aneb Trahit sua quemque voluptas.

Nečekejte nic vánočního. Za betaread děkuji fride.

Lidé z vesnice byli zvláštní cháska. Snape si to vždycky myslel. Věděl, že jsou jiní, i přestože většinu života strávil v malém bytě nad obchodem a zřídkakdy chodil dál než k hranicím města. Bez referenčního rámce by si většina lidí zvláštního chování obyvatel městečka nevšimla, ale Snape nebyl zatížen běžností, která postihovala většinu lidí.

Viděl věci. Pověrčiví lidé ho nazývali bláznem, on je na oplátku rád nazýval idioty, i když to bylo jen mumlavě. Nebyl o nic potrhlejší, než ta stará bláznivá můra McGonagallová, která žila na kraji města a válela se ve svém domku velikosti hračky s padesáti kočkami. Ale svět byl bezútěšný a šedý a lidé hledali magii kdekoli mohli. Příležitostně ji nacházeli v sametových obrazech a znečištěných studánkách přání. Ta naprostá běžnost ho odpuzovala.

Toho dne otevřel svůj obchod jako obvykle. Kývl hlavou v neochotném pozdravu několika lidem, kteří byli nešťastní natolik, že procházeli zrovna v tu chvíli, když odemykal dveře. Právě se chystal vrátit na svoje bidýlko na tvrdé stoličce vzadu, když tiché zazvonění ohlásilo prvního zákazníka. Snape se otočil od výstavky lahviček, kterou narovnával, a ocitl se tváří v tvář mladému muži, který vstoupil.

Nejdřív mladý muž (což bylo podle Snapeova názoru velkorysé označení; chlapec nevypadal na více než šestnáct let) na Snapea jenom zíral. A Snape na něj. Po chvíli chlapec zavřel oči a zatřásl hlavou, jako by ji zbavoval pavučin a narovnal si brýle. „Promiňte, hledám Severuse Snapea."

„Kvůli čemu?" protáhl Snape. Odmítl si přiznat záchvěv rozpoznání, který pocítil, když chlapec promluvil. Protože to nebylo rozpoznání, ne tak docela. Bylo to něco jiného - něco nedefinovatelného a nebezpečného. Lákavého.

„Ach. Já… moje doktorka mi řekla, že bych si s ním měl promluvit o svém… problému." Chlapec si opět pošoupl brýle, krátce se podíval Snapeovi do očí a opět sklopil pohled k zemi. „Ste to vy?" zamumlal.

„Jste to vy?" opravil ho Snape.

Chlapcovy oči na vteřinu zalétly k jeho a Snape by přísahal, že v nich zahlédl záblesk vzdoru. „Jste?" zeptal se chlapec znovu.

Snape zvedl hlavu a přes bradu zíral na ucouraného chlapce. „Jsem." Obrátil se pryč a odkráčel do zadní části obchodu. Chlapec se přikrčil, jak za ním zavlál medicínský plášť, který těsně minul několik vratce vypadajících pyramid lahviček. Snape se ohlédl. „No? Nemám celý den, kluku.  Pojďme na to." Přimhouřil oči. Chlapec se opatrně přesouval do zadní části místnosti. „Jak se jmenujete?" zeptal se Snape.

„Harry Potter," odpověděl chlapec. „Pochybuji, že jste o mně slyšel."

Snape povytáhl obočí. „Je to malé město, Pottere. Jeden nikdy neví."

„To je pravda," odpověděl Harry tiše.

Snape vklouzl na svoji stoličku a pokynul Harrymu, ať udělá to samé na druhé straně pultu. Povzdechl si, překřížil ruce přes hruď a věnoval chlapci svůj nejvýhružnější pohled. „Víte, jaký druh medicíny praktikuji, Pottere?"

Harry entuziasticky kývl a brýle mu sklouzly z nosu. Popošoupl je nahoru a odpověděl. „Ano. Moje doktorka mi řekla, že se specializujete na homeopatii." Opět sklopil oči. „Řekla, že by to mohla být moje jediná naděje."

