aneb Trahit sua quemque voluptas.

Chlapci se rozvalili na velké posteli pro dva v pokoji pána Nathana.

Severus si klekl na zem - otroci měli povoleno v přítomnosti svého pána povoleno sedět jenom při velmi vzácných příležitostech. Severus neseděl na židli od té doby, co byl oslepený a byl na výslechu na ministerstvu.

„Nauč nás něco temného," zavrčel velký blonďatý chlapec směrem k Severusovi. „Něco, co nás nenaučí ve škole."

Severus se kousl do rtu. „Navštěvujete Kruval, že ano? Vaše škola má velmi propracované programy temných umění." Přestože, když byl normální osobou, chtěl doopravdy učit obranu proti temné magii, nechtěl učit temné praktiky. Je docela velký rozdíl mezi učením, jak se bránit proti jistým kouzlům a jejich učením. Byl to střet zájmů. A přesto, když mu tito chlapci poručí, aby to udělal, musí… a bylo to buď tohle, nebo bude dostupný pro pána, až se vrátí domů.

„Jejich programy stály celý rok za nic." Chlapec si překřížil ruce na prsou. „Teď, když je Ty-víš-kdo mrtvý, nechtějí, aby se odkudkoli vynořil další temný kouzelník. Přál bych si, aby ředitel Karkarov nezemřel - můj otec říká, že on byl tou nejlepší věcí, která se kdy stala…"

„Přestaň s tím kňouráním, Carle," protočil oči v sloup pán Nathan. „Nauč nás kletbu Imperius, Severusi."

Severus zbledl. „Omlouvám se, pane, ale nemohu. Nemůžete používat magii mimo školu, jinak budete vyloučeni." To nebyl ten pravý důvod, proč se tomu vyhnout, ale zároveň to byl velmi dobrý důvod. Jestli pána Nathana kvůli Severusovi vyloučí, Severusův život se změní z celkem dobrého na peklo.

Pán Nathan protočil oči. „Ale prosím tě. Jsme v bytě se třemi dostudovanými kouzelníky. A stejně po nás ministerstvo nebude pátrat nebo tak něco."

Kdy se děti staly tak inteligentními? Muselo se to stát během léta. Určitě nebyly inteligentní minulý rok. Možná je pán Nathan výjimkou. Neuvěřitelné. Dnes je Severusův šťastný den.

„Ale pane Nathane, nepromíjitelné jsou…"

„Nevystopovatelné a můžeš se do problému kvůli jejich používání dostat jen tehdy, když tě někdo nahlásí. Ty nás nemůžeš nahlásit," podotkl pán Nathan.

„Nemohu použít nepromíjitelnou na žádného z vás," upozornil Severus. „Kdybych to udělal, bylo by to nejen nelegální, ale také neuctivé a nebezpečí…"

„Dobře, jen nám ukaž jak, a my budeme trénovat na tobě," pokrčil pán Nathan rameny. „Neměj strach - žádné vražedné kletby."

Severus těžce polkl. Dokáže vzdorovat Imperiu, ale když mu pán Nathan řekne, aby to nedělal… no, stejně nemusí dělat všechno, co mu to dítě řekne. A Cruciatus… možná by mohl přivolat nějaké pavouky nebo něco podobného, aby ho mohl vyučovat.

„Musíte slíbit, že ty kletby nikdy nepoužijete," začal Severus silným a jasným hlasem, i když se chtěl schoulit do třesoucího se klubíčka. „Kdybyste to udělali, mohlo by to zničit zbytek vašeho života. Jen proto, že vaši rodiče jsou tím, kým jsou, jen proto, že jste dětmi, to neznamená, že nemůžete skončit v Azkabanu."

„Ukaž nám to," řekl pán Nathan s přimhouřenýma očima.

Severus vytáhl z kapsy svou ebenovou hůlku a předvedl složitý pohyb, který velmi dobře znal. Chlapci vytáhli své hůlky různých velikostí, jader a dřev a následovali jeho příkladu.

