aneb Trahit sua quemque voluptas.

Následujícího rána se Harry probudil svěží a brzy. Chtěl potkat všechny své přátele u snídaně a říct jim o sobě a o Severusovi. Chtěl, aby mu ho pomohli dostat zpět.
Když přišel do velké síně, Ron, Hermiona, Seamus, Neville, Dean a Ginny seděli společně uprostřed stolu. Přisedl si k nim a letmo pohlédl k učitelskému stolu a viděl, že Severus se dívá všude jinde, jen ne na něj.
// Dobře. Stejně nechci, aby mě to viděl plánovat. //
Odtáhl je na vzdálený konec stolu a začal mluvit. Seamus, který byl velmi afektovaný, potěšeně vypískl a začal mumlat, jak moc mu závidí. Když je konečně všechny dokázal uklidnit, řekl jim, že má plán a jestli by se s ním během oběda mohli setkat a pomoci mu.
Když nebelvírští, kteří se stále živě, ale ve skutečnosti docela diskrétně bavili o něm a o Severusovi, Harry přešel ke zmijozelskému stolu. Když se postavil před Draca, který seděl zcela sám a čekal, než si ho všimne, cítil, jak se mu Severusovy oči zavrtávají do týlu.
Konečně Draco pozvedl oči a podíval se na Harryho. Pak se postavil a pokynul mu, aby ho následoval. Draco šel před Harrym a každý v místnosti ho sledoval.
// Podle mého nemusí být úžasně krásný, ale pořád je natolik hezký, aby k sobě přitáhl spoustu pozornosti. //
Jakmile vyšli s velké síně, úšklebek z Dracova obličeje zmizel a byl vystřídán ocelovým leskem, který téměř mluvil o vzteku.
„Co chceš, Pottere?“
Draco stál se založenýma rukama, a to Harrymu ukázalo, že jestli je jedním z těch, co Draca mlátí, nebo ne, Draco mu stále nevěří.
„Chci ti pomoct, Malfoyi.“
Dracovi poklesl obličej, ale zase nasadil svůj povýšený nadutý výraz.
„Proč si myslíš, že chci tvoji pomoc?“
„Draco, ať se ti to líbí nebo ne, nemůžeš se vypořádat se vším, co se děje, a i když se ti Brumbál se Severusem pokouší pomoci, musíš si uvědomit, že kdokoli to dělá, zmizí, jakmile v tom začnou vrtat. Nemáme se rádi, ale během války jsme se naučili akceptovat se a vím, že to pro tebe nebylo lehké, jít proti přáním tvého otce. Chci ti pomoc, protože se mi nelíbí způsob, jak se k tobě chovají po tom, čím každý z nás prošel.“ Harry začal zvyšovat hlas. „Chci to zastavit, Malfoyi. Je mi špatně z toho, že se stále dělají rozdíly. Válka skončila, každý Smrtijed je mrtvý nebo ve vězení a není žádný důvod, abys byl pronásledován kvůli chování někoho jiného.“ Harry měl ruce sevřené v pěst a Draco o krok couvl, když viděl výraz vzteku v jeho obličeji.
„Dobře, dobře. Sakra, Pottere, přestaň řvát. Nechci, aby celá škola věděla, co se děje.“
„Nezáleží na tom, jak moc se to snažíš skrýt, protože v určité chvíli se to dozví každý. Pak už to zastírací kouzlo neudržíš, a už teď ti večer začíná sklouzávat. Nevím, kolik lidí si toho všimlo, ale já a Hermiona určitě, přestože si nemyslím, že úplně pochopila, co schováváš. Další pozorní lidé si toho brzy všimnou. Madam Pomfreyová s tím může něco udělat jen do určité míry, a navíc když za ní v polovině případů odmítneš jít, je to stále víc zřetelné.“
Ve skutečnosti Dracovi zastírací kouzla nezačínaly sklouzávat, jestli vůbec nějaké nosil, ale Harry si uvědomil, že chlapcova ješitnost byl dobrý způsob, jak ho přesvědčit.
Malfoy se na Harryho chvíli zahloubaně díval.
„Děláš to kvůli profesoru Snapeovi, že jo?“
Harry potřásl hlavou.
„Vím, že mi nevěříš, Draco, ale nedělám to kvůli Snapeovi. Díky němu to vím, ale nedělám to pro něj. Jen jsem si myslel, že tyhle věci už se nedějí, když válka skončila a nelíbí se mi, že jo. Abych byl upřímný, dělám to, protože když se dostane ven, že se to ještě pořád děje, jenom to přitáhne víc pozornosti k válce. A čím dýl se to bude dít, tím víc kvůli tomu budeme v novinách a já chci, aby tahle část mýho života skončila, a jsem si jistý, že to chceš i ty. Teď mám jedinečnou příležitost ti pomoct, přestože ti doopravdy nemůžu říct jak. Ale já a moji přátelé máme nápad a snad to budeme jednou pro vždy schopni zastavit.“
Draco protočil oči a pohodil svými dlouhými stříbřitými vlasy.
