aneb Trahit sua quemque voluptas.

Má bolest, tvé potěšení


„Uvaříš to pořádně," zdůraznil Mering. „Náš host má rád steak středně propečený, a když není udělaný správně…"

Severus jen kývl a dál se díval na podlahu. Nohy měl konečně pořádně čisté.

Mering už tři dny mluvil o speciálním hostovi, který je navštíví, pravděpodobně to bude ten kolega, kterého šel navštívit ten den s incidentem s Patrony. Vypadalo to, že Mering chce mít všechno prostě perfektní. Dokonce i Severuse. Poskytl mu mýdlo a podobné potřeby, aby se mohl umýt, a dokonce mu dal i zcela čisté oblečení. To samo o sobě Severuse dráždilo - byl tak šťastný, že je čistý, že na sobě má čisté oblečení, až ho to mučilo. Věděl, že coby člověk má právo na to být čistý, a že to, co nosí kolem pasu, může být sotva označeno za oblečení ale přesto byl v hloubi duše potěšený. Vzrušení, které to v něm vyvolalo, jen přihodilo další kámen do jeho žaludku. Těší se z vyhlídky, že bude vedle někoho klečet, jíst mu z rukou, nebo co hůř, z podlahy, když bude Mering příliš líný, než aby mu sousto přidržel? Ale Severus nemohl popřít, že se těší. Přišel o tolik jídel, že příslib jednoho byl úžasný.

Třeba ten host bude někdo z ministerstva, pomyslel si Severus a mozek mu šrotoval. Třeba je to Pastorek! To by byl důležitý host, kterého by chtěl Mering potěšit. Určitě je to někdo, kdo mi pomůže. Tím si byl Severus jistý od chvíle, kdy se o tom významném hostovi dozvěděl. Dávalo to smysl - Mering se doopravdy těšil, až onen host přijede a Mering se velmi silně chce zavděčit ministerstvu. Za pár hodin budu ve svých pokojích v Bradavicích a už nikdy nebudu muset uposlechnout žádný Meringův rozkaz.

Severus sevřel hůlku, kterou mu Mering vrátil. Svoji hůlku. Jediné, co ho v minulém týdnu dělalo šťastným, bylo pokračující svolení používat hůlku. Když se dobře choval, mohl ji používat častěji. Při vaření to byl dar z nebes, a když se Mering nedíval, Severus mohl na sebe a své okolí použít pár čistících kouzel. Nemuset znovu ručně drhnout podlahu v kuchyni by bylo úžasné.

Už tě láme, připomněl mu hlásek v hlavě. Jeho cílem je přinutit tě, abys byl ve své pozici šťastný. Vzpomeň si, co řekl tomu bystrozorovi. Že za měsíc budeš prosit, abys mohl sloužit lidem.

O nic neprosím. Argumentoval. Je to tak špatné, když přijmu, že pro útěk nemůžu nic udělat? Okna i dveře jsou bezpečně zamčené. Když se pokusím přeměnit v havrana, obojek změní velikost spolu se mnou a zatíží mě, takže nebudu moct létat. Nemůžu se bezhlučně přemístit, a i kdybychmohl, ministerstvo by o tom obdrželo zprávu. Nevzdávám se - jenom čekám na svůj čas.

Za poslední týden toho Severus hodně zjistil. Od té doby, co byli v Prasinkách, užíval jistou… taktiku. Říkání vět typu: „Mohl bych se Vám pro to přemístit - bylo by to pro Vás jednodušší" vedlo Meringa k představě, že je Severus mnohem „zlomenější", než ve skutečnosti je, a také to Severusovi umožňovalo zjistit svá „znevýhodnění", jako například, že musí mít k přemisťování povolení od svého majitele, a dokud ho nezíská, je pro něj přemisťování nelegální. Bylo to v podstatě jako by na sobě měl snímač a nebylo to nepodobné jako u kouzlení nezletilých. Severus měl pocit, že Mering nechtěl, aby mu všechny tyto informace uklouzly, ale byl vděčný za způsob, jakým jich dosáhl. Zmijozelský. Vůbec není zlomený. Otrok by se svým pánem nemanévroval tak jako Severus s Meringem.

