aneb Trahit sua quemque voluptas.

Bylo to na konci dlouhého školního dne. Severus seděl ve svém oblíbeném křesle, v jedné ruce skleničku whiskey a druhou rukou se snažil odmasírovat zamračený výraz z obličeje. Byl vyčerpaný z toho, jak se pokoušel vytvarovat svoje rysy do jejich obvyklého zlostného pohledu místo unaveného smutku a malátnosti, které tam v tuto chvíli patřily.
Dlouho přemýšlel o té situaci s Harrym a nedošel k žádnému závěru. Měl toho chlapce hodně rád a chyběla mu každá vteřina, kdy ho neviděl, ale byl odhodlaný nemluvit s ním, dokud si zcela neujasní, co chce. Naneštěstí poslední dva dny, kdy hodně přemýšlel a téměř nepřišel do kontaktu s ostatními lidmi, způsobily, že jeho emoce byly ještě více zvířené a měl ještě menší tušení než kdy jindy, co vlastně chce. Harry na něj působil takovým způsobem, který nikdy nepovažoval za možný a on věděl, že si to všechno zoufale potřebuje vyjasnit, aby byl zase schopný normálně fungovat.
Uslyšel důrazné zaklepání na dveře a jako obvykle tyto dny ho ignoroval. V nedávné době s ním byl v kontaktu jenom Albus a ten věděl, že to má udělat přes Letax, nebo bude stejně rezolutně ignorován jako ta osoba právě teď. Severus ji prozkoumal svou magií, a když určil, že osoba na druhé straně není v žádném případě v nouzi, a že to není nikdo se Zmijozelu, otočil se zády ke dveřím a pokračoval v upíjení svého pití. Klepání se ozvalo znovu. A znovu. A znovu.
// Sakra, proč to nevzdá? //
Asi po osmém zaklepání Severusovy napínané emoce vzplály a prudce mrštil skleničkou do krbu, kde se roztříštila na tisíc kousků. Pak vykročil ke dveřím, vzteklejší než byl již hodně dlouho. Jeho magie rozrazila dveře dlouho předtím, než k nim došel a osoba stojící na druhé straně musela čelit pohledu na rozzuřeného profesora lektvarů, ženoucího se ke dveřím s rysy staženými vztekem a rukama napřaženýma před sebe, jako by chtěl někoho uškrtit.
Většina lidí (většina rozumných lidí) by se otočila a běžela by pryč, řvoucí strachy a pravděpodobně traumatizovaná po zbytek života, ale Hermiona Grangerová nebyla většina lidí, a když se podívala na svého profesora, viděl v jejích očích ocelový lesk a fakt, že jen tak neodejede. Zastavil před ní a snažil se vypadat impozantně a hrůzu nahánějící, jak to dělal léta, ale byla zcela nedotčená.
Prošla kolem něj do místnosti a chladně ho přejela pohledem, než prohlásila, „Váš malý výbuch na mě dojem neudělal, profesore. Prosím posaďte se, ať si můžeme promluvit jako dva dospělí lidé.“
Severus byl ohromený. Nikdy v životě s ním student takto nemluvit, a jestli by existovala POSLEDNÍ osoba, od které by to čekal, tak by to byla Hermiona Grangerová.
Najednou cítil nutkání rozesmát se.
Zavřel za ní dveře, posadil se a pokynul jí, ať udělá to samé.
Hermiona se klidně posadila, samý úsměv a zdvořilost.
// No, právě získala malé vítězství, takže si může dovolit být blahosklonná. //
„Co pro vás mohu udělat, slečno Grangerová?“
Hermiona se podívala na svého profesora. Ještě nikdy neviděla, aby vypadal tak unaveně.
„Přišla jsem se omluvit za to, že jsem chyběla na vaší dnešní hodině, profesore. Jsem si jistá, že víte, že Harrymu není dobře a dnes odpoledne se mu trochu přitížilo, takže jsem ho nechtěla nechat samotného.“
Hermiona se pro sebe usmála, když viděla záblesk bolesti v mužových očích při zmínce o Harrym, před tím, než se mu celý obličej stáhl obavou při jejím „trochu se mu přitížilo“.
