úplně. Skrze hluk v jeho uších proniklo temné slastné zavrčení. V žilách mu vařila krev. Vzal bradavku mezi zuby a Snape ostře zasténal. Tělo mu nekontrolovatelně zaškubalo.

Harry se pro sebe usmál. Ukazovalo se, že vždy klidný Snape se občas není schopen zcela ovládnout. A Harry ví, jak tu bariéru zbourat. Nakonec, Snape ho nechal dělat si, co chce. Harry se stále bál odmítnutí, kdyby zašel příliš daleko, ale bylo to neskutečně vzrušující hledat tu nepřekročitelnou hranici.

Co dalšího by mohl udělat?

Doufal, že to Severus nevydrží a nakonec se ho začne dotýkat tak jako v učebně, ale nic se nestalo. Snape strnule seděl, poddávaje se nezkušeným, náruživým dotykům, ale nedával najevo chuť opětovat je.

Harry si tak přál cítit ty chladné prsty na své rozpálené pokožce. Chtěl, aby se ho dotýkalo chladné tělo přitisknuté k tomu jeho. Ale Severus tam jen seděl, a podle všeho mu neměl v úmyslu s ničím pomoc. Jako by tímhle chtěl Harryho potrestat. Za nepřítomnost na svých hodinách, za vyhýbání se mu, za lhaní, za odmlouvání. Za vše.

Harry se odtrhl od červené bradavky a zamlženýma očima se podíval přímo do těch temných, zlomyslně jiskřících očí, napůl přivřených slastí. Uvědomil si, že aby dostal, co chce, musí si to sám vzít.

V zoufalství chytil svůj svetr a jedním plavným pohybem si ho přetáhl přes hlavu. Pak, aniž by se obtěžoval s rozepínáním, ze sebe strhl košili a odhodil ji co nejdál od sebe.

Jakmile to udělal, zahlídl v očích mistra lektvarů horečnatý lesk. Lesk, ze kterého se mu zatočila hlava. Chtěl ho vidět znovu. Chtěl, aby ho Severus chtěl tak jako předtím. Chtěl ho zlomit!

Sklouzl z mužova klína, nevěnuje pozornost svým třesoucím se a podlamujícím se kolenům a rychle se zbavil bot a ponožek. Pak si začal rozepínat pásek. Vědomý si, že Snapeovy oči pozorně sledují každý jeho pohyb, si pomalu stáhl kalhoty a odhalil tak, pod slabým materiálem slipy, svůj ztopořený penis, který vypadal, jako by toužil po Severusovi, po doteku jeho dlaně a jazyka. Co možná nejdříve.

Při pouhé té myšlence se zachvěl.

Pak měl ruce na slipech, aby si je stáhl a… na chvíli zaváhal. Jako by ho najednou zasáhla paralyzující vlna studu.

Stojí tu v komnatách mistra lektvarů a svléká se před ním. Temné, lesknoucí se oči hladově přejíždějí po jeho těle, které se koupe v záři plamenů plápolajících v krbu. Pečlivě zkoumají každou jeho linii a záhyb, každou část mladého, útlého těla. Chlapec si nemohl zabránit v zčervenání.

Ale stačil jeden pohled uhlově černých očí a mírné nadzvednutí obočí, pobízejícího ke spěchu - a jeho odpor byl rozdrcen. Opět v něm vzplál oheň touhy, který stravoval jeho mysl a začal postrkovat jeho tělo dál a dál do chaosu ponižující svolnosti.

Svlékl si poslední kousek oblečení a na chvíli stál zcela bez pohybu, podmaněný hladem viditelným v mužově obličeji. Temné, propalující oči pomalu klouzaly přes jeho tělo, objímaly ho v celé jeho slávě, a pak se vracely nahoru, zastavujíce se u Harryho očí. Bylo to téměř jako laskání…

Stud byl nahrazen nadšením a všechny pochyby zmizely jako pára nad hrncem. Harry cítil nutkání přiblížit se k v černé zahalené postavě a znovu se posadit na její klín. Materiál Snapeova oblečení ho škrábal na kůži. Chlapcovo bledé tělo výrazně kontrastovalo s černým hábitem, a Harry, poté, co si uvědomil, že zcela nahý sedí mužovi na klíně, se roztřásl, srdce až v krku.

Trochu se přiblížil, a když se jeho penis otřel o hrubý materiál mužova hábitu, zasténal. Černé oči spalovaly, sledovaly každý jeho pohyb a klouzaly po jeho nahém těle, rozpalujíce jeho kůži intenzitou svého pohledu. Na úzkých rtech se objevil temný úsměv a Harry se zachvěl, když si je Severus navlhčil špičkou jazyka. Na zlomek sekundy měl pocit, že jestli ty rty neochutná, zblázní se, ale na poslední chvíli si v tom zabránil. Vzpomněl si, jak to skončilo minule. To byla hranice, kterou neměl právo překročit.

Harry si zoufale přál, aby se ho Snape dotkl, ukončil utrpení, které ho spalovalo.

01.11.2012 21:08:57
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4546"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one