aneb Trahit sua quemque voluptas.

Harry se pohnul, vědom si bolesti za krkem a ztuhlosti nohy, kterou měl strčenou pod sebou. Byl si úplně jistý, že spal na nějakém neznámém místě (a v úplně nepohodlné pozici), ale vůbec nevěděl, kde strávil noc. Opatrně otevřel oči, zahlédl okolí a vzpomněl si, co přesně se stalo předchozí noci, obzvlášť když jeho unavené oči potkaly chladné onyxové.
//Můj Bože, // pomyslel si.
„Můj Bože,“ zamumlal téměř neslyšně, narovnávaje se v křesle a schoval si obličej do dlaní. Kradným pohledem mezi prsty viděl profesora Snapea klidně sedícího v pohodlném koženém křesle přímo naproti. Měl zkřížené nohy, prsty spojené do stříšky a očima bez výrazu se díval na Harryho.
„Dobré ráno,“ řekl a pozorně se díval na Harryho. „Představte si mé překvapení, pane Pottere, když jsem se dnes ráno probudil a našel studenta, který nezná heslo do mých soukromých pokojů, spícího v křesle v mém obývacím pokoji.“
„No, alespoň si tentokrát pamatuju všechno,“ zamumlal Harry a pokusil se zakrýt své zrudnutí rukama.
Snape se ve svém křesle naklonil dopředu. „Jsem rád, že si všechno pamatujete, pane Pottere. Mohl byste mi nyní objasnit, jak a hlavně proč jste se uprostřed noci rozhodl vplížit do mého pokoje a usnout v mém křesle?“
Harry se chtěl stočit do klubíčka a zemřít, chtěl, aby se země otevřela a pohltila ho, chtěl zmizet z povrchu zemského a další klišé.
„Pane profesore, je mi to tak líto. Nevím, co mě to napadlo. Byl jsem venku po večerce, vím, že jsem neměl.“ Harryho oči těkaly ze strany na stranu, jak si horečně vymýšlel. „Šel jsem kolem vašich pokojů a chtěl jsem s vámi mluvit, tak jsem šel ke dveřím a našel je otevřené. Vstoupil jsem, je mi to tak líto, nikdy jsem neměl rušit vaše soukromí. Nevím proč, ale musel jsem usnout.“
Byla to nesmyslná lež. Věděl to, ale nechtěl přiznat, co přesně viděl.
Snape se nakláněl dopředu a jeho tmavé oči viděly přímo skrz tu lež.
„Našel jste mé dveře otevřené?“ zeptal se bez emocí.
„Ano, profesore.“
„Kdy přesně jste si všiml, že jsou dveře do mých soukromých pokojů doširoka otevřené?“
Harry zaváhal.
//V kolik skončil? V kolik usnul?// Harry zoufale přemýšlel, pokoušeje se udržet svou lež.
Harryho váhání a pomalé rudnutí přesvědčily Severuse o tom, co se přesně stalo.
„Rozumím,“ řekl. „Omluvte moji mluvu, ale to je volovina, pane Pottere. Myslím, že oba přesně víme, co se stalo minulé noci.
Harry konečně zahlédl emoce v těch ebenových očích. Vztek. Ano, vztek byl jednou z nich. Co byly ty další?
//Sakra.//
Profesor Snape byl naštvaný, protože ho Harry špehoval. Naštvaný, že ho viděl onanovat. Naštvaný, že jeho soukromí bylo narušeno, a měl proč.
//Sakra.//
Severus byl na sebe naštvaný. Po dvaceti letech jako Smrtijed a špeh by se neměl nechat tak rozptýlit, aby se někdo mohl bez problémů vplížit do jeho pokojů. Neměl by nechat polevit svou bdělost, dokonce ani na místě, které považoval za domov. Neměl by sexuálně blouznit po studentovi.
Severus se v křesle předklonil a rukama si promnul asfaltové oči. Seděl a sledoval Harryho víc než čtyři hodiny. Sledoval, jak spí, jak se převaluje a sténá jeho jméno. Byl to pro něj docela šok, když se okolo třetí probudil, aby se napil a našel objekt svého poblouznění spát ve svém obývacím pokoji. Vztek a ponížení ustoupily rezignaci a strachu. Snape přesně věděl, jak a kdy se k němu Harry minulé noci dostal. Jediná dobrá věc, která vyplývala z této situace, byla ta, že tu Harry stále byl a po tom všem se necítil Severusem fyzicky ohrožen.
Harry Snapea pozorně sledoval a snažil se získat nějaký náznak toho, o čem přemýšlel, ale příliš dlouhé nošení masky skrývající pocity znemožnilo Harrymu zjistit, co ten muž cítí.
//Doprdele, doprdele, doprdele, doprdele, doprdele, doprdele, doprdele, doprdele. Co se KURVA stane teď?//
Harryho velice konstruktivní myšlenky byly přerušeny zaklepáním na Snapeovy dveře.
Severus se podíval přímo na Harryho a řekl: „Velice rád bych v tomto rozhovoru pokračoval, pane Pottere, avšak jestliže se toho necítíte schopen, můžete odejít.“
Harry se podíval na profesora lektvarů a pak na dveře. Věděl, že někdo venku čeká, aby směl vejít. Chtěl mluvit se Snapeem, ale co teď dělat?
Předtím než mohl odpovědět, Snape řekl: „Jestliže chcete pokračovat, můžete počkat u mě v ložnici nebo si na sebe vzít váš plášť, zatímco vyřeším tuto trochu naléhavější situaci.“
Harry zrudl, pak si vynadal, že zrudl při vzpomínce na posledně, kdy byl v Snapeově ložnici.
„Jen jsem… víte…“ zamumlal předtím, než zamířil do rohu a přetáhl si přes sebe plášť.
Snape se upravil, uhladil si předek hábitu a nasadil zamračený výraz.
„Vstupte,“ zvolal impozantně, protože věděl, že kdokoli bude u dveří, bude dostatečně zastrašen, aby rychle odešel. K jeho překvapení propadla jeho dveřmi bledá, blonďatá a rozcuchaná věc a přistála na malé hromádce na podlaze.
„Draco,“ zařval a poprvé se mu v hlase ozval strach. Vyskočil na nohy, běžel k malému, zakrvácenému a zmlácenému mladému muži a klesl vedle něj. Vzal Draca do náručí a úplně zapomněl na Harryho stojícího v rohu. Mumlal plačícímu chlapci utišující slova a jemně mu odendával vlasy z obličeje.
Harrym projížděla jedna vlna žárlivosti za druhou. Způsob, jakým Severus Draca utěšoval, jak mu odendával vlasy z obličeje, jak ho hladil, byl…
//milenecký.//
Harry stál v rohu skoro deset minut a sledoval Snapea, jak jemně kolíbal vzlykajícího mladého muže na klíně. S každou uběhlou minutou padalo Harryho srdce níž, lehké pulzující vzrušení se měnilo v tupě bolící tlukot zničeného bubnu. Po deseti minutách se Harry cítil prázdný.
Když se Draco konečně ubrečel ke spánku, Severus si dal jeho ruce kolem krku, zvedl ho, kolébal ho v náručí jako malé dítě a odnesl ho do ložnice.
Harry chtěl Severuse oslovit a zastavit ho. Chtěl vědět, co se dělo. Chtěl vyběhnout z místnosti. Ale byl přimrzlý na místě. Po několika minutách se Severus vrátil do obývacího pokoje a sesul se do stejného koženého křesla, které předtím opustil
„Pottere…“ Severus se zastavil a pokoušel se vycítit, jestli je Harry stále v pokoji. „Harry. Stále bych rád dokončil tento rozhovor, ale vzhledem k současným okolnostem, by bylo rozumné, kdybychom ho posunuli na pozdější dobu.“
Harry nasadil stejnou neproniknutelnou masku, jakou Severus tak často používal, a sundal si plášť.
„Cokoli považujete za nejlepší, profesore.“ Harry rychle vykročil ke dveřím a pokoušel si nevšimnout, ale jasně to viděl, že se na něj Snape ani jednou nepodíval. Vztek a frustrace v něm řvaly, ale nechtěl, aby Snape věděl, jak moc ho ovlivnil. Otočil se na něj a téměř upřímně se zeptal: „Bude Malfoy v pořádku?“
Snape se na něj poprvé podíval. „Ano, pane Pottere, Draco“ zdůraznil „bude v pořádku.“ Prosím nikomu neříkejte, co se dnes ráno stalo.“
Harry si posměšně odfrkl. „Nebojte se, profesore. Těžko bych někomu vysvětloval, co přesně jsem dělal u svého nejvíce nenáviděného profesora v ložnici o půl osmé ráno. Uvidíme se na vyučování, pane.“ A bez dalšího pohledu odešel z místnosti.
//Nejvíce nenáviděný profesor.//
Snape si povzdechl.
//No, myslím, že tohle odpovědělo na všechny moje otázky o tom, co ten chlapec cítí.//
Severus se rychle vrátil za svým studentem, protože z vedlejší místnosti zaslechl sten. Vypadalo to, že lektvar proti bolesti začal zabírat a rychlá léčící kouzla, která použil na tělo mladého muže, pracovala dobře. Hluboce se zadíval do omámených stříbřitých očí, pokoušeje se najít známky zmatení a zeptal se, „Jak vám je, pane Malfoyi?“
Draco opatrně otočil hlavou, aby na profesora líp viděl. „Lépe, pane, děkuji.“ Upřímnost se objevila na obvykle povýšeném obličeji.
„Vysvětlil byste mi, co přesně se stalo, že jste se v tuto denní dobu dostal to takového stavu?“
Draco si hluboce povzdechl a sklopil oči.
„Pořád to samé, pane. Obviňují mě za otcovo jednání. Nevěří, že jsem se nikdy nechtěl připojit k Voldemortovi. Ti stejní kluci mě napadli cestou na snídani.“
„Stejní kluci?“ zeptal se rychle Snape. „Znamená to, že tentokrát jsi viděl jejich obličeje?“
„Ne,“ odpověděl Draco stísněným hlasem. „Pořád nosí masky Smrtijedů.“
„A jak si můžeš být jistý, že jsou to ti samí lidé?“
„Myslím, že nemůžu, pane.“
„Takže nemáš ani tušení, kdo by to mohl být?“
„Ne, profesore. Ale vzhledem k okolnostem, bych řekl, že to jsou nebelvírští, ale to jde proti myšlence o jejich kuráži, takhle se oblékat.“
„Je kuráž pane Malfoyi a je hloupost. Žádný student bych nechtěl, aby byl identifikovaný, jak napadá jiného studenta,“ řekl Severus zamyšleně, „obzvláště oblečený jako služebník Pána zla.“
„Pravděpodobně to organizuje Potter.“, prohlásil Draco záštiplně.
„Hmmm?“ Severus stále přemýšlel. „Ne, nemyslím si, že by Harry udělal něco takového.“
Draco zíral na ředitele své koleje, šok jasně vepsaný ve tváři, když profesor použil pouze Harryho křestní jméno. Snape vypadal, že je ztracen v myšlenkách a Draco se rozhodl, že nechá toto uklouznutí bez povšimnutí. Alespoň prozatím.
Harry rychle kráčel do nebelvírské společenské místnosti, vztek a porážka jím stále proudily. Věděl, že když vyučování začíná v devět hodin, nikdo v ložnici ještě ani nebude zvažovat, že by vstával. Harry doufal, že se mu podaří vplížit se do postele a předstírat, že tam byl celou noc. Ale v jeho plánu byla malá trhlina. Byl tak naštvaný, že vůbec nedával pozor, kdo ho může slyšet, nebo do koho by mohl narazit. Když zaslechl zavřísknutí paní Norrisové, když jí ztěžka došlápl na ocas, uvědomil si, že za sebou nechal brázdu destrukce a rozzuřené pohledy. Dobře, že měl na sobě neviditelný plášť, takže nikdo ve skutečnosti nevěděl, že to byl Harry, kdo působil ty problémy. Slíbil si, že bude opatrnější a začal přemýšlet o tom, co se stalo u Snapea.
Bože jak byl naštvaný. Od té doby, co celá věc začala, chodili kolem sebe po špičkách, oba zranění a rozpačití. To byl zákon schválnosti. Harry si vzpomněl na Malfoye u Snapea a krev se mu začala znovu vařit. Uvědomil si, že reaguje přehnaně, dělá předčasné závěry a opět vráží do lidí, a vytěsnil tyto myšlenky z hlavy. Bude se jimi zabývat později. Jediná věc, o které teď potřeboval přemýšlet, bylo to, jak se dostat zpátky do postele, aniž by k sobě přitáhl pozornost. Úplně zklamal. Po sedmi letech nazývání této školy domovem, po sedmi letech chození po těchto chodbách ve svém neviditelném plášti a po čtyřech letech s Pobertovým plánkem, se tu Harry cítil velmi dobře. Ve skutečnosti znal Harry, vedle Brumbála, pravděpodobně víc zkratek a tajných chodeb než kdokoli jiný. Teď, když se soustředil, dostal se do společenské místnosti bez nesnází, ležel ve své posteli a předstíral, že ještě před několika minutami spal.
Ležel v posteli se zavřenýma očima a v duch se vrátil, ke své reakci, když zjistil, že Snape a Malfoy jsou více než jen studen a profesor.
//To bylo přehnané. Proč by mě mělo zajímat, jestli jsou milenci. Přiznávám, že jsem chtěl vědět, co se stalo „té noci“, ale to bylo všechno. Určitě jsem s ním nechtěl strávit další noc…. Nebo chtěl?//
Harry byl zmatený. Bolela ho hlava a krk od toho nezvyklého místa, kde strávil noc. Byl vyčerpaný. Ve skutečnosti se moc nevyspíte, když usnete v křesle. Rozhodl se, že si s někým potřebuje promluvit. Původně si chtěl promluvit se Snapem, ale vzhledem k současným okolnostem by to nebylo moudré. Nemohl si promluvit s Ronem. Ron by mu jednu vrazil, kdyby věděl, že Harry měl sexuální představy o Snapeovi. Nemohl si promluvit s Hermionou. Hermiona by trvala na tom, aby to řekl McGonagallové nebo Brumbálovi. McGonagallová nebyla posluchač s největším pochopením a Brumbál by pravděpodobně Snapea vyhodil a Harryho vyloučil, kdyby věděl, co se stalo.
Předpokládal, že by si mohl promluvit s Lupinem. Po Siriusově smrti spolu strávili pěkných pár dnů a svěřili si navzájem mnoho věci. Nejdůležitějšími z nich bylo, že se vzájemně nevinili z toho, co se stalo Siriusovi a mluvili i o povaze Remusova a Siriusova vztahu. Byli milenci. Harry tím nebyl překvapen, ani si z toho nedělal těžkou hlavu. Věděl, že mezi nimi něco bylo, když se Sirius vrátil na konci třetího ročníku. Harry byl šťastný, že oba jeho oblíbení muži měli někoho, koho milovali, a teď, když Sirius zemřel, Harry hledal u kmotrova milence vedení a radu. Harry se s Remusem neviděl od konce války. Po smrti vraha svého milence se Remus rozhodl, že potřebuje nějaký čas pro sebe, a přestože Harrymu často psal, již dlouho spolu nemluvili.
Čím víc o tom Harry přemýšlel, tím víc si uvědomoval, že to nemůže nikomu říct. Remus by pravděpodobně taky nesouhlasil se vztahem mezi studentem a učitelem. Harry si uvědomil, že se s tím bude muset vypořádat sám.
10.08.2011 21:11:53
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9984"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one