„Nebelvírský nápad? Jsem doopravdy ohromený.“
Harry si povzdechl.
„Podívej, jen se s námi setkej v době oběda u vrby mlátičky a nikomu neříkej, co se děje. Dokonce ani Snapeovi a Brumbálovi. Nechci, aby se do toho míchali.“
Draco se na Harryho ušklíbl.
„Víš, lidi o mně říkají, že jsem arogantní, ale ty jsi neuvěřitelně arogantnější. Nemůžu uvěřit, že to chceš zkusit vyřešit sám, aniž by to učitelé věděli. Nakonec tě chytnou.“
„Jo, pravděpodobně. Ale do té doby to vyřeším a nebudou mi mít, co říct. A nechystám se na to sám, moji přátelé mi pomohou.“
„Kolik jsi jim toho řekl?“
„Nic jsem jim neřekl. To není na mně říct jim to. Jestli nechceš, aby to věděli, tak můžeme najít způsob, jak to vyřešit sami dva, ale radši bych měl okolo sebe ostatní, jestli dojde na násilí.“
Draco přikývl. Nelíbila se mu představa, že o tom bude vědět parta nebelvírských, ale ještě míň se mu líbila představa neustálého bití, takže se s tím pro tuto chvíli smířil. Zazvonil školní zvon, popohánící je do třídy.
„Pamatuj, ani slovo Severusovi nebo Brumbálovi, a buď za vrbou mlátičkou jakmile budeš moc.“
Draco přikývl a zamířil na svou první hodinu. Harry tam chvilku stál a přemýšlel, co udělá. Věděl, že se může dostat do vážných problémů, když se to pokouší vyřešit bez pomoci učitelů, a věděl, že Hermiona zase přijde se tím „spasitelským komplexem“, ale chtěl to mít z krku, aby se mohl soustředit na nápravu vztahu se Severusem. A tohle byl jediný způsob, o kterém věděl.
Povzdechl si a vyrazil na první hodinu.
Ve formulích Harry skoro nedával pozor a profesor Kratiknot si toho všiml, ale nekomentoval to. Sborovnou běžely zvěsti, že Harry trpí poválečnou depresí a učitelé znepokojeně čekali, až půjde za Brumbálem, Pomfreyovou nebo za Snapem, jak už to udělal tolikrát v minulosti, ale nikdo ho do toho nechtěl nutit, takže ho nechávali a čekali, jestli se s tím dokáže vypořádat sám. Někomu by to mohlo připadat chladné, ale tito učitelé s Harrym pracovali sedm let a všichni věděli, že kdyby o tom byl připravený mluvit, tak by to udělal. Takže jediná věc, kterou teď mohli dělat, bylo čekat, sledovat a ujistit se, že kdyby jeho magie nekontrolovatelně vybouchla kvůli jeho vzteku nebo depresi, tak nezpůsobí žádné větší škody na studentech nebo na majetku.
Co Kratiknot nevěděl, bylo to, že Harry vedl pomocí začarovaných poznámek, které se objevovaly na papírech, aniž by musely být předávány z osoby na osobu, vášnivou diskuzi se Seamusem. Harry začínal mít podezření, že vzrušení, které vyvolal svým oznámením o sobě a Severusovi začalo opadat a lidé se začínali obávat. Hermiona byla jediná, kdo vypadala zcela nezaujatá vývojem jejich vztahu. Harry měl však podezření, že to bylo spíše kvůli tomu, že si s ní sedl a o všem si promluvil, než díky tomu, že věřila Severusovu chování k němu.
„Seamusi, přestaň se bát a řekni Deanovi, ať taky přestane. Až na to malé nedorozumění, Severus se ke mně choval úžasně. Očividně jste všichni věděli, že jsem do něj zamilovaný, tak přestaň zdůrazňovat, že se něco stalo.
Harry viděl, že se Seamus baví s Deanem a pak rychle škrábe odpověď.
„Harry, jen jsme znepokojení. Myslím, ten muž je doopravdy sexy a má zadek, kterej bych jen tak nenechal,“ Harry pocítil bodnutí žárlivosti, „ale je to bastard. Každý to říká. Dokonce ty jsi to říkal, bez ohledu na to, že jsi byl do něj zamilovaný. Jen nechceme, aby tě zranil.“
Harry viděl, že se písmo změnilo, jak Dean škrábal vlastní odpověď.