Zavřel oči. Tohle je doopravdy špatný nápad. „Kletba Imperius patří mezi nepromíjitelné z jednoho prostého důvodu. Nemůže být použita s dobrým úmyslem, ať ji použijete jakkoli. Při správném použití způsobuje, že kdokoli, koho jí zaklejete, musí splnit vaše přání. Může to být něco tak jednoduchého, jako přejít přes místnost a donést vám knihu, ale i někoho zavraždit." Ne že by jim chtěl podsouvat nějaké nápady. „Avšak nesprávně použitá Imperius může způsobit značné škody. Když si nejste zcela jisti, co děláte, můžete někoho připravit o rozum," navázal s chlapci ostrý oční kontakt. Nebyl to tak docela zlostný pohled, který by ho dostal do problémů, ale spíše důrazné varování, „navždy."

„Tohle si schovej," ušklíbl se podsaditý blonďák, pán Carl. „Jen nám řekni, co dělat."

Severus povytáhl obočí. „Vše ve správný čas, pane," odpověděl. „Jestli to chcete úspěšně zvládnout, musíte mě poslouchat." Na čele okamžitě pocítil slabé pálení. Pán mu řekl, aby poslouchal jeho, paní, pána Nathana a jejich přátele. Nemusí poslechnout každého kouzelníka nebo čarodějku, které potká, ale jenom ty, které pán a paní znají. Říci Carlovi - ne, pánovi Carlovi, aby něco udělal, bylo špatné, i když se mu pokoušel pomoci. Zotročovací kletba si toho musela všimnout a způsobit, aby ho pálila hlava.

Pokračoval. „Kvůli nebezpečí, které je s tím spojeno vám nemohu dovolit procvičovat na sobě navzájem. Byl bych přinucený jít přímo k pánovi. Předtím, než jste se vrátil, pane Nathane, mi řekl, že k němu mám okamžitě přiběhnout, kdybyste dělal něco nebezpečného." Věděl, že se mu lesknou oči. „A jeho příkaz je nadřízený tomu vašemu." Nebylo to neuctivé, ale pána Nathana to rozzuří… ale ne natolik, aby ho potrestal nebo tak něco. Cítil se dobře - i když by ho ten chlapec mohl zcela legálně zabít (i když by se kvůli tomu jistě dostal do problémů se svými rodiči), on měl stále navrch svými znalosti a rozkazy, které dostal.

„Budeme trénovat na tobě," pokrčil pán Nathan rameny.

„Když poškodíme jeho mysl, tvoji rodiče budou naštvaní," promluvil tichý norský chlapec.

„Jo," přidal se pán Carl. „Má pravdu. Tvoji rodiče by byli nakrknutí."

„Dobře," povzdechl si pán Nathan. „Tak na čem máme procvičovat? Nemůžeme procvičovat na vzduchu."

Severus si skousl ret. Mohl by navrhnout pavouky nebo další hmyz, které by mohl jednoduše přivolat ze sklepa… ale necítil se dobře, když o tom přemýšlel. Pavouci by si nemohli sami pomoci - není správné riskovat jejich zranění, jen aby naučil děti temnou magii. Před rokem by tomu nevěnoval pozornost, ale teď je tu a soucítí s pavouky. Protože by to nebylo správné. Jen protože jsou malí a nemohou tě proklít, ti nedává právo… „Mohu vás naučit správný způsob, jak kletbu použít a zvednout, ale neměli byste se o to pokoušet," řekl, nahrazuje slovo „nesměli" slovem „neměli". Když bude mít štěstí, zotročovací kletba si to vyloží jako návrh a ne příkaz.

Pán Nathan naklonil hlavu. „Vždycky můžeme najít nějaký mudly, na kterých to procvičíme."

„Ne," řekl Severus spěšně. Neměl žádnou zvláštní slabost pro mudly, lidi bez magie v krvi, ale bylo by špatné na nic procvičovat - nejenom že by je ministerstvo zavřelo za užívání magii, nic míň než nelegální, na mudly, ale mudlové byli bezbranní… „Vaši rodiče by neměli radost. Vzpomeňte si na ministerstvo. Kdybyste použili kletbu na mudly, okamžitě by se to dozvědělo.

