aneb Trahit sua quemque voluptas.

Harry rychle procházel sklepením a se zasněným úsměvem mířil do nebelvírské věže.
//Přestaň! Nemůžeš tam přijít jako hrdinka z nějakého milostného romantického filmu. Každý by dozajista věděl, že se něco děje!//
Harry byl jenom potěšený tím, jak večer dopadl. Kdyby byl tak okázalý gay, jako Seamus, objal by se a na chodbě by předvedl dívčí otočku. Byl překvapen, že jeden polibek na něj může mít takový efekt, že ve skutečnosti zvažoval takové holčičí jednání. Opět se pro sebe usmál a uvědomil si, že je to poprvé, co o sobě ve skutečnosti přemýšlel, jako o někom ve vztahu.
//Se Snapem. HA.//
Harry byl více než pobavený. Byl lehkomyslný, byl ve varu, byl na sebe královsky naštvaný. Došel k závěru, že to musí být kvůli smíchání alkoholu s lektvarem pravdy.
//Nikdy více!//
Nasadil lhostejný výraz a otevřel dveře do společenské místnosti, kde našel Rona a Hermionu, jak na něj čekají.
„Harry,“ prohlásila Hermiona a vyskočila na nohy. „Jak to šlo? Byl v pohodě - byli jsme si jistí, že tam budeš celou noc.“
Hermiona se podívala na Rona, který ležel stočený do klubíčka na zemi, chrápal a slintal.
„Ron tvrdil, že Snape bude „pořádnej bastard“, aby napravil, že ti nedal trest na několik týdnů.“
„Jo,“ odfrkl si Harry, „vypadá opravdu vystrašeně.“
Posadil se na jednu z vínových sedaček před ohněm a upřeně se podíval na Hermionu. Vedle Rona byla jeho nejlepší kamarádkou, a byla tím, kdo by nejraději vyslechl, co musel říct. Hlasitě si povzdechl. I když chtěl Hermioně říct o všem, co se stalo, kouzlo mu v tom bránilo. Zkouše meze lektvaru pravdy, aby věděl, jestli už vyprchává, řekl:
„Bylo to v pořádku, Hermiono, jen další trest s umaštěným šmejdem.“ Když viděl, že může trochu lhát, rozvedl to. „Zase mě nechal čistit kotlíky. Nic vzrušujícího.“
„Dal ti šanci napravit ten lektvar, který jsi dneska zkazil?“
Harry zasténal a protočil oči. Věřte Hermioně, že bude myslet na školu, když on pořád nemohl dostat z hlavy ten nejúžasnější polibek.
„Ne, Hermiono. Vůbec jsme o tom nemluvili. Abych byl úplně upřímný, tak jsem na to úplně zapomněl.“
„Harry,“ zařvala Hermiona netrpělivě, „víš, že musíš projít tímto kurzem, aby ses mohl stát bystrozorem.“
„Já vím, Hermiono,“ zahulákal Harry. „Jen mám právě na mysli jiný věci. Dokonce si ani nejsem jistý, jestli chci být pořád bystrozorem. To je to, co ode mě spousta lidí očekává. Proč se prostě nemůžu rozhodnout, co chci dělat až dostuduju?“
Harryho emoce, které byly celou noc napínány, se teď začaly třepit. Věděl, že není fér, takhle si to na Hermioně vylívat, ale byla jediná po ruce. Jejich trochu hlasitá diskuze probudila Rona z dřímoty, ten se teď pomalu zvedal a bručel.
„Podívejte, jsem trochu unavený, takže zamířím do postele. Uvidíme se ráno.“
A s tím Harry odešel.
Ron si pomalu promnul oči.
„Co to kurva bylo? A co se to poslední dobou s Harrym děje? Je náladový a odtažitý. Myslíš, že je všechno v pořádku?“ Ron se ustaraně podíval směrem, kterým jeho přítel odešel.