„Ale dobrá práce kamaráde! Ne moc lidí může říct, že spalo s učitelem. A vsadím se, neexistuje nikdo, kdo by mohl říct, že spal se Snapem a žije, aby to mohl vyprávět. Respekt tam, kam patří.“
Harry si odfrkl a rychle odpověděl.
„Nemějte špatnou představu o tom, co se děje. Bereme to úplně pomalu. Chceme se ujistit, že se může navzájem vystát jako lidé i jako učitel a žák předtím, než spolu budeme mít sex.“
V Seamusově odpovědi byla cítit nevíra.
„Takže jste nic nedělali? Řekni mi, že kecáš. Hermiona říkala, že spolu chodíte měsíce.“
„Neřekl, jsem, že jsme nic nedělali. Jen jsem řekl, že to berem pomalu.“
Harry cítil, jak se Kratiknot opět podíval jeho směrem.
„Kratiknot začíná mít podezření. Můžeme si o tom prosím promluvit později? Nemáte se čeho bát.“
Rychle pohlédl na Seamuse a Deana a jako odpověď dostal úšklebek a pokývnutí.
Harry zamaskoval úsměv a začal se soustředit na to, aby vypadal, že dává pozor.
Harry ve skutečnosti úplně nevysvětlil, co se právě teď mezi ním a Severusem děje. Po všech těch výkřicích a zvoláních na to neměl čas. Jenom řekl, že potřebuje jejich pomoc kvůli rozepři, kterou spolu měli. Všechno jim vysvětlí, až vyřeší ten Malfoyův problém.
Harry konečně zaslechl zvon k obědu a řekl Seamusovi a Deanovi, aby popadli něco k jídlu a potkali se s ním u vrby mlátičky tak za deset minut. Již předtím to samé řekl Hermioně, Ronovi, Nevillovi a Ginny, když na ně o přestávce narazil. Chtěl si chvilku s Dracem promluvit o samotě, než je do toho zapojí.
Rychle šel ke stromu a viděl, že Malfoy už tam na něj čeká.
„Malfoyi.“
„Pottere.“
„Předtím, než přijdou ostatní, tak bych se chtěl ujistit, že ti nevadí, když budou všechno vědět. Nemusíme jim říct úplné detaily, jen jádro věci a co z toho vyplývá.
„Jo, to by mělo bejt v pořádku. Jak dlouho si myslíš, že to bude trvat, než se to vyřeší?“
„Ne moc dlouho, doufám. Několik dní, maximálně týden. To záleží na tom, jak často se to děje. Ještě než přijdou ostatní, tak potřebuju vědět další detaily.“
Draco si povzdechl, zadíval se na boty a Harry si najednou uvědomil, jak těžké to pro mladého zmijozela musí být. Nejenom snášet pravidelné bití, ale také říct o tom svému největšímu nepříteli, protože nikoho z jeho vlastní koleje by to nezajímalo. Harry pocítil vlnu soucitu a položil Dracovi ruku na rameno.
„Vím, že poslední věc, kterou chceš, je můj soucit, ale máš ho. A můj slib, že udělám všechno, abych to zastavil.“
Draco se cítil trochu naštvaný, ale uvědomil si, že Harry je upřímný. Stěží kývl a podíval se na něj.
„Co chceš vědět?“
„Jak často se to děje?“
„Každých několik dní.“
„Kolik jich je?“
„Pět nebo šest.“
„Kde se to děje?“
„Na chodbě ze sklepení.“
„Kdy se to děje?“
„Obvykle ráno, před snídaní. Docela brzy.“¨
Harry si všiml, že se k nim blíží zbytek skupiny a mávl na ně, ať ještě chvíli zůstanou opodál.
„Chodíš pořád ve stejný čas, že tě jsou schopni pronásledovat?“
Draco se zamračil. To je právě to, nechodím. Zkoušel jsem jít později, nebo dřív, nebo dokonce úplně vynechat snídani, ale vypadá to, že na mě pořád čekají na tom samém místě. Nemůžu se jim vyhnout, protože je to jediná cesta ze sklepení. Zkoušel jsem jít za velkou skupinou a doufal jsem, že mě nechají, ale očividně jim to nevadí. Jenom počkají, až kolem nich projdu a pak na mě použijí kouzlo úplného spoutání a umlčující kouzlo, takže si toho skupina nevšimne. Když odcházím před velkou skupinou, nechají mě projít a čekají na jindy. Zkouší to většinu dní, ale vždycky se jim to nepodaří. Jen nevím, jak to nadobro zastavit.“
Harry se nevesele usmál. Roky byl oběť šikany ze strany svého bratrance a jeho bandy a věděl, jak je těžké zůstat mimo, aby se staré rány zahojily předtím, než se objeví nové. Najednou pro něj měl „lov na Draca“ zcela nový význam. Stal se osobním.