„Myslíte vaše poslední východisko," vyštěkl. Protočil oči, když mu Harry zpod dlouhých řas věnoval rozpačitý pohled. „Zajímalo by mě," zamumlal si pro sebe, „proč jsem to vždycky já, kdo dělá zázraky, a přesto za to, co dělám, nikdy neobdržím žádné uznání?"

„Já… uhm…" Harry pokrčil rameny.

„To byla řečnická otázka, Pottere. Nenamáhejte se." Snape sáhl pod pult a vytáhl poznámkový blok a kuličkové pero. „Dobře," olízl si špičku prstu a otočil stránku, „symptomy?"

Harry se na stoličce zavrtěl. „Ehm… nespavost. Úzkost. Sny."

Snape zvedl k vrtícímu se chlapci oči. „Sny nejsou zdravotním stavem."

Harry si olízl rty. „No, ty… jsou jiné. Vidím věci a občas… občas se splní."

Snapeovo pero se vznášelo nad stránkou, ale neodpověděl. Harry, cítě Snapeovo znepokojení, rychle pokračoval. „Prosím, nejsem šílený. Možná jsou to jenom halucinace a… a náhody, jak říká moje doktorka. Ale ať je to cokoli, přebírá to vládu nad mým životem. Potřebuji pomoc. A ona mi pomoct nedokáže." Zhluboka se nadechl a setkal se se Snapeovým pohledem. „Dokážete to vy?"

Snape poklepal perem na stůl. „Nejsem si jistý."

Harry hlasitě polkl. „Někteří lidé říkají, že dokážete kouzla."

„Nic takového neexistuje." Snape si pohladil bradu a znovu poklepal perem. „Dovolte mi položit vám další otázky. Pomůže mi to určit, jaká kombinace ingrediencí má největší šanci zmírnit vaše problémy."

Harry kývl.

Snape se zhluboka nadechl. „Rozumím, proč vám ty sny mohou způsobovat ztrátu spánku, ale proč si myslíte, že pociťujete takovou neúprosnou úzkost?"

Harry otevřel ústa, aby promluvil, pak je zase zavřel a zavrtěl hlavou.

Snape si povzdechl. „Kdy ty sny začaly?"

Harry se kousl do rtu. „Nedávno jsem měl nehodu. Ošklivá srážka. Téměř jsem zemřel," odpověděl. „Začaly těsně potom."

Snape sevřel rty, jak tu informaci zpracovával. „Vybavujete si ty sny?"

Harry kývl. „Ano."

„Řekněte mi o nich."

Harry zavřel oči. Začal kroutit volně sepjatýma rukama. Snape viděl, že převyprávění snů chlapce znepokojuje. „Je v nich hrad," začal. Pootevřel jedno oko, aby posoudil Snapeovu reakci. Snape vypadal netečně. „Je obrovský," pokračoval, „a jsou tam úžasní lidé, všichni oblečení v dlouhých hábitech. Znají mě…" Harryho hlas se vytratil. Otevřel oči a podíval se na Snapea. „To vím z toho, jak se mnou mluví."

Snape potlačil zívnutí. „Něco dalšího?"

„Lítám na koštěti," odpověděl tiše.

Snape zkřivil ret a zadrhl se mu dech. „Rozumím."

Harry několik sekund zíral na Snapea, pak se jeho obličej zkřivil a schoval ho do dlaní. „Vím, že to zní šíleně," řekl přiškrceně.

„Hmmm," odpověděl Snape. Chlapcův popis byl přinejlepším zjednodušený, přesto si ho Snape neměl problém představit. Vůbec žádný problém. Dokonce cítil vítr v obličeji, jak řídil své koště. Ta představa ho znepokojovala.

Harryho oči se objevily za jeho prsty. Zeleň jeho panenek se popuzeně zableskla a Snape si uvědomil, že jeho neutrální odpověď nebyla přesně to, v co chlapec doufal. Harry si opět narovnal brýle a dotknul se lahvičky inkoustu, která stála na stole mezi nimi. Nevysvětlitelně mu hlavou probleskla představa Pottera sedícího u otřískaného dřevěného stolu, svírajícího v ruce podobnou lahvičku a otáčejícího v prstech brk. Jeho oči měly stejnou zářivou, pronikavou zelenou barvu a byly zakryty stejnými těžkými obrubami.