„Je v pořádku, slečno Grangerová? Vzali jste ho na ošetřovnu?“
„Ne, pane. Nechali jsme ho v jeho ložnici. Odmítá jít na ošetřovnu. Nikdo z nás doopravdy neví, co s ním je, ale již několik dní je apatický a v depresi. Pokud můžeme říct, tak je fyzicky v pořádku, no až na jídlo, ale emočně je na tom doopravdy špatně. Myslíme si, že na něj nakonec dolehla celá ta situace války. Zpožděná reakce na všechno, co se stalo.“
Hermiona se předklonila a podívala se profesorovi do očí. „ Myslela jsem, jestli byste ho nemohl navštívit, pane. Vždycky to během války vypadalo, že ho dokážete utěšit, když byl rozrušený, tak jsem myslela, že kdyby ho někdo mohl vytáhnout z jeho utrpení, tak byste to byl vy.“
Hermiona sledovala profesorovy těkající oči a byla šokovaná. Nikdy v jeho obličeji neviděla tolik emocí. Bylo to doopravdy ohromující. Dokonce ani, když byl po válce provoláván za hrdinu a různí lidé ho prosili za odpuštění, že o něm kdy pochybovali, se jeho maska lhostejnosti ani nezachvěla. Rozhodla se ho vyvést z utrpení.
„Profesore, vím o vás a Harrym. Vím, že jste se vídali, a že jste se pohádali.“ Zvedla ruku, když viděla, že se ji Severus chystá přerušit. „Prosím, profesore, nechte mě to doříct. Chystala jsem se říct, že jsem Harryho nikdy neviděla šťastnějšího než těch několik měsíců, co jste byli spolu. Je mu zoufale líto, co řekl o Dracovi a doopravdy si to nemyslel. Musíte to vědět. Strávil tak dlouho tím, že byl vůči Dracovi nepřátelský a Draco se choval stejně, že to řekl v zápalu. Nevím okolnosti toho, co se s Malfoyem děje, protože Harry by nezradil důvěru, nezáleží na tom čí, ale chápu, že se děje něco nepěkného, a kdybyste o tom popřemýšlel, došel byste k závěru, že Harry je jedním z lidí, kteří by vám z té situace mohli nejlépe pomoct. Jistě víte, že má schopnost znát a vidět věci a lidi, tak jak většina lidí ne, a nemluvím o žádné speciální magické schopnosti. Mluvím o tom, jak dokáže vidět lidem do srdce. Prosím, pane, promluvte si s ním o tom a vyřešte to. Nikdy jsem vás dva neviděla tak rozrušené.“
Hermiona řekla právě tolik, kolik mohla, aniž by řekla cokoli o Pobertově plánku a právě vstávala, aby odešla, když zaslechla zakuňkání svého profesora.
„Prosím, slečno Grangerová, zůstaňte chvilku. Jestli si myslíte, že je to jenom ten incident s panem Malfoyem, co způsobuje problémy, tak se bohužel mýlíte.“
Severus nikdy nemluvil s nikým o svém sexuálním životě (nebo obvykle jeho nedostatku) a zdráhal se o tom mluvit se studentem, ale vzhledem k tomu, že znala situaci a byla jedním z Harryho nejbližších přátel, doufal, že by mu mohla být schopna pomoci.
Severus si přejel rukou po obličeji předtím, než lusk prsty a na stole se objevily dvě sklenice a karafa.
„Mohu vám nabídnout něco k pití, slečno Grangerová? Nebojte se, pro mě to bude ohnivá whiskey, ale pro vás dýňový džus nebo něco jiného nealkoholického.“
Hermiona okamžitě sáhla pro karafu a nalila si čistý rajčatový džus.