I přes nezvratnost kouzla a fakt, že vždy bude muset být někým legálně vlastněn, stále doufal. Určitě si ho koupí někdo z Řádu a nechá ho žít jeho vlastní život. Nebudou od něj čekat, že bude někomu nebo něčemu sloužit. Možná budou čekat, že jim nahradí galeony, které za něj utratili, ale Severus jim je bude moci jednou splatit. Jako mistr lektvarů v Bradavicích sice nebyl nějak výrazně bohatý, ale ani chudý. Nebyl materiálně založený, takže měl ve svém trezoru u Gringottových dostatek peněž… ne, že by mu je ministerstvo nesebralo do posledního svrčku jako „reparace" za válku. Ale netrvalo by mu dlouho našetřit dost galeonů, aby je mohl někomu vrátit, možná pouhý rok nebo dva.

Kolik stojí otrok? Musí to být významný obnos, protože obvykle jenom bohatí vlastní otroka… ale určitě někdo bude mít tolik peněz. Arthur s Molly obdrželi cenu od ministerstva, která by Arthurovi dovolila, aby odešel z práce… Obvykle nebyl ochotný přijmout milodar, ale dostal Weasleyovi z mnoha šibeničních situací. Takže by to bylo jen oplacení laskavosti.

A samozřejmě Potter a ten jeho komplex hrdiny. Mohl by si dovolit… zašklebil se. Radši by zemřel, než aby ho znovu zachránil Harry Potter. To je jednoduše příliš ponižující. Ať je James kdekoli, pravděpodobně se tomu směje.

Ozval se zvonek. „Otevři, otroku!" zavolal Mering z poschodí.

Mávnutím hůlky provedl kouzlo, které správně udělá maso a zamířil ke dveřím. Mering střídavě oslovoval Severuse „Snape" a „otroku". Severusovi bylo perfektně jasné proč - Mering ho neviděl jako člověka, takže si nezaslouží jméno. Navíc mu to, že mu bude neustále připomínat jeho status, jenom pomůže při jeho lámání. Prvních několik dní kdy mu Mering říkal otroku ho Severus ignoroval, ale brzy zjistil, že to za to nestojí. Naučilo ho to bolestivé kouzlo, které zahrnovalo popáleninové vřídky.

Severus otevřel dveře ženě, padesátnici nebo starší. Její zářivě červené vlasy vypadaly nepřirozeně, obzvlášť u ženy jejího věku. Měla na sobě příliš make-upu. Její tělo bylo na stupnici ženských těl větší než průměr. Její oči vypadaly téměř levandulově - Severus si nebyl jistý, jestli je to kouzlem, světlem, nebo ženiným make-upem, ale ta barva určitě nebyla přirozená. Měla na sobě extravagantní hábit v barvě želvoviny, který se v zapadajícím slunci leskl… byl pošitý flitry. Dojem, který dělala, nebyl uklidňující - manipulativní, vypočítavá, chytrá. Přestože Severus tyto vlastnosti u Zmijozelů schvaloval, neměly vyzařovat jako aura. Lidé, z nichž vyzařovala manipulativní aura, nechystali nic dobrého. Konec diskuse.

Severus polkl knedlík, který se mu udělal v krku během zlomku sekundy, který mu trvalo zanalyzovat tu ženu a vytvořit si o ní mínění. Díky rokům stráveným jako špeh a Zmijozel byl další čas nadbytečný. „Pojďte dál, paní," řekl, ustoupil a sklonil hlavu, když procházela. Proč mě Mering, když dělal takové cavyky s tím, abych se před ní správně choval, v prvé řadě nenaučil, jak otevřít dveře? Severus by to udělal jako první. První dojem byl obvykle všechno a většina lidí si ho tvořila během prvních třiceti vteřin.

„Kde je Nigel?" štěkla na Severuse, který za ní zavíral dveře.

