aneb Trahit sua quemque voluptas.

Kapitola 7 - Přítomnost

Z konce kapitoly 2:
Když se od sebe odtrhli, oba lapali po dechu a na jejich obličejích byly stejné překvapené výrazy. Adrenalin proudil jejich žilami a pak, zcela najednou, je zaplavily vzpomínky na minulou noc.

~*~

„No, kurva!“ zaklel Harry, zatímco se škrábal ze Severusova objetí. „Všechno si pamatuju.“ Pustil oblečení zpátky na zem a ztěžka dosedl na postel s pokrývkou volně kolem pasu.
„Já také,“ souhlasil Severus opatrně, ostražitý z Harryho zřejmého přezírání vzpomínek, které byly teď v popředí jeho mysli. Přitáhl si župan pevněji kolem sebe, zavázal ho a pak se opřel o hranu skříně, pokoušeje se fyzicky i psychicky připravit na očekávané odmítnutí – na chvíli zapomněl, že před tím, než se jim vrátily vzpomínky, to byl Harry kdo se bál, že po něm Severus netouží.
Harry padl zády na postel a zasténal. „Prostě nemůžu uvěřit, že jsem to udělal, i když pod vlivem lektvaru a whiskey. Myslím všechny ty hlouposti.“
Severus zavřel oči a nepřítomně si promnul spánek. „Kterou z těch třiceti nebo tak mimořádných věcí, které se staly minulou noc, máš přesně na mysli?“
Harry slyšel jak Severusovým příkrým tónem prosakuje nejistota. Nadzvedl se na loktech a pátravě se na něj podíval. „Severusi, podívej se na mě.“
Severus opatrně otevřel oči a byl příjemně překvapený, když ho přivítal teplý úsměv.
„Snad si doopravdy nemyslíš, že lituju čehokoli, co se mezi námi stalo, že ne? Samozřejmě, pochybuji, že kdybychom nebyli nadopovaní, tak bychom se vzali tak rychle, nebo bychom byli oddáni kentaurem uprostřed kouzelnického Bangkoku, ale nelituji toho. Dozvěděli jsme se o sobě věci, které, když vezmu v potaz, jak pečlivě si oba střežíme tajemství, by nám trvalo celý život odkrýt. Oba jsme si zažili příliš na to, abychom věřili tak snadno, nebo abychom tak rychle nechali padnout naši bdělost.“
„Tak o čem jsi mluvil?“ zeptal se zmateně Severus.
„Změnil jsem paměť Popletalovi!“ vykřikl Harry a s obavou se podíval na Severuse. „A když uvážím jak malou kontrolu jsem nad sebou měl, když jsem na něj to kouzlo vrhal, předpokládám, že právě teď obědvá u svatého Munga. Mohl bych se dostat do vážných problémů!“
„Takže říkáš,“ odpověděl Severus s nevěřícným výrazem a přimhouřenýma očima, protože se snažil přemýšlet o nastalé situaci, „že poté, co ses dozvěděl o událostech minulé noci, je tvým největším problémem to, jak jsi vrhal kouzla? Že nelituješ ničeho, co se mezi námi stalo, nebo toho, že jsme se vzali?“
„A ty?“ zeptal se Harry plaše.
Severus přímo neodpověděl na Harryho otázku, ale slabě se usmál a přešel k posteli. Lehl si vedle Harryho a otočil se čelem k mladšímu muži. „Víš, když lidé zjistí, že jsme spolu, začnou spekulovat o pravé povaze našeho vztahu student/učitel. Vytáhnou mou minulost a pokusí se zničit tvoji pověst.“
Harry si oddechl s téměř hmatatelnou úlevou, když uslyšel, že Severus k popisu jejich budoucího spojení použil slovo „když“ a ne „jestli“.
„Ne, to neudělají,“ odpověděl Harry upřímně a jeho ruka se plížila, aby krátce pročísla Severusovy vlasy a poté sjela na jeho hruď. „Všem bylo jasné, že jsme se tehdy nemohli vystát.“ Jemně zatlačil Severuse na záda a rozvázal jeho župan, aby odkryl teplou kůži pod bříšky svých prstů, do té doby skrytou právě pod měkkým županem.
„Tak budou přemýšlet, jestli tě mám pod „Imperiem“, pokračoval Severus a jeho dech se zrychloval, protože Harry jemně líbal jeho hruď, zatímco skopával pokrývku z nohou a popoháněl Severuse, aby se na posteli posunul.