„Neboj se. Nadobro to zastavím. Můžeš se vsadit.“
Pokynul ostatním, kteří k nim pomalu přišli. Viděl výraz nechuti na Ronově a Ginnyně obličeji a nemohl je za to, čím kvůli Malfoyovi v minulých letech prošli, vinit. Hermiona vypadala nejvíc ze všeho zaujatě. Nebyla ten typ člověka, který by byl proti někomu zaujatý. Neville vypadal vyděšeně a Seamus s Deanem vypadali nezaujatě. Úplně cítil vlny emocí vycházející ze svých přátel a jedna nad nimi převládala – zvědavost.
Dobře, situace je taková. Většinu rán je Malfoy napaden velkou skupinou studentů, kteří na sobě mají masky a pláště Smrtijedů. Za určitých okolností je schopný se o sebe postarat,“ Malfoy si odfrkl a Harry se široce usmál, „ale když ho překvapí šest lidí, zcela očividně s tím moc nenadělá. To, že jimi ještě nebyl zabit, je doklad toho, jak dobrý je, protože rozhodně nešetří ránami pěstmi. Jestli tomu rozumím dobře, tak hůlky používají jenom k tomu, aby tě spoutali, a pak se uchýlí k čistě fyzickému násilí. Je to tak?“
„Pottere, uvědomuješ si, že zníš jako mudlovský právník?“
Harry se zasmál.
„V přítomnosti těchto svědků, odpovězte prosím otázku rychle a čestně.“
Draco si opět odfrkl. „Ano, vaše Ctihodnosti. A ano, je to tak jak jste to popsal.“
Harry pokračoval. „Vypadá to, že když do toho někdo začne vrtat, tak je tu velká šance, že ti lidí zmizí. Skvělý, jestli to přestane, ale ne tak skvělý, když to začne znovu. Co chci, je chytit je při tom.“ Harry se nemohl moc zmiňovat o Pobertově plánku, protože o něm věděli jenom Ron a Hermiona. A nemyslel si, že by to mohlo před Brumbálem obstát, kdyby řekl, že „prostě ví“, že to dělají oni. „Malfoyi, budeme předstírat, že tě k smrti nenávidíme a ty nás. Dokážu si představit, že to pro nikoho ze zúčastněných není tak složitý. Pak chci, aby Seamus nebo možná Neville řekli, že chtějí, aby dostal to, co mu patří. Ujistěte se, že vás někdo uslyší. Zdůrazněte, že si myslíte, že Draco během války podporoval Voldemorta a na naši stranu přešel jenom proto, že jsme vyhrávali. Chci, aby si každý myslel, že jenom čekáte na vhodný den, abyste mu dali, co si zaslouží. Je velká šance, že když to řeknete, že lidé, kteří za to jsou odpovědní, vyjdou na světlo a řeknou vám, že jsou to oni. Když neřeknou nic, budu stát na tom místě a chytím je. Ať se stane cokoli, chci to vyřídit rychle. Musíme se ujistit, že si lidé nebudou myslet, že se z toho jen tak dostanou. Všechno jasný?“
Když viděl všude okolo kývnutí, Harry jim řekl, ať se jdou najíst a spustí plán, jakmile se vrátí do třídy.
Omluvně se usmál na Malfoye, protože zašel do větších detailů, než musel.
„No, jestli se ti lidé neprozradí, obávám se, že je budeme muset chytit, jak tě mlátí. To znamená, že je nezastavím, dokud ti jich pár nevrazí. Musí být zcela jasný, co dělali, až je vezmeme k Brumbálovi. Budu tam stát každý ráno, abych je chytil. Jakmile tě spoutají, vyplížím se a uvolním tě. Ještě několik sekund budeš předstírat, že jsi spoutaný, protože chci, abychom začali metat kouzla ve stejnou chvíli. Nechci je zranit, ale chci je zneschopnit. Musíme je vzít k Brumbálovi zcela při vědomí, tak aby je mohl rovnou vyloučit. Pokusím se, nenechat je, aby tě příliš zranili.“

Harry viděl výraz v Dracových očích.
„Podívej, nepokouším se zranit tvou hrdost, jen to chci vyřešit.“
Draco se na něj několik sekund pozorně díval a přitakal. S širokým úsměvem řekl, „Víš, když se do toho zabereš, tak zníš jako generál řídící své jednotky.
Harry se trochu usmál. „Hádám, že to je to, co jsme, a co jsem byl po šest let. Všechno tohle jsem se naučil při přípravách na válku a sotva něco jsem z toho použil. Jsem rád, že to můžu použít teď.“ Harry se najednou zasmál. „Jak vůbec víš o mudlovských právnících?“
„Ah, jsou tajemství, které si sebou vezmu do hrobu, Pottere.“
A smějící se, vyrazili opačnými směry.
24.11.2010 13:20:01
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one