aneb Trahit sua quemque voluptas.

Zdravím, přináším vám pravděpodobně poslední předodjezdovou kapitolu, ale možná se mi podaří zmáknout ještě jednu - to záleží na tom, jestli jsem včera dala tu, zkoušku nebo ne.
Jako už obvykle je kapitola prozatím betovaná pouze mnou, později ji opraví frida.

Probudil ho tvrdý kopanec do žeber, které byly v perfektním místě pro kopání. Viset na zdi ve výšce boků vedlo k tomu, že…

Zamrkal a zatřásl hlavou, aby si ji pročistil. Kde je? Co dělá? Neskutečně ho bolela hlava, že mohl stěží myslet. Měl ji strašně těžkou. Všechno vypadalo rozmazaně. Bylo těžké zpracovávat myšlenky - cítil se, jako by buď spal příliš dlouho, nebo několik dní nespal. Matně vnímal, že někdo mluví. Otočil za zvukem hlasu hlavu a pokusil se rozeznat rozmazané tvary kolem sebe.

„… dobře chovat. Nebude tu hluk, žádné řvaní, žádné stěžování. Poslechnete jakýkoli příkaz, který vám dáme. Nebudete odmlouvat. Nemyslete si, že vás neudeříme holí před vašimi potenciálními majiteli, protože to klidně uděláme. O tom vás mohu ujistit." Muž vyslal významný pohled ke čtrnáctiletému klukovi připoutanému naproti Severusovi, který předchozího dne dal zřetelně najevo, že se mu nelíbí představa, že bude prodán. Pán ho zřejmě vychovával jako syna, ale zemřel stářím (bylo mu 247, jak chlapec hrdě prohlašoval). To, že byl vhozen do tohoto světa, pro něj byl obrovský kulturní šok.

Severus s ním dokázal soucítit - před měsícem se cítil stejně. Nemohl si pomoci, ale byl na chlapcova majitele trochu rozzlobený - proč neměl závěť a neurčil v ní, ke komu chce, aby chlapec šel? To majitelé mohou udělat - otroci jsou jejich majetkem a mohou je darovat komukoli se jim zlíbí. Ve 247 letech by člověk měl mít sepsanou závěť… bylo to od něj prostě nezodpovědné.

„Žádné vzteklé zírání, žádné odfrkování, prostě nic," hřímal mužův hlas a způsoboval Severusovi ještě větší bolest hlavy.

Schoulil se a pevně zavřel oči. Měl pocit, jako by mu měla explodovat hlava… proč tak bolí? Napůl si přál, aby přišel pán a dotkl se jí - to obvykle pomohlo, ale na druhou stranu nenáviděl, když se pán jeho hlavy dotýkal, protože to používal proti němu. Severus si nemohl pomoci, ale když se pán dotkl jeho hlavy, jenom sténal a vzdychal spokojeností, otíral se hlavou o pánovu ruku nebo předváděl nějaké podobné chování, přestože nechtěl. Prostě to byl tak skvělý pocit… něco, co Severus nikdy nezažil.

Ale když ho hlava bolela normálně, bylo to kvůli tomu, že strávil hodně času odporováním pánovi. Pálení trvalo tak dlouho, jak to zotročovací kletba považovala za přiměřené, a většinou se Severus k pánovi raději nepřibližoval s žádostí, jestli by se ho nedotknul na hlavě, což by mu okamžitě ulevilo od bolesti. Udělal to jenom jednou, ale tak se mu to příčilo, že v budoucnu se radši spokojí s pálením. Jediným správným způsobem, jak být okamžitě vyléčený, bylo přiblížit se k pánovi a poprosit ho o prominutí… to bylo špatné, zavrženíhodné… ale protože Severusova hlava byla tak těžká a zamlžená, nemohl si vzpomenout, proč tomu tak bylo.

Olízl si suché rty. Chutnaly zvláštně…jako…znovu je olízl, aby se ujistil, že se zbavil prasklinek. Zázvor. Jedl poslední dobou zázvor? Nemohl si vzpomenout… dali mu kousek těch suchých kousků chleba, které měly zasytit jedním soustem (a taky to dělaly). Severus je moc dobře znal - vyrostl na nich. Ale tyto byly hutné, suché a bez chuti.