„Jsem si jistá, že je v pořádku, Rone,“ odpověděla Hermiona, pokoušeje se uklidnit svého přítele. „Jen se pravděpodobně zrovna cítí trochu ztracený. Podívej, posledních šest let měl něco, co musel udělat. Teď, když je to hotový, tak jsem si jistá, že jen potřebuje trochu času, aby znova zvážil svůj život. Také měl posledních několik let málo času, s těmi tréninky na válku a zabití Voldemorta. Pravděpodobně jenom zjišťuje, že má příliš mnoho času, nebo tak něco. Jestli se tak bude chovat i za několik týdnů, tak o tom řekneme Brumbálovi. Ale jsem si jistá, že všechno bude v pořádku.“
To, co Hermiona řekla, dávalo smysl, ale když Ron zamířil do postele, ještě pořád si nebyl úplně jistý. Rozhodl se, že na svého přítele víc dohlédne. Jen aby se ujistil, že je vše v pořádku.
Harry ležel v posteli a přemýšlel o své hádce s Hermionou. Choval se jako blbec a věděl to. Byla to hloupost hádat se, a on neměl tušení, proč se to stalo, protože když přišel, tak byl v dobré náladě. Rozhodl se, že se jí další den omluví. V posledních několika letech bylo příliš mnoho případů, kdy mezi sebou nechali přerůst hloupé hádky a Harry byl odhodlaný, zabránit tomu, aby se to ještě někdy opakovalo.
Cítil se líp a usnul.
Následujícího rána se Harry vzbudil pozoruhodně brzy. Věděl, že jeho učitel lektvarů chodí pravidelně na snídani v sedm, kdy byla mnohem menší šance narazit na příliš mnoho studentů. Věděl také, že on, Ron a Hermiona tam byli zřídkakdy před půl devátou, jenom stihli vzít toast a běžet na vyučování. No, aby byl upřímný, jenom on a Ron vstávali pozdě, Hermiona už obvykle byla v knihovně dlouho před tím, než se některý z nich probudil.
Dnes ráno vstal Harry v šest. Chtěl být vzhůru a připravený dostatečně brzy, aby zahlédl Severuse předtím, než bude muset jít na vyučování. Další dva dny neměl mít lektvary, poprvé za celou dobu ve škole si přál, aby je dnes měl. Zasmál se vlastní hlouposti a vyrazil do sprchy, pro jednou milosrdně prázdné a se spoustou horké vody.
Když stál pod proudem horké vody, vrátil se k rozhovoru, který měl předchozí noci se Severusem.
**Myslím si, že bych se do tebe mohl zamilovat.**
Harry si povzdechl, když si vybavil Sevova slova. To bylo přiznání, ve které doufal, ale dozajista ho neočekával. Zahřálo ho u srdce, když si uvědomil, že se může zamilovat do toho muže a jeho city mohou být opětovány.
//Takže jak ho teď nazývat? Jistě, pořád je můj učitel, ale je můj přítel? Milenec? Blbost.//
Harry se jedním prstem dotkl rtů. Stále cítil ten cudný, krásný polibek. Nikdy to s nikým takové nebylo. Žádný souboj jazyků, žádné horečné osahávání, žádné vyvrcholení. Ale pořád… perfektní. Harry zavrtěl hlavou, jako kdyby se ji pokoušel vyčistit od všech myšlenek a obrazů. Jak tohle mohl způsobit jeden polibek? Měl několik aférek. Žádný sex, jenom trocha muchlování v tmavých koutech. Všichni jeho přátelé věděli, že je gay. Nebyla to žádná rána, protože jak Seamus, tak Dean byli také homosexuálové. Ale se Severusem to bylo jiné.
Potřeboval víc. Dozajista ne dnes v noci, ale brzy. Určitě brzy.
Rychle se usušil, hodil na sebe své nejčistší a nejméně zmačkané oblečení a zamířil dolů. Nevšiml si, že Ron krátce otevřel oči, pozorně se na něj podíval a zase je zavřel.
Harry procházel hradními chodbami a uvědomil si, že ve tři čtvrtě na sedm jsou dokonce ještě prázdnější než ve tři ráno. Žádný Filch nebo paní Norrisová plížící se okolo, hledající rušitele školního řádu, a žádní kvílející duchové snažící se všechny udržet vzhůru. Harry se zastavil před Velkou síní a pozorně poslouchal. Chtěl jít dovnitř a viděl Severuse,
//Snapea, ve škole to je Snape!!!!//
ale nechtěl být jediným studentem sedícím v síni. To by vypadalo podezřele. Přes dveře uslyšel tlumené hlasy, vydechl a otevřel. Potřeboval tu být bez ohledu na to, jak to bude vypadat.
Harry vstoupil do Velké síně a podíval se okolo. Opatrně se podíval všude, jen ne na učitelský stůl. Chtěl se ujistit, že tu není příliš svědků, než se podívá na Seva… Snapea.
Síň byla směšně prázdná. Byli tu pouze dva havraspárští druháci a jeden páťák z Mrzimoru. Harry byl rád, že tu není nikdo ze sedmého ročníku, protože by s ním musel vést zdvořilou konverzaci předtím, než by mohl zamířit ke svému místu. Vypadalo to, že Krvavý baron je tu jediný ze Zmijozelu s výjimkou… Ne, ještě se tam nepodívá. A u nebelvírského stolu nebyl nikdo, ne že by to Harry předpokládal. Sedl si na své obvyklé místo uprostřed stolu a cítil se divně, když kolem něj neseděli Ron, Hermiona, Dean, Seamus nebo Neville.
Harry sledoval, jak se na talíři před ním objevila vejce a slanina a rozhodl se, že je čas podívat se k učitelskému stolu. Přemýšlel, jak to dokázal a ani jednou se tam celou cestu ke stolu nepodíval.
Harry vzhlédl. Byl tam. Harry cítil, jak mu srdce tluče rychleji. Seděl vedle madame Hoochové a díval se na Harryho vášnivýma tmavýma očima. Z té vzdálenosti v nich Harry nemohl vidět žádný cit, ne že by tam nějaký očekával, i kdyby byly přímo před ním, ale něco viděl…. Byl to úsměv? Ne, to nemohl být. To určitě nebyl. Byl to jenom menší úšklebek než obvykle. Menší napětí okolo těch očí. Harry byl nadšený.
„Dobré ráno, profesoři,“ zavolal na sedící u stolu v čele. „Krásné ráno, že?“
Vzhledem k tomu, že byl duben - ve Skotsku, ráno bylo příšerné. Černé mraky zakrývaly slunce a mrholilo.
Brumbál Harrymu připil, zatímco ostatní profesoři, no, většina z nich se na něj shovívavě usmála.
Harry se cítil líp než kdy jindy a pustil se do jídla.
Severus byl vždycky vzhůru v pět. Vždycky, vždycky. Byl to zvyk. Obvykle seděl v obývacím pokoji, pil čaj a četl si Věštce před tím, než se osprchoval a vydal se na snídani.
Dnes ráno se také vzbudil v pět, seděl v obývacím pokoji a pil čaj, ale rozhodně nečetl noviny. Znechuceně Věštce odhodil po deseti minutách dívání se na stejný nadpis stále bez nejmenší potuchy, co říká.
//Vidíš? To se stane, když líbáš studenta!//
Severus si dal dlouhou relaxační sprchu, věnoval větší péči než obvykle tomu, aby se ujistil, že každá část jeho těla je čistá a dvakrát si umyl vlasy. Říkal si, že masáž hlavy uvolňuje stres. Když se usušil a oblékl si své nejhezčí učitelské oblečení (to znamená méně propálené než ostatní), vyrazil do síně.
//Zajisté si nedělám hlavu s tím, abych pro studenta vypadal dobře!! Ne, ne, ne!!!// řval na tichý hlásek ve své hlavě, který to věděl líp.
