aneb Trahit sua quemque voluptas.

Předstírání učení se

Ahoj, hlásím se s další kapitolou Unwell. Na nějakou dobu teď bude asi poslední, protože na pár dní odjíždím do Německa, a protože CAE se kvapem blíží. Ale v přestávkách mezi učením se na to zkusím vždycky kouknout.
Jsou toho opět dvě "stránky".


„Musíte to podepsat tady. A tady." Severus slyšel šustění pergamenu. „Tady. Tady. Tady. A tady. Ach, a tady. Ne, tam. Tady. Tady."

Kolik papírů je třeba, aby člověk mohl legálně vlastnit jinou lidskou bytost? musel přemýšlet Severus. Nepohnul se ze své pozice na špinavé, tvrdé dřevěné podlaze. Kdyby sebou dokonce jenom cuknul, Mering a bystrozor by věděli, že je vzhůru. Jak dlouho jsem byl mimo?

„Ne, nebuďte ho," řekl Mering. „Musíme probrat pár věcí a chci to udělat, aniž bych ho musel koutkem oka sledovat."

Chvíli bylo ticho s výjimkou zvuku brku škrábajícího po pergamenu. Obyčejný zvuk, jeden ze Severusových oblíbených. Byl tak zvláštně uklidňující.

„Jaká je šance, že se mi ho podaří prodat příští měsíc u Hendersona?" zeptal se Mering nenuceně.

Prodat mě? Prodat mě kam? Severus chápal, že otroci jsou prodáváni, ale… prodat ho? Jeho? Byl příliš vyčerpaný, než aby jasně myslel, ale musí.

„Za měsíc?" bystrozor zněl šokovaně. „Měl jsem dojem, že to trvá přinejmenším několik měsíců, jenom ho zlomit. Uvědomte si, že je to nový otrok a navíc služebník Vy-víte-koho."

Mering se jenom zasmál. „Myslím, že za měsíc bude prosit, aby mohl někomu sloužit. Nepodceňujte mé schopnosti."

Severus Snape neprosí o nic, chtěl zavrčet Severus, ale neudělal to.

„No, jestli bude doopravdy do Hendersona zlomený… předpokládám, že dostanete povolení prodat ho," ustoupil bystrozor. „Ministerstvo má velice přísná pravidla na otroky z řad bývalých smrtijedů."

Zlomit… Severus to nenáviděl. Znělo to, jako by byl kůň, kterého trénují.

„Nezapomeňte, že tady se říká, že dostanu šedesát tři procent zisku, který se jeho prodejem získá," poukázal Mering. „U Hendersona vždycky dostanu zaplaceno mnohem víc než kdekoli jinde. A Henderson je jenom jednou za rok."

„Nikdy jsem na Hendersonově každoroční aukci otroků nebyl," přiznal bystrozor. „Obávám se, že nevydělávám dost, abych tam jednoho mohl koupit. Jakou kvalitu mají?"

„Tu nejvyšší. Všichni jsou silní, dobře vycvičení, poslušní, obvykle dobře vypadající…" Meringův hlas se vytratil. „Tenhle otrok tady…"

„Snape?" nabídl mu bystrozor jméno.

„Byl Snape někdy ženatý?"

Severus cítil, jak se mu vlasy na zátylku zježily. Byl zvyklý, že mu říkali Snape - za posledních třicet let nebo tak si tykal jenom s asi pěti lidmi, ale řeči o manželství pro něj byly stále bolestivé. V mládí měl v srdci jenom Lily Evansovou, jedinou osobu, kterou kdy doopravdy miloval. A co bylo důležitější, jedinou osobu, které na něm kdy doopravdy záleželo. Dokonce i poté co ji nazval mudlovskou šmejdkou při něm stála. Každý týden mu psala dopisy, každý týden, přesná jako hodinky, až do dne, kdy zemřela - dokonce i přesto, že jí nikdy neodepsal. Nemilovala ho tak, jak ji miloval on, ale záleželo jí na něm jako na bratrovi nebo nejlepším příteli, to bylo jasné.

Nějak to bolelo ještě víc.

„Neexistuje záznam, že by kdy byl," řekl bystrozor.

Samozřejmě, že by to věděl. Každý záznam, který o mě kdy existoval, byl pravděpodobně vytažen a prozkoumán. Samozřejmě s výjimkou těch, které dokazují moji nevinu.

