aneb Trahit sua quemque voluptas.

"Nejlépe připravené plány"

Za komentáře k minulé kapitole děkuji bacilovi, Belldandy a Profesorovi. Moc si vaši komentářů vážím, protože jsou pro mě jedinou zpětnou vazbou, že povídku vůbec někdo čte, a že ji tedy nepřekládám jenom proto, abych zabila nudu.
Ještě větší dík však patří Pret, která se na sebe rozhodla vzít nevděčnou a nedoceněnou roli betareadera, a musí se tedy popasovat s gramatickými a stylistickými chybami a slovními patvary, které chrlím jak na běžícím pásu.

Neměla to být tmavá a bouřlivá noc, a to ho z nějakého důvodu doopravdy vytáčelo. Když se má člověk odvážit na panství Malfoyů, což je místo, kde sídlilo samotné zlo, mělo by to být doopravdy hrůzu nahánějící. Neměl by to být normální, jasný, slunečný den. Nebo večer. To je jedno.

Co přesně budeš dělat, až se tam dostaneš? ptal se Harry sám sebe a nedával pozor během hodiny přeměňování. Nemůžeš tam jen tak natančit a říct ‚hej, jsem Harry Potter a chci koupit Snapea'. Takhle jsi to zkoušel s těmi dopisy a nefungovalo to. A neumíš tančit. Pokoušel se zazářit ve čtvrtém ročníku- a byl to doposud největší propadák, ale celá ta mise na záchranu Snapea to rychle překonává.

Možná bys ses mohl pokusit spřátelit s tím Westonovic chlápkem. Při té představě měl pocit, že se pozvrací, ale mělo to dobrý potenciál. Kdyby mohl jít Westona navštívit do domu, kde drží Snapea, viděl by, jak se Snape má. A Snape by věděl, že pomáhají. Třeba by Snape měl nějaké dobré nápady. Pravděpodobně by věděl, jak Weston myslí, co má rád, jaké jsou jeho zvyky a slabosti. Ale nemohl na to příliš spoléhat - to byla jedna z největších chyb Řádu u Hendersona. Spoléhali, že Snape bude ‚plně funkční', a on nebyl.

A Snape určitě nebude ‚plně funkční'. Weston ho ‚používal'? Jako při… sexu? Ta myšlenka poslala Harryho mysl do vývrtky. Neměl tušení, co se mohlo dít ve Westonově mysli, že tohle udělal, ale udělat to komukoli bylo šílené. A Snapeovi? Je Weston slepej? Jestli si chtěl koupit někoho na sex, mohl si koupit někoho lépe vypadajícího. Dívku, nebo jestli byl doopravdy na chlapy, tak chlapa, kterej byl míň… jako Snape. Na tom muži neviděl nic přitažlivého. Uvažoval, jak se Snape vzhledem k tomu ‚používání' cítil; proč Westona neproklel? Neodmítl? Nebo možná se mu to líbilo - Harry ho neznal příliš dobře, ale ze vzpomínek věděl, že v oblastech sexu zaostával.

Co musel Snape dělat? Harry neměl nejmenší představu, jak sex mezi muži funguje. No dobře, měl představu nebo dvě, ale ne moc. Žádné takové muže neznal a nepřemýšlel o tom natolik, aby na to doopravdy přišel. Na to, že byl teenager, tak ve skutečnosti o sexu až do nedávna nepřemýšlel, až do Voldemortovi smrti. A i přesto si nemyslel, že by o něm uvažoval tak často jako ostatní kluci. Hermiona říkala, že muži myslí na sex každých sedm sekund. Harry o něm myslel možná každých sedm minut, nebo možná jednou za půl hodiny nebo čtyřicet pět minut nebo tak nějak. Ale aspoň už o něm přemýšlí. To ho dělá normálním - eh, nebo ne?

Přestaň na to myslet! Bojoval s nutkáním bodnout se hůlkou do lebky. Tohle je o Snapeovi a jenom o Snapeovi! Přestaň přemýšlet o sobě!