„Ale já nechci procvičovat teorii!" zakňoural Carl znovu. „Toho máme dost v Kruvalu!"

„Na čem ses učil ty?" zeptal se norský chlapec, černé oči upřené na Severuse.

„Na pavoucích," přiznal Severus. „Ale není to tak jednoduché. Nemůžeme si jednoduše přivolat pavouky a procvičovat na nich."

„Proč ne?"

„Protože…" ve skutečnosti neměl žádnou výmluvu. „Protože pavouci by nemuseli být pavouky. Co my víme, mohli by to být zvěromágové ve své zvířecí podobě a…"

„Doopravdy? Myslíš si, že kouzelník by byl natolik hloupý, aby zůstal ve své zvířecí formě, když ho sebere otrok a tři nevypočitatelní teenageři?" vyprskl pán Nathan smíchy. „A můžeme je přivolat - kouzelníci nemohou být přivolaní, ani ve zvířecí podobě."

Pravda. Jediný důvod, proč Severus mohl být přivolaný, byl ten, že Severus je kouzelník/otrok, ne kouzelník/člověk. „Ale bylo by to špatné," stál si na svém.

Pán Nathan a jeho přátelé se rozesmáli. „Ty jsi smrtijed? Doopravdy se staráš o…"

„Nebyl jsem smrtijed," vybouchl Severus a ignoroval bolest v čele, která nyní mohla soutěžit s tou v ruce. „Naučil jsem se hodně temné magie a připojil se ke smrtijedům, protože jsem byl dítě. Dítě a pitomec. A odešel jsem hned, jak jsem našel způsob, jak to udělat." Ne tak zcela. Odešel jsi hned, jak jsi pro to měl dobrou omluvu. Ale to je skoro stejný.

„Jdi nám najít pavouky, Severusi," řekl pán Nathan mezi záchvaty smíchu. „A nikomu neříkej, k čemu se chystáme."


Učit někoho kouzlit nebylo jen o tom ho naučit, jak mávnout hůlkou a utrousit zaříkadlo. Naučit někoho nějaké kouzlo může zabrat hodiny, dny, týdny… dokonce roky, záleží na kouzle. Můžete někoho učit roky, den po dni, měsíc po měsíci, jak vyvolat patrona, a nakonec ta osoba stejně nemusí být schopna užívat tuto odvětví magii. Tak to prostě je. Někteří kouzelníci jsou mocnější než jiní, někteří inteligentnější, někteří více soustředění, jiní oddanější… Severus patřil mezi ty kouzelníky, kteří měli všechny tyto čtyři rysy. Ne, neměl takovou moc jako třeba Grindelwald. Tomu se ani zdaleka neblížil. Ale nebyl pouhým „průměrným" kouzelníkem. Mohl pracovat s docela velkým množstvím magie, dělat všechna složitá a mocná kouzla a kletby. Ale vždy tu byli takoví jako Neville Longbottom nebo Peter Pettigrew, kteří nedokázali pochopit jednoduchý koncept jako je „bezmyšlenkovité mávání hůlkou nestačí, musí se jí mávnout určitým způsobem, určitým pohybem, aby to kouzlo doopravdy fungovalo".

Černá magie nemohla být vyvolána bezmyšlenkovitě. I když Severus mohl téměř bez přemýšlení přivolat nějaký předmět nebo použít Lumos, na temné kletby se musel soustředit, pořádně. Imperius samozřejmě nebylo tak složité jako Cruciatus nebo vražedná kletba, ale bylo velmi složité. Pochyboval, že ty děti budou schopny vyvolat něco silnějšího - jejich kletby budou při nejlepším slabé - ale také se je nechystal podcenit. Navštěvují Kruval - dva z nich jsou v zahraničním výměnném programu, kam je téměř nemožné se dostat. Jejich nadání pro černou magii nebude průměrné.

Vrátil se do jejich pokoje s malou krabičkou plnou omráčených pavouků. „Než začnete, musím vám říct, jak moc soustředění je k Imperiu potřeba. Musíte se doopravdy soustředit, když ho vrháte. Možná se budete muset soustředit víc, než jste se kdy…"

„Letos se učíme nitrobranu, myslím, že to zvládneme," přerušil ho prudce pán Nathan.