„Spíš naopak,“ odporoval Harry. „Pravděpodobně to posílí jejich podezření, že se připravuji prohlásit se za dalšího Temného pána,“ škádlil ho Harry a sklonil se, aby mohl políbit Severusovy rty. Byl ale zastaven jeho vražedným pohledem. Harry si hlasitě povzdechl a odkulil se na stranu, nohou přitom stále hladil Severusovo lýtko.
„Dobře. Pravdu,“ pokračoval Harry. „Těch pár lidí, co jsou pro nás důležití, to pochopí, Severusi. Jestli ne, tak to nejsou tak dobří přátelé, jak jsme si mysleli. Víš, nikdy mi ani trochu nezáleželo na tom, co si kouzelnický svět myslí. Jednu chvíli jsem jejich hrdina a druhou mě pokládají za šílence.“
Severus souhlasně přikývl a váhavě natáhl ruku k Harryho obličeji. „Harry, nejsem ten muž, kterým jsem byl včera v noci. Nedokážu být tak otevřený jako on. Roky sebeobrany mi v tom brání.“
„Shhh,“ umlčel Harry Severusovy protesty jemným polibkem. „Znám pravdu. Nezáleží na tom, jestli už ta slova od tebe nikdy neuslyším, dokud mi to budeš dokazovat. Mám naše prsteny, naši svatební smlouvu a svoje vzpomínky, což je jasný důkaz.“
„Třeba bych se mohl jednou za měsíc přinutit pronést nějaký sentimentální žvást,“ škádlil ho Severus, pak si dramaticky povzdechl a stáhl si Harryho zpátky na sebe. Vlastnicky zpečetil jejich ústa a třel se klínem o Harryho tělo. Jejich erekce se o sebe otíraly a nutily je pohybovat se rychleji, zatímco se jejich těla tiskla k sobě, dožadujíce se nového fyzického potvrzení jejich lásky.
„Rozpis vytvoříme později,“ zasténal Harry, usídlil se mezi Severusova stehna a zašeptal kouzlo, aby svého milence připravil. Stále Severuse líbal, zatímco se jeho prsty ponořily do kluzké substance – nejdříve jeden, pak dva, zevnitř roztahujíce úzkou jeskyni.
„Takže… zůstáváš,“ vykoktal Severus mezi polibky a sténáním. „A… drahý Merline… pořád chceš být ženatý… se mnou.“
„Ach, zůstávám,“ souhlasil Harry, vytáhl své prsty, popohnal Severuse, aby si lehl na břicho a strčil mu pod hubené boky polštář. „A rozhodně chci být s tebou ženatý.“
Harry se sklonil nad Severusova záda, prolíbal si cestu přes páteř a zastavil se těsně nad Severusovým uchem. S kluzkým penisem uhnízděným mezi Severusovými půlkami si užíval kňourání, zmítání se a prosení o sex obvykle asketického muže.
„Nemám problém s tím, že tu budu s tebou žít, Severusi, ale myslím, že bychom mohli zvážit trávení letních prázdnin v našem domě v Godrikově Dole.“
„V našem… domě?“ bylo jediné, co Severus dokázal zachrčet, protože do něj Harry pomalu vklouzl.
„Jo,“ lapal Harry po dechu mezi přírazy. „Je celý náš… tvůj… a můj.“
„Navždy?“ zeptal se Severus, zatímco jedna z Harryho rukou vklouzla pod něj, aby začala zpracovávat jeho erekci ve stejném rytmu se svými zrychlujícími se přírazy.
Harry prudce přirážel do Severusova zadku, zatloukaje spokojeného mistra lektvarů do matrace takovým způsobem, že si znemožnil jakkoli odpovědět. Netrvalo dlouho než Harry vykřikl při vyvrcholení Severusovo jméno s čelem přitisknutým na jeho záda. Pod ním Severus cítil Harryho ruce svírající se kolem jeho penisu a nebyl schopný postavit se tomu ohromujícímu pocitu – podvolil se a se zasténáním vyvrcholil také.
Harry unaveně zvedl hlavu a přesunul se, aby mohli přemístit svá potem zalitá těla do polohy obličeji k sobě. Očistil je čistícími kouzly a přivolal pokrývku, aby je zakryl. Právě když oba usínali spokojeným spánkem, Severus uslyšel Harryho zašeptanou odpověď na svou předchozí otázku…
„Navždy.“