To byl jeden z jeho nových problémů. Poté, co Voldemort zemřel, si uvědomil, že už nemá nic na práci. Nic, o čem by mohl přemýšlet. Nemá nikoho, koho by mohl zachránit, o kom by přemýšlel, jen s výjimkou sebe. O čem přemýšlel před svými jedenáctými narozeninami? Nemohl si vzpomenout, ale pravděpodobně to nepřevyšovalo myšlenky na to, aby dostal dostatek jídla, aby byl ve škole schopný zamaskovat modřiny, které mu způsobili strýc Vernon a Dudley, a aby zajistil, že Dudley nenajde a neukradne jeho hromádku barevných kříd. Nebylo to nic důležitého.

Teď o sobě přemýšlí až moc. Styděl se o tom mluvit dokonce i s Ronem a Hermionou, kterým říkal o všech svých problémech. Co by jim tak měl říct? ‚Myslíte, že jsem doopravdy tak sobecký?' Ehm, ne. To by nefungovalo. Prostě ten problém musí vyřešit. A pomoc Snapeovi je perfektní způsob, jako to vyřešit. Poskytovala mu někoho jiného, o kom by mohl přemýšlet, někoho jiného, komu by mohl pomoci. Jinak by tu jen seděl a nic nedělal.

Možná bys ve volném čase mohl doučovat nějaký prvňáky a druháky, dumal. Určitě potřebují pomoc s domácími úkoly. Mohl bych jim pomoci. Nebylo to nic, co by mu otočilo život o sto osmdesát stupňů, jako zabití Voldemorta, ale v budoucnu by to takové být mohlo. Možná by jeden z nich mohl být v budoucnu autorem něčeho velkého. A protože on jim pomohl porozumět jejich domácím úkolům, mohli by vědět, co dělat, aby mohli dělat cokoli, co potřebují dělat.

Nebylo to kvůli slávě, bohatství nebo něčemu takovému. Prostě rád pomáhal lidem. A to dávalo smysl - kdyby nepomáhal lidem, byla by jeho existence zbytečná. To je to, kvůli čemu se narodil - věštba řekla, že se narodil, aby zabil Voldemorta. No, to už udělal. A teď potřebuje něco jiného užitečného. Jemu to dávalo smysl, tak nějak.

„Pane Pottere, dáváte pozor?" Hlas McGonagallové ho probral.

Vzhlédl od své lavice, kde si brkem pilně čmáral malé vírky. „Ach, omlouvám se, profesorko. Nedával."

„To jsem si všimla," její hlas byl úsečný a řízný. „Toto je třída pro OVCE. Jestli máte v úmyslu se svým životem něco udělat, pane Pottere, doporučila bych vám, abyste dával pozor."

Snažil se, aby se mu nerozhořely tváře. „Ano, profesorko."

Nepotřeboval se svým životem něco udělat. Ne tak, jak myslela. Nepotřeboval práci. Mohl by klidně žít do konce života z peněz uložených v rodinném trezoru Potterů - a pravděpodobně i jeho děti, vnoučata a pravnoučata. Nevěděl přesně, kolik tam je, ale Potterovi byli relativně bohatá rodina. A pak tu byl trezor Blacků. Neměl tušení, kolik je tam, ale bylo toho dost, protože Remus ho jednou ujistil, že to nikdy nebude muset vědět, že ty peníze nikdy nebude schopný utratit, i kdyby to zkoušel.

Harry udělal brkem díru do pergamenu. Proč mu Sirius nechal všechny ty peníze? Remus by z nich měl větší užitek než on. Zvlášť poté, co se oženil s Tonksovou a tak. Ale Sirius o Remusovi a Tonksové nevěděl, protože spolu začali chodit až po jeho smrti. Ne, teď má Harry oficiálně dost peněz, pro sebe a Teddyho.

Teddy. Také musí udělat něco s Teddym. Teddy teď žije s Andromedou Tonksovou, ale Harry je pořád jeho kmotr. A Harry bude druhý nejlepší kmotr na celém zatraceném světě (Sirius už zabral první místo). Bude tu celý Teddyho život a bude moci Teddymu vyprávět miliony historek o jeho otci a jeho přátelích, a jak stateční jeho otec a jeho dva přátelé byli, a jak všichni zemřeli pro dobrou věc.

Zemřeli, protože jsem nebyl dost rychlý, pocítil Harry známou bolest v hrudi. Všichni zemřeli, protože jsem nebyl dost rychlý.

