aneb Trahit sua quemque voluptas.

Obrovský dík za bleskovou betu náleží Klari.
Kapitola věnována mému milovanému Voldíčkovi. Snad se Tě potěší.


I'd like to run away from you
But if I were to leave you I would die
I'd like to break the chains you put around me
And yet I'll never try *



Morální kocovina, kterou cítil po probuzení, byla druhem stavu, který bylo extrémně obtížné popsat. A proto, aby člověk doopravdy pochopil sílu jejího účinku, ji bylo možné srovnat snad jedině s pocitem doprovázejícím zděšení nenapravitelného děvkaře, který se po opravdu dobrém sexu s krásnou neznámou probudí druhý den s prstenem na ruce a již ne s neznámou, ale s manželkou po svém boku. A najednou si uvědomí, jak samozřejmé bylo včerejší „Ano, vezmu si tě,“ vykřiknuté mezi orgasmy. A kdo by se v tu chvíli staral o následky? Nebo s notorickým mačo proutníkem, který si pro pobavení a ohromení svých přátel na párty před všemi zalaškuje se svým nejlepším kamarádem. Protože to přeci bude zajímavé a legrační a to je to jediné, na čem v tu chvíli záleží. Ale teď je ráno, a on vystřízlivěl a vzpomněl si. A ostatní si vzpomenou také… A on teď se jim bude muset podívat do očí…
Tak se Harry cítil, když se v sobotu ráno probudil. Kromě bolesti hlavy měl také křeče v břiše, ale ty byly ničím ve srovnání s bolestí jeho mysli.
Lektvar na vystřízlivění, který včera vypil, měl oslabit vliv alkoholu na jeho psychiku, aby se mohl vrátit do věže, mluvit se svými přáteli a odejít si lehnout, aniž by vzbudil podezření. Ale to absolutně neznamenalo, že by mu alkohol přestal proudit žilami, a když chlapec usnul, opět začal napadat jeho tělo. Takže když se Harry druhého dne probudil, cítil se, jako by šel do postele zcela opilý. A nyní, když ležel v posteli a zíral do stropu, se vzpomínky vrátily, najednou ho přepadly a znepokojily. Pokoušel se vzpomínat si jen na ty pěkné, pozitivní části minulé noci: žertování, objímání, sex, Severusovy oči hořící touhou. Avšak vše bylo okamžitě vysáto strašnými, ponižujícími, trapnými vzpomínkami na masturbaci a bohužel upřímné „příběhy“ o citech ke Snapeovi.
Řekl mu o své úzkosti, o svých obavách, o svých nadějích a strachu, které mu dělaly společnost od toho osudného dne, kdy vypil lektvar Desiderium Intimum. Bylo to, jako by ho nechal nakouknout do své duše, dosáhnout na jeho skrytá tajemství, svléci mu ochranou kápi, kterou kolem sebe bezpečně ovinul. Obnažil se mu a bylo to mnohem trapnější než fyzická nahota. Navíc z něj Severus lstí dokázal vytáhnout popis snu, který ho tolik děsil.
Neměl to udělat! Neměl Snapeovi věřit a vzít si od něj alkohol! Měl předpokládat, že celá ta šaráda s rozhovorem a několika drinky byla zaměřena jen na jednu věc: měla ukolébat jeho ostražitost a vytáhnout z něj všechna jeho tajemství. Ano, bylo to trochu důmyslnější, než kdyby mu nalil Veritasérum do pití, ale… sakra! – o nic méně vypočítavé.
Ale tentokrát Harry neměl právo Snapea obviňovat. Tentokrát mohl vinit pouze sebe. Věděl, co mu bylo nabídnuto a souhlasil s pitím, Snape ho nenutil. Vědomí, že si sám mohl za vše, co udělal a řekl, bylo ještě horší. Bylo jednodušší vinit ostatní…
Byl si jistý, že teď už nebude schopen podívat se Snapeovi do obličeje. Ne, když vše ví. Necítil se na to. Přinejmenším ne teď.