„Nahoře, paní. Za chvilku by měl být dole." Buď zdvořilý, buď zdvořilý… jak někoho zdvořile pozveš do svého domu? Severus měl zřídka kdy společnost, a když ji měl, zřídka se otravoval se zdvořilostmi. „Mohu vám nabídnout něco k pití? Večeře bude za chvilku."

Kriticky se na něj podívala. Severus se pokoušel neukázat nepohodlí, když cítil, jak ho její levandulové oči hodnotí. Potlačil nutkání vyštěknout na ni nebo použít nitrozpyt. Cokoli, kvůli čemu tu ta žena je, se pro něj jistojistě neukáže jako prospěšné. Možná je od Hendersona? Nebo hůř, co když je to někdo z ministerstva, kdo se pokusí udělat jeho život ještě horším? K tomu má ministerstvo tendence.

„Sklenici vody," řekla úsečně.

Severus kývl. „Za chviličku, paní." Zběsile vyrazil do kuchyně, vděčný, že se dostane z jejího kritického pohledu. Zatímco plnil sklenici vodou a ochladil ji rychlým kouzlem, zkontroloval večeři. Kouzlo, které měl na mase, stále pokračovalo, stejně tak kouzlo dělající z brambor kaši. Bude muset dohlédnout na grilování asparágu a cheesecake již byl hotový a s chladícím kouzlem uložený v kredenci… byl vděčný, že Mering měl pochopení pro nedostatek znalostí, které Severus ve vaření měl. Poskytl mu kuchařku a jídlo, které chtěl, aby připravil. Vaření mu šlo snadno, protože bylo velmi podobné lektvarům, přestože mnohem méně přesné.

Mering by měl být radši potěšený, pokoušel se nevnímat pocit strachu v žaludku, z toho, že Mering nebude. Pokažené jídlo by Severusovi nepřineslo nic dobrého - vypadalo to, že udělání dojmu na tu ženu je pro Meringa důležité a jestli Severus zklame, trest na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Beze slova jí donesl sklenici vody. Severus nemohl vystát zřejmá oznámení jako „tady máte" - je zcela zřejmé, že jí podává sklenici vody. Nepotřebuje to ohlašovat.

„Jsi tady!" zvolal Mering a scházel ze schodů mnohem rychleji, než kdykoli, když se Severus děsil jeho přítomnosti.

Když mluvíme o zřejmých prohlášeních… Když Mering líbal ženu na tvář a sedal si s ní na pohovku, Severus se tiše omluvil zpět do kuchyně. Naneštěstí byla kuchyně od obývacího pokoje oddělena jen zdí, takže slyšel každé slovo. V Bradavicích koloval drb, že Severus na sto kroků slyší každé mločí oko dopadající do kotlíku - byla to pravda.

„Tvůj nový otrok je dobře vycvičený," prohlásila žena.

Severus skřípal zuby a odkrajoval konce asparágů. Vůbec není dobře vytrénovaný. Jednoduše čeká na svůj čas.

„Ano," souhlasil Mering. „Ale pořád je velmi tvrdohlavý a je sarkastický. Ale do týdne z něj tu tvrdohlavost vytluču. Sarkasmus ho sám brzy přejde - s tím nic dělat nebudu. Propůjčuje mu to osobnost, kterou ostatní otroci u Hendersona mít nebudou. Oddělí ho to."

Jako bych byl lektvar, který vaří, Severus postavil na stůl dva talíře, jeden na každý konec. ‚Ach, teď tuhle přísadu prostě nepřidám'. Jako by to mohl ovlivnit - já nejsem tvrdohlavý. Pouze odmítám poslechnout ho na slovo.

„Ví, proč tu jsem?" zeptala se žena.

Mering se zasmál a jeho smích vždy zasel strach do Severusova srdce. Byl to sadistický, ďábelský smích. Smích, kterým se Mering smál vždy před bitím nebo jiným trestem nebo pokaždé, když Severus udělal špatně něco, za co bude později potrestán. Pobavený smích, ale děsivý. „Samozřejmě, že neví. Proč bych mu to říkal? Nikdy to svým otrokům neříkám. A on tě slyší, tak buď opatrná na to, co říkáš."