Když si uvědomil, že je na snídani o půl hodiny dřív, protože přeskočil noviny, byl ještě víc naštvaný.
//Nenechám se tím ovlivnit. Jsem dospělý muž. Chladný, klidný, soustředěný, dospělý muž. Nevybuchnu přímo tady na chodbě.//
Díky přísné samomluvě se cítil líp a došel do síně. Jediná osoba, která tam byla, byl Brumbál.
//Ne. To není dobrý. Nemůžu s tím mužem mluvit po tom, co jsem dělal včera v noci. NÉÉÉÉÉÉÉÉ!//
Severus se podíval na Brumbála s obvyklou chladnou maskou bez výrazu i přes to, co mu běželo hlavou, a řekl:
„Dobré ráno, řediteli.“
„Ah, Severusi, dobré ráno. Dnes tu jsi obzvlášť brzy.“
Severus rychle přemýšlel. „Ano, Albusi, vypadá to, že mi došel můj oblíbený čaj a myslel jsem, že bych tu ještě před snídaní mohl nějaký dostat.“ Byl na ten výmysl obzvlášť pyšný.
Jestli měl Brumbál nějaké tušení, že lhal, nedal to na sobě znát. Posunul se, aby si sedl vedle Severuse, a protože tam nebyl žádný jiný učitel, Severus neměl možnost ho zastavit.
„Severusi, slyšel jsem, že mladý pan Potter měl s tebou včera trest.“
Severus v duchu zasténal a cítil, jak se mu zrychluje tep.
„Ano, řediteli. Jeho nepozornost v hodině způsobila nehodu a cítil jsem, že by za ni měl být potrestán.“
„Ano, ano, samozřejmě Severusi. Bez výhrad souhlasím s tvými tresty pro studenty, kteří se chovají nevhodně.“ Albusovy jasné mládí plné oči začaly šíleně jiskřit. „Vybavuji si, že ty a pan Potter jste se docela spřátelili během tréninků na válku. Doufám, že „jeho nepozornost v hodině“ to nijak neovlivní.“
Severusovi ztěžkl žaludek. Ten starý muž to jistě neví. Nemůže to vědět. Neví to.
//Ne. Neví.//
„Ne, ve skutečnosti jsme, Albusi, měli během jeho trestu velice poučný rozhovor.“
//HA!!! Vyvoď si z toho, co chceš, ty vlezlej starej blázne!!//
Albusovy oči stále šíleně jiskřily. „Skvělé, můj milý chlapče. Jsem velmi rád, že to říkáš.“
Před tím, než mohl Severus cokoli říct, Minerva a Filius vstoupili do síně, takže se ředitel přesunul zpět na své místo.
//Kuuuuuuuurva.//
Severus věděl, že bude muset být opatrný. Ředitel nemohl nic vědět, protože ve skutečnosti nebylo co vědět. Zatím. Ale jestli bude po jeho, Severus měl v záměru v příštích měsících strávit co nejvíc času s Harry Potterem, jen aby zjistil, jestli je mezi nimi něco, co by mohlo pokračovat.
Jako kdyby jeho myšlenky oživly, sám Harry Potter otevřel dveře do Velké síně a vydal se ke svému místu. Severus se pro sebe usmál. Nikdy předtím neviděl Harryho na snídani, a rozhodně ne bez přátel. Dnes ráno chlapec vypadal božsky, s očima stále ztěžklýma spánkem, i přes sprchu, která mu namočila vlasy. Když se před Harrym objevila snídaně, podíval se k učitelskému stolu a přímo na něj. Severus se opět pro sebe usmál. Byl rád za Harryho pozornost, ale opravdu mu bude muset připomenout, aby byl víc diskrétní.
„Dobré ráno, profesoři. Krásné ráno, že?“
Harry jasně zářil a Severus v duchu zasténal. Nevydrží, než Harry dostuduje.
21.09.2011 10:39:30
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "3373"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one