To byl důvod, proč, když se Ron a Neville probudili, jim řekl, že se necítí dobře, a že na snídani nepůjde. Strávil ráno v posteli vzpomínáním na vše, co Snapeovi řekl. Když na schodech uslyšel kroky, předstíral, že spí. Ron s Hermionou se přišli podívat, jak mu je, ale jakmile uviděli, že spí, nechali ho o samotě a šli na oběd. Harry pořád neměl hlad. Bolel ho zadek a celý den se cítil tak špatně, že sem tam musel odběhnout do koupelny.
Po obědě, než se jeho přátelé vrátili do věže, ucítil v kapse žár z kamene. Rozbušilo se mu srdce. Co od něj Snape může chtít? Nervózně vytáhl kámen a přečetl si zprávu: Pottere! Proč nechodíš k jídlu? Jestli nepřijdeš na večeři, tak si pro tebe přijdu!
S vytřeštěnýma očima zíral na kámen, jako by nemohl uvěřit, co četl. Odkdy se Snape stará, jestli jí?
Ale než se jeho přátelé vrátili, byl již na nohou. Vysvětlil, že se cítí lépe a požádal je, aby si nedělali starosti. Zbytek odpoledne strávil hraním Řachavého Petra s Ronem a posloucháním Hermioniných stížností, že místo plýtvání časem na zábavu by se raději měl začít učit, protože toho má ještě pořád dost co dohánět. Učení však bylo poslední věcí, na kterou měl myšlenky – jeho stav mu nedovoloval soustředit se. Možná zítra, až ho přestanou pronásledovat slova, která mu zněla v hlavě: Ty jsi nesnil o mém doteku, o mých očích, ty jsi o mě celou dobu nepřemýšlel!
Šel na večeři, ale byl tak nervózní, že sotva něco snědl. Žaludek se mu svíral studem a rozpaky. Cítil Snapeův bodavý pohled, ale nebyl mu na něj schopný odpovědět. Jenom tiše seděl, zíral do talíře a vidličkou po něm rozpatlával brambory.
„Co ti je, Harry? Proč nejíš? Už je ti zase špatně?“ zeptala se Hermiona, když nakonec ztratila trpělivost.
„Nejspíš mám otravu jídlem,“ zamumlal Nebelvír.
„Pak bys to měl říct madam Pomfreyové,“ pobídla ho s obavami.
„Skvělý nápad, Hermiono,“ vyhrkl. „Přesně to udělám.“ A než stihla ohromená dívka zareagovat, zvedl se a spěšně opustil Velkou síň. Na chodbě si konečně mohl úlevně vydechnout. Snapeův pohled mu téměř vypálil díru do zad.
Nezamířil na ošetřovnu. Šel do ložnice, a později svým přátelům zalhal, že to není nic vážného, že dostal lektvar a už se cítí lépe.
Snapeovi se vyhýbal celý víkend, ale stud a neschopnost podívat se mužovi do očí neznamenaly, že by každý večer zapomněl poslat zprávu: Dobrou noc, Severusi.
Pondělní hodina pro něj byla mučením. Do hlavy se mu vkradla myšlenka, že bude opět předstírat nevolnost, aby nemusel jít na vyučování, ale vzpomněl si, jak to skončilo naposledy, takže ten nápad rychle zavrhl.
Během hodiny se na Severuse ani jednou nepodíval, pokoušel se zapomenout na jeho existenci a koncentrovat se na přípravu lektvaru. Byl na to tak soustředěný, že ho poprvé dokázal uvařit správně. Jenom jeden incident narušil jeho intenzivní práci: teplo vycházející z jeho kapsy, které najednou ucítil uprostřed hodiny. Srdce mu okamžitě vyskočilo do krku a téměř se zastavilo. A místo několika kapek z ginkga málem přidal celou lahvičku. Několik chvil se nemohl rozhodnout, jestli zareagovat a zprávu si přečíst, nebo ji ignorovat a pokračovat. Až když kámen začal pálit tak, že to nemohl vydržet, rozhlédl se kolem sebe, aby zkontroloval, že ho nikdo nesleduje, sáhl do kapsy, zvedl ho k očím a rychle četl: Přestaň mě ignorovat, Pottere, a podívej se na mě!
Harry chvíli seděl jako ochrnutý, bojoval sám se sebou a nevěděl, co dělat. Cítil, že ho Snape sleduje a čeká na jeho reakci, ale Nebelvír se nedokázal přinutit podívat se mu do očí. Chtěl jen, aby ho Snape nechal být. Už se před ním ponížil dost. Zavřel oči a poslal: Nemůžu a ty moc dobře víš, proč.