Ne… Weasley. V noci se mu zdál sen o Arturu Weasleym. Říkal něco o záchraně, chtěl vědět, za kolik se Severus prodá… ale byl to jenom sen. Artur Weasley by nikdy nepřišel, aby se Severuse pokusil zachránit. Pravděpodobně je na něj naštvaný kvůli tomu, že připravil jeho syna o ucho, kvůli… kvůli… neumřelo další z Weasleyovic dětí? To byla pravděpodobně také Severusova chyba. Ale nemohl si vzpomenout, jestli ano, nebo ne… jeho hlava byla příliš těžká… doopravdy se snažil…

„Hej, ty. Ty jsi smrtijed?" promluvila na něj žena připoutaná vedle něj.

Unaveně na ni otočil hlavu. Byla oblečená v jednoduchých kalikových šatech. Byly staré, ale… hezké. „Ano?" zeptal se. V krku měl sucho.

„Radši by ses měl probrat - brzy začne aukce a čím probuzenější jsi, tím větší máš šanci na prodej," řekla. „Měl bys chtít vypadat ostražitě, inteligentně. Jestli tam půjdeš a budeš vypadat jako teď, budou si myslet, že jsi mentálně zaostalý nebo tak něco."

Mentálně zaostalý? Tak se cítil, ale nebyl, to věděl. „No, nejsi ty odborník?" řekl a vzepnul se v okovech, prohýbaje záda, v pokusu probudit se. Protažení svalů nestálo za tu bolest jak se mu okovy zařízly do kůže.

Zamračila. „Ne. Poradil mi to zahradník u pána. Už byl dvakrát prodán, tak to ví."

„Ach," bylo všechno, co řekl. Svědil ho nos. Přál si, aby byl způsob, jak si ho podrbat.

„Bojíš se?" zeptala se a její modré oči prozrazovaly, že ona ano. „Já jsem nikdy předtím nebyla prodána. Moje matka patřila muži, který ji půjčil pánovi, dokud neotěhotněla. Pár dní po mém narození mě dali pánovi… byla to nějaká předem dojednaná dohoda. Nevím, proč pán prostě nešel k nějakému soukromému chovateli. Ti obvykle nechávají své ženy otěhotnět. No, ne ‚obvykle', ale ‚občas'…" Zrudla. „Omlouvám se. Blábolím."

„Vskutku." Severus si povzdechl a znovu si olízl rty. Chuť zázvoru již byla pryč, ale byl si jistý, že předtím tam byla. Byla? Nebo si ji jen představoval? „Ne, nebojím se toho, že budu prodaný. Proč bych měl?"

„Proč?" Oči se jí rozšířily, jako by Severusova otázka byla směšná. „Nevíš, komu tě prodají! Mohou to být monstra! Mohou to být zvrácení sadisti, kteří si užívají dívání se na lidi trpící bolestí! Mohou tě chtít jen proto, že mají ženou, kterou chtějí oplodnit! Mohou chtít, abys dělal nějaké strašné úkoly, jako třeba někoho zavraždit… aby tě chytili, a ne je a…"

„To je směšné." Zavřel oči a pokoušel se ignorovat bušení v hlavě. Teď, když měl konverzaci, na kterou se mohl soustředit, jeho myšlenky se stávaly ostřejšími. „Majitelé jsou ze zákona zodpovědní za chování svých otroků. Kdybys někoho zavraždila, před soud by šel tvůj majitel, ne ty. Pravděpodobně by tě utratili, kdyby si mysleli, že jsi někoho zabila z vlastní vůle, nebo uvrhli tvého majitele do Azkabanu a nechali tě komukoli, komu tě on nebo ona odkázali v poslední vůli. Nebo ministerstvu." Byl rád, když mohl říkat jasná fakta. Cítil se díky tomu, jak už se dlouho necítil… hrdě. Nadřazeně. Věděl něco, co ona ne.

„Nechápeš, co chci říct," povzdechla si.

„Chápu," prohlásil. Stejně to bylo jedno. „Máš strach, komu tě prodají. Ptám se, proč se toho tak bojíš. Stejně tvoje obavy nic nezmění. Jestli něco, začneš se bát, a to se ukáže při tvém prodeji. Tvé chování může některé potenciální kupce odradit od koupě a koupí si tě sadista, který rád mučí nevinné vyděšené holčičky vypadající na dvacet. Sadista, který by si tě nekoupil, kdybys vyšla ven sebevědomě." Hříčka času. Nenáviděl všechny ty přednášky, které v minulosti dostal od Minervy, když zjistila, že má ve vlastnictví obraceč času. Nikdy ho ve skutečnosti nepoužil - dal ho Brumbálovi, protože se bál, že by ho použil, aby se pokusil napravit své chyby s Lily. Pokoušení se o změnu budoucnosti… To by mohlo skončit katastrofou.