Nitrobranu? Která škola nabízí výuku nitrobrany šesťákům? Věděl, že se Kruval specializuje na temnou magii všech druhů, ale nitrobrana není nezbytně černou magií. Ve skutečnosti je jako věštění, ačkoli Severus to srovnání nenáviděl. Ne každý má vůli a přístup, aby ji zvládl. Mít to jako předmět je trochu směšné.

„Tak tedy, prosím, nemějte obavy, pokud při přípravě na vyvolání kouzla ucítíte tlak na svoji mysl," pokračoval Severus, jako by nebyl přerušen. „Když zacházíte s kouzly, která vyžadují velkou koncentraci, je vždy lepší, když je procvičujete s nadaným nitrozpytcem. Vy…"

„Nebudeš se mi koukat do hlavy," řekl pán Nathan a výhružně se na Severuse podíval.

Severus si povzdechl a klekl si. Nebude stát celou tu diskusi, co bude následovat. „Pane Nathane, se vším respektem, není pro vás prostě bezpečné, vrhat to kouzlo bez vedení. Vím, jak to udělat a vy ne. Kdybyste mě prosím nechal vést vás…"

„Nenechám žádnýho otroka číst moji mysl," prohlásil pán Nathan. Pán Carl vypadal stejně umanutě a jejich norský přítel vypadal přinejmenším apaticky.

„Pak vás nemohu učit," řekl Severus. „Budu přinucen říci pánovi, že mě nutíte učit vás."

„Nemůžeš," ušklíbl se pán Nathan. „To je příkaz, mimochodem."

Severus zavrtěl hlavou a černé vlasy mu spadly před obličej. „Vaše příkazy pro mě nic neznamenají, když to znamená riskování vašeho dobra. Pán požaduje, abych mu řekl kdykoli se dostanete do problémů nebo nebezpečí. Nápor, který to může znamenat pro vaši mysl, za to nestojí. Mnohou kouzelníků utrpělo různé druhy zhroucení a podobně, když se učilo černou magii. Jednoduše vás nebudu učit, dokud mě nenecháte vést vás." Jako by snad chtěl být v mysli pána Nathana. Zcela naopak. Použít na někoho k učení nitrozpyt, je docela intimní. Musíte poznat jeho mysl a být schopni jemně zatlačit správným směrem. To byla těžká práce a zabrala čas. Severusovi nevadila čas pohlcující práce, ale pochyboval, že pán Nathan bude natolik trpělivý, aby ho pořádně…"

„Tak dobře, ale budu zastírat," ozval se pán Nathan rozmrzele.

„Nebylo by dobré zcela mě zablokovat," varoval ho Severus. „Budu potřebovat poznat vaši mysl, abych vám pomohl dostat se do stavu intenzivní soustředěnosti."

„Dobře," kývl pán Nathan, vstal z postele a přidřepl si na Severusovu úroveň. Jeho modré oči se zadívaly do Severusových tmavých. „Připraven."

Severus uhnul pohledem. „Nejdřív vás musím naučit zaklínadla, pane."

Zjistil, že je nejlepší vždy nejprve naučit, jak dostat oběť zpod vlivu kletby, a teprve pak, jak kletbu použít. Tak, když se někdo nechá unést a začne kolem sebe metat kletby, budou vědět, jak okamžitě situaci napravit. Bylo to něco, co mnoho profesorů v Bradavicích nedělalo a…

Ne, nebude přemýšlet o Bradavicích. Minerva mu slíbila, že napíše a přesto od ní nedostal ještě ani dopis. Ani jeden zatracenej dopis. Nebude na ně myslet. Na nikoho. Zradili ho. Využili ho pro to, k čemu se jim hodil, a opustili ho, aby shnil. Což bylo v pořádku. Stejně nikdy nic nečekal na oplátku. Vždy žil jen pro to, aby dělal to, co chtěli ostatní, ať to byl jeho otec, Temný pán, Albus Brumbál nebo jeho pán.