Plný stejné rezignace a strachu.

Snape zavřel oči a zhluboka se nadechl ve snaze rozptýlit tu představu, jen aby byl o vteřinu později zaplaven jak požár rychlou salvou obrazů sebe a Pottera. V posteli.

„Neměl byste být ve škole?" vyštěkl a každou chvílí byl víc a víc vynervovaný.

Nevědomý si mužova dilematu po něm Harry střelil zmatený pohled a spustil si ruce zpět do klína. „Je mi dvacet dva. Loni jsem promoval na univerzitě." Rty se mu trochu zvlnily. „Vím, že jsem malý."

Snape pokrčil rameny. Chtěl, aby Potter odešel. „Možná byste měl navštěvovat psychologa."

Harryho ramena poklesla. „Myslel jsem, že to jste vy."

„Dozajista ne. Jsem homeopatický léčitel."

Harry doširoka rozevřel oči. „Ale… moje lékařka mi řekla, že jste býval psycholog."

Snape se rozhodl urychleně se setkáním skoncovat. Neměl žaludek na Harryho zoufalé oči a žadonící hlas, a náhlá přitažlivost, kterou k mladíkovi cítil, stejně tak jako jeho další… city… způsobovaly, že se cítil nepříjemně. Ať už ho ke Snapeovým dveřím nasměroval kterýkoli místní lékař, byl buď zcela vyvedený z míry chlapcovým stavem, nebo šarlatán. Předpokládal, že by mohl zmírnit Harryho nespavost, ale ať je zatracen, jestli ho pár očí jako drahokamy a pevné tělo zlákají léčit chlapcovy zřejmé problémy. Nikdy víc. Ta část jeho života minula. Záhady mysli, ty nepolapitelné věci, po kterých lidé pátrají - hrady a štěstí a spokojenost a létání - neexistují a on před lety přestal navádět lidi ke šťastnému honu po nich.

„Věřím, že toho mám dostatek, abych mohl začít," zvedl se a Harry vstal o moment později, přestože jeho oči nikdy neopustily Snapeův obličej. „Nechte tu své číslo a fakturační údaje," natočil k němu Snape účetní knihu, „a budu v kontaktu."

Harry se kousl do rtu. „Jak dlouho myslíte…" hlas se mu vytratil, když začal škrábat perem po papíru.

Snape se zamračil. „Pár dnů," štěkl. „Přinejhorším," dodal, když s sebou Harry při jeho tónu trhl. Snape zalétl pohledem ke knize. „Máte někoho, koho kontaktovat v případě nutnosti?"

Harry zavrtěl hlavou. Znovu zíral na Snapea. Studoval ho.

Snape zamrkal a uhnul pohledem, odhodlaný nenechat se zhypnotizovat. „Určitě někdo takový je," trval na svém. „Rodič? Sourozenec? Přítel?"

„Nikdo takový není," odpověděl Harry pozoruhodně mdle.

Snape se krátce zamračil a kývl. „Dobře. Zavolám vám, až budu mít něco připravené." Harry kývl a otočil se k odchodu, plouže se přes místnost se stejnou ochromující únavou a sklíčeností, s jakou vstoupil. Snape se kousl do tváře, ale ta slova stejně unikla. „Nemělo by to trvat dlouho, Pottere."

Harryho vděčný úsměv Snapeovi sevřel žaludek a on se proklel, že spustil své ochrany a byl milý, dokonce i když jen krátce. Nenáviděl, když něco narušovalo jeho uspořádaný život, a přesto to tento chlapec zvládl za několik minut.

Což je důvod, řekl si, když okamžitě začal připravovat chlapcovy léky. Čím dřív bude Potter z jeho života pryč, tím líp.

Přesto chlapce uklidnil. Dokonce utěšoval. Snape se při té myšlence otřásl. To pro něj bylo zcela neobvyklé jednání. Jako trest za chování se odlišně od svého charakteru, se Snape rozhodl počkat při nejmenším týden, než zavolá.

Jeho odhodlání vydrželo den.