„Zvláštní,“ řekla a zvědavě přejela rukama přes karafu. „To je velice neobvyklý kus. Kde jste ho sehnal?“
Severus se usmál do své sklenice. „Brumbál mi ho před několika lety koupil k narozeninám. Nikdy mi neřekl, kde ji sehnal, nebo jak je očarovaná, ale její možnosti jsou nevyčerpatelné. Kdybych našel něco, co by mohlo vychrlit přísady do lektvarů, které bych potřeboval, mohlo by mi to ušetřit měsíce jejich hledání. Avšak Brumbál zcela necharakteristicky mlčí o tom, kde ji sehnal.“
Severus se opřel a pokusil se najít nejlepší způsob jak uspořádat své myšlenky o Harrym.
„Slečno Grangerová. Vím, že vy a Harry jste si velmi blízcí, a chtěl bych, abyste ho ujistila, že i když jsem byl zklamán jeho reakcí na pana Malfoye, není to v žádném případě důvod, proč se mu vyhýbám.“
Hermiona profesora sledovala a snažila pochopit jeho myšlenky a rozhodla se počkat, dokud jí neřekne všechno.
„Jsem osamělý muž Hermiono, byl jsem jím celý svůj život. A neříkám to, abych si získal vaše sympatie, protože po většinu svého života jsem byl sám šťastný. Pak mi do života vtrhl mladý pan Potter a přinutil mě cítit věci, které jsem si nedovolil cítit více než dvacet let a musím uznat, že mi to trochu zamotalo hlavu. Nejenže se musím potýkat s tím, že chci s někým být, ale také se musím potýkat s tím, že jsem přitahován studentem, zachráncem kouzelnického světa a sedmnáctiletým chlapcem. Chápete, že pro tak uzavřeného muže je abnormálně složité se s tím vypořádat. Vůbec nemám v úmyslu Harryho napínat, zatímco musím zjistit, jestli jsou mé city k němu dlouhodobé nebo je to jen záblesk touhy.“ Severus ji očima prosil. „Jistě víte, že tohle musím vyřešit, abych ho nezranil.“
Hermiona pocítila k Severusovi takové sympatie, o kterých si myslela, že by k tomu zakyslému muži nikdy nemohla cítit. Tolik let o něm přemýšlela jako o učiteli, že úplně zapomněla, že hluboko pod hábitem se skrývá duše.
„Profesore Snape, chápu, že nechcete Harryho zranit, ale musíte si uvědomit, že toto neochvějné ticho ho zraňuje mnohem více, než kdybyste mu řekl, že už ho nikdy nechcete vidět. Je zmatený a není si jistý, jak si oba ve vašem vztahu stojíte. A zatímco byl šťastný, když zkoumal své pocity k vám, to že ho úplně odříznete, působí mnohem větší problémy, než byste mohl tušit. Prosím, vysvětlete Harrymu, co se děje. Vytáhněte ho z jeho neštěstí a vysvětlete mu, že si všechno jen pokoušíte ujasnit. Jinak byste mohl zjistit, že rozhodnutí už není na vás.“
S tím se Hermiona zvedla a nechala staršího muže jeho myšlenkám. A měl toho na přemýšlení hodně.
Cestou do nebelvírské společenské místnosti Hermiona přemýšlela o věcech, které se ten den dozvěděla. Zbývalo už jen několik týdnů školy a ona by se měla soustředit na své cíle, které jí čekaly po prázdninách – přihlášky na mudlovské univerzity a stejně tak další vzdělávání v kouzelnickém světě, ale Harryho štěstí bylo pro každého důležité a každý cítil, že mu něco dluží, takže přestože věděla, že by to Harry od ní nikdy nečekal, byla odhodlaná vidět ho šťastného předtím, než odejde ze školy.
Když přišla zpět do chlapeckých ložnic, našla Harryho stále v posteli se zataženými závěsy a ostatní chlapci seděli na Seamusově posteli a mluvili o tom.