„Bylo by dobré to zaříkadlo nějakou dobu procvičovat, než se dostanete skutečně k jeho vyvoláváním," prohlásil poté, co je naučil, jak dostat někoho zpod Imperia. Nebylo to tak jednoduché jako Finite Incantatum; nepromíjitelné měly svá vlastní kouzla, která je rušila, výjimkou byla samozřejmě vražedná kletba, protože ani magie nedokáže přivést zpět k životu.

„Rozumíme tomu," řekl Nor. „Učíme se v Kruvalu, jak se naučit kouzla rychle."

Tak to je, nebo ne? „Předtím než začnete procvičovat…"

„Jsou to pavouci! Jaké je to zaříkadlo pro Imperius?" vykřikl pán Nathan.

„Imperio," řekl Severus zdráhavě a díval se na své ruce. Samozřejmě, jeho hůlka na jeho slova vůbec nereagovala. Neměl v úmyslu to kouzlo použít, ani ho neřekl ani s polovičním úmyslem a koncentrací, kterou vyžadovalo.

„A říkáš, že se na to kouzlo musíme doopravdy soustředit, aby fungovalo?" zeptal se pán Nathan, když si od Severuse bral malou krabičku a vytahoval z ní malého pavouka, kterého následně trochu zvětšil, aby byl líp vidět.

„Ano," odpověděl Severus. „Musím se dostat do vaší mysli - podívejte se prosím na mě, pane."

Severus zjistil, že mysl pána Nathana, přestože z větší části zastřená, není pěkná věc. Věděl, že by pravděpodobně mohl strhnout jakékoli bariéry, pokud není pán Nathan výjimkou mezi většinou kouzelníků, protože jsou většinou velmi slabé. Ale neměl k tomu důvod, a nechtěl se dostat do problémů. Ale jeho mysl byla velmi neorganizovaná - nebyl v ní žádný smysl, žádná metoda v té šílenosti. Severus již před dlouhou dobou zjistil, že většina lidí na světě - mudlové, čarodějky, kouzelníci, motáci, čistokrevní, mudlorození, smíšené krve jsou všichni do jisté míry šílení, ale většina měla metodu, jak to udělat, aby to tak nevypadalo, metodu, které si pravděpodobně ani nebyli vědomi. Pán Nathan žádnou takovou metodu neměl - jeho mysl byla neorganizovaná. Kdyby se Severuse někdy někdo zeptal, co si myslí, že by náctiletý chlapec potřeboval k narozeninám nebo vánocům, odpověděl by, že myslánku.

Ale Potterova byla organizovaná, připomněl si Severus. Ten chlapec měl mysl tak zařízenou, že měl vzpomínky, o kterých ani nevěděl, vzpomínky, které zablokoval…

Ne, nebude přemýšlet o Potterovi. Nebo o Lily. Nebo o Řádu. Nebo o komkoli jiném, koho znal před 2. zářím 1998. Život tak byl jednodušší. Jeho život studenta, smrtijeda, jeho život špeha, to všechno byly minulé životy. Nepřál si nic víc, než se od nich oddělit a dělal v tom docela dobrou práci. Začínal být schopný podívat se na svůj minulý život, jako by se díval na cizí vzpomínky v myslánce; jako by ho nikdy neprožil. Dokonce začal přicházet o emoce spojené s těmito vzpomínkami. A tak se mu to líbilo. Jednou přijde den, kdy bude přemýšlet o Řádu bez pocitu loajality nebo zrady, kdy bude schopen myslet na Lily bez tupé bolesti v hrudi… bylo to, jako by začínal znovu. A nejlepší na tom bylo co? Že to mohl udělat, že mu nikdo nemohl říct, ať to nedělá.


„Bolí mě hlava!" zaskučel pán Carl po půl hodině, kdy jenom dokázal zabít dva pavouky - na jednoho šlápl a druhého rozsedl.

„Nuda!" řekl pán Nathan trudomyslně, sleduje pána Antona, jak nutí svého pavouka chodit sem a tam po místnosti. Pán Nathan také nebyl schopný uvalit na žádného pavouka Imperius.

