aneb Trahit sua quemque voluptas.

Celé odpoledne ho Hermiona školila o tom, že by měl být na Snapea milejší. Obzvlášť, když věděla, že se během války docela spřátelili. Harry často protáčel oči a ignoroval ji. Teď bylo za pět šest, on stál před kabinetem profesora lektvarů a opět si nebyl jistý, jestli jít do jeho soukromých komnat, nebo ne. Bylo to místo, kde věděl, že by oba pravděpodobně byli mnohem raději, ale většina nebelvírských a téměř všichni zmijozelští věděli, že má trest, takže by bylo velice trapné, kdyby ho někdo potkal, jak míří do Snapeových komnat.
Zaklepal na dveře, uslyšel obvyklé „vstupte“ a opět se vnitřně zachvěl.
// Tohle radši neříkej, jestli chceš, abychom si dneska večer promluvili. // (pozn. Ok, v češtině to moc nepasuje, ale ono „vstupte“ může mít v angličtině i význam „udělat se“, jen nevím, jak to tak dvojsmyslně přeložit do češtiny.)
Otevřel dveře a cítil se mnohem líp než kdy dřív, protože Severus ho čekal a on měl velmi pádný důvod, proč tu být. To co nečekal, byl Albus Brumbál sedící na jeho
// MÉ!!!! //
židli naproti Severusovi, klidně popíjející čaj. Severus měl naštvaný výraz a Harrymu okamžitě pokleslo srdce.
// On to ví. //
„Harry,“ řekl Albus pokojně, postavil se a zamířil ke dveřím, „doopravdy tě musím varovat, abys lépe ovládal svoji náladu, nebo bys mohl skončit s tresty na každý den.“ Oči se mu šíleně zatřpytily. „Popřeju vám oběma dobrou noc. Severusi, děkuji ti za čaj.“
Severus se na něj jen mračil, když odcházel z pokoje a zavřel za ním dveře. Harry stál jako přimrazený přímo u dveří a zůstal tam do té doby, než Severus použil nějaké zamykací kouzla a kouzla na ztlumení hluku, což mu připadalo jako roky.
„Posaď se, Harry.“ Severus si promnul oči a Harry klesl do křesla naproti němu tak, že téměř ležel.
„Ví to?“ Harry téměř vyděšený. Ředitel by jistě jen tak neodešel, kdyby to věděl. Určitě by řval, nebo tak něco.
Severus si povzdechl. „Možná to ví, Harry, ale to nebyl ten důvod, proč tu dnes večer byl. Řešili jsme situaci s Dracem. Je to strašně frustrující, že se něco takového stále děje, i když už je po válce.“
Harry si přitiskl ruku na srdce. „Severusi, už mě NIKDY tak neděs. Myslel jsem, že mě vyloučí. Myslel jsem, že tě vyhodí!“
Severus se pousmál při pohledu na strach ve tváři svého milence.
„Neboj se, Harry. I když vztahy jako je ten náš nejsou schvalované, nejsou proti pravidlům, jakmile je student plnoletý. Albus by mohl hodně řvát, ale nevyloučil by tě. Navíc, kdyby tě vyloučil, byl by z toho poprask.“
Harry se pokoušel uklidnit svoje bušící srdce.
„Není to tak hrozný, když si pomyslím, že by se každý mohl dozvědět, že spolu chodíme, dřív než budeme připraveni.“
Severus se usmál.
„Takže chceš, aby to pak lidé věděli?“
Harry okamžitě vstal a přešel k Severusovi. Sedl si mu na klín, objal svého milence kolem krku a rychle řekl.
„Samozřejmě, že chci, aby to lidé věděli. Už jen kvůli tomu, abych viděl ty nadpisy ve „Věštci“. Jen nechci, aby to věděli příliš brzy.“
Severus se zasmál a posunul si Harryho tak, že na něm seděl obkročmo.