Než stihl kámen schovat, obdržel další zprávu: Promluvíme si o tom dnes večer, Pottere. Přijď po večeři ke mně do kabinetu.
Harry rychle kámen schoval a vrátil se k přípravě lektvaru. Nemusel o tom vůbec přemýšlet – byl rozhodnutý, že nepůjde. Nedokázal si to představit. Jak by s ním teď mohl normálně mluvit? Cítil se jako po tom incidentu, když vypil Desiderium Intimum. To nebyl schopný se na Snapea ani podívat, natož s ním mluvit. Ale tehdy to byla Snapeova chyba. Nyní byl Harry v této situaci kvůli sobě, a to bylo mnohem horší.
Ne! Snape na něj může být naštvaný, ale nepůjde za ním. Musí to pochopit!
***
Půl hodiny po večeři, když s Ronem a Hermionou studovali ve společenské místnosti, ucítil Harry žár v kapse. Pokoušeje se uklidnit své zrádné srdce bušící nervozitou, vklouzl na chvíli do ložnice, aby si přečetl vejmi jasnou, téměř pulsující zprávu: Kde jsi, Pottere?!
Chvíli zhluboka dýchal, říkal si, že udělal všechno správně, takže by neměl být tak nervózní. Pak odeslal: Dobrou noc, Severusi.
A pak schoval kámen do kufru, protože už o něm nechtěl přemýšlet. Ale pocit strachu a úzkosti ho neopustil, dokud neusnul. Doufal, že to Severus pochopí…
***
V úterý ráno, když vytáhl kámen z kufru, nebylo na něm ani slovo. Mělo by ho to uklidnit, ale neuklidnilo. Když šel na snídani, měl žaludek tak stažený, že by nebyl schopný nic polknout.
Hned u vchodu byl téměř přibit ke zdi Snapeovým intenzivním, jako dýka ostrým pohledem. Předstíral, že se dívá na druhou stranu a pokračoval v chůzi s pocitem muže bojujícího s bouří. Když se konečně posadil ke stolu, byl tou situací tak vystresovaný, že snědl jenom trochu míchaných vajíček. Severusův pohled mu spaloval kůži a způsoboval rojení různých znepokojivých myšlenek v jeho hlavě.
Co si o něm Snape myslí? Co má v plánu? Jak moc je naštvaný? Co se mu chystá udělat?
Věc, která mu včera připadala jako nejlepší a nejbezpečnější způsob úniku, se teď jevila jako největší blbost, kterou mohl udělat. Upřímně doufal, že na něj Snape není tak naštvaný, aby to byla poslední pošetilost, kterou udělal… Jak ho znal, Snape nejednal v rukavičkách s lidmi, co ho odmítli.
Když odcházeli z Velké síně na další hodinu, přišla k Harrymu, Ronovi a Hermioně Lenka. Odtáhla Harryho stranou a řekla mu, že s ní musí jít, protože ona má zařídit velmi důležitou záležitost. Nepomohla žádná z Harryho stížností, že za chvíli začne vyučování, Lenka byla jako posedlá tou „velmi důležitou záležitostí“ a nic ji nemohlo zastavit. Uvěznila Harryho ruku v ocelovém sevření a téměř násilím ho táhla vpřed. Harry byl překvapený – Lenka byla vždy jemná a poddajná jako ovečka a nikdy nepoužívala sílu. Následoval ji chodbami plnými pobíhajících studentů, stále dál a dál od těch běžně používaných. Ocitli se v opuštěné, málo známé části hradu a Harry začínal pociťovat stále větší obavy. Nakonec kvůli ní doopravdy přijde pozdě na hodinu.
Najednou se zastavil a vytrhl se jí ze sevření. „Co se děje, Lenko?“ zeptal se a rozhýbával si prsty. „Proč jsi mě sem přivedla?“
Lenka na něj krátce pohlédla s prázdným pohledem, a pak zasténala a zachvěla se, jako by se právě probudila. „Ach, ahoj Harry, kde to jsme?“ zeptala se trochu roztržitě.
