aneb Trahit sua quemque voluptas.

Kapitola 3 - Party

Rozhodla jsem se, že dneska budu hodná, takže kapitolu přidávám trochu dřív, než jsem původně slibovala. Dobře se bavte :D

Když paměť-posilující lektvar zaútočil na jejich smysly, Harry a Severus byli oba vrženi zpět do svých vzpomínek na předchozí noc…


~*~


Harry neochotně postával u dveří do ministerského tanečního sálu a upravoval si spony na společenském hábitu. Tohle byla přinejmenším dvacátá party tohohle typu, které se za poslední necelé dva měsíce účastnil. Pořádala jí Bradavická školní rada, takže přinejmenším bylo jisté, že se jí zúčastní někteří jeho přátelé a učitelé. Prvních několik večírků bylo skvělých. Účastnili se jich všichni jeho nejlepší přátelé, členové řádu a učitelé z Bradavic. Od té doby se však důvody pro party stávaly více a více povrchní a seznamy hostů se plnily jmény čarodějek a čarodějů, se kterými se Harry téměř nedostal do styku, takže byl stále více a více znechucený z toho, že se jich musí účastnit.

Harry si rezignovaně povzdechl a otevřel dveře. Okamžitě ho téměř oslepily blesky kouzelnických fotoaparátů, které ho obklopily. Automaticky nasadil to, čemu Ron v legraci říkal úsměv „Chlapce-který-přežil" a pozdravil reportéry s co největší důstojností, které byl schopen. Naštěstí byla tento večer atmosféra trochu uvolněnější, žádné sezení u večeře, takže měl naději, že udělá své kolečko, všechny řádně pozdraví, nakonec se schová v nějakém tmavém rohu a pak se odtud zatraceně brzy vypaří.

Harry pomalu procházel davem, potřásal si rukou s lidmi, které vůbec neznal, a to až do doby, kdy dorazil ke skupince s několika známými obličeji ze školy - Susan Bonesovou a Terrym Bootem.

Harry se s nimi dal šťastně do řeči, nadšený z toho, že vidí alespoň dva známé obličeje, když najednou uslyšel hlas někoho za svými zády. Samozřejmě… to je prostě kurevsky úžasný… ten idiot sám… Draco Malfoy.

„Nazdar, Pottere. Jsem potěšený, že tě tu vidím!" protáhl Draco.

Harry se otočil a unaveně se na Draca podíval. „Malfoyi, jaké příjemné překvapení!" odvětil uštěpačně. Tajuplně se naklonil k Susan a Terrymu a šeptem prohlásil, „Jen kdybyste si toho nevšimli, to byl sarkasmus, od nás obou. Malfoy si jako svou profesní volbu vybral znepříjemňovat mi život."

„Promiň, Pottere, ale tohle není můj životní cíl. A navíc, já mám práci, na rozdíl od tebe."

Harry si pohrdavě odfrkl, nechtěje Malfoyovi skočit na vějičku. „Omlouvám se, že jsem měl tolik práce se záchranou kouzelnického světa, že jsem neměl čas najít si placené zaměstnání. A promiň, Malfoyi, ale od kdy se převzetí tatíkový koupený pozice ve Školní radě ještě před tím, než vychladne, a prošukání se do několika různých výborů, počítá za práci?"

„Pottere, pohybuješ se na velice tenkém ledě," zavrčel Draco.

„Ach, třesu se strachy, Malfoy," posmíval se Harry a ke zřejmému pobavení Terryho, Susan a několika dalších, kteří výměnu zaujatě poslouchali, se hraně roztřásl.

„Kdy jsi ty naposledy porazil Temného pána?" zeptal se Harry vážně se svraštěným obočím a pak uchechtl. „Jo, jasně. Málem jsem zapomněl! Když se ozval alarm, že Bradavice byly napadeny, schovával ses s ex-ministrem Popletalem v ministerském bunkru."

Harry se k Dracovi prudce otočil zády a zářivě se na Susan usmál. „Mimochodem, jak se tvojí tetě Amelii líbí její nová ministerská pozice? Přinejmenším jsme dostali jednoho zbabělce z úřadu, třeba bychom mohli zkusit i druhýho."

Jakákoli Dracova nebo Susanina odpověď byla přerušena dunivým hlasem Rubeuse Hagrida. „Hej, Harry, tady sem!"

