aneb Trahit sua quemque voluptas.

Zdravím všechny čtenáře Unwell (že jich tu je, že?). Máme pro Vás s fridou další kapitolu, tentokrát již obetovanou. Příště se můžete těšit na populárnější DI. Kdy to bude, nikdo neví. :D
Tentokrát je kapitola rozdělena na dvě stránky.

Severus vyhrbil záda a pokoušel se z nich dostat ten ztuhlý pocit. Bolest, která mu projela zády, za ty protažené svaly nestála - Severus začínal vážně přemýšlet, kolik kůže mu na zádech zůstalo.

Spaní v okovech nebylo pohodlné, a přesto to byla Severusova oblíbená část dne. Sám ve tmě se nemusel starat o své pokoření, nebo o udržení výrazu bez emocí.

Byl sám. Úplně sám. Byla to jediná část dne, kdy mohl doopravdy myslet, aniž by musel bát, že něco nedělá správně, že je příliš pomalý, že nepřijde, když je volán…

Ztratil přehled o tom, kolik času strávil ve sklepě, od toho dne, kdy se Mering vrátil domů a použil jednoduché Priori Incantatem, aby zjistil, která kouzla Severus v jeho nepřítomnosti použil. Samozřejmě zuřil a dostal Severuse na pokraj smrti. Od té doby byl Severus ve sklepě. Mohly to být hodiny nebo dny. Nebyl žádný způsob, jak to zjistit.

Severus nebyl překvapený, ani ho to jednání nějak citově nezasáhlo. Když Patrony kouzlil, dobře věděl, že Meringovy výhružky nejsou plané. Ale byli jeho jedinou nadějí. Stále byli. Sám od Meringa nemohl uprchnout - to bylo jasné. I kdyby mu dokázal utéct, pálení v jeho čele by narostlo na nesnesitelnou mez a pravděpodobně by uvařilo jeho mozek. A přestože během potrestání znělo napadení Meringa a okamžitá smrt lákavě, nebylo to dostatečně lákavé, aby o tom vážně uvažoval. Přestože se pokoušel akceptovat situaci, ve které se nacházel, že není schopný si sám pomoci, stále měl svou hrdost. Nezáleželo na tom, jestli stráví zbytek života v Meringově společnosti, nebo s nějakým takovým majitelem - nebude slabý.

Když je řeč o novém majiteli… Severus se rozhodl, že jestli na to přijde, doopravdy by upřednostňoval někoho, kdo by si ho koupil kvůli jeho znalostem v lektvarech. Protože kdyby ho někdo chtěl, aby je pro něj dennodenně vařil - třeba pro lékárnu nebo něco takového - mohl by to udělat. Vůbec by to nezraňovalo jeho mozek - jenom by ho to stimulovalo - a znamenalo by to, že by nebyl ohrožen jiným způsobem. Dokud by se „dobře choval", nebyl by potrestán.

A k tomu „slastnému" aspektu… Severus dokázal stěží vystát jen přemýšlení o tom. Viděl lidi v noci na temných ulicích, nabízející své „služby" a v té době nad tím dokázal jenom zavrtět hlavou. On si vybral asexuální životní styl - jednou v životě se zamiloval a zlomilo mu to srdce - nechtěl riskovat žádné další poškození. Fakt, že se dva lidé mohou zapojit do takového jednání, aniž by spolu měli něco společného, aniž by znali svá jména… nebyl člověkem, který chrlil rady, obzvlášť ne k tomuto tématu, ale připadalo mu to jako idiotská věc. Měl za to, že svět se doopravdy řítí do propasti, nebo on je doopravdy tak viktoriánský, jak tvrdili. Nebo možná oboje.

Ale být koupen jenom k tomuto účelu? Jen při tom pomyšlení musel polknout žluč, která se mu nahrnula do krku. Byl velmi rád, že na to, že je mu pouhých třicet osm, je tak neatraktivní. Jeho složitý život způsobil, že vypadal starší, což bylo v tomto případě plus. Přestože sám sebe přesvědčil, že bude prodán (jestli vůbec) kvůli svému mozku, nebo na těžkou fyzickou práci, myšlenky na „potěšení" ho stále znepokojovaly.