To bylo něco, co ho neustále pronásledovalo. V Potterovic domě v Godrikově Dole, kde byl, když ho jeho mamka zachránila před Voldemortem? V obývacím pokoji? Ve svém pokoji? V ložnici rodičů? V kuchyni? Na záchodě? V hale? V přístěnku? Byly tam dva záchody? Přijímací pokoj nebo něco takového? Pro mnoho lidí to nebylo příliš důležité, ale pro něj ano. Bylo to extrémně důležité. Jeho taťka zemřel první, že? Proč nešel Voldemort přímo pro Harryho? Tak by jeho taťka přežil. Tak by se Sirius pravděpodobně nikdy nedostal do Azkabanu, a tak… a tak by Harry možná nevyrůstal u Dursleyů, ale vychovávali by ho jeho taťka, Sirius a Remus. To by bylo…

Přestaň s tím, Pottere! zavrčel na sebe. Přestaň se utápět v sebelítosti! Hlas ve své hlavě, ten, který používal k nadávání si, zněl jako Snape.

Super, teď má v hlavě Snapea.

„Pane Pottere, doporučuji vám, abyste s tím zraněním šel za madam Pomfreyovoou," McGonagallové hlas byl opět zřetelný.

„Prosím?" vzhlédl na ni zmateně. Pak na ruce ucítil něco lepkavého.

Podíval se dolů, svíral brk tak pevně, že se rozlomil, zarazil se mu do ruky a způsobil hluboký šrám. Vypadalo to mnohem bolestivěji, než to doopravdy bylo.

„Uhm, ano. Asi bych raději měl," řekl neobratně a zvedl se od stolu.

„A pane Pottere, nevracejte se prosím, dokud se nebude schopen plně soustředit na svou práci a ne na jakýkoli vztek, co uvnitř vás právě zuří," napomenula ho.

Jen kývl na odpověď. V tom případě se vůbec neměl vracet do Bradavic. Vypadalo to, že vztek je jeho specialita. Může v něm člověk získat OVCE? Byl by jednička.


Byl si vědomý pocitu, jako by byl trhán úd po údu. Byl si vědom temnoty. Byl si vědom výkřiků. Byl si vědom bušící bolesti ve své hlavě, krvácejících zápěstí a kotníků od řetězů. Byl si vědomý špíny, krve, pachu pálícího se masa… byl si vědomý suchých přírazů, krvácejících šrámů, pokrývajících každý palec jeho těla, vytvořených všemi představitelnými nástroji. Byl si vědomý toho, že ty výkřiky jsou jeho. Byl si vědomý hryzavého pocitu v žaludku. Byl si toho všeho vědomý… dokud se nepropadl do temnoty. Nádherné temnoty.


„Ginny," posadil se Harry vedle své rusovlasé ex-přítelkyně ve Velké síni. „Potřebuji s tebou mluvit o něčem důležitém."

Přestala se natahovat pro dušené maso se zeleninou a sladkými brambory. „Jestli se to týká domácích skřítků, lahvových zátek, pletacích jehlic a vyzývavého časopisu, přísahám při Godrikově hrobu, že jsem to neudělala." Výraz v její tváři byl pohřební, až na jiskřičky, které jí hrály v hnědých očích.

Harry se uvolnil a zasmál. Ginny měla ten nejlepší smysl pro humor. „Ne, ničeho z toho," odmlčel se. „Přinejmenším ne zátek od láhví. Ne, potřebuji laskavost."

„Co se děje?" Nabrala mu jídlo na talíř, a pak nabrala i sobě.

„Potřebuji laskavost."

„To jsi říkal."

„Týká se to Spožúz," řekl rychle, aby ji nenapadlo něco jiného. I přestože se rozešli, stále spolu skvěle vycházeli, i když to někdy bylo trochu divné.

Ginny povytáhla obočí. „Naplánovala to Hermiona?" Rychle se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že ji nikdo neslyšel. „Protože abych byla upřímná, mám Hermionu ráda a všechno, a myslím si, že má dobré nápady, ale někdy to bere až trochu moc do extrémů."

Harry s tím souhlasil, ale neřekl to. Hermiona byla jeho nejlepší možností, jak dostat Snape z toho pekla, kde je, a nemohl si dovolit… Bože, zní jako politik. Jednoho dne bude stát společně s Kingleym na vrcholu. I když si nedokázal představit, že by měl tak lesklou hlavu.