„To není fér," zamračila se. „Děláš, jako by to, jak se budu chovat, až vyjdu ven, mohlo tak nebo tak změnit můj život."

„Mohlo by," řekl neurčitě a zavřel oči. „Pravděpodobně se to nikdy nedozvíš."

„Jsi filosof nebo tak něco?"

Zasmál se. „Rád bych si to myslel, ale mám pocit, že mnozí by…" Bolest hlavy se desetkrát zvětšila. Otevřel oči a zamrkal. Nad ním stála velká postava a svírala hůl.

„Skončili jste s vykecáváním se?" zařval muž a udeřil Severuse holí do ramene. Jen o trochu prudčeji a něco by se zlomilo.

„Ano, pane," zalapal Severus po dechu a zatnul zuby, aby nezasténal bolestí, nebo aby muži neřekl, že jeho řvaní je hlasitější než Severusovy tiché odpovědi na dívčina prohlášení.

Když muž odešel, vzdorovitě zíral na lidi v místnosti. Ostatní otroci se na něj buď ušklíbali, nebo předstírali, že se na toho idiota, který si právě vykoledoval trest, nedívají, nebo se na něj dívali s výrazem nechuti, kvůli tomu, že byl smrtijed.

Jeden by mohl sklopit oči a jejich výrazy ignorovat - Severus to občas shledával užitečným, to musel uznat. Když po něm pán vrhal zlé pohledy, vždy bylo lepší být poddajný a snést to. A neodpovídat nebo nebýt vyzývavý. Ale tito otroci… ti mu byli rovni. Konečně byl v přítomnosti sobě rovných. Mohl se k nim chovat, jak chtěl. Při té myšlence se Severus v duchu pousmál. Zřídkakdy se smál v přítomnosti jiných lidí. To vyjadřovalo pocit zranitelnosti.

Kdysi se usmíval. Pamatoval si, že to dělával. Když byl dítě, když navštěvoval Bradavice… vzpomínal si, že se usmíval na chodbách. Dokonce se smál. Obvykle kvůli tomu, že Lily řekla něco zábavného… chyběla mu. Věděl, že to zní pateticky - je dospělý muž, ale ona byla jeho přítelkyní. Jeho jedinou kamarádkou. A on ji zabil. Nic to nikdy nezmění.

Sledoval, jak do místnosti vrazili dva muži a mávnutím hůlek uvolnili okovy kolem jednoho z otroků. Zvedli ho na nohy a prakticky ho odtáhli pryč.

Severus slyšel hlasy mnoha lidí, lidí pobíhajících po skladišti, ale nedokázal rozlišit, co říkají.

„Je čas," slyšel někoho zamumlat.

Přišel čas aukce. Za chvíli bude Severusova budoucnost, zbytek jeho života, zpečetěna. I když se snažil dívku obalamutit příběhem o změně osudu, trochu se bál. Protože i s faktorem změny osudu měl nad situací velmi malou kontrolu. A nemohl s tím nic udělat.


Byl to lektvar. Věděl, že ho ti velcí statní muži sloužící jako ostraha přinutili předchozí noci vypít nějaký lektvar. Všechny přinutili. Severus ho vypil prostě proto, že neměl jinou možnost. Věděl, co to bylo - byl to jednoduchý lektvar, který způsobil, že všichni byli mátožní a usnuli. Propašoval ho do jídla Jamese Pottera více než jednou. Kdyby osoba vzorovala spánku, prakticky by se zbláznila. Byl to lektvar, který lékouzelníci používají při operacích. Když pacient usne, operace může začít.

Bylo pravděpodobné, že v něm ten lektvar vyvolal sen o Arturu Weasleym. Nebyl v žádném případě podobný lektvaru pro bezesný spánek - nezpůsoboval nepřítomnost snů. Pravděpodobně se mu zdála nějaká živá, šílená představa, že ho přišel zachránit ze všech lidí právě Weasley. Kdyby to byli Weasleyovi, jednali by ve jménu svého nebelvírského impulzivního chování a jednoduše ho na místě osvobodili. Nebreptali by nesmysly o tom, že ho koupí. To, že ho někdo koupí, byla jeho představa - rozumná představa. Nebelvíři měli hodně vlastností, ale „rozumnost" mezi nimi nebyla.