Harry se rychle rozloučil se Susan a s Terrym, ignoruje nevrlé poznámky, které Draco vrčel k jeho zádům a obrátil se do poloobrova drtivého objetí. Hagrid ho rychle kormidloval z davu ke stolu v rohu, který byl stěží viditelný. Jakmile přišli blíž, Harrymu bylo najednou jasné proč. Byl začarován složitým kouzlem proti vyrušení, a protože jenom nositelé Merlinova řádu si mohli v budově ministerstva ponechat hůlky, Harrymu nedalo příliš potíží uhodnout, kdo musel být Hagridovým společníkem. Harry vykoukl za Hagridovým velkým břichem a hlasitě zasténal, když se jeho podezření potvrdilo. To je kurva úžasný!

Jak předpokládal, nebyl to nikdo jiný než Severus Snape, kdo seděl u stolu, ke kterému Hagrid mířil. Harry se zastavil, byl rád, že se dostal z davu, ale rozesmutnil ho pohled na výraz úplného pohrdání, který přeběhl přes sinalé tváře v tu chvíli, když se dostal do zorného pole.

 

~*~


Od své promoce v Bradavicích se Harry plně ponořil do své práce pro Řád. Malfoyovy poznámky byly založené na faktech. Jeho dědictví po rodičích a Siriusovi a navíc docela dobrá investice do řetězce Fredových a Georgeových žertovných obchodů mu zanechaly dostatek prostředků, takže nepotřeboval placenou práci. Takže se místo toho plně věnoval hledání způsobu jak porazit Lorda Voldemorta a naplnit Věštbu. Trénoval fyzicky, psychicky a magicky a jeho jediným cílem bylo vítězství v nevyhnutelné bitvě proti Voldemortovi. Chtěl a potřeboval získat jedinou věc, která nikdy nebyla jeho… vlastní možnost volby.

Ponořil se do studia všech forem magie, které mohl najít, zkoumal jak obranná, tak útočná kouzla s takovou horlivostí, že dokonce i Hermiona byla občas ohromená jeho zaujetím. Našel si nejlepší učitele jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě. A tak se stalo, že dva roky po své promoci byl Harry zpátky v Bradavicích - soukromě trénovaný nikým jiným než Severusem Snapem.

Harry se do Bradavic přemisťoval téměř denně a pod neviditelným pláštěm se kradl do Severusova sklepního doupěte, kde si zřídili tréninkovou místnost. Harry zjistil, že toho Severus hodně věděl nejen o soubojích a obraných kouzlech, ale také o několika formách boje muže proti muži a užívání zbraní. Během několika měsíců pomalu vyřešili své rozpory a ustanovili mezi sebou nevraživý opatrný mír.

Byl v šoku, když si poprvé uvědomil, že ho jeho bývalý profesor přitahuje. Nejprve to připisoval tomu, že za to může jeho mladické libido, ale během dalších týdnů si začal uvědomovat, že svou touhu nedokáže utišit s žádným jiným partnerem. Začal si vážit okamžiků, které spolu trávili povídáním u čaje po konci lekce a jednu noc poté, co odešel od Severuse si uvědomil, že to není jenom tělo, které po tom muži touží, ale také srdce. Harry neměl nejmenší tušení, jestli Severus jeho pocity opětuje, ale přísahal si, že až válka skončí, zjistí, jestli by měl Severus zájem pustit se s ním do vztahu.

Tu noc po vítězné bitvě však byly jeho naděje zmařeny, když zjistil, že Severusovo srdce leží jinde. Tehdy, když mu dal Severus skrz Draca vědět, že v budoucnu nemá nejmenší chuť trávit čas s Chlapcem-který-přežil.


~*~


Severus neměl nejmenší chuť účastnit se další šílené idiotské party pořádané tím zatraceným ministerstvem. Avšak, jako obvykle, mu Brumbál připomněl, že jako válečný hrdina je povinný se alespoň na chvíli ukázat. Jediné dvě věci, které dělaly ten večer snesitelným, byly, že mohl strávit večer se svým prvním přítelem, kterého kdy měl, s Rubeusem Hagridem. A za druhé, jako nositel Merlinova řádu si mohl po vstupu na ministerstvo ponechat hůlku.