Doopravdy bys měl spát, připomněl mu slabý hlásek. Tohle všechno nespaní ti moc nepomůže. Ale od té doby, co byl první den vzbuzen ke Cruciatům, nemohl spát. Nemohl se přinutit zavřít oči a doopravdy usnout. Potřeboval být vzhůru. Ostražitý. Připravený na vše, co má Mering v plánu. A protože byl ve sklepení přinejmenším dva dny, jak si myslel, Mering může kdykoli přijít… rád scházel dolů v nepravidelných intervalech, jen aby tím Severuse mučil.

Ať má Mering v plánu cokoli… Severus se sebou musel bojovat, aby mu neodmlouval, ale bylo to stále těžší a těžší. Necítil k tomu muži ani špetičku respektu. Všechny ty ‚ano, pane' v něm vyvolávaly nutkání zvracet.

Někdy měl pocit, že to vzdává. Věděl, že ne - počítal s Minervou a Pastorkem, ale i fakt, že na ně spoléhá, ho znechucoval. Věděl, že pro svůj útěk nemůže nic udělat, že může spoléhat jen na něčí zásah. Ale zatím na to moc nevypadali. Proč ne? Určitě mu pomohou - Pastorek je příliš čestný, než aby seděl ve své kanceláři ministra kouzel a nic neudělal. A Minerva, Minerva byla v jeho životě od doby, co se stala hlavou nebelvírské koleje. Věnovala Severusovi neobvyklé množství pozornosti, ale při pohledu zpět si Severus uvědomil, že ona si všimla něčeho, co si ostatní profesoři buď neuvědomili, nebo co se rozhodli ignorovat - že potřebuje pomoc. Vedení. Přítele, samozřejmě že jiného než Lily. A ona mu to poskytla, jak nejlépe mohla, aniž by měl Severus jedinkrát pocit, že ho lituje. A to bylo přesně to, co potřeboval. A i přestože rozšířil řady Temného pána, když zestárnul, měla na jeho život neuvěřitelný vliv. Vliv, který, jak předpokládal, zaujal místo toho matčina.

Potřeboval něco. Cokoli. Náznak naděje. Měl pocit, jako by žil v černém tunelu (byl ve sklepení, ale to ponechme stranou). Potřeboval vědět, co se děje v kouzelnickém světě, jak zbytek světa reaguje na takové strašné potrestání. Tedy pokud to někdo ví… ale bez pochyb věděl, že se to ví. Byli tam reportéři, dělali si poznámky a fotky, když byl přinucen klečet, a když ho podrobili zotročujícímu kouzlu. Zotročující kletba by bylo příhodnější. Kouzlo bylo prostě - kouzlo. To slovo samo osobě nebylo ani ďábelské ani nevinné, ale kletba? Ty byly vždy zlé povahy.

Zaslechl kroky ze schodů do sklepa. Ihned zvedl hlavu a vytáhl se, aby byl co nejvzpřímeněji, jak mu okovy dovolovaly, nevnímaje jejich kraje zařezávající se mu do kůže. Nebude vypadat, jako by byl slabý - nebude svěšený, a stejně tak se nebude sklánět víc, než je nezbytné. Mering ho může legálně a magicky zbavit svobodné vůle a oblečení, ale nikdy ho nemůže připravit o jeho hrdost.

„Jsi vzhůru, jak vidím," prohlásil Mering, namířil hůlku na okovy a tiše zamumlal kouzlo.

Okovy se otevřely a Severus spadl na zem. Nenáviděl to, že ho okovy drží jen tak vysoko nad zemí, aby nemohl dopadnout tak ladně, jak by chtěl.