 

Telefon zazvonil čtyřikrát, než se ozval Potterův nahraný hlas. Snape podle pokynů zanechal krátkou zprávu a zavěsil. Jeho telefon zazvonil o chvíli později. Zvedl ho a poslouchal, ale nepromluvil. Po chvíli se na lince ozval Potterův opatrný hlas. „Haló?"

„Pottere," vyštěkl Snape. Při chlapcově tichém překvapeném zalapání po dechu se ušklíbl.

„Nemyslel jsem si, že tam někdo je," řekl Harry s tichým povzdechem.

Snape protočil oči. „Někdo je. Buďte tu dnes v deset ráno." Zavěsil, než Harry stihl vykoktat další větu. Nechtěl poslouchat žádné banality. Bude jich dost, až jeho léčba začne fungovat. A to samozřejmě začne. Vždycky to tak bylo. Měl dar na to, co dělal.

Potter přišel přesně v deset. Snape se snažil, aby nevypadal, že to na něj udělalo dojem. Nebylo to složité, pokud vezmeme v potaz, že chlapec vypadal opravdu příšerně. Kruhy pod jeho očima byly zřetelnější než den předtím, jestli něco takového bylo vůbec možné, a jeho ramena byla pokleslejší než kdy dřív.

Základní nutkání chránit mladého muže se v něm vzedmulo, ale Snape ho potlačil. Vrazil směrem k Harrymu dvě lahvičky a řekl mu cenu.

Harry lahvičky prozkoumal - jedna byla plná pilulek, druhá tekutiny - a zvědavě si Snapea prohlížel. Když Snape neudělal nic jiného, než že na něj zíral zpět, Harry se usmál. Snape dokázal říct, že to nebyl výraz, který Harry používal často. „Vaše lékařské chování by chtělo trochu oprášit," prohlásil Harry.

Snape se naježil, i přes pravdu prohlášení. „To je vaše praxe urážet každou osobu, která se vám pokouší pomoct?" zeptal se.

Harryho úsměv se nezachvěl, přestože zhořkl. „Jenom ty, které platím." Bez dalšího slova vytáhl z peněženky několik zmačkaných bankovek a položil je na pult. „Děkuji a na shledanou," zamumlal, když se otočil k odchodu.

Náhlé propuštění zabolelo. Proč by se měl starat o zraněné city úplného cizince, ho mátlo, ale když Snape viděl chlapce odcházet, počátky paniky začaly olizovat jeho srdce. „Pottere!" zavolal, než Harry stihl udělat dva kroky. Když se Harry obrátil, Snape zaujal svůj nejlepší postoj přátelské lhostejnosti. „Klíčem k úspěšné homeopatii je zpětná vazba na vliv léčiv."

Harry zamrkal a ústa mu trochu poklesla. „Doopravdy?" zeptal se tiše.

Snape krátce kývl. Hmátl pod pult a vytáhl dobitou účetní knihu. „Podle vašeho vzhledu usuzuji, že jste měl včera v noci další noční můry," prohlásil. Olízl si prst a otočil na prázdnou stránku. Nepodíval se na Harryho.

Harryho koutky se při otázce, co nebyla otázkou, nadzvedly. Jako plaché zvíře se přiblížil k vysokému pultu v zadní části obchodu. Snape potlačil další vlnu soucitu k tomu chlapci. Zcela zřejmě se o něj nikdo příliš nezajímal. Snape věděl, že by Pottera neměl povzbuzovat, ale jeho ústa utíkala jeho mozku. Z nějakého důvodu chtěl naslouchat chlapcově řeči.

„Byly ty sny natolik znepokojující, aby přerušily váš spánek více než jednou?" zeptal se svým nejprofesionálnějším hlasem.

Harry přikývl.

„Pamatujete si je?"

Harryho zelené oči se do něj zabořily. „Ano."

Snape poklepal tužkou o papír. „No?"

„Byly o vás," zašeptal Harry. Bez dalšího pobízení vyšplhal na tu samou stoličku, kterou okupoval včera, a přes pult zíral na Snapea.

Snapeova tužka se při Harryho přiznání zastavila. Vzhlédl a Harry zrudl. Snapeův žaludek udělal salto.