Severus se díval na linku a zuřivě otáčel grilující se asparágy. Samozřejmě že Mering musí vědět, že poslouchá! Proč se musí pořád chovat, jako by Severus byl tak předvídatelný? To byla další věc, kterou na Meringovi nenáviděl. Vytvářel si v duchu seznam - dosud měl tři sta čtyřicet tři věcí, které na Nigelu Meringovi nenáviděl. To, že se Severusem občas jednal jako by mu bylo pět let, bude tři sta čtyřicet čtyři.

Není tu, aby ti pomohla, to je jasné. Položil podnos se steaky na stůl, mísa s bramborovou kaší se vznášela vedle něj. Přivolal lžíci na nabírání a předtím, než místu položil vedle steaků, ji strčil do kaše. Nenalhávej si, že ti pomůže. Je tu kvůli něčemu, co má něco společného se mnou… pravděpodobně má rozhodnout, jestli jsem připraven k prodeji.

No, jestli je to tak, musí dokázat, že je připravený. Další den v Meringově společnosti a mohl by se zabít. Severus to nebral na lehkou váhu - za svých třicet osm let to několikrát vážně zvažoval, a častokrát jedinou věcí, která mu v tom zabránila, byla porážka. Kdyby se zabil, byla by to zpráva, že byl slabý, že nedokázal zvládnout život. A on to dokáže, i kdyby měl trpět naživu, aby to dokázal.

Vstoupil do obývacího pokoje, oči sklopené k zemi, přestože si strašně přál zlostně na Meringa a jeho společnost zírat. „Večeře je připravená," ohlásil.

Přál bych si, abych byl domácí skřítek. Oni přinejmenším pocítí příval pýchy, když dělají takové oznámení.


Mrzimorští, které jsem učil v roce 1985. Vyjmenuj všechny Mrzimory z roku 1985. Barbara Kissinger, Lucas Treadaway… Nebylo to jednoduché, ale odříkávat si informace jako tyto, bylo jediné rozptýlení, které Severuse občas dokázalo zachránit. Když zaměřil svou pozornost na něco, co zapomněl již před dlouhou dobou, nebo na to pravidelně nemyslel, byl schopný splnit jakýkoli úkol, který dostal. Někdy takovým úkolem mohlo být jezení.

Severus se přinutil spolknout kus tlustého, který mu podal Mering. Kdyby ho odmítl sníst, nedostal by nic jiného. A Severus věděl, že musí jíst. Nemůže si dovolit cokoli odmítnout. Už tak nejedl dost.

„Zeptala se mě, jestli se mi to líbí!" Vřískala žena u stolu s pusou plnou brambor. „Dokážeš si to představit, Nigele?"

Odečítám vám deset bodů za mluvení s plnou pusou, pomyslel si Severus.

„Doopravdy nedokážu," řekl Mering. „Snape, podej mi hůlku."

Moji hůlku. Nenáviděl, jak ji Mering odmítal nazývat „jeho hůlkou".

Severus se podíval na hůlku ve svých rukou a sváděl se sebou vnitřní boj, když mu ji podával. Věděl, že je to proto, že mu s ní Mering nevěří na delší dobu, že za to pravděpodobně nebude potrestaný, ale stále ho to znepokojovalo. Znepokojovalo ho předat něco, co by mohlo být jeho spásou, kdyby byl natolik blbý, že by se pokusil přemístit, nebo s ní jakkoli jinak zmizet.

Předal mu ji a najednou si nevěřil. Kdyby mu byla nechána příliš dlouho, snadno by se mu mohlo dostat do hlavy, aby se přemístil pryč. A to by vneslo na ministerstvo jen větší chaos, musel by strávit víc času s Meringem a byl by znovu potrestán.

30.03.2012 15:52:54
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one