Nemohl si vzpomenout, co v tom snu řekl. Všechno to bylo tak nejasné, že by si dokonce ani nebyl jistý, že se mu to zdálo, kdyby neměl tu představu v hlavě… možná si jen myslel, že se mu něco zdálo? Ano, tak to muselo být. Kdyby se mu to zdálo, líp by si to pamatoval. Měl nadání na pamatování si snů.

Pozoroval, jak byli otroci jeden za druhým taženi z místnosti. Otroci v místnosti toho měli málo společného - byli to muži i ženy, staří i mladí, byli ze všech koutů Evropy. Ale s výjimkou, že to byli otroci, měli jednu věc společnou - když je táhli z místnosti, v obličeji jim hrál výraz zděšení. U některých to byl jen krátký záblesk v očích, než znovunabyli svého klidného výrazu, někteří měli záchvat paniky. Většina z nich vypadala ke svému osudu rezignovaně, a s výjimkou výrazu strachu, který měli v obličeji, když je táhli z místnosti, vypadali relativně klidně… tak nějak. Jestli to dává smysl. Severus si začínal zvykat na to, že jeho myšlenky nedávají smysl. Když neměl komu je svěřit, magii, která by mu je pomohla roztřídit… dokonce ani kousek pergamenu, na který by si je mohl napsat, přestávaly dávat smysl.

Statní muži přišli k němu a mávli hůlkami. Okovy držící Severusovy ruce se uvolnily a nechaly jeho paže padnout dolů. Dokud se to nestalo, neuvědomoval si, jak ztuhlé jeho ruce jsou, jak moc ho bolí ramena. Kdyby neměl tak vysokou toleranci k bolesti, zasténal by, nebo dokonce vykřikl, ostrou bolestí vystřelující do jeho ramen.

Pokusil se sám zvednout se vší důstojností, kterou měl, ale ti muži byli příliš rychlí. Popadli ho za nadloktí, jejich velké, masité ruce téměř obtočené kolem jeho přirozené hubených paží, a vytáhli ho nahoru. Dlouhými kroky zamířili ke dveřím.

Severus se pokoušel dělat velké kroky, aby s nimi udržel krok, ale bylo to beznadějné. Přerostlí strážci byli pravděpodobně rádi nadřazení a nad otroky a užívali si to, že jsou větší, těžší… nebo alespoň to, že toho mohou využít.

Když ho muži táhli z místnosti, Severus udržoval zcela klidný výraz. Myslel si, že se mu to docela podařilo. Měl v tom jenom dvacet let praxe. Přinejmenším dvacet let.

Dýchej. Zůstaň klidný. Jednodušeji se to řekl, než udělalo. Během několika minut se rozhodne o jeho osudu… alespoň si to myslel. Měl málo informací o tom, co se stane - upřímně, neměl tušení, jak dlouho trvá prodat člověka. Zakládal své informace na množství času, které zabralo mužům odvést jednoho otroka z místnosti a vrátit se pro dalšího. Od tří do pěti minut, deset maximálně. Netrvalo to dlouho.

Dostal šílený nápad zeptat se strážců, co má čekat, ale zavrhl ho. Pravděpodobně by se mu jen vysmáli, nebo ho dokonce udeřili. Doopravdy to nestálo za vykloubenou čelist. To se stalo někomu předchozí noci, ale strážce to otrokovi uzdravil, když prošel tím, co považoval za dostatečnou bolest. Koneckonců, abys mohl být prodán, musíš být zlomený, ale ne fyzicky. Když budeš fyzicky, neprodáš se. Nebudeš za to stát.

Nějaká stará žena šeptala příběh o svém bratrovi, který v první válce proti Temnému pánovi přišel o paži - na pánův příkaz byl na temné straně. Po válce ho pán považoval za neužitečného a jednoduše ho zabil. To mu připadalo trochu extrémní - ztráta ruky byla dostačující k zabití? Pravděpodobně přeháněla, ale dostala se k jádru věci. Severus musel zůstat zdravý, aby přežil. Nebylo to tak jednoduché, za jaké to pán vydával. Musel poslechnout a zůstat zdravý. To mohl být těžký úkol.