„Ne, ona o tom neví. Je to… můj vlastní plán." Uvědomil si, jak nepropracovaně to zní, ale proto se zeptal Ginny. Hermiona by byla příliš praktická, Lenka by nebyla dost praktická, a on doopravdy neznal dostatečně dobře žádné další dívky v Bradavicích. Ginny byla… perfektní.

Nabrala si sousto jídla. „Poslouchám."

„Dnes večer se chystám na party."

„To zní jako zábava."

„Zásnubní večírek."

Ginny se zašklebila. „Ugh."

„Co? To dušené není dobré?"

„Je, ale to není to; zásnubní večírek čistokrevných? To bych se radši utopila v sudu s kyselinou." Ginny měla velmi pestrou zásobu různých výrazů.

Harry nikdy nebyl na zásnubním večírku, mudlovském, pro čistokrevné, nebo jiném, ale nedokázal si představit, čím by mohl být špatný. „Co se děje? Nedělají nic hloupého jako… nevím… hrubé, barbarské rituály?" Měl představu kanibalů řezajících se nožem.

Ginny se otřásla. „Kéž by. Spíš jsou dlouhé a nudné." Odložila vidličku a natáhla se pro rohlík. „Kdo se žení?"

Chvíle pravdy. „Zapomněl jsem. Někdo od Malfoyů."

Ginny vyplivla jídlo do ruky, pro případ, že by se začala dusit. „Seš padlej na hlavu? Někdo od Malfoyů? Podívej, jestli chceš jít na party, do toho. Ale zásnubní večírky jsou stěží party. Jsou to pompézní plesy, s hromadou ceremonií na konci. Proč nejdeš do Prasečí hlavy nebo někam? Bavil by ses tam víc. Slyšela jsem, že tam dnes večer budou mít doopravdy dobrý speciál máslového ležáku."

To byla další věc, kterou na Ginny miloval; věděla, že má radši máslový ležák než ohnivou whiskey a jak, i když to nebylo levné, má rád speciály, stejně tak, jako když s ním někdo jde. Nebo možná víc. Vyrůstal, aniž by vůbec mohl vznést nárok na své oblečení, takže kupování věcí bylo doopravdy… bylo to skutečné privilegium.

„Není to kvůli zábavě; týká se to Spožúz, pamatuješ?" Povzdechl si. „Mám důvod věřit, že tam dnes večer bude Weston."

„Weston? Ten bastard, co koupil Snapea?" přimhouřila Ginny oči.

„Jo. Dneska ráno jsem k němu šel…"

„… takže tam jsi zmizel!"

„Jo, a nebyl tam. Ale mluvil jsem s Caritou a…"

„… Carita?" zeptala se Ginny.

„Jo. Ona je, ehm, jedním z Westonových dalších otroků," vysvětlil. „Nevím, kolik jich mají, ale vypadalo to, že Carita má Snapea hodně ráda. Myslí si, že je ‚milé dítě'."

Ginny vyprskla dýňový džus. „Co?"

Harry se zašklebil. „Jo. Podle všeho je buď dobrý herec, nebo…"

„Nebo?"

Pokrčil rameny. „Řekla, že potřebuje jenom trochu popostrčit a ‚padne do hlubin'."

„Co si myslíš, že to znamená?" Teď už byla Ginnyna pozornost zcela soustředěná na Harryho a ne na jídlo. Osmý div světa - dokázala najednou sníst víc než jejich trio, a vzhledem k Ronově apetitu to bylo co říct.

Harry doopravdy nevěděl. „Počítám, že si myslí, že by se mohl zbláznit nebo tak něco."

„Jo…" řekla Ginny. Chvíli byla potichu. „Na co mě potřebuješ?"

Zhluboka se nadechl. „Potřebuji, abys se mnou dnes večer šla na Malfoyovic panství.

Její oči se rozšířily. „V žádném případě."

„No tak," zaškemral Harry. „Někdo se mnou musí jít a radši by to měla být dívka - neberou lidé obvykle na takovéto akce svoje přítelkyně nebo přítele?"

Zavrtěla hlavou. „Berou, ale to není ten problém. Nepůjdeš na Malfoyovic panství. Ne dnes večer, nikdy. Jen přes moji mrtvolu," zablesklo se jí v očích.

„Jestli mě nenecháš jít, mohla by to být Snapeova." Harry se zachvěl, když se mu vybavila scéna z minulého května, kdy Snapea málem zakousla Nagini. Pitomec. Pitomec… Snape ho teď musí nenávidět, že ho tehdy nenechal zemřít.