„Vlastně nemá ani moc záznamů o rodině. Byl to jedináček. Jeho matka se zabila, když mu bylo třináct; otec nebyl posledních dvacet let spatřen."

Severus zaskřípal zuby. To všechno byla pravda - nikdy nezapomene na to, jak jednoho letního odpoledne vešel do domu a našel matku mrtvou na podlaze v kuchyni. Jeho otec zmizel jenom o několik dní později. Severus byl dán do sirotčince a od té doby otce neviděl. Doufal, že je mrtvý, za všechnu tu bolest a smutek, které matce způsobil. A Severusovi.

„Takže žádné děti?" pokračoval Mering v dotazech. „Zvedlo by to cenu, kdybychom mohli dokázat, že je plodný i jinak než výsledky testů a kouzel. Jsem si jistý, že by ho koupil alespoň chovatel, když už nikdo jiný."

Chovatel? Severusovi se udělalo na zvracení. Určitě nerozmnožují lidi jako třeba soby… určitě ne. Určitě se od něj neočekává, že… protože on by nemohl.

„No, určitě nebude prodán pro potěšení," komentoval to bystrozor se smíchem. Severus cítil, jak mu z obličeje odstrčil pramen mastných vlasů a měl nutkání odehnat ho. Ale pokračoval v zastírání mysli a předstírání spánku. Jako Zmijozel věděl, že musí něco málo protrpět, aby získal informace, po kterých touží.

„Co vás k tomu vede?" Podle škrábání brku Mering stále vyplňoval své jméno do formulářů.

Bystrozor se zasmál, jako kdyby byl šokovaný tím, že Mering může něco takového říct. „No… podívejte se na něj! Má abnormálně velký nos, nepřirozeně bledou pokožku - a ty vlasy jsou strašné! Jenom to…"

„Když jde o bytí pro potěšení, často je jedno, jak vypadají. Ještě bych tenhle aspekt nevyřazoval."

Severus bojoval s nutkáním zvracet. Pro ‚potěšení'? Nemyslí… tohle lidi ve skutečném světě nedělají! Prostě ne! Na to je Obrtlá! Jsem si jist, že to stojí jenom několik galleonů… proč proboha… ne. To se nestane. Byl zvyklý, že se mu za zády bavili o jeho vzhledu - jedna z věcí, která ho v Bradavicích celé ty roky bavila, byla, s kolika různými domněnkami studenti přijdou, proč jsou jeho vlasy tak mastné.

„Neprovedli jsme mu pořádnou fyzickou prohlídku," přiznal bystrozor. „Nemá u sebe žádné zbraně, ani hůlku. Jsme si jistí, že má znamení zla, ale nic jiného…"

„Postarám se o to," ujistil ho Mering. „Tohle je jeho hůlka?"

Ta je moje! chtěl zařvat Severus, i když si se zavřenýma očima nemohl být jist. Ale potřeboval hůlku. Potřeboval ji tak, jako jiní potřebují vodu nebo vzduch. Bez ní byl tak bezbranný. V nebezpečí. Potřeboval ji, aby se mohl bránit.

„Nebudu mu ji dávat, s výjimkou několika případů," prohlásil Mering. „Ne že bych svým otrokům s hůlkou nevěřil - každý otrok, kterého prodám má garanci - ale není to nezbytné. Výjimkou bude, když mi ukáže, že umí kouzlit, nebo když ho budu učit kouzla, která nezná. Jinak ji nebude potřebovat. Téměř všechno, co po něm budu chtít, bude dělat mudlovským způsobem. Je to mnohem složitější a je k tomu nutná poslušnost." Severus slyšel další šustění pergamenu. „Je to všechno?"

Následovala dlouhá pauza, kdy bystrozor probíral papíry. „Ano. Rád bych zůstal déle, abych viděl vaše úspěchy, ale mám rodinu a musím se vrátit."

„Chápu," řekl Mering.

„Ach!" prohlásil bystrozor. „Úplně jsem zapomněl. Dokumenty říkají, že není zvěromág, ale pravdou je, že je. Bere na sebe podobu velkého černého ptáka. Pokusil se mi uniknout, když jsme sem šli. Dávejte si na něj pozor."

„Budu, pořád," ujistil ho Mering. „Zaregistrujete ho jako zvěromága, ne? Jen do toho - zvedne to jeho cenu. Pěkný den, pane!"

14.11.2011 14:29:19
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one