„Ne tenhle typ snů," pospíšil si Harry, který zaměnil Snapeův zmatený pohled za něco jiného, s vysvětlením. „No, chci říct…" sklopil oči do klína. „Políbil jste mě."

Snape si navlhčil rty.

„Ale," dodal Harry. „Jak bych to vysvětlil?" Promnul si rukama obličej a teprve až pak se Snapeovi znovu podíval do očí. „Líbal jste mě na rozloučenou."

„Rozloučenou?" zaskřehotal Snape.

Harry kývl. „Jako byste očekával, že mě už nikdy neuvidíte."

Snape si odkašlal a přál si, aby se mu mozek posunul dál, pryč od obrazů, jak líbá Pottera. „Nedělejte si starosti, Pottere. Vaše mysl se jednoduše brouzdá skrz vaše podvědomé obavy. To je funkce snů. Bojíte se, že vám nebudu schopen pomoci. To znamená ten sen."

Harry naklonil hlavu. „Myslíte?"

Snape si nemohl nevšimnout chlapcova blahosklonného výrazu. Kývl. „Jsem si tím jist."

Harry se zhluboka nadechl, pak se kousl do rtu. „Tak jak mi vysvětlíte ten sen, který jsem o vás měl před třemi dny?"

Snape přimhouřil oči. „Před třemi dny, říkáte?"

„Ano," předklonil se Harry. „Dva dny předtím, než jsem vás potkal." Když Snape začal mluvit, Harry ho gestem zarazil. V očích mu vzplál záblesk vzteku, zoufalství, přesně jako včera. „Jak to vysvětlíte, pane Snape? Jak vysvětlíte, že se mi o vás zdálo předtím, než jsem vás vůbec potkal?" Harry se opět narovnal a těžce oddechoval.

Snape se také narovnal. Sepjal si prsty pod bradou. „Pottere," pronesl, „žiji zde celý svůj život. Chápu to správně, že vy také?"

Harry zaváhal. „No, já… hodně jsem se stěhoval. Ale vždy jsem žil v této oblasti, ano. Přinejmenším do té doby, než jsem šel před několika lety do školy."

Snape na něj upřeně hleděl a přál si, aby si to chlapec spojil. Když se to stalo, něco z jeho zanícení v jeho očích zemřelo. „Navrhujete, že jsem vás už předtím viděl."

Snape přikývl. „Navrhuji."

„Ale já si nepamatuji, že bych vás někdy předtím viděl."

Snape se předklonil. „Mysl, Pottere, je zajímavá věc. Nikdy nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že rozumí tomu, jak funguje. Některé zážitky jsou roky uloženy, než si je vybavíte. Zůstávají tady," poklepal si na čelo, „dokud je nepotřebujeme. A když je naše potřeba velká, naše podvědomí je dodá."

Harry se zašklebil. „Ne, takhle to nevypadalo…" Odmlčel se a zavrtěl hlavou. „Na tom nezáleží." Sklouzl ze stoličky a vzal si lahvičky. „Chcete-chcete, abych přišel zítra?"

Snapeovy prsty se sevřely kolem tužky. Ta jednoduchá otázka spustila v jeho mozku tolik varovných signálů, jako ohňostrojů v jeho těle. Uvažoval, jestli si chlapec uvědomuje, co jeho nevinná slova znamenají pro unaveného, osamělého muže, jako je on. Pak se setkal s Harryho pohledem a rozeznal v něm jak výzvu, tak pozvání. Nechal náznak úsměvu dotknout se jeho obličeje. „Jestli vám to vyhovuje," pojistil se.

„Myslím, že mi ten čas vyhovuje," odpověděl Harry chraplavým šepotem. Vstrčil lahvičky do kapsy a s úsměvem na rozloučenou odešel. Snape předstíral, že si nevšiml lehkého poskakování v chlapcově kroku, které tam před pár minutami nebylo. Jestli ho odmítne vidět, nebude se muset potrestat. Nebude muset potlačovat svou touhu. Nebude se muset připravovat na zklamání.


10.12.2012 21:36:14
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6425"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one