Nebelvír na ni zíral. „Co tím myslíš – kde to jsme? To bych se měl ptát já, ty jsi mě sem přivedla.“
Havraspárka vypadala, jako by ničemu nerozuměla.
„Nevím, co tím myslíš, Harry, ani proč jsi mě sem přivedl, ale přijdu kvůli tobě pozdě na vyučování.“ Otočila se a před odchodem mu přes rameno řekla: „Promluvíme si později, dobře?“
Harry zůstal zaraženě stát, zíral na její vzdalující se záda a pokoušel se sesbírat roztroušené myšlenky. Když Lenka zmizela za rohem, uslyšel za sebou pohyb. Prudce se otočil a uviděl… Snapea. Rozzuřeného, vyzařujícího nespoutaný hněv a zírajícího na něj jako jestřáb na kořist.
Harry mimovolně udělal krok vzad, ale muž k němu přikročil, popadl ho za paži a zasyčel mu do obličeje: „A teď vám, pane Pottere, něco vysvětlím.“
Harry nedokázal ani zaprotestovat, když byl škubnutím tažen a následně brutálně vstrčen do nejbližšího přístěnku na košťata. O jedno z nich zakopl a bolestivě narazil do zdi. Dveře se s hlasitým prásknutím zavřely a Harry byl přiražen na tvrdý kamenný povrch. Snape na něj byl natlačený tělo na tělo a ruce mu držel v ocelovém sevření. Aniž by se obtěžoval rozsvítit v sametové temnotě obklopující je jako neproniknutelný závěs, přiblížil obličej k uchu překvapeného a vyděšeného chlapce a výhružně zašeptal: „Nepokoušej se mě ignorovat, Pottere. To si pamatuj. A jestli na to někdy zapomeneš, vezmu si tě tak tvrdě, že zapomeneš, jak se jmenuješ. Rozumíme si?“
Harry nemohl uvěřit, že to Snape vyslovil. Ale to prohlášení mu okamžitě připomnělo, proč byl do Snapea tak zblázněný, a rozdmýchalo v něm požár, jehož plameny vášně vzplály až ke stropu. Nebyl schopný odpovědět. Severusova brutalita a žhavý šepot přímo u ucha způsobily, že se mu srdce rozbušilo v prudkém tempu, penis se zachvěl a téměř okamžitě se postavil. V odpověď na Severusovu otázku dokázal jenom zasténat. Pokusil se pohnout pánví, aby Severus necítil bouli v jeho kalhotách, ale mělo to zcela opačný efekt – Severus okamžitě poznal, proč se vrtí. Přitiskl ho pevněji ke zdi a zasyčel mu do ucha: „Excelentní odpověď, pane Pottere.“
A v tu chvíli Harry děkoval všem bohům, že jsou ve tmě a Snape nemůže vidět jeho rudý obličej.
„Očekávám vás dnes večer hned po večeři. Doufám, že si dokážete domyslet, co vás čeká, jestli se neukážete.“
Harry kývl. Věděl, že to Snape nemůže vidět, ale jeho obličej byl natolik blízko, aby to cítil. Nebelvír téměř viděl Severusův úsměv plný zlomyslného uspokojení. Cítil, jak stisk povolil. Muž se od něj odvrátil, beze slova došel ke dveřím a zmizel za nimi.
Harry zůstal sám v temnotě, pokoušel se uklidnit a zpomalit své bušící srdce, zatímco se pokoušel nevyvrcholit při myšlence na rozzuřeného mistra lektvarů tisknoucího ho ke zdi a jeho „výhružku“…
***
Severusova slova nechtěla zmizet z Harryho myšlenek, což vedlo k tomu, že se nemohl na nic soustředit. Navíc vzpomínky na Lenčino podivné chování a Snapeovo téměř okamžité zjevení se na místě, dovedly Harryho k překvapivému závěru, že tyto události byly propojené. Vypadalo to, jako by Severus použil na Lenku kletbu Imperius a řekl jí, aby Harryho přivedla na osamocené místo, kde by ho mohl zastavit a přinutit ho mluvit, aniž by si jich někdo všiml. Lenka se chovala divně, jako by nebyla sebou, a Snape se objevil tak rychle… jako by je sledoval. S použitím kletby, která se nepromíjí, ho nalákal do pasti. To chtěl Harryho odchytit až tak zoufale? Ale používat nepromíjitelné kletby je přísně zakázané a hrozí za to Azkaban. Co ho to popadlo? Harry tomu nemohl uvěřit. Ale koneckonců už ho dobře znal. Věděl, že si vždy stál za svým a pro dosažení svého cíle využíval všech možných způsobů. Koneckonců to byl Zmijozel. Na druhou stranu vědomí, že Snape tolik riskoval, jen aby se s ním setkal, posílilo vzrušení, které od jejich setkání pociťoval.