Vztekle na Meringa zíral a při vstávání si třel zanícená zápěstí. Červená, oteklá a bolestivá. Přišel na dost lektvarů, které by jeho zápěstím a kotníkům okamžitě pomohly. Lektvarů, které by Mering pravděpodobně odmítl Severusovi věnovat, natož aby ho nechal uvařit je. A Severus se nezeptá. Bylo by to, jako by připouštěl, že ke všemu potřebuje Meringovo svolení, když upřímně…

… ho potřebuješ. Uvědomil si Severus, když ztuhle následoval Meringa po schodech. Když ho nebudeš poslouchat a respektovat ho, jak po tobě chce, bude tě zraňovat, dokud se nakonec nerozhodneš, že už jsi měl dost a nepokusíš se ho zabít. Dokud ministerstvo nezasáhne, jsi jeho otrok… jiná možnost není.

Uvědomil si, že měl k tomuhle uvědomění dojít večer 2. září, kdy tohle všechno začalo, ale byl příliš zaneprázdněný hledáním způsobů úniku. Teď, když si uvědomil, že žádné nejsou, stálo ho to všechno, co měl, aby nezačal zvracet na podlahu, kterou s takovými obtížemi vyčistil. Byl povinen poslechnout Meringa na slovo… nebyla jiná možnost.

„Myslel jsem, že bychom dnes mohli dělat něco jiného," řekl Mering nonšalantně opíraje se o teď již čistou kuchyňskou linku.

Severus se dál díval na své vlastní nohy. Stále byly bledé jako vždy, ale už nebyly tak jemné, jako byly před týdnem, když byl odveden ministerstvem. Vypadalo to, že všechno to chození naboso zesílilo kůži na jeho chodidlech a jisto jistě ta chodidla zašpinilo - jeho vlastní zápach byl hrozný. Na rozdíl od přesvědčení studentů měl Severus ve skutečnosti velmi dobré hygienické návyky a nenáviděl, že byl špinavý, jako právě teď.

Doopravdy to byl jen týden? Jako by to bylo mnohem déle.

„Jsem unavený z každodenního nošení jídla z domova," prohlásil Mering. „Vezmu tě do Prasinek, kde nakoupíme nějaké potraviny."

Prasinky? Severus překvapeně vzhlédl - a zděšeně. Prasinky by byly perfektním místem k útěku, s výjimkou… s výjimkou, že všichni budou vědět, že jsem otrok, z novin a podle toho tetování… A co je za den? Je… letmo pohlédl na kalendář za Meringem. Pátek. Dobře, aspoň tam nebudou studenti. Poslední věc, kterou ještě potřebuji protrpět, je to ponížení, aby viděli obávaného mistra lektvarů v bederní roušce… ale určitě tam budou lidé, které znám. Nikdo, kdo by ho znal dostatečně dobře a pokusil se ho zachránit. Ach Merline, ať se Minerva rozhodne jít dnes do Prasinek…

„Samozřejmě se budeš muset převléknut. Nejsi do Prasinek vhodně oblečen," pokračoval Mering.

Severus zakašlal. „Rozumím. A když to říká někdo, kdo si myslí, že vhodný oděv pro každou příležitost je špinavý kousek hadru na nádobí, co byste mi navrhl, abych si vzal do Prasinek?" Musel pečlivě volit svá slova - zjistil, že mu může projít urážení Meringa, když to udělá opatrně - Mering řekl, že nikdo nechce otroka bez osobnosti, což jak Severus předpokládal, pro něj byla výhoda. Dokud urážky nebyly přímé, nebo obzvlášť hrubé, byl v bezpečí.

„Ach, jestli máš tenhle pocit, můžeme přijít na něco jiného, co bys mohl normálně nosit." Severusovi se nelíbil záblesk, který se objevil v jeho očích a nevěřil mu.

„Radši nebudu pokoušet své štěstí, děkuji vám," řekl krátce.

Mering se jen zasmál. „Jdi do koupelny a umyj se. Tvé oblečení je na záchodě. Máš patnáct minut."

Severus neztrácel ani sekundu děkováním, jak mu jeho trestáním navozené reflexy radily.

