aneb Trahit sua quemque voluptas.

V jednom záchvatu hyperaktivity se mi podařilo přeložit další kapitolu Unwell. Tentokrát padla volba na ni, protože je přibližně o polovinu kratší než kapitola DI a já chtěla zase aspoň jednou přidávat podle rozvrhu. Při čekání na seminář jsem se ve škole pustila do čtvrté kapitoly, takže příště asi taky Unwell. Doufám, že to někomu nevadí.
Kapitola je opět rozdělena do dvou "stránek", protože je to opět příliš dlouhé, z nichž jedna, ta první, je kratší, aby mi to vyšlo na to dělení podle autorkou vytvořených oddílů.


Severus nenáviděl přemisťování se s lidmi. Upřednostňoval svou vlastní magii, svou vlastní hůlku… nenáviděl, když musel spoléhat na ostatní. Když se přemisťujete s jinými, riskujete, že se ztratíte, rozštípnete nebo hůř. Sám se bez nejmenší nehody přemisťoval dvacet let.

Stáli před domem. Dům byl velký, se třemi patry. Vypadal staře a nepříliš dobře udržovaně, dvorek byl zaplevelený, dům potřeboval přetřít a šindele a okenice opravit.

Bystrozor mávl hůlkou a sňal ze Severuse tišící kouzlo. „Poslouchej, otroku," ušklíbl se. „Jestli víš, co je pro tebe dobrý, tak se tu budeš chovat slušně. Budeš říkat ‚ano, pane', když budeš pobídnut, jinak nic. Uděláš cokoli, co ti kdokoli řekne. Rozumíš?"

Severus zaťal pěsti. „Budu si dělat, co budu chtít, bez ohledu na nějaké příkazy," prohlásil.

Bystrozor ho udeřil - silně - do tváře. „Neopovažuj se se mnou takhle mluvit!" zařval. „Mám na tebe znovu uložit tišící kouzlo?"

„Můžete," odpověděl Severus vágně a vysloužil si další políček. Ale bylo mu to jedno. Nechystá se klesnout na úroveň otroka. Pravda, i kdyby měl hůlku, nemohl by bystrozora proklít - ať se počítal jako jeho pán nebo ne. To nevěděl. Ale nebyl Nebelvír. Nepřipravil by se o svou naději.

K jeho překvapení se začal bystrozor smát. „Ach, tenhle svůj postoj ztratíš hodně brzy." Vyrazil k předním dveřím a táhl Severuse za sebou. Pevně ho svíral za zápěstí a hůlku měl namířenou jeho směrem.

‚Postoj'? Severus nebyl takto uražen od toho nejmenovaného incidentu se Siriusem Blackem v roce 1978. Jak se opovažuje nazývat odmítnutí se podrobit každému jeho rozkazu postojem? Severusovy řízné poznámky a sarkastické chování nebyly nějakým postojem, který zaujímal - byly způsobem jeho života, mechanismem přežití, který se naučil, když vyrůstal v domově, v jakém vyrůstal, s otcem, který týral jeho matku a příliš často řval.

Jak si teď Severus přál, aby některé jeho schopnosti nezemřely spolu s Temným pánem. Byl schopný celkem slušné bezhůlkové magie, schopnosti, kterou mu daroval Temný pán. Ale jakmile Temný pán zemřel, nepřirozená část této schopnosti zmizela, stejně jako schopnost létat bez koštěte. Teď byl bezhůlkovou magií schopen provádět pouze základní kouzla, jako zamykací a odemykací nebo rozsvěcovací a zhasínací.

Létání! Uvědomil si Severus, když se přiblížili k přednímu schodišti. Merline, proč mě to nenapadlo dřív! Měl velmi málo času na přemýšlení - musel jednat. Teď.

Bez námahy změnil formu. Jako teenager zjistil, že James Potter a jeho banda jsou neregistrovaní animágové. Aby nebyl svými nepřáteli překonán, začal se také učit a následně se stal neregistrovaným animágem. Bylo to nelegální, ale odkdy se patnáctiletí kluci zajímají, jestli porušují zákony? Pak se připojil k Temnému pánovi a v následujících letech… byla registrace jednou z posledních věcí na jeho seznamu.

Jeho zvířecí formou byl havran. Havran, temný, ale elegantní. To na něj velice dobře sedělo. Většina zvířecích forem na kouzelníky dobře pasuje a nejsou tak náhodné, jak si mnoho lidí myslí. Ale co je nejlepší na tom býti havranem?