„Dobře, poslouchej, otroku, protože to řeknu jen jednou," zasyčel někdo, když vystoupali po krátkém dřevěném schodišti a zastavili se před dveřmi ze skladiště. Byl to pán, který tam na něj čekal.

Severus kývl. Jakákoli informace nebo rada budou velmi cenné, i když nebudou velmi dobré. Dokud to nebude rozkaz, může se rozhodnout, co je dobrá rada, a co špatná a rozhodnout se poslechnout jenom tu dobrou.

„Vyjdeš odsud a budeš držet hlavu sklopenou," poučil ho pán. „Nebudeš vzdorovat, stěžovat si, nebo cokoli říkat, pokud ti neřeknou. Na tom, že se prodáš za vysokou cenu, stojí hodně věcí a já tě nenechám zničit třicet dva let dobrého obchodu. Jestli se neprodáš přinejmenším za 10 000 galleonů, koupím tě sám a budu tě trénovat, dokud se neprodáš za víc." Chytil Severuse za vlasy a trhl mu hlavou, vynucuje si tak oční kontakt. „A mám pocit, že jsi příliš chytrý na to, abys musel jít zpět, nebo ne?"

Severus se otřásl, když ho pán pohladil po čelisti. Nenáviděl, když to pán dělal, když dělal předstíraná gesta péče. Nenáviděl pohled do pánových očí - během posledních čtyř týdnů byl nesčetněkrát potrestán za navázání očního kontaktu, a teď se od něj čekalo…

„Chápu, pane," zamumlal.

„Cože?" Pán mu trhl vlasy ještě prudčeji, zintenzivňuje tak bolest hlavy. Severus ten lektvar vášnivě nenáviděl - když ho vařil on, obvykle nahrazoval Jollerovy červy kašmiříkovými kořínky, které ho zbavovaly vedlejšího efektu bolesti hlavy. Nenáviděl ty běžné varianty. Kdyby bolest hlavy mohla zabíjet…

„Rozumím, pane," vytlačil ze sebe Severus. Ta bolest hlavy byla hrozná, tlak na jeho krk špatný, a ani nemluvě o tom, jak těžké je mluvit s hlavou zakloněnou tak dozadu. „Rozumím, pane. Budu se chovat dobře. Budu poslušný. Slibuji."

Pán mu se samolibým úsměvem pustil vlasy. „Dobře." Kývl na strážce, kteří pevněji sevřeli Severusovy paže. „Až budete připraveni…"

Severus neměl čas, aby se mu nervózní uzlík v žaludku zvětšil. Muži prostě otevřely velké dřevěné dveře, takže jimi do skladiště proniklo velké množství slunečního světla, a vyšli ven, vedouce Severuse s sebou. Severus se zcela bezděčně schoval za jednoho ze strážců.

„Prodán za dvacet pět tisíc!" zvolal licitátor. „Váš majetek bude na levé straně stodoly. Při jeho vyzvednutí s sebou prosím mějte hůlku a jiný způsob identifikace a vezměte s sebou i další majitele." Licitátor se otočil a kývl na strážce, kteří předstoupili.

Když udělal krok vpřed, Severus klopýtl o nerovný kus dřeva, ale nedovolil si ukázat bolest, když si do palce píchl velkou třísku. Pokoušel se udržet pohled na svých chodidlech, ale to mu nebránilo v prohlížení si okolí.

Stál na provizorním pódiu, nebo přinejmenším na ne příliš dobře postaveném. Bylo udělané z dřeva, které se nikdo neobtěžoval jednoduchým kouzlem zahladit. Uprostřed bylo místo, kde mohli být připoutáni lidé a kolem něj byly hnědé skvrny. Bezpochyby krev. Naštěstí to vypadalo, že ho dnes nevyužívají.

Kolem pódia se tlačilo mnoho lidí. Dost na to, aby je bylo možné nazvat davem. Severus si ho nemohl moc dobře prohlídnout, aniž by zvedl hlavu, ale mohl jasně říct, že každý z těch lidí si mohl otroka jistě dovolit. Většina z nich byla bezpochyby čistokrevná s penězi u Gringottů jen volajícími po útratě.

Nebo možná nemají účty u Gringottových. Kousek od kraje pódia si všiml muže z Číny a černocha, který byl podle oblečení z Afriky. Jak populární je Henderson? Jak oblíbené je otroctví? Severus si vždy myslel, že není příliš rozšířené. Kdyby bylo, jistě by měl s otroky více zkušeností. Ale jestli si to množství lidí na aukci zamýšlelo koupit otroka…

Někdo z nich bude tvým majitelem. Pokoušel se nezachvět se, když mu na zádech naskákala husí kůže. Bylo to doopravdy dost děsivé…

„… Bradavická škola čar a kouzel." Severus byl vyrušen z myšlenek mužovými slovy. Jen pár slov ho vždy přimělo k pozornosti bez ohledu na to, kdo mluvil, nebo o jaký kontext se jednalo; Lily, Potter, Brumbál, černá magie, Temný pán… a dalším z nich bylo „Bradavice".

„Také rok pracoval jako učitel obrany proti černé magii a další jako ředitel," odmlčel se. „Všichni víte, že je to vrah Albuse Brumbála, ale ujišťuji vás, že je zcela neškodný. Již delší dobu byl trénován a jeho cvičitelem nebyl nikdo jiný než Nigel Mering," odmlčel se, když se davem rozlehl šum. „Teď by neublížil mouše. Samozřejmě pokud mu to nepřikážete."

Přihlížející se rozesmáli. Zřejmě to bylo zábavné? Severus tu poznámku ale humornou neshledával.

„Je smíšeného původu, ale nenechte se tím zmást - pravděpodobně dokáže uvařit nebo vymyslet jakýkoli lektvar, který budete potřebovat. Ví se, že také vymyslel docela dost kouzel." Severus v tu chvíli věděl, že licitátor je skutečný nebo přinejmenším čestný Zmijozel. Nenechal publikum přemýšlet nad faktem, že je pouze smíšeného původu a nezmínil, že většina z těch kouzel byla vymyšlena pro použití Temným pánem. Ale Severusovi to nevadilo. Vypichoval všechny jeho dobré vlastnosti, což bylo něco, co málokdy zažil. Nezáleželo na tom, že trochu přeháněl.

„Zvedni hlavu, otroku." Licitátor Severuse nepříliš jemně poklepal po bradě.

Zvedl hlavu a díval se přes přihlížející. Přes, ne na. Nemohl se na něj podívat, jinak by se pán zlobil… i když by nic neudělal radši, než je počastoval vzdornými pohledy. Vzdorné pohledy byly méně ponižující než prosté následování licitátorových a pánových pokynů-

Když licitátor dál mlel o všech dobrých zděděných vlastnostech, které měl i přes svůj vzhled, Severus si všiml záblesku mrkvově červené, což ho překvapilo, a upřímně, poslalo jeho svět do vývrtky. Nebyla to mrkvově červená… byla to Weasleyovská červená.

Trochu pootočil hlavu a pokoutně si toho jedince prohlížel. Bylo to Weasleyovic dvojče… to, které bylo naživu… to bez ucha. Ano, chybělo mu ucho. Byl to zcela určitě on.

Severusův žaludek udělal salto. Nebyl to sen. Nebyla to představa snu. Bylo to skutečné, byla to realita. Artur Weasley včerejší noci přišel. Severus měl v tu chvíli pocit, že si zaslouží výprask - proč toho nevyužil? Proč se s Arturem nepodělil o plány, nad kterými přemýšlel? Co řekl? Řekl cokoli užitečného? V duchu se zamračil. Pravděpodobně ne.

Mladý Weasley kývl Severusovým směrem. To dítě viditelně dospělo, nebo to jen hrálo. Byl vážný… ale by tu! Byl tu a chystá se ho koupit.

Vypustil dech, který si neuvědomoval, že zadržuje. Jak moc se mu příčila představa, že ho bude vlastnit Weasley… možná by to nebylo ani z poloviny tak zlé. Krmili by ho, kdykoli by si to mohli dovolit - možná zbytky - a určitě mají místnost, kde by ho mohli ubytovat. Molly Weasleyová by nikdy nikomu nedovolila spát ve studeném sklepě. A jejich tresty by nikdy nebyl tak drsné… nikdy by nerozervali Severusovu kůži, uzdravili ji a začali znovu. Ne… pro začátek by ho vůbec nebili tak surově. A ani by nemuseli. Severus by udělal vše, co by chtěli. Žít s nimi by bylo, oproti pánovi a většině dalších, kteří by ho mohli potencionálně koupit, rájem.

Bývalý mistr lektvarů byl tak pohlcen svými myšlenkami, možností, jak blízko je své spáse, že si ani nevšiml, že dražba začala, dokud známý hlas nevykřikl „15 000 galleonů!" Ale nebyl to hlas Weasleye. Koukl směrem, odkud hlas přišel - byla to Minerva McGonagallová. Poznal by její šedé stažené vlasy, špičatý obličej a tartanový klobouk kdekoli. Musel přiznat, že byla pastvou pro jeho bolavé oči.

„Minerva," zašeptal. Celou dobu měli plán. Nemohli prostě přijít a odtáhnout ho od pána - to by bylo nelegální. Uvědomili si to. A uvědomili si také, že jedinou možností, jak dostat jeho život pod kontrolu, bolo to, že ho někdo z Řádu koupí.

Brzy bylo zřejmé, že Řád bojuje proti jediné osobě. Minerva, Bill Weasley, Dedalus Kopál a nepojmenované Weasleyovic dvojče byli v různých částech davu, přihazovali odděleně, ale nikdy proti sobě. Pokoušeli se přinutit tu osobu, proti které přihazovali - vysokého muže s dlouhými stříbřitými vlasy a nosem, který připomínal prasečí rypák, myslet si, že proti němu přihazuje příliš mnoho lidí, a vzdát. A pak bude jejich… ta myšlenka by ho před měsícem znechutila, ale teď stěží dokázal skrýt svou radost. Člověk musí být realistický - s trvalou zotročovací kletbou bude vždy někomu patřit. Musí. Šlo jenom o to, komu.

„15 500!" zvolal klidně muž se stříbřitými vlasy.

„15 600!" vykřikl Bill.

„16 000!"

„16 400!" zavolala znovu Minerva.

„16 800!"

„17 000!" zařval dychtivě Fred nebo George, ať už to byl kterýkoli.

Řád se ho evidentně pokouší pořídit za co nejnižší cenu… Severus bezděčně nervózně zašoupal nohama. Kolik peněz vůbec Řád , aby ho koupil? 17 000 galleonů je docela velká suma peněž. Docela velká suma. On tolik peněz nevydělal za rok, dokonce ani ne za dva. Různí členové Řádu mohli mát pravděpodobně docela velkou sumu, když se to dalo dohromady, ale pravděpodobně to nebude příliš mnoho peněz. Otroci se obvykle prodávají od 5 000 do 75 000 galleonů, záleží na jejich hodnotě. Když vyváží své odborné znalosti v lektvarech a černé magii (a konec konců i v obraně proti ní) svou smrtijedskou minulostí, pravděpodobně se i tak prodá za vysokou cenu. Pán odhadoval přinejmenším 23 000 galleonů. A pán má vždycky pravdu.

Ne, nemá. Opravil se. Kdykoli pán něco řekne, i když je to špatně, musíš předstírat, že má pravdu. Musíš říct, že má pravdu, Ale to neznamená, že ji!

„18 200!" zvolala Minerva a přebila nabídku 18 000 galleonů stříbrovlasého kouzelníka.

Dav byl zticha. Bylo by slyšet špendlík spadnout. Severus znovu zašoupal nohama. Srdce mu bušilo. Byl tak vzrušený, že ho bolely zuby. Byl tak blízko… za několik hodin bude vše v pořádku. Pravděpodobně ho bude vlastnit Minerva, která se o něj bude dobře starat. Jako ředitelka Bradavic má dokonce zodpovědnost za rozhodování o tom, kdo bude kde v Bradavicích bydlet… mohla by mu dovolit zabrat si vlastní místnost… a možná třeba i postel…

„18 200?" vyvolával licitátor. „Má někdo zájem zvednout nad 18 200 gelleonů za tohoto inteligentního a zcela neškodného otroka? Prvé… podruhé…"

„20 000 galleonů," zařval nový hlas. Byl pevný, sebevědomý, jistý si sám sebou.

Celý dav se otočil, aby se podíval, komu ten nový hlas patří. Severus držel hlavu sklopenou, zuby stisknuté, a neměl daleko k panice. Musí to být Dedalus Kopál… musí. Ne, to nebyl jeho hlas, ale třeba…

„Prodán za 20 000 galleonů!" Licitátor blýskl po přihlížejících úsměvem. „Váš majetek bude na levé straně stodoly. Při jeho vyzvednutí s sebou prosím mějte hůlku a jiný způsob identifikace a vezměte s sebou i další majitele."

07.06.2012 13:52:47
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one