Severus seděl v tureckém sedu na zemi u nohou postele. Jeho kolena dokázala snést jen určitou dobu klečení, a protože to dělal hodiny předtím, nebude to dělat, když to není nezbytné. Byla to docela jednoduchá lekce černé magie, v porovnání s ostatními. Kdykoli ho Temný pán nechal trénovat nové smrtijedy, učit je všechny druhy temných kleteb, většina z nich zoufale propadla a skončila tak, že Severus musel uzdravovat polámané lidi a lidské části. Trénink tří šestnáctiletých kluků, na které bylo jednoduché udělat dojem, bylo překvapivě osvěžující, i když to vypadalo, že jenom jeden z nich má nějaké speciální schopnosti v černé magii.

„Nauč nás něco jinýho," poručil Severusovi pán Anton, když zrušil své Imperius.

Zvedl obočí. „Skutečně? Poté, co vaši přátelé nedokázali Imperius? To je jednodušší než Cruciatus." Ve skutečnosti nebylo. Pro většinu kouzelníku bylo Cruciatus z nepromíjitelných nejjednodušší, jednoduše proto, že zahrnovalo touhu způsobit bolest jiné osobě. Pokud kouzelník doopravdy chtěl způsobit někomu bolest, Cruciatus fungovalo. A vražedná kletba fungovala stejně, s výjimkou, že průměrný kouzelník většinou nikoho nechtěl zabít tak silně. Imperius bylo pro většinu nejtěžší, protože vyžadovalo tak intenzivní soustředění. Ale Severus ho vždy shledával jednodušším než druhé dvě, jednoduše proto, že byl pyšný na svou obrovskou schopnost soustředit se, a proto, že i když byl doopravdy smrtijedem, nikdy si neliboval v mučení lidí. Před Brumbálem nikdy nikoho chladnokrevně nezabil, ale věděl, že vražedná kletba je příliš snadná v porovnání se škodou, jakou způsobí.

„Abyste dostali někoho zpod Cruciata…" začal neochotně, ale nedostal se k tomu, aby svou přednášku dokončil.

„Prostě nám to řekni!" zakvílel pán Carl. „Je nám to jedno!"

„Ale jestli se vám podaří seslat Cruciatus, budete ho z pavouků potřebovat sejmout okamžitě," podotkl Severus. Poučování studentů bylo jako nepřetržité dávání příkazů - není divu, že si to Severus kdysi užíval - ne, nemysli na Bradavice, napomenul se. Ignoruje pálení v čele, protože jediná věc, která ho teď mohla ukončit, byl pánův nebo paní dotek, což bylo něco, po čem netoužil, pokračoval. „Tito běžní pavouci mají velmi nízkou toleranci k bolesti. Víc než několik okamžiků Cruciata je zabije."

„A?" řekl pán Nathan. „Jsou to pavouci, Severusi. Ne lidé."

„Nechápete, co chci říct," povzdechl si Severus. Snaha zahrát na lidskost pána Nathana je očividně bezpředmětná. „Když je všechny zabijete, dojdou nám, a pak…"

„A pak nám jich můžeš sehnat víc," poukázal pán Nathan. „Můžeme tě posílat lovit pavouky celou noc." To navedlo chlapce na rozhovor o lovení pavouků, který byl evidentně velmi zábavný. Severus v tom ten vtip neviděl, neviděl ani smysl, jaký ten rozhovor má, ale nepřerušoval ho. Jen tiše seděl a čekal, až ho pán Nathan nebo jeho přátelé znovu osloví.

„Koho to zajímá? Vypadá to, že si myslíš, že ho nebudeme schopni seslat, tak co se může stát?" otočil se nakonec pán Nathan na Severuse.

Jak to správně vysvětlit? „Vždy jsem učil určitým způsobem, pane Nathane. Mnoho lidí rozporovalo mnoho mých vyučovacích metod, ale ne tuto. Vždy je lepší nejprve naučit protikletbu, a pak kletbu samotnou. Je to pouze opatření, bez kterého odmítám pokračovat."

„Dobře," pán Nathan protočil panenky, když promluvil monotónním hlasem, jasně myšleným tak, aby ukázal svou znuděnost dalším diskutováním se Severusem. „Co je protikletba?"

Severus jim ji řekl, vysvětlil pohyby hůlkou a celý proces, ale měl pocit, že ho poslouchají jenom napůl. Mohlo to mít něco společného s jejich pochechtáváním se a šťoucháním hůlkami do omráčených pavouků.

„A kletba?"

„Musím vám to říkat? Nebylo už dost černé magie na jeden večer?"

„Řekni nám to."

„Crucio."

„Crucio?" zopakoval pán Nathan.

Severus kývl. „Pane Nathane, prosím ne…"

Crucio!" pán Nathan namířil hůlku na již ne omráčeného pavouka, který se okamžitě začal svíjet bolestí. Pán Nathan a jeho přátele se vesele rozesmáli, jako by to, že ten pavouk trpí bolestí, byla ta nejveselejší věc, kterou kdy viděli.

Smáli. Se. Bolest, kterou Cruciato způsobovalo, byla Severusovi velmi dobře známá. Jednou jí trpěl celé čtyři minuty, když nepotěšil Temného pána. Byly to nejdelší čtyři minuty v jeho životě. Jenom sedmnáct stačilo k tomu, aby Frank a Alice Longbottomovi zešíleli… Severus u pána Meringa zažil víc Cruciat než za všechny roky u Temného pána, ale nikdy ne nepřetržitě po čtyři minuty. Začalo to pocitem pálení, následovaným pocitem lámajících se kostí… Temný pán tu kletbu ukončil dřív, než mohla postoupit dál; natolik byl citlivý, aby zabil inteligentního a loajálního smrtijeda. „Loajální", to tak. Čtyřminutový Cruciatus se odehrál v roce 1995, poté co Severus změnil strany.

Severus namířil hůlkou na pavouka a potichu zamumlal protikletbu. Pavouk sebou přestal zmítat a okamžitě vlezl pod postel, pryč z jejich zorného úhlu.

Chlapci se okamžitě přestali smát a s přimhouřenýma očima se otočili na Severuse. „Proč jsi to udělal?" zařval pán Nathan. „Zvládl jsem to. Viděls?"

„Viděl jsem to," odpověděl Severus chladně. „Cruciatus není forma zábavy. Je to bolestivější než si dokážete představit, a když…"

„Crucio!" namířil pán Nathan hůlku na Severuse.

Severusovým tělem projela intenzivní bolest, bolest, kterou zažil bezpočtukrát předtím, bolest, na kterou si nikdy nezvykne. Byl si vědomý toho, jak na něj chlapci šokovaně zírají, jak se svíjí a chrčí na podlaze, aby si zabránil v ječení. Byl si vědomý toho, že si chlapci snaží vybavit protikletbu, a jak ji použít. Byl si vědomý toho, jak chlapci spěšně vybíhají z místnosti, dělají plány, jak se vyhnout obrovským problémům, do kterých se dostanou, když otec pána Nathana najde Severuse… Severus si byl vědomý toho, že byl nechán o samotě a v nejhorší fyzické bolesti, kterou člověk může cítit.

Kousl se do rtu a zavřel oči, co nejpevněji to šlo. Nutil se dýchat skrze nosní dírky, zatímco se mu tělo samovolně zmítalo na, bílým kobercem pokryté, podlaze. Žhavé, rozpálené nože… všude po těle… cítil, jak se mu ústa plní hořkou chutí krve a byl si matně vědomý toho, že si prokousl ret skrz, jak se snažil vyhnout ječení. Ale dokázal se potichu svíjet jen určitou dobu… ale nemůže ječet… paní už pravděpodobně odešla do svého Klubu dam, a co si byl vědom, tak pán ještě nebyl doma. Jekot jenom vyburcuje ostatní kouzelníky ze sousedství, kteří vědí, že je otrok, a proto z něj Cruciatus nesejmou, protože si budou myslet, že si ho zasloužil… a mudlové by…

Nemohl myslet. Měl pocit, jako by se mu kůže začínala roztékat po kostech… že mu oči vyskočí z lebky… že se mu roztékají kosti… zaječel.

09.07.2012 14:34:30
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5772"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one