Ginny zavrtěla hlavou. „Řeknu to McGonagallové."

Ne, to je špatné. Hodně špatné. „To nemůžeš!" zaprosil Harry. „Plán je vyplížit se za hodinu, po večeři a jít k Malfoyům. Jediný, co musíme udělat, je najít Westona a odejít. Je to jednoduchý."

Vždycky by mohl jít sám. Sólo. Mohl by tam přiletět a říct, že jeho doprovod musel jít na operaci. Nebo že měl nějaké neodkladné záležitosti v rodině. Nebo… nebo něco.

„Proč nemůžeš napsat dopis? Nebo se u nich zastavit?" Ginny zabodla vidličku do večeře. Nepotřeboval mít Merlinův řád, aby věděl, že si představuje, že bodá vidličkou Harryho a místo něj si vybíjí svou frustraci na jídle. Za což byl vděčný.

„To už jsem udělal," řekl tiše, maje na paměti Nebelvíry kolem nich, kteří jim stejně nevěnovali pozornost. „Weston je v nemilosti, abych tak řekl. Tohle je moje nejlepší příležitost, promluvit si s ním. Prosím, půjdeš se mnou?" zaprosil víc očima než slovy.

Ginny uhnula pohledem. „O čem s ním chceš mluvit?"

„O koupení Snapea."

„Dobře, ne."

Harry překřížil paže. „Dobře, jak chceš."

„To je prostě…" povzdechla si Ginny. „Podívej, jak se do toho domu můžeš vrátit? Po tom, co se stalo minulý rok?" zavrtěla hlavou. „Slyšela jsem Rona křičet uprostřed noci. Kvůli nočním můrám. Nepředstírej, že ty ne, nebo že jsi taky neměl noční můry."

Neměl. Protože existoval jeden lektvar, který uměl uvařit pravděpodobně lépe než Snape. A tím byl bezesný spánek. Bral si ho každou noc. Pravidelně. Slyšel, že je to návykové, ale jestli ho nikdy nepřestane brát, nebude trpět následky, nebo ne?

„Jediné, co musíš udělat, je jít se mnou," řekl Harry. „Slibuji - jestli vytáhneš hůlku, nebude to na sebeobranu. Žádné násilí, nic. Slibuji. Malfoyovi dokonce ani neuvidíme." Ginny Luciuse Malfoye nenáviděla asi víc než Harry.

A on Luciuse Malfoye doopravdy nenáviděl.

Ginny si povzdechla. „Jestli s tebou půjdu, slíbíš mi, že dostaneš Luciuse Malfoye do Azkabanu."

„Co?"

„Slyšel jsi mě. Jsi celebrita. Máš konexe. Víš, co udělal. Dostaň ho do Azkabanu." Ginny zvedla bradu. „Dostaň ho do Azkabanu, nebo nemáme žádnou dohodu."

Harry byl v koncích. Aby byl upřímný, nikdy neočekával, že by se Lucius Malfoy kdy dostal do Azkabanu. Ten muž se dokázal vykroutit ze všeho. Vyklouznout ze všeho.

Když probíhaly soudy s ostatními Smrtijedi, Lucius Malfoy společně s Crabbem seniorem a Goylem seniorem křičeli „nevinný, nevinný! Kletba Imperius!" Harryho v té době doopravdy nezajímalo, co se dělo - jenom chtěl, aby to všechno skončilo. A pro jednou udělal něco, co měl začít dělat v prvním ročníku, a prostě nechal Snapea, aby se o všechno postaral.

Všichni Smrtijedi šli na několik týdnů do Azkabanu, než byli vzati pryč a odvedeni do otroctví. S výjimkou těch nejnebezpečnějších, kteří zůstali v Azkabanu. S výjimkou Malfoye, Crabba a Goyla, kteří dokázali uniknout díky své výmluvě na „Imperius". Nevěděl, jak to udělali - měl v úmyslu zeptat se Snapea, ale nedostal šanci.

Harry mohl dostat Luciuse Malfoye do Azkabanu. Mohl, nějak… jenom to, že by chlapec-který-přežil, řekl, že je vinný, by pravděpodobně bylo dost. V kombinaci s jeho vzpomínkami a možná vzpomínkami pