aneb Trahit sua quemque voluptas.

Harry se několik předchozích dní snažil Severusovi vyhýbat seč mohl, obzvláště ve Velké síni v době oběda a v chodbách okolo sklepení. Co Harryho bolelo, byl fakt, že Severus nevypadal, že by ho vyhledával, přestože řekl, že s ním chce mluvit. Ale dnes se mu žádným způsobem vyhnout nemohl, měl dvouhodinovku lektvarů přímo po snídani, ve skutečnosti začínající za pět minut.
Harry si povzdechl a posunul nedojedený toast směrem k Ronovi, který ho, dokonce aniž by si toho všiml, zvedl a strčil do pusy se zbytkem svojí snídaně. Hermiona však nebyla tak nepozorná.
„Harry, co se s tebou děje? Posledních několik týdnů seš mimo a posledních několik dní máš opravdu špatnou náladu. Nejíš, všem se mimo vyučování vyhýbáš a všem odsekáváš. Co se děje?“
Harry nikdy nevěřil, že by byla tak nevšímavá jako Ron.
„Nic se neděje Hermiono, jen se jako obvykle netěším na lektvary.“
„Nevím, čeho se bojíš, posledních několik týdnů tě profesor Snape nechal na pokoji. Ve skutečnosti si myslím, že ti ani jednou nevzal body, nedal trest, nebo nulu za tvůj lektvar.“ Hermiona se najednou zamračila, jako kdyby si něco uvědomila. „Doufám, že je v pořádku. Poslední dobou nevypadá ve své kůži.“
Ron, který nedostal takovou známku, aby mohl pokračovat v lektvarech na OVCE, zavrčel. „Neodebírá body? Bože, něco se muselo stát. Možná se s ním konečně někdo vyspal!“
Harry, který se zrovna napil dýňového džusu, se začal hlasitě dusit, zatímco Hermiona praštila svého přítele do ruky a zamumlala, „Sakra, Rone.“
Ron se od srdce zasmál, „Jo, máš pravdu, Harry. Nedokážu si představit někoho, jak s ním spí.“ Ron se oklepal, jak mu ta představa proběhla mozkem.
Harry se uklidnil a utřel si z obličeje dýňový džus, který mu omylem proletěl nosem.
„Pojďme,“ řekl Harry, šťastný za změnu tématu, „přijdeme pozdě na hodinu.“
Harry seděl v učebně lektvarů a zarytě se díval kamkoli, jen ne na profesora Snapea. Chtěl se na Snapea dívat, chtěl sledovat jeho interakci s Dracem, a vidět, jestli je ve třídě zřejmé, jak „blízcí“ si doopravdy jsou. Nevěnoval valnou pozornost tomu, co dělá, přidal více než desetinásobné množství oměje, než měl a podařilo se mu změnit svůj dosud dobrý lektvar v zapáchající hustou kaši chrlící jasně růžový kouř. A protože v lektvarech na OVCE pracovali samostatně, nemohl z toho vinit nikoho jiného než sebe.
//Kurva!//
Harry věděl, že i když se mu Snape několik posledních týdnů vyhýbal a choval se divně, nebyla žádná šance, že by tohle mohl ignorovat.
„Pottere,“ zavrčel Snape. „Dokázal jste změnit lektvar, který by zvládl i student třetího ročníku Nebelvíru, v nukleární katastrofu. Odebírám vám dvacet bodů, pane Pottere, a dnes večer se mnou máte trest.“ Snape magicky odstranil pokažený lektvar a nechal Harryho kotlík prázdný. „V osm večer a nepřijďte pozdě. Možná dostanete příležitost napravit vaše selhání z dnešní hodiny.“
Snape se ušklíbl, nasadil svůj obvyklý úšklebek, který Harrry neviděl týdny, a Harry se najednou cítil lépe. Mohli se přes to dostat. Mohli se stát tím, čím byli předtím, cokoli to sakra bylo. Nenávidění nepřátelé nebo váhaví přátelé nebo cokoli, co byli. Tak, aby se spolu opět cítili téměř příjemně. Harry si téměř slyšitelně oddechl úlevou. Hermiona se na něj podívala a Harry si nebyl jistý, jestli se v jejím obličeji zračil soucit nebo úleva.
„Řekl bych, že se cítí lépe,“ zamumlal Harry jejím směrem a Hermiona mu oplatila váhavým úsměvem.
//Trest se Snapem by mohl být problém. Bude si chtít promluvit? Měli bychom si promluvit. Chci vědět, jestli si pamatuje ten sex!!!//
Harryho puberťácká mysl si z něj, jako už týdny, zase dělala legraci. Vyvolávala obrazy, o kterých nevěděl, jestli jsou vzpomínky nebo hormony. Podíval se na hodinky. Do konce hodiny zbývalo ještě 45 minut, takže pravděpodobně nebude problém vzrušit se. Harry zahnal své erotické představy a začal přemýšlet, jak se k tomuto tématu se Snapem přiblížit.
//Sakra, spal jsem s tím chlapem, tak bych s ním o tom měl přinejmenším být schopen mluvit!//
Po zbytek hodiny zůstal Harry víc odhodlaný, než si myslel, že je možné.
Severus se na Harryho rychle podíval a všiml si odhodlání v jeho pohledu.
//Pane Bože, co jsem to udělal?//
Severus chtěl s Harrym mluvit. Chtěl se konečně ujistit, že ho té noci do ničeho nenutil. Chtěl se konečně dozvědět, co si Harry myslel, když se k němu před třemi dny vplížil. Nevěděl, co přesně chtěl, pokud jde o chlapce samotného. Severus o něj měl zájem, o tom nebylo pochyb. Strávil s ním hodně času během šestého ročníku a učil ho Nitroobranu a černou magii, která by mu pomohla proti Voldemortovi. Během volného času, který strávili společně, Severus Harryho shledal tvrdě pracujícím a inteligentním mladým mužem. Také zjistil, že se Harry musí vyrovnávat s velkým množstvím vzteku, které cítil kvůli smrti svých rodičů a svého kmotra. Souboje se Severusem daly Harrymu ventil a Severus si všiml, že Harry je hrůzu nahánějící a vášnivý protivník. Když se Harry vyrovnal se svým vztekem, téměř každodenní souboje byly pro oba zábavné a vyčerpávající. Začal Harryho neochotně respektovat a byl si jist, že je tento respekt opětován. Přestože si oba stále ponechávali vnější nepřátelskost, oba si uvědomovali, že už je to více škádlení, než cokoli jiného.
//Kdy se respekt změnil v touhu?//
Kdyby byl Severus sám, zasténal by a proklel by se za to, že dovolil, aby se jeho meze změnily. Díky Bohu si večer s Harrym promluví a snad vyřeší tenhle zmatek jednou provždy.
Přesně v osm večer stál Harry před kabinetem profesora lektvarů. Chvíli si nebyl jistý a přemýšlel, jestli by neměl jít do Snapeových soukromých komnat, ale uvědomil si, jak hloupý byl. Trest se nikdy nekonal v Snapeových soukromých komnatách a Harry věděl, že to Severus bude pravděpodobně brát jako obyčejný trest.
//Což taky je. Chyboval jsi, budeš potrestán. Můžeš s ním chtít mluvit, ale neber to jako něco, co to není.//
Harry zaklepal na dveře.
„Vstupte,“ zavrčel Severus.
//Bože, ten hlas, orgastický… Přestaň.//
Harry si urovnal myšlenky do něčeho vhodnějšího a vstoupil do profesorova kabinetu. Namísto Snapea známkujícího za psacím stolem a hromady špinavých kotlíků Harryho překvapila dvě velká křesla u krbu a stolek s čajovým servisem.
„Pojďte dál, pane Pottere.“ Severus se postavil a pokynul k volnému křeslu. „Chtěl byste něco k pití?“
Harry byl tak překvapený podívanou před sebou, že jenom tupě přikývl a sesunul se do křesla naproti Severusovi. Dobře si to uspořádání pamatoval. Když spolu během šestého ročníku trénovali, často šli do Snapeova kabinetu na šálek čaje, zatímco odpočívali po souboji. Často diskutovali o tom, co se Harry během lekce naučil, nebo co se bude učit příště. To byla situace, ve které se Harry cítil velmi dobře, ale kterou už několik měsíců nezažil. Oceňoval, že se mu to Snape snažil usnadnit, ale jenom to naznačovalo, že se situace může později stát nepříjemnou.
„Pane profesore…“
„Pane Pottere, myslel jsem, že bychom mohli pokračovat v našem rozhovoru. Jestli vám to nevyhovuje, můžeme najít nějaký podřadný úkol, který vás zaměstná až do doby, kdy by měl trest skončit. Jestli vám to vyhovuje, můžete začít nebo mi naznačit, že můžu začít, tak abychom to jednou provždy vyřešili.“
Harry na chvíli zavřel oči. Jistě, ano, to byl ten rozhovor, který potřebovali, a kvůli kterému hlavně přišel. Ale být tu bylo něco jiného. Nepředpokládal, že najde tuto místnost tak pohodlně připravenou. Tak známým způsobem. Určitě nepředpokládal, že s ním bude Snape jednat jako se sobě rovným, přítelem nebo milencem. Spíše očekával, že s ním Severus bude jednat jako se studentem. Poučovat ho nebo mu klást otázky. Vůbec nebyl připraven jen tak mluvit.
„Ehm, ano, chtěl jsem s vámi mluvit. Ale nechci začít, chci slyšet, co řeknete, předtím než řeknu, co musím.“
Severus se opřel a upil čaje, rovnaje si myšlenky. Nebyl si zcela jist, co říct, nebo jak začít. Nevěděl, co Potter cítí. Věděl, že ho neměl rád jako učitele, to věděl každý. Jeho slova to ráno to také dokazovala.
//Nejvíce nenáviděný profesor.//
Ta slova Severuse pronásledovala. Znovu si vybavil hodiny tréninku, hodiny povídání v této místnosti. Uvědomil si, že tehdy jeho cit začal. Kupodivu k tomu chlapci něco cítil. Trvalo mu dlouho, než si to přiznal, ale když se vedle něj probudil, podíval se do těch nefritových očí, okamžitě si to uvědomil. Jak to ale kdy řekne Harrymu?
„Harry, chci, abychom si jednu věc ujasnili, než začneme mluvit o něčem jiném. Jestliže jsem tě do něčeho po té párty nutil, omlouvám se. Nikdy jsem tě nechtěl tlačit do něčeho, co jsi nechtěl.“ Severus sklopil oči a schoval si obličej za šálek čaje.
„Ach ne, profesore. To je v pořádku. Možná si moc nepamatuji, co se stalo, ale do ničeho jste mě nutit nemusel,“ Harry rychle ujistil Snapea. „Nechci, abyste si myslel, že jste mě do něčeho tlačil. Byl jsem pro.“
Severus několik minut seděl, a jeho mozek stále nechápal, co jeho uši říkaly, že slyšel.
„Byl jste pro?“ zeptal se uvážlivě.
Harry zrudl. Zářivě.
//Ach Bože. Tomu se říká sebekontrola.//
„Profesore Snape…“
„Harry, myslím, že když zvážíme, co se stalo a rozhovor, který se chystáme vést, bylo by lepší, kdybys mi říkal Severusi.“
Harry cítil, jak se mu žaludkem rozlévá teplo, když učitel lektvarů použil své křestní jméno.
„Harry, myslím, že bychom k sobě měli být úplně upřímní vzhledem k tomu, co se mezi námi stalo během minulých několika týdnů. Chtěl bych o tobě vědět určité věci, a jsem si jistý, že ty bys mi určitě chtěl také položit několik otázek.“
„Ano, pro… Severusi. Jsou věci, na které bych se tě chtěl zeptat,“ Harry si vzpomněl na Draca, „a neříkám, že bych ti nevěřil, ale nepoznám, jestli odpovídáš pravdivě. Vím, že bys mi odpověděl na všechny otázky, na které bys mohl, pravdivě, ale vím, že kdyby byla nějaká, u které bys cítil, že bych neměl znát odpověď, jednoduše bys lhal. Myslím, že s tebou nemůžu vést tento rozhovor s takovou nejistotou.“
Harry se opatrně podíval na svého profesora. Spolkne návnadu?
„Harry, přeji si, abychom začali cokoli to může být s důvěrou a přímostí, a rozumím tvé neochotě. Jestliže se doopravdy takto cítíš, oba si můžeme vzít nějaký lektvar pravdy, méně silný než veritaserum. Tak budeme oba vědět, jak si stojíme.“
Harry trochu sklonil hlavu, aby ukázal svůj souhlas a schoval úšklebek, který by mohl soupeřit se Snapeovým. Teď dostane to, co od svého profesora chtěl.
//Jako moucha na lep.//
20.09.2011 22:33:02
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3373"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one