aneb Trahit sua quemque voluptas.

Čas nenávidět

Mám pro vás další kapitolku. O trošku dřív než jsem slibovala, ale vzhledem k tomu, že zítra už od sedmi budu mrznout (z dneška s tím mám úžasný zkušenosti - byla jsem zmrzlá jako sobolí hovno) na letišti, dávám to sem radši už teď, abych nemusela děsně brzy vztávat. A taky pro případ, že bych náhodou zmrzla (asi bych měla dát fride heslo, aby případně mohla zveřejnit tu třetí část) nebo mě ranila mrtvice (ne, doopravdy vás nechci zahřát, pane!).
Ehm... jo, už pracujeme na DI a jde to docela dobře. Pokud teda zrovna netrčím někde v nějakých prdelákovicích na letišti na nemrznu.
Kapitola opět rozdělena na dvě "stránky".

Autor: Autumns_Slumber
Originální název:
Time to Hate
Překlad:
yellow
Beta:
frida
Postavy:
Harry, Severus
Varování:
Nebere v potaz závěr Prince dvojí krve a celé Relikvie smrti.
Shrnutí:
Pokračování k "Čas milovat".Harry se Severusem jsou určeni jako partneři na jednu významnou misi proti smrtijedům. Tato konkrétní mise je přinutí vyznat si své city... že se, jak nečekané, nenávidí.
Autorčiny stránky: http://groups.yahoo.com/group/Autumns_Slumbers_Slash/
Odkaz na povídku: http://hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=30265


„Předtím, než začneme, chci, aby to bylo úplně jasné: Nenávidím vás."

„Mohu vás ujistit, pane Pottere, že tento cit je zcela oboustranný," protáhl ten sarkastický, nenávistný hlas.

Bylo necelé čtyři měsíce poté, co se Harry vrátil z budoucnosti. Nebo, jak si všichni s výjimkou Hermiony mysleli, jak se vrátil z výpravy, kde zničil všechny viteály. Obě mise byly úspěšné, ale Harry nebyl šťastný z výsledku svého výletu do budoucnosti.

Viděl sebe od teď za deset let a rozhovor, který on a jeho budoucí já měli, byl perfektní…starší já mu řeklo, že se ožení a bude žít šťastně. Mělo by to být něco, co by ho mělo udělat šťastným. Ale bylo to zničeno slovy na rozloučenou od jeho staršího já…první osoba, kterou po svém návratu uvidíš, bude ta, kterou si vezmeš.

Naneštěstí, první osoba, kterou viděl, nebyl nikdo jiný než Severus Snape. S výjimkou Voldemorta byl Snape osoba, kterou nenáviděl nejvíc. Poslední čtyři měsíce, jak se boje proti Voldemortovi stávaly prudší a prudší, Snape a Harry spolupracovali na misích.

Nejprve k tomu byli donuceni. Ani jeden z nich s tím druhým spolupracovat nechtěl. Avšak jednou uprostřed bitvy zjistili, že se snaží najít způsob, jak si navzájem krýt záda. Když byli na špionážní misi, Snape je jí provedl jednoduše a bez problémů a Harry byl překvapen, že mu ani nevadí způsob, jakým mu Snape na těch misích rozkazuje.

Bylo to pro něj stále jednodušší a jednodušší připojit se na misi ke Snapeovi a vypadalo to, že Snape cítí to samé, protože už se o tom nedohadoval. Na obou stranách to mohlo vést ke vzájemnému respektu, ale v žádném případě si mezi sebou nevytvořili žádné přátelské pouto. Mezi misemi na sebe pořád štěkali a hádali se. Snape byl pořád ten jízlivý hnusný parchant, který si nikdy nenechal ujít příležitost Harryho srazit.

A tak, na začátku každé mise, Harry jednu věc ujasnil. Řekl Snapeovi, že ho nenávidí. Snape mu odpověděl stejně - a pak vyrazili. Tentokrát to nebylo jiné. Harry měl sen, že bude zcela vymazáno mudlovské město v Anglii, když Voldemortovi smrtijedi odpálí atomovou bombu - zcela náhodou, protože nebudou mít ponětí, co atomová bomba je - během náhodného útoku s cílem zaset do mudlovské armády strach.

S největší pravděpodobností to byla jejich zatím nejdůležitější mise. Jestliže bomba vybuchne, bude to více než katastrofální. Žádné množství magie nebude schopno tu škodu napravit. Jistě, atomová bomba by zničila velkou část Voldemortovy armády a tím ho oslabila, ale ta cena by byla příliš velká. Takže se Harry se Snapem chystali přemístit na místo, infiltrovat se na vojenskou základnu, přinutit velícího důstojníka, aby ji evakuoval, umístit kolem bomby velmi silnou magickou bariéru, počkat na Voldemortův útok a zničit jeho jednotky.

Samozřejmě že zároveň bude Brumbál muset přesvědčit armádu, aby neposlala své síly k náhle evakuované základně, což je standardní postup. Ale Brumbál má v mudlovském světě velký vliv.

Byl to delikátní úkol, který mohli splnit jenom Harry Potter a Severus Snape.