Během vyučování byl roztěkaný a nedokázal ničemu věnovat pozornost déle než několik minut. Stále se mu vracel Snapeův výhružný šepot. Nedokázal ovládnout třes. A jenom při myšlence na dnešní setkání se Snapem mu srdce začalo bušit rychleji a obraz před očima se mu začínal rozostřovat, jak mu jeho představivost ukazovala jiné a perverzní scény, takže se celé odpoledne červenal. Jen při myšlence, jak by Snape reagoval, kdyby přišel pozdě, se mu stavěl… Splní svoji hrozbu? Byl v pokušení to vyzkoušet, ale neměl dostatek kuráže.
Všechno tohle způsobilo, že ještě před večerem byl tak vzrušený, že se nemohl vypořádat s tím, co cítil. Zcela zapomněl na svůj stud. Snape v něm rozdmýchal tak obrovský a žhavý plamen, že měl pocit, jako by ho nic nemohlo zhasit. Bál se, co udělá, až Severuse uvidí. Bude se schopný ovládat?
S jídlem spěchal a musel se doopravdy snažit, aby cestou do sklepení, schovaný pod svým neviditelným pláštěm, neběžel. Když klepal na první dveře, ruce se mu třásli a než se dostal k druhým, žhnul tak, jako by měl horečku. Hlava se mu motala, tělo mu rozechvívalo mrazení a krev proudící žilami rozehřívala každou část jeho těla, zvlášť podbřišek a níž.
Tak moc se chtěl Severuse dotknout, cítit, slyšet a vidět ho…
Když se dveře otevřely a za nimi stál Snape, unikl mu sten, který nebyl schopný potlačit. Planoucí černé oči se do něj zabodly a mužovo obočí se překvapením zvedlo. Zřejmě se touha, kterou Harry cítil, odrážela v jeho obličeji. Úzké rty se zkřivily a tichý, hluboký hlas vyvolal další vlnu chvění: „Vidím, že moje hrozba zafungovala,“ řekl muž a zavřel dveře.
Když se do Harryho opět zabodly ty bezedné oči, a když si uvědomil, že se nacházejí v mužových komnatách, popustil otěže. Ztratil nad sebou kontrolu, vrhl se na Snapea a přirazil ho ke dveřím. Severus překvapeně zavrčel, když zády narazil do tvrdého dřevěného povrchu a Harry začal třesoucími se prsty rozepínat knoflíky na jeho hábitu s takovou netrpělivostí, že je téměř oderval.
„Pottere, co to…?“ začal, ale Harry ho přerušil: „Nechci o ničem mluvit. Jen tě chci slyšet, až se uděláš,“ zašeptal horečnatě a přitiskl rty k mužově nahé hrudi, zatímco se jeho ruce potýkaly s knoflíkem na kalhotách. Rukou vklouzl pod hrubý materiál a sevřel teplý penis, který se pod jeho rukou zachvěl a téměř okamžitě ztvrdl. Vytáhl ho ze Severusových kalhot a ohromující rychlostí začal pohybovat rukou. Zároveň kladl polibky na slanou kůži na Severusově hrudi, šťastně a zhluboka vdechoval jeho vůni. Naslouchaje tlumenému sténání se na chvíli odtáhl, zčervenalý touhou, s krví vroucí pod kůží. Díval se na obličej mistra lektvarů zalitý slastí. Oči měl zavřené, rysy hladké bez přísných vrásek. Ten pohled jenom přiživil oheň v Harryho těle. A místo polibků začal Severusovu hruď olizovat. Jeho teplý jazyk rychle našel citlivou bradavku, která po dotyku ztvrdla, a Harry ji začal střídavě sát a olizovat.  Když po ní přejel zuby, Snapeovo tělo s sebou trhlo a z úst mu unikl sten. Druhá ruka se připojila k té zpracovávající Severusův penis a začala si hrát s teplými, jemnými varlaty. Byl odměněný táhlým potěšeným zavrčením, které ho prostoupilo a rozlilo se mu po těle jako nová vlna žáru a podráždila jeho nervová zakončení.
