aneb Trahit sua quemque voluptas.

Příštího rána Harry vyklouzl z postele brzy. Se zamumlaným rozloučením a jedním posledním toužebným polibkem zmizel z pokoje. Jeho jedinými dalšími slovy byl zašeptaný slib, že ho Snape večer uvidí. Mnohem později, když otvíral obchod, si Snape uvědomil, že Harry předchozí noci nezažil žádné zneklidňující sny. Několik vteřin bojoval s úsměvem, ale pak se tomu cizímu výrazu podrobil.

Když vytahoval rolety ve výkladní skříni, všiml si dobře oblečeného muže, který čekal, až odemkne dveře. Přestože byl muž viditelně dobrých způsobů a skromný, Snape ho od pohledu neměl rád. Byl vysoký a nesl velký černý kožený kufřík. Byl to ten kufřík, kvůli čemu Snape zpozorněl. „K čemu, prosím pěkně," zavrčel, „potřebuje respektovaný advokát pochybné služby homeopata?"

Muž s hustými žlutohnědými vlasy a jantarovýma očima povytáhl obočí. „Jak to víte?"

Snape si odfrkl. „Oblečení a kufřík vás prozradily."

Muž se usmál. „Ve skutečnosti jsem myslel, jak víte, že jsem respektovaný?"

Snape zakryl svoje nepohodlí otočením se a odkráčením do zadní části obchodu. Nesnášel, když byl přistižen nepřipravený, a to se mu v těchto dnech stávalo se znervózňující frekvencí. Vinu za to připisoval jenom Harrymu. Ten chlapec rozdmýchával pocity, které Snape nikdy předtím nezažil. A přesto se stal stálým inventářem Snapeova života s překvapivou rychlostí.

„Co pro vás mohu udělat?" zavolal cestou na muže.

Muž ho následoval k vysokému pultu a podal mu navštívenku. „Remus Lupin. Zastupuji Potterovic rodinu."

„Měl jsem dojem, že žádná Potterovic rodina neexistuje."

Lupinovy oči změkly. „Máte pravdu. Je to jen Harry."

Snape najednou pocítil k právníkovi nevysvětlitelný vztek. „On není JEN tak něco," vyštěkl.

Lupin držel navštívenku pod Snapeovým nosem ještě několik sekund, než ji vrátil do náprsní kapsy. Odkašlal si a přesunul kufřík z jedné ruky do druhé. Snape zkřivil rty. „Přišel jste se ujistit, že ho nezneužívám?" zeptal se.

Lupin si opět odkašlal. „Zneužíváte?"

Snape mu v odpovědi věnoval ďábelský škleb. „Možná."

Lupinovy oči ztvrdly. Najednou byl samý obchod. „Chci, abyste nechal Harryho na pokoji. Není vyrovnaný."

Snape polkl své vzteklé odseknutí. „Říkáte, že není vyrovnaný?"

„Přesně tak. Nedávno měl nehodu, která ho téměř připravila o život. Od té doby není stejný. Je to, jako by… jako by ta nehoda všechno vrátila. Myslím tím ztrátu jeho rodičů. Ne, že byste o tom něco věděl."

Snape zavrčel. „Vím o tom trochu víc, než byste si mohl myslet, pane. Vím o Harryho nehodě, stejně tak o tom, jak trpěl od té doby, co se stala. A přestože byste mohl označit jeho nedávné chování jako ‚přežívání', rád bych upozornil na to, že se potýká s něčím mnohem komplikovanějším, než je posttraumatický stres."

Lupin naklonil hlavu. „A to je?"

„Obávám se, že to není vaše věc," odsekl Snape.

Lupin přivřel oči. „Nemáte tušení, o čem mluvíte. Nechte ho na pokoji, pane Snape."

„A proč je to vaše starost, mohu-li se ptát?" Snape se zvedl ze svého místa a tyčil se nad mužem.

Lupin si povzdechl a klesl zpět na stoličku, podvoluje se tak na chvíli Snapeově nadřazenosti. „Je to velmi bohatý mladý muž. Prosím, pochopte, že jsou tací, kteří se ho v minulosti pokusili využít."

Snape se hořce zasmál. „Jaké má Harry štěstí, že jste nedaleko, abyste dohlížel na jeho… zájmy." Podíval se na Lupinův na míru šitý oblek a italské mokasíny a na druhého muže se zaškaredil. „Budu si dělat, co chci. Harry je dospělý muž i přes to, jak se k němu chováte. Jsem si jistý, že překoná všechny obtíže, které má."

Lupin se na něj zvláštně podíval, zvedl se a upravil si kabát. „Doufám, že máte pravdu," řekl. „Kvůli vám oběma."