------------------



„Spodní patra jsou čistá," ohlásil Harry. Setřel si pot z obočí a jemně si promnul bolící jizvu. „Zkontroloval jsem ovládací systémy bomby, tak jak mi to Hermiona řekla a je zcela stabilní. Měla by tak zůstat, až vytvoříme bariéru. Jak vypadají vyšší patra?"

„Jsou čistá. Základna je zcela prázdná. Jsi připravený vytvořit bariéru?"

Harry kývl. Společně sešli do spodního patra, kde byla ukryta bomba. Tohle byla ta část, kterou Harry nenáviděl, a která v něm zároveň vyvolávala úžas. Zcela náhodou, během jedné z jejich prvních misí, zjistili, že mohou kombinovat své magie, a vytvořit tak kouzla, která jsou téměř třikrát tak silná, než když je zakouzlí samostatně. Když to zjistili, dohodli se, že to více prozkoumají a dokázali přijít se způsobem, který jejich magii zečtyřnásobil.

Bylo to velmi užitečné a Harry byl šťastný, že to mohou využít ve svůj prospěch, ale absolutně nenáviděl fakt, že jediná osoba, se kterou je jeho magie kompatibilní, je Severus Snape. Zkusil se spojit s dalšími, ale pokaždé s nulovým výsledkem. Jenom Snapeova magie spolupracovala s tou jeho tak dobře. Bylo mu řečeno, že se to občas stává, a že to může být důsledkem kompatibilních hůlek, osobností, nebo jen kompatibilních magií.

Olivander jim řekl, že jejich hůlky k sobě nepasují - a téměř jistě k sobě nepasují ani jejich osobnosti, což znamená, že to musí být jejich magie, co k sobě tak dobře sedí. Přesto pokaždé, když to musel udělat, cítil Harry odpor a vztek. Proč to musí být právě Snape? Ze všech lidí právě on? Harry by se mu s radostí do konce života vyhýbal, kdyby mohl.

„Pottere, tvoji ruku."

Harry se se zamrkáním probral ze svých myšlenek a zjistil, že stojí před oblastí, která obklopovala atomovou bombu. Snape k němu netrpělivě natahoval ruku. Harry ji nechtěl uchopit. Nechtěl to znovu cítit…

Chytil ho za ruku, protože neměl jinou možnost. Jen ať je to za námi, pomyslel si. Snapeova ruka byla chladná a suchá. Harry doopravdy pochyboval, že se ten muž někdy potí. Věděl, že jeho ruka musí být v porovnání s tou druhou zpocená a teplá. Vždycky to byl takový dobrý pocit, když chladná, suchá, trochu hrubá ruka chytla tu jeho.

Dej s tím pokoj! řekl si vztekle.

„Připraven, Pottere?"

Harry kývl. Společně pozvedli hůlky, představili si bariéru obklopující místnost, dokonce i všechny stěny nad a pod ní a vyslovili jednoduchá slova, která ji vytvoří. Z hůlek jim vytrysklo světlo, spojilo se dohromady a vystřelilo k místnosti tvoříc před stěnou před nimi opar. Sklonili hůlky a uvolnili sevření rukou, jako by drželi žhavé uhlí.

Byl to Snape, kdo z nich dvou vykročil vpřed, aby zkontroloval jejich práci. Dotknul se bariéry a jeho ruka byla odmrštěna pryč, až muž trochu zakolísal. Pak na ni vrhl několik silných útočných kouzel, ale každé z nich bylo buď okamžitě odraženo, nebo ho bariéra vstřebala. Snape kývl a otočil se k Harrymu. „Vydrží."

Harry si odfrkl a chtěl odpovědět Samozřejmě, že sakra vydrží! Jsou to naše spojené síly a ještě zečtyřnásobené!, ale vystříhal se toho. Místo toho řekl, „Znovu ověřím kontrolní systém, jak říkala Hermiona."

„Až budeš hotový, setkáme se u vstupu na základnu," přikázal mu Snape.

Harry neodpověděl, protože samozřejmě, že by šel k východu. To bylo totiž to, co měli v plánu a on nesnášel, když mu to Snape připomínal. Zkontroloval kontrolní systém, který - podle Hermioniných instrukcí - perfektně fungoval. Pak se vrátil zpět do hlavního podlaží a stoupl si vedle Snapea. „Měli by tu být za pár hodin. V té vizi byla tma, dlouho po soumraku."

„Pak bychom tu měli počkat," okomentoval to Snape a sedl si za recepci, která zabírala větší část místnosti. Sedl si na zem místo na židli, přímo pod stůl a úspěšně se tak skryl před kýmkoli, kdo by vstoupil do místnosti.

Stůl byl dostatečně velký, aby Harry mohl udělat to samé, tak to udělal. Ne protože by chtěl sedět blízko toho muže, ale protože to bylo nejlepší místo na schování se a tohle byl v pravém slova smyslu úkryt. Překvapení je klíčové.

Opřel se o stůl a usadil se k dlouhému čekání.

----------------------

14.09.2011 21:55:42
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one