„Dokážu si představit tu legraci, kdyby Rita Holoubková přišla s něčím jako: „CHLAPEC-KTERÝ-PŘEŽIL VE ŽHAVÉM VZTAHU SE SMRTIJEDEM“, „HARRY POTTER HLEDÁ POHODLÍ V NEPŘÍTELOVĚ NÁRUČÍ“. Bože, lidi by to vykoupili.“
Harry se taky zasmál a přitiskl se blíž ke svému profesorovi, nakláněje se pro polibek,
„Nemůžu se dočkat, až se to stane „ŽHAVÝM“.“
Harry slyšel, jak se za ním otevřely a rychle se otočil, obávaje se, že se Brumbál vrátil a zjistil, že je tváří v tvář znechuceně se tvářícímu Malfoyvi, který se vynořil ze Severusovy koupelny.
„Ewwwwww. Mohli jste s tím přinejmenším počkat, než odejdu.“
Severus se zasmál, jak se mu Harry škrábal z klína tak rychle, že zakopl o konferenční stolek a málem přes něj přepadl.
„Draco, nechtěl by ses k nám připojit na čaj?“ zeptal se Severus zdvořile.
Harry, stále stojící uprostřed pokoje, mohl jenom zírat na další dva muže s pusou otevřenou a očima pomalu těkajícíma mezi Dracem a Severusem.
„Děkuji, pane, myslím, že odejdu. Nechám vás dva vaší „zábavě“.“
Draco se zatvářil poťouchle a pak rychle vyšel z místnosti.
Když byli opět sami, Harry se svezl zpět na svou židli, stále se vzpamatovávající z šoků, které utrpěl za posledních pět minut.
„Harry,“ zavrčel Severus, „upřednostnil bych, kdybys zaujal svoje předchozí místo.“ Severus si poklepal na klín a ušklíbl se na mladého muže usazeného naproti.
Harry na svého profesora zlostně zíral.
„Jak vůbec můžeš přemýšlet o něčem sexuálním, když nás právě málem jak Brumbál, tak Malfoy přistihli?“
Severus se hluboce hrdelně zasmál.
„Žádný z nich nás málem nechytil…“
Předtím, než mohl dokončit svoji větu, Harry začal mluvit.
„A co to bylo? Ptát se Malfoye, jestli zůstane? Jsi šílený? Zabili bychom se navzájem.“ Harry se postavil a začal přecházet po pokoji. Nevšiml si, že úšklebek zmizel se Severusova obličeje. „Myslím, že je to směšný. Jako by nebylo dost špatný, že o nás ví, a ty ho ještě zveš, aby se k nám připojil? Víš, existuje důvod, proč ten chlapec nemá žádné přátele. Je arogantní, samolibý, jako osina v zadku a nechci, aby narušoval tu trochu času, který pro sebe máme.“
Harry konečně přestal přecházet po pokoji a podíval se na svého milence.
// Uh-oh. //
Severus vypadal naštvaně. Víc než to, vypadal doopravdy vztekle a to bylo vážné u muže, který nikdy neukazoval emoce. Harry si příliš pozdě uvědomil, že si trochu pustil pusu na špacír, což byl nepochybně následek dnešních událostí. Ale svou tirádou dokázal rozčílit a pravděpodobně si i odcizit první osobu, na které mu doopravdy záleželo.
// Doprdele. //
Severus se podíval na Harryho, stěží věřící tomu, co právě vypustil z úst.
„Pane Pottere, nemůžu uvěřit, že tohle si o Dracovi doopravdy myslíte. Opravdu nic nevidíte? Myslel jsem, že jste jiný, že máte soucit. Uvědomte si, chlapče, že nejste jediná osoba, která během války trpěla. A vezměte na vědomí, že za posledních několik let Draco ztratil stejně, ne-li víc, než vy. Jeho rodiče jsou mrtví, jeho jméno zneuctěno. Všichni jeho přátelé věrní Pánu zla a proto nyní jeho nepřátelé, jeho jmění a pozemky ve vlastnictví ministerstva. Může být povýšený a arogantní, jak říkáte, ale nikdy jste nemyslel na to, že je to trik, jak schovat pravdu o své pravé oddanosti před svými spolužáky? Nikdy jste si neuvědomil, že pokračuje v předstírání, protože je to všechno, co kdy znal? Jste doopravdy tak slepý, že nevidíte, že je to všechno sebeobrana? Dokážete si představit, jak by se cítil, kdyby se celá škola dozvěděla o těch útocích? Nemusel už snést dost hanby kvůli své rodině? Je mi opravdu špatně, když vím, co si myslíte a momentálně se na vás nemohu ani podívat.“
Severus se překlonil a položil si hlavu do dlaní.