Proto se usadil u pohodlného stolu v rohu místnosti, a vykouzlil kolem několik téměř černých kouzel, která sloužila k odvedení pozornosti. Spokojeně se pro sebe usmíval, zatímco líně švihal hůlkou a nabídl Hagridovi jeden ze svých vzácných úsměvů. Třeba ten večer nebude zas tak hroznej.

Jen velmi málo lidí s výjimkou učitelského sboru vědělo o jeho blízkém přátelství s Hagridem. Jedenáctiletý Severus Snape byl společensky neobratný a často se stával terčem nejenom rošťáren Pobertů, ale také příjemcem zlomyslností členů své vlastní koleje. Často pak našel útěchu při šálku čaje v Hagridově boudě.

Když se stal členem učitelského sboru, Hagrid ho nadšeně přivítal a odpustil mu jeho špatná rozhodnutí, takže se opět stal příjemcem pohostinnosti a přátelství trochu zvláštního, ale upřímného poloobra. Během let, zvláště tehdy, když se Severus vrátil ke špehování pro Albuse, byl Hagrid často tím, kdo ho po návratu ze setkání našel, často zraněného, a dotáhl ho zpět do jeho komnat.

Byl to Hagrid, kdo ho před dvěma lety přesvědčil, aby dal Harrymu druhou šanci, a aby souhlasil s Albusovou žádostí, aby ho soukromě trénoval. Severus pak přiznal, i když značně neochotně, sobě i Hagridovi, že byl překvapen, jak moc Harry dozrál.

Nakonec si zdráhavě povolil se v přítomnosti svého bývalého studenta uvolnit. Pomalu ale jistě, jak měsíce ubíhaly, si Severus nejdříve vypěstoval pocit touhy, a pak, jak tomu spratkovi začal důvěřovat, začal neochotně akceptovat, že k němu má i hlubší city.

Část z něj však byla obezřetná. Vždy přemýšlel, jestli Harry Potter opustí jeho sklepení natrvalo, jakmile se prach po konečné bitvě usadí. A samozřejmě, ukázalo se, že měl pravdu. Po závěrečné bitvě už mladý muž nepřekročil jeho práh. Při ministerských společenských akcích byli nuceni spolupracovat, ale všechny pokusy o zdvořilost byly za nimi.  

Dnes Severus seděl u stolu, nevnímal, co se v místnosti děje, když se Hagrid omluvil, že dojde pro pití. Když zaslechl, že se Hagrid vrací, vzhlédl a všiml si, že Hagrid už není sám. Vrátil se zpět s nikým jiným než se zkázou Severusovy existence… Harry Potterem.


~*~


Harry si povzdechl, když si všiml zřetelného znechucení z jeho přítomnosti u svého dřívějšího profesora a pak okamžitě stáhl své rysy do opovržlivé masky. „Ach bože! Můj druhý nejoblíbenější zmijozel. Dnes mi musí být bozi doopravdy nakloněni." Harry se otočil k Hagridovi a smutně se na něj usmál. „Omlouvám se, Hagride. Přestože by to bylo úžasný si s tebou popovídat, jsem si úplně jistý, že profesor je z mojí přítomnosti stejně nadšen, jako jsem já z té jeho. Uvidíme se později."

Severus se na Harryho ušklíbl. „No, pane Pottere, zřejmě se aspoň na něčem shodneme. Uhánějte. Nechcete přece nechat svůj fanklub čekat."

Harry kypěl těžko potlačovaným vztekem a otočil se. Ale nedostal se daleko, když ho dvě velké ruce chytily kolem pasu, bez námahy ho zvedly jako by nebyl nic jiného než hadrová panenka a posadily ho na volnou židli vedle Severuse. Harry zachytil Severusův pobavený pohled a otočil se k Hagridovi, který zíral nejenom na něj, ale i na Severuse. Harry se pod jeho pohledem skrčil jako neposlušný jedenáctiletý kluk, a potěšilo ho, když koutkem oka zahlédl, že poloobrův pohled má ten stejný efekt i na obvykle kamenný obličej mistra lektvarů.

„To je vono!" zařval Hagrid. „Taková pitomost! Voba se chováte jako děcka, a už toho mám plný zuby. Teď na chvilku vodejdu a vrátím se zpátky s pitím pro nás tři, a vy dva si vyříkáte svoje problémy. Ať chcete, nebo ne. Nepřipustím, aby se moji voblíbený kluci takhle hašteřili vo nesmysly."