Zapomeň reflexy, řekl si, když za sebou zavíral dveře. Nebudeš děkovat muži, který ti dovolil umýt se po týdenní špíně. Ve skutečnosti to byla více než týdenní špína, protože normálně se Severus týden nebrodí v palec vysoké vrstvě prachu.

„A, pro Merlina, udělej si něco s těmi vlasy!" zavolal Mering skrze zavřené dveře.

A co čekáš, že s nimi udělám? Nedal jsi mi žádné mýdlo, žádný lektvar, se kterým bych mohl pracovat… ale Severusovi to bylo jedno. Ten pocit teplé vody na jeho těle, když se sprchoval, pro něj byl dostatečný.

Zíral na pozoruhodně špinavou, krvavou vodu odtékající do odpadu. Jak jsi čekal, že skončíš? Poté, co Lily zemřela, co jsi čekal? Věděl, že zní strašně pateticky - není žádný zamilovaný páťák, pro Merlina! Rozhodl se, že se s Lily ožení ve zralém věku sedmi let. To odhodlání nezesláblo, když si Lily vzala Pottera. Ale když Lily zemřela? Severus se přinutil roky na to nemyslet. Jediná věc zaměstnávající jeho mysl, byla pomsta. Ale teď, když bylo po všem… má vůbec pro co žít? Nikdo ho už nepotřebuje. Nikomu už na něm nezáleží. Bylo by přitažené za vlasy předpokládat, že všichni na něj zapomněli, protože si byl jistý, že Bradavice se zoufale snaží najít mistra lektvarů, který by ho nahradil. Ale brzy na něj zapomenou, jestli bude v Meringových rukou zanechán příliš dlouho. Všichni na něj zapomenou.

Přestaň s tím, hned! vytrhl se z přemýšlení a pokoušel se co nejlépe opláchnout si vlasy. Sledoval, jak s vodou odtéká i mrtvý pavouk. Bez ohledu na to, jestli tě někdo potřebuje nebo ne, nebudeš se litovat. Teď nebo jindy. A ani nenecháš nikoho jiného, aby tě litoval. Dneska v Prasinkách budeš držet hlavu vysoko zvednutou a přinutíš kohokoli, kdo by na tebe chtěl zírat nebo tě litovat, přát si, aby to neudělal.

Vypnul vodu a ihned litoval, že tu nejsou ručníky. Věděl, že tu nejsou - kontroloval to, když dříve v týdnu něco vylil. Ale opět, Meringova slova nebyla pro Severuse promarněna. - „Jsem unavený z každodenního nošení jídla z domova," řekl. „Domov" tedy tam, „kde Mering žije." Když Mering večer zamkne Severuse ve sklepě, odchází. Má někde místo, kam může jít. Teplé místo, kde může složit hlavu, spoustu jídla, možná rodinu… ten muž si nic z toho nezaslouží. Ale Severus uznával, že to má smysl - když chce někdo vytrénovat otroka, samozřejmě musí použít magii, aby bylo to místo špinavé, a přinutit otroka, aby ho uklidil. A nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by nenechal svůj vlastní dům tak špinavý. Doplnění skříní ručníky s velkou pravděpodobností nepřišlo Meringovi na mysl. Severus si nemohl pomoci a přemýšlel, kolik dalších otroků před ním se setkalo se stejným problémem.

Až na to, že ty nejsi otrok, připomněl si a snažil se co nejlépe v umyvadle vyprat látku, kterou poslední týden nosil. Také se z ní může pokusit dostat nadměrnou špínu, když má možnost. Bez ohledu na to, co o tobě právě teď říkají zákony, jsi lidská bytost. Bytost vysoko nad kýmkoli, kdo toleruje takovéto chování od lidí jako Mering. Nikdy nebyl zcela proti myšlence otroctví, ale vždy byl proti tomu, aby se s kýmkoli zacházelo nedůstojně. Ale teď byl celým srdcem proti otroctví - bez ohledu na to, jak se k někomu chováte, pořád je to lidská bytost. To, že se ho někdo rozhodne nazvat jinak, na tom nic nemění! Mohl by změnit status Harryho Pottera z „kouzelník" na „moták" a stejně by to nezměnilo fakt, že Harry Potter je jednoduše jedním z nemocnějších kouzelníků na světě.