„Jdi, Harry. Prostě jdi.“
A s tím vstal a vyklouzl z místnosti.
Harry několik minut zíral na prázdnou židli před sebou, a zmítala jím nedůvěra.
// Jsem doopravdy takový, jaký řekl? Jsem doopravdy tak slepý? //
Harry pomalu vstal. Připadalo mu to jako milion let, co sem přišel kvůli trestu, ale bylo to jenom 15 minut. Nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Nohy měl jako z olova, když se vláčel z místnosti. Rozhlédl se po chodbě, jestli neuvidí Severuse, ale bylo to zbytečné. Ten muž prakticky vylítl z místnosti, ani se neobtěžoval s obvyklými zamykacími kouzly.
// Bože, doopravdy jsem ho naštval. //
Harry přemýšlel o tom, co řekl a o Severusově odpovědi. Zcela jasně svého milence zranil svou hloupou bezmyšlenkovitou poznámkou. Věděl, že Severusovi na jeho studentech hluboce záleželo, na Dracovi obzvlášť. Věděl, že se za ně Severus cítil zodpovědný a jistě se cítil vinný, že nedokázal zastavit ty útoky. Nepochybně taky s Dracem soucítil, že neměl žádné přátele nebo rodinu, která by se o něj starala, nebo s ním prostě jen byla.
Nejhorší bylo, jak to Severus řekl. Neřval, nezuřil, nebo nebyl ledově chladný. Byl zklamaný a zraněný a Harry neměl tušení, jak to napravit. Protlačil se spolu se svými přáteli do ložnice, padl na postel a pokoušel se nemyslet na to, že možná zničil svou první šanci na lásku předtím, než vůbec začala.
Severus přecházel po pokoji a mumlal si pro sebe. Byl smutný z Harryho netaktního malého výbuchu a v té době mohl téměř cítit, jak všechny jeho city k Harrymu mizí. Teď byly zpátky, jak věděl, že budou, ale byly spojeny s druhem vzteku, který Severus již dlouho necítil.
// Jak si tohle může myslet? JAK? Myslel si, že je citlivý, chytrý, všímavý mladý muž, muž do kterého se zamilovával. Jak se mohl změnit v necitelné chladné dítě? //
Severus cítil, jak se všechno, co si myslel, že o Harrym a sobě ví, začíná pomalu drolit.
// Reaguje přehnaně, Severusi. Je mladý, samozřejmě, že občas vybuchne. A dobře víš, že není sobecký a necitelný. Jen není tak citlivý, jak sis myslel. //
Severus přestal přecházet, aby si nalil skleničku a uvědomil si, že nevědomky postavil Harryho na podstavec, na kterém se chlapec nebyl schopen udržet. Uvědomil si, že si o Harrym myslel, že je tak čistý, jak žádný člověk nikdy nemohl být. Protiklad k sobě. Dělal z Harryho stvoření světla a dobroty, jako protiklad ke všem špatným věcem, které ve svém životě udělal.
// Není černá a bílá, jsou jenom odstíny šedé. //
Severusovy iluze o Harrym a o sobě byly pryč. Teď je oba viděl, jací byli: pár zlomených duší hledající někoho, kdo je podaruje, ne doplní. Dva lidé lnoucí se k něčemu, o čem si mysleli, že je šance na lásku a štěstí.
// Je to moje poslední šance, // pomyslel si. // Moje poslední šance. //
Severus se posadil do křesla před krbem, aby si urovnal myšlenky. Musel si ujasnit, jestli zoufale toužil mít Harryho, nebo jen zoufale toužil někoho mít.
29.10.2010 14:11:50
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9984"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one