Jeho laskání nabývalo na intenzitě. Chtěl slyšet Severusovy steny, rychlý, téměř zběsilý tlukot jeho srdce a zrychlené dýchání. Harry byl opilý těmi zvuky, chutí mužovy kůže, jeho vůní a jemností jeho penisu, který se v jeho ruce chvěl a vibroval, jako by k obrovské erupci chyběl jenom kousíček. Severus zasténal a jeho ruce najednou popadly Harryho za ramena, sevřely se jako ocelové pařáty a odtrhly Harryho od sebe. Nebelvír překvapeně vypískl a o chvíli později jeho záda narazila do dveří, ke kterým byl přiražen vzdychajícím mužem.
Následovalo silné trhnutí za vlasy a jeho hlava byla prudce zakloněna. Omráčený, ucítil na krku žhavá ústa. Předtím, než si uvědomil, co se děje, jeho vědomí vyletělo do povětří, zatímco Severus žužlal a lízal každičký kousek jeho kůže. Harry zapomněl na vše. Existovala jenom Severusova ústa a jeho jazyk dotýkající se Harryho krku. Všechny jeho chlupy stály v pozoru. Byl obalen neproniknutelným chladem, který byl o chvíli později nahrazen pocitem spalujícího žáru. Vlny horka a chladu střídavě zalévaly každičký kousek jeho těla a duše a jeho napínané svaly se chvěly jako jeho penis, který měl každou chvílí explodovat. Nevěděl, co se s ním děje. Uvalil na něj Severus nějaké kouzlo? Nikdy nic takového necítil. Bylo to, jako by Severusova žhavá ústa na jeho kůži vytvářela elektřinu, která dráždila jeho nervová zakončení, plynula skrze jeho žíly a otřásala jím jako loutkou.
Po chvilce si uvědomil, že muže přestal zpracovávat, a zatímco bojoval s nespoutanými reakcemi svého těla, začal opět pohybovat rukou po Snapeově žhavém pulzujícím penisu. Když byla Snapeova ústa a jazyk podpořeny zuby, Harry začal kňourat, schopný myslet jenom na slast rozlévající se z jeho podbřišku. Jeho ruka křečovitě sevřela Snapeův tepající penis a muž hrdelně zasténal. Oba padali do propasti těžké, temné slasti, vedoucí ke světlu vyvrcholení. Slasti plné žhavého dechu, přiškrcených stenů a dlouhého vrnění. Visící jeden na druhém, stimulující vše, co bylo možné, tisknoucí se k tomu druhému tělu, těžící slast z blízkosti, tlukotu srdce, nádechů a chvění.
Spojeni.
Harry se s chraplavým zasténáním udělal jako první, i přes to, že se jeho penisu nikdo ani nedotkl. Zatímco se všechny jeho svaly jeden po druhém uvolňovaly, všude po těle a po duši mu vybuchovaly jiskřičky nadpozemské slasti. Jeho penis, uvíznutý v kalhotách, se chvěl, vystřikoval proud lepkavého spermatu, který rychle prosakoval látkou. Těsně předtím, než Harry málem sklouzl dolů po zdi, ucítil, že se tělo přitisknuté k němu napjalo a něco horkého zaplavilo jeho ruku. Severus s obličejem stále přitištěným k Harryho krku vydal dlouhý, přidušený sten a jeho ramena se začala křečovitě chvět, když se udělal do Harryho ruky.
Překvapený Nebelvír cítil, jak mu po tvářích tečou slzy. Nemohl se rozhodnout, jestli jsou to slzy úlevy, silných emocí nebo možná… štěstí? Ústa se mu samovolně roztáhla do úsměvu. Chvíli stáli přitištění jeden k druhému a jejich rychlé, přerývané dýchání se prolínalo. Po chvíli bylo blažené ticho vládnoucí v místnosti přerušené Harryho trochu ochraptělým šepotem: „Takže vlastně… dobrý večer, Severusi.“
***
30.04.2014 13:24:46
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one