Potter. Proč se to vždycky musí vrátit k Potterovi? Nejen v celém světě, ale i v jeho hlavě? Severus měl chuť začít mlátit hlavou o zeď. Vyždímal látku a pověsil ji přes tyčku na závěs u sprchy. Na druhou stranu strávil posledních sedm let zajišťováním, že se Harrymu Potterovi, chlapci, který přežil, nic nestane. Škrtněte to. Strávil posledních osmnáct let garantováním jeho bezpečí. Protože Harry Potter bylo vše, co zbylo po Lily. A i přestože Severus to dítě nesnášel, že tak připomíná Jamese Pottera, slíbil si, kvůli Lily, chránit toho chlapce.

A tohle je to, co za to dostanu, kluku? Vztekle zíral na pečlivě složený hábit na toaletě. Život v otroctví? Proč sem nemůžeš dostat ten svůj zadek a proklít pro mě Meringa?

Přestaň, Severusi - už ses doopravdy zbláznil, když si přeješ, aby ti Potter přišel na pomoc.

Vklouzl do hábitu. Byl pro něj příliš velký a měl zvláštní barvu vydělané kůže, ale bude to muset vydržet. Bylo to mnohem lepší, než ten hadr, který nosil kolem pasu. Raději bude viděn v tomto hábitu než prakticky v ničem.

Prsty si prohrábl vlasy. Přestože se zbavil prachu a špíny, Severus se pořád cítil špinavý. Oškrábal ze sebe vše, co rukama dokázal, ale nezbavilo ho to zápachu, který k němu byl připoutaný. Ale co Mering chce, to Mering dostane. Kdyby doopravdy chtěl, aby byl Severus čistý, udělal by víc pro to, aby to zajistil.

Severus otevřel dveře, aby našel Meringa stojícího přímo za nimi, podupávajícího nohou. „Tak se na to podívejme," řekl Mering a ukázal na hábit.

Severus zaskřípal zuby a poslechl. Vyšel z koupelny a nechal Meringa, aby se podíval, jak mu hábit sedí.

„Je trochu velký, ale bude to stačit. Ty-víš-kdo svoji armádu moc nekrmil, co? Dobře, jdeme." Natáhl k Severusovi ruku.

Ten se zarazil. Co čeká, že udělám? „Můžu se přemístit sám, víte. To je jedna z mnoha dovedností, které Temný pán naučil svou armádu." Severus vyslovil každé slovo se zvláštní dikcí, doufaje, že se význam dostane až k Meringovi. Bylo to složité myslet, aniž by za sebe nechal mluvit oči. Bylo to něco, co roky považoval za dané, jedno slovo, jeden pohled, a všichni rozuměli. Ale když nemohl mluvit pohledy, když neměl autoritu, byl ve zranitelné pozici, měl štěstí, že získal vůbec nějakou Meringovu pozornost.

Mering se jen zasmál. „Sotva tě nechám přemístit se samotného. A nenechám tě znovu použít hůlku, obzvlášť ne bez mého dohledu." Přimhouřil oči. „Pamatuješ si to kouzlo, které jsem zmínil včera v noci? To, po kterém se budeš cítit, jako když padáš do skleněných střepů? Chyť se."

Severus si vzpomínal, že to kouzlo zmiňoval, a přestože o něm nikdy předtím neslyšel, neměl pochyby, že ho Mering zná a použil by ho. Aspoň tě bere s sebou. Mohl by tě tu nechat hnít ještě dýl. „ Jestli se odvážíte rozštěpit mě,…"

prásk! se přemístili, takže Severus neměl šanci větu dokončit.

<="" body="">

10.03.2012 15:03:26
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one