„Nemůžu přijít na to, co s ním je,“ říkal právě Ron, „nemluví se mnou. Dokonce ho ani nezajímá famfrpál.“
„Jo,“ odpověděl Seamus. „Nedávno vypadal docela šťastně a najednou PRÁSK!“ Seamus spráskl ruce a Neville pokračoval, „Má zpátky svoje nálady.“
Hermiona je přejela pohledem, jak tam seděli a diskutovali jako by to jejich příteli mělo být líto a vystrkala je z pokoje.
„Zatraceně, je to taky naše ložnice,“ zamumlal Dean předtím, než spěšně vycouval z ložnice při pohledu na Hermionin výraz.
Když všichni odešli, zavřela za nimi dveře a vyrazila k Harryho posteli. Závěsy se rozletěly, ještě než si stihla odkašlat.
„Co jsi mu řekla?“ zeptal se dychtivě. „Co ti řekl? Řekni mi všechno, nemůžu uvěřit, že jsi za ním šla a mluvila jsi s ním o tom!!!!“
Harry chtěl být naštvaný, ale byl příliš dychtivý, aby se dozvěděl, o čem mluvili. A ve skutečnosti nemohl říct, že porušila slib, protože to neřekla nikomu, kdo by to ještě nevěděl.
„No, trochu jsme si promluvili. Víš, jak má tu doopravdy zajímavou karafu…“
„Hermiono,“ Harry téměř zařval.
Hermiona se usmála, načež se smilovala a všechno mu řekla.
„Ve skutečnosti toho moc neřekl, s výjimkou toho, že vaše hádka nebyla hlavní důvod, proč se všem vyhýbá. Říkal, že si musí všechno promyslet a vyřešit. Myslím, že je jen trochu obezřetný kvůli tomu, že jsi o tolik mladší. Za padesát let to nebude moc velký rozdíl, ale teď si myslí, že je téměř dvakrát starší než ty. Radila bych ti, ať ho necháš o samotě. Nech ho, ať si promyslí všechno, co potřebuje.“
Její oči se lstivě zaleskly.
„Nejlepší, co bys mohl udělat je dát mu o sobě vědět, aniž bys ho pronásledoval. Nech ho uvědomit si, jak moc mu chybíš, aniž bys ho do něčeho tlačil. Brzy si uvědomí, jak moc mu na tobě záleží.“
Harry na svojí nejlepší kamarádku několik minut zíral, pak se usmál a řekl, „Jsi si jistá, že jsi neměla být ve Zmijozelu, Hermiono? Tohle je docela lstivý plán.“
Hermiona se zasmála. „Ve skutečnosti není. Tak jsem konečně přinutila Rona, aby sebral kuráž a pozval mě na rande. Když jsi pořád trénoval, vídala jsem ho jenom na vyučování a u jídla. Zcela určitě neměl tebe a pomalu mu začalo docházet, že nemá ani mě. Nakonec se mě zeptal, jestli bych s ním nešla do Prasinek. A tak jsme spolu začali chodit.“
Harry se najednou cítil špatně, že tenhle příběh nikdy předtím neslyšel. Celé věky věděl, co k sobě cítili a jednou přišel z tréninku a našel je ve společenské místnosti pevně přisáté k sobě k rozpačitosti všech mladších šestnácti let. Jen se na ně usmál „no konečně“ a nechal to být.
Hermiona tušila, co se chystá říct. „Netrap se tím Harry. Tvůj milostný život je mnohem víc zajímavý než můj právě teď. Já s Ronem jsme pro sebe tak směšně perfektní, že jsme jako doopravdy starý manželský pár, který má pořád sex.“ Rozpustile se zachichotala. „Slibuju ti, Harry, že když to takhle uděláš, zase s tebou začne mluvit. Ať si vyřešíte problémy nebo ne, nebude schopný ti odolat, když budeš tak nepřístupně přístupný.“
Harry se usmál a poprvé po několika dnech vylezl z postele kvůli něčemu jinému než koupelně. Jeho zmijozelská část již plánovala. Když zamířil do sprchy, začal spřádat své hříšné myšlenky.
// Doopravdy, Severusi. Nechceš, abych s tebou hrál tuhle hru. //
14.11.2010 16:56:13
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7320"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one