„Co to sakra?" zařval bystrozor a zoufale se pokusil Severuse chytit. To, že Severus změní formu, byla poslední věc, kterou bystrozor čekal. Neregistrovaný, nikdo, koho si Severus nevybral k tomu, aby mu řekl, že je animág, to nevěděl. To znamenalo, že jedinou žijící osobou, která to věděla, byl…nikdo. Protože Severus nikdy nevěřil mnoha lidem a ti, kterým věřil, už byli mrtví.

Severus zamával křídly a vznesl se nad bystrozorovu hlavu. Nikdy nebyl skvělý na koštěti, kdykoli to bylo možné, dával přednost zůstání na zemi, ale když byl ve své zvířecí formě, byl to úplně jiný příběh. Jako havran mohl létat, vznášet se na nebi, aniž by jako o život musel svírat koště. Nikdy se nebál, že spadne, a kdyby nebylo mudlovských telefonních drátů, letadel a větších ptáků, kteří by se ho mohli odvážit napadnout, byl by ve vzduchu v absolutním bezpečí.

Přistál téměř na vrcholku vysokého dubu a pokusil se schovat mezi větvemi. Díkymerlinovi byl stále začátek podzimu, takže stromy byly ještě pokryty listy. Co by mohlo být za den? 2. září, 3. září? Jistě, od bradavické slavnosti neuplynulo mnoho dní. Neměl hlad, a protože od oběda 1. září nejedl, nemůže to být dlouho.

Accio pták!" zvolal bystrozor a namířil hůlku do vzduchu.

Až na to, že jsem technicky člověk, a ty nemůžeš přivolat člověka, pomyslel si Severus povýšeně, čechraje si křídla a připravuje se znovu vzlétnout. Může se schovat za komínem sousedního domu a rozhodnout se, kam dál. Než se dostane dostatečně daleko od bystrozora, měl by letět spíš kratší úseky. Vylétnout do volného prostoru není dobrý nápad, protože ho bystrozor může omráčit nebo něco takového. Přestože…

Severus nedostal možnost dokončit myšlenku. Pořád v havraní formě se řítil vzduchem směrem k bystrozorovi. Ne jako by letěl používaje křídla, ale jako objekt přivolaný kouzlem Accio.

Přistál mu u nohou a než se dokázal zmátožit a znovu odlétnout, byl přitištěn k zemi bystrozorovou botou. Bolestně vyjekl. Zvuk, který z něj vyšel, bylo hrozivé squeek! Váha bystrozorovy boty, která byla jistě lehkou pracovní botou, byla drtivá. Jeho kosti coby havrana byly drobné a lehko zlomitelné. Tak drtivá bolest byla strašná….

Přeměnil se zpět do své lidské podoby, lapaje po dechu. Bystrozor z něj sundal botu a namířil na něj hůlku. „Crucio."

Bolest, která mu projela tělem, byla jiná, než jakákoli bolest, kterou kdy cítil. Cruciatus v latině znamená „Mučím" a má to důvod, protože je to přesně to, co kletba dělá svým obětem. Severus viděl mnoho lidí, kteří jí trpěli, prosit o smrt dřív, než z nich byla kletba sňata - bylo známo, že samotná bolest stačí k tomu, aby člověka zabila. Frank a Alice Longbottomovi byli známí tím, že je přivedla k šílenství. Severus jí během svých smrtijedských let padl za oběť mnohokrát, a byl si jistý, že není tak slabý, aby něco z toho udělal. Nikdy se nezblázní a nikdy nebude prosit o smrt. To bylo pro slabé, a jenom pro ně.

„Máš dost?" zařval bystrozor na Severuse, který nemohl jinak než se bolestí svíjet na zemi. Ale nenechal ze sebe uniknout jediný zvuk - to by bystrozora jen informovalo o tom, že trpí a Severus mu tohle potěšení neposkytne. „Máš dost?"

Jedním z efektů, který tato Nepromíjitelná má na své oběti je to, že jsou často neschopni mluvit kvůli bolesti, která jim projíždí tělem. I kdyby Severus chtěl odpovědět, nemohl by, takže to bystrozor jistě myslí jako rétorickou otázku.

Bystrozor přerušil kletbu a zanechal Severuse lapaje po dechu ještě hůř než chvíli předtím. Bystrozor se sklonil a vytáhl ho na nohy za jeho hábit s vysokým límečkem tak, že ho přitom málem uškrtil. „Máš dost?" zařval na Severuse, přestože ten byl jenom několik palců od něj.

Severus se zhluboka roztřeseně nadechl. „Pro teď," dokázal říct dřív, než bystrozor zaklepal na přední dveře domu.

03.11.2011 07:28:14
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one