Teprve až další den se Snapeovi podařilo setřást zdrcující pocit předzvěsti, který na něj přišel s Lupinovou návštěvou. Nevěděl, jak vysvětlit své ochranářské chování - další nevysvětlitelnou emoci, kterou mohl připsat Harrymu.

Záměrně se nezmínil o právníkově návštěvě. Neviděl pro to důvod. Harryho stav se zlepšoval mílovými kroky. Snape si myslel, že pomohl očistný rozhovor o rodičích a slabé sedativum, které mu Snape každý večer dával. Kousek po kousku, hodinu za hodinou chlapec shazoval vrstvy svého vysněného světa a stále víc se zakotvoval v realitě. Uzdravoval se, dostával se přes všechny možné démony, kteří ho pronásledovali. V tu samou chvíli Snape cítil, že jeho vlastní démoni mizí. Jeho vlastní vize bledly. Uvědomil si, že poprvé za mnoho let je spokojený.

Dělal si poznámky do účetní knihy, když zvonek nade dveřmi toho rána zazněl poprvé. Koutkem oka viděl, že Harry vzhlédl ze svého čtecího křesla v zadní části místnosti. Snape stiskl rty, když si uvědomil, že Harry si prohlíží mladou dívku. Když se Harry vrátil ke čtení bez jakékoli reakce, Snape si s úlevou vydechl. Nikdy nemohl vědět, kdy se objeví někdo z Harryho snů.

Snape si odkašlal a oslovil svou zákaznici. „Slečno Weasleyová. Jste tu pro matčinu objednávku?"

„Ano, děkuji vám, pane Snape," odpověděla dívka. Snape kývl a odebral se dozadu, aby přinesl dva zabalené balíčky. Když se vrátil, viděl, že nejmladší Weasleyová si našla cestu k Harrymu - což nebylo velké překvapení. Snape napůl ucha poslouchal, jak dívka tlachá a Harry zdvořile přikyvuje. „Je úžasný, že?" prohlásila dívka. „Moje matka říká, že je to čirá magie, jak vaří své lektvary."

Snape za pultem ztuhl a ostře se na rusovlásku podíval.

„Co jste to říkala?" zeptal se Harry tiše.

„Jeho směsi," řekla dívka. „Vypadá to, že vždy ví, co do nich dát, aby účinkovaly. Mamka říká, že má zcela neobvyklý talent."

Harry se slaboučce usmál. „Ano. Je to tak, že?"

Snape si pročistil krk a Weasleyovic dívka k němu přiskočila. Když dolovala peněženku, aby zaplatila, Snape koutkem oka pozoroval Harryho. Chlapcovy oči byly přilepené na knize, ale i z místa, kde Snape stál, mohl poznat, že nečte.

Snape na dívčiny poznámky neupozorňoval. Místo toho pokračoval v prodeji jako obvykle. Uložil peníze za objednávku Molly Weasleyové do zásuvky, pak se vrátil ke svému inventáři, míjeje Harryho křeslo cestou do oblasti bylinných přípravků. Když se o hodinu později vrátil, svíraje v náručí kompletní seznam, Harry stále zíral na tu samou stránku.


Harry se přetočil a přehodil přes Snapea ruku a nohu. Snape vydal tichý spokojený zvuk a obtočil paži kolem Harryho ramena. Zabořil nos do Harryho vlasů a nadechl se, užívaje si přetrvávající vůni pižma, potu a sexu. Harry zavrněl a odtáhl se. „Severusi… když bych řekl ‚Wingardium'… co bys odpověděl?"

Snapeovo srdce se zastavilo. „Bůh ti žehnej," odpověděl ledabyle.

Harry se zasmál a přitulil se ke Snapeovu krku. „Musím, že tím jsi odpověděl na moji otázku."

Snapeovy oči se se zachvěním zavřely, jak ho na krku zalechtal Harryho dech. „A ta byla?"

Harry pokrčil rameny a odtáhl se. Natáhl ruku nad hlavu a zíral na strop. „Jestli to slovo poznáváš nebo ne."

Snape se kousl do tváře. „Nikdy předtím jsem ho neslyšel."

Celou věčnost na sebe zírali, než Harry uhnul pohledem a znovu se přitulil blíž. „Dobře."

Snape usnul s Harrym obtočeným kolem sebe a s chlapcovými ztuhlými prsty zamotanými ve vlasech. Vzbudil se jenom jednou, bez nějakého důvodu. Vedle něj klidně spal Harry. Noční můry teď byly řídké a byly daleko od sebe. Chladný podzimní vánek rachotil okenicemi na okně a hvízdal skrze malé prasklinky ve dřevě.

"Leviosa," hlesl Snape do ticha místnosti. 

01.01.2013 21:53:13
yellow
2
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one