Hagrid na ně vztekle mávl svým růžovým deštníkem. „Než se vrátím, tak tady zůstaňte sedět jako hodný kluci. A až se vrátím, tak radši abyste tu byli voba, jinak bude peklo. Chápete?"

Harry se Severusem automaticky přikývli a Hagrid odkráčel k baru, pod vousy si mumlaje nadávky. Jakmile byl Hagrid z doslechu, Severus nemohl odolat provokování Harryho. „Takže když přijde na tohle velký nemehlo, tak se hrdina kouzelnického světa chová jako zpráskanej pes, jo?

Harry si pohrdavě odfrkl a protočil oči v sloup. „Jo, jasně. A vůbec jsem si nevšiml, jak se krčíte vedle mě."

„Zmijozelové se nekrčí, blbečku."

„Moje chyba," odpověděl Harry sladce. „No, takže když se nebojíte postavit se Hagridovu příkazu, tak proč neodejdete?"

„Zrovna teď se mi nechce," zlostně zasyčel Severus.

„To jsem si myslel," rozchechtal se Harry.

„Jenom hlupákovi jako vám by to přišlo vtipné, Pottere," odpověděl Severus pěnící vzteky. „Měl byste vědět, že Zmojozelové se nebojí nikoho."

„Ne, samozřejmě, že ne; když se Voldemort vrátil, tak se k němu připlazili, protože byl tak úžasnej vůdce, že jo?"

„Samozřejmě. Konec konců, do služeb Pána zla nikdy nevstoupil žádný Nebelvír."

Harry zavrčel, když se obrátil k Severusovi a setkal se s onyxovým pohledem. „Víš zatraceně dobře, že jsem tím nemyslel, že nebyl žádnej, ty pokryteckej bastarde! Prostě jsem ukazoval, že dokonce i ty a ti tvoji milovaní hadi jste občas zbabělí."

„Jak se OPOVAŽUJETE nazývat mě zbabělcem, Pottere," zavrčel Severus nebezpečně. „Po tom všem, kdy jsem zasáhl a zachránil ten tvůj zadek. Měl bys…"

„Budu ti říkat jak chci, Snape," přerušil ho Harry s obličejem jenom centimetry od Severusova, jak si mezi sebou přehrávali urážky. „Protože když vidím zbabělce, tak ho poznám. Když na to přišlo, tak jsi ani neměl odvahu postavit se mi čelem a říct mi pravdu. Musels poslat tu svojí zatracenou fretku, aby mi předala zprávu, ne?"

Severus byl trochu zaražený, zmatený Harryho zvláštní otázkou, ale byl rozhodnutý nenechat Harryho v této válce slov získat navrch. „Pottere, nevím, s jakou idiotskou teorií jste to zase přišel, a opravdu by mě to nemohlo zajímat míň."

„Víš to moc dobře, ty hovado…"

Harry najednou zmlknul, když před něj a mistra lektvarů najednou někdo praštil panáky ohnivé whiskey. Když se židle naproti nim prohnula pod Hagridovou váhou, oba sebou mrštili zpět ke stolu.

„Úžasný vidět, jak ste si to tady užili, když sem tu nebyl," prohlásil Hagrid sarkasticky, pak se po nich nervózně podíval, stříleje občasné pohledy ke skleničkám před nimi. „Tak do dna."

Harry a Severus se ostentativně ignorovali a hodili do sebe svoje panáky. Kdyby nebyli tak rozzuření, mohli by si všimnout, že chuť té whiskey byla trochu divná. Nebo by si při nejhorším všimli kradmých pohledů, kterými je Hagrid častoval. Nebo doopravdy při nejhorším toho, jak se Hagrid nervózně vrtěl na židli. Ale nevšimli si, takže se za necelou minutu jejich pohledy rozostřily a Hagrid si s úlevou vydechl, neuvědomuje si, že v návodu na lahvičce Veritaséra byly napsány tři kapky a ne tři polévkové lžíce. A neuvědomuje si, že nečetl varování, které jasně uvádělo, že tento lektvar by se nikdy neměl míchat s alkoholem.

01.02.2011 17:18:50
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one