~*~


Harry se Severusem se znovu probudili, když už bylo slunce vysoko na obloze. Avšak na rozdíl od předchozího probuzení se poté, co si uvědomili, kde jsou, kolem sebe pevně obtočili místo toho, aby vystřelili pryč a jejich ruce se začaly pomalu a škádlivě pohybovat po těle toho druhého.
Harry pomalu oždiboval cestičku dolů přes Severusovu čelist, když se najednou začal chichotat proti Severusově krku, za což si od mistra lektvarů vysloužil zlobný pohled.
„Co?“ vyštěkl Severus, naštvaný kvůli ztrátě toho úžasného pocitu Harryho rtů na své pokožce.
„Za všechno mohl Hagrid!“ uvědomil si Harry a počastoval Severuse lstivým pohledem. „A přestože bychom na něj měli být naštvaní za to, že nás zdrogoval, když vezmu v úvahu ty pozitivní následky, myslím, že bychom mu měli zaplatit letní návštěvu u madam Maxime. Samozřejmě po tom, co ho trochu postrašíme. Co myslíš?“
„To by mělo být více než dostatečné.“ Severus protočil oči, ale koutky jeho úst se kroutily v úsměvu. „Ale rozhodně bych nevyloučil Albuse. Řekl bych, že náš mrkající ředitel toho měl s tou šarádou dost společného. Opičina takových rozměrů s sebou nese Brumbálův rukopis.“
Harry souhlasně kývl hlavou a pak se rozesmál. „Hagrid musí bejt šílenej! Někam odešel, zrovna když jsme se líbali, že jo?“
„Ano, ale odešel, aby přivedl toho již zmíněného mrkajícího starého blázna,“ odpověděl Severus. „Takže předpokládám, že je v pořádku.“
„Zajímalo by mě, jestli měl Albus tušení, jak hluboké jsou naše city?“ dumal Harry. „Hagrid určitě neměl.“
„Předpokládám, že se to za chvíli dozvíme.“ zasténal Severus, zíraje na kouzelnické hodiny na zdi ukazující, že „Čas na svačinu“ se rychle blíží. „Albus se sem o nedělích cestou do Velké síně na svačinu vždy staví.“
Téměř jako na povel se v tu chvíli ozvalo hlasité bušení na dveře.
„Co jsem ti říkal?“ povzdechl si Severus, zprvu se pokoušeje bušení ignorovat, protože se Harry vrátil k oždibování jeho krku. Po třetím zabouchání se Severus neochotně přinutil vstát a vymanit se z blaženého nebe Harryho náruče. Z nohou postele si vzal svůj župan a cestou ke dveřím se do něj soukal.
Už byl skoro u dveří, když ucítil, jak ho obklopilo chvění magie. Rozhlédl se a zjistil, že je oblečený ve svém obvyklém černém oděvu. Rychle pohlédl zpět k ložnici a všiml si, že Harry zrovna přeměnil svůj společenský hábit do něčeho vhodnějšího pro denní nošení a jde k němu s očima jiskřícíma šíleněji, než to kdy viděl u Brumbála.
„Mám plán,“ zubil se Harry. „I přes ty pozitivní výsledky si myslím, že je čas dát řediteli lekci.“
„Kdybys někdy předvedl i minimální část tohoto odhodlání nebo plánování při tréninku, mohli jsme zbavit svět Temného pána již v prvním ročníku.“
„To je pravda, ale na oslavu bychom nemohli šukat.“
„Myslíš na něco jiného než na sex?“ zeptal se Severus a v jeho tónu bylo zřetelné pobavení.
„Ne moc často, když jsem ve tvé blízkosti,“ odpověděl Harry upřímně.
Harry rychle nastínil svůj plán mistrovi lektvarů, a když Severus vřele souhlasil, dal svému manželovi poslední polibek a proklouznul dveřmi vedoucími do Severusovy soukromé laboratoře.
Severus chvíli počkal, aby se Harry dostal na svou pozici, a pak trhnutím otevřel dveře úzkostlivému Hagridovi a mrkajícímu Brumbálovi.
„Gentlemeni! Jaké překvapení!“ zavrčel sardonicky Severus. Ustoupil a mávnutím ruky jim pokynul, aby vstoupili.
Albus vlétl do místnosti - Hagrid krok za ním - a zmateně se rozhlíželi kolem. Albus se usadil do jednoho ze Severusových křesel a klepl hůlkou do stolu přivolávaje čajový servis. „Můj drahý chlapče, kampak se poděl Harry?“
Předtím než mohl Severus odpovědět se z vedlejší místnosti vynořil Harry, kývl na Albuse a Hagrida a s dramatickým povzdechem se obrátil k Severusovi. „No, moje sláva očividně stojí aspoň za něco. Ta fraška s naší svatbou je u konce. Rozvedli nás.“
Šálek čaje, který Albus právě vykouzlil, spadl na podlahu a roztříštil se – Albus se svezl v křesle v hlubokém bezvědomí.
Severus si chvíli Albuse nevšímal – zkřížil ruce na hrudi a pokusil se o úšklebek, ale jeho rty se pobaveně chvěly, když odpovídal na Harryho prohlášení. „Díky Bohu. Přestože jistojistě budu postrádat to, jak jsi mě kouřil. Děláš jazykem takové úchvatné věci a…“
Naneštěstí se Severus ve svém škádlení nedostal dál, protože zemětřesení otřáslo jižní věží. Severus ztratil rovnováhu a škobrtl směrem do Harryho náručí. Společně doklopýtali do křesla, Severus na Harryho klíně, a oba se hystericky smáli při pohledu na oběť číslo jedna… Albuse Brumbála – stále v bezvědomí v křesle; a oběť číslo dvě: Hagrida - zjevnou příčinu již zmíněného zemětřesení - v hlubokém bezvědomí na podlaze u Albusových nohou.
„Stačilo ti to, Seve?“
„Bylo to docela potěšující.“
„Dobře. Jen počkej až uvidíš, co mám v plánu pro Draca Malfoye.“
16.02.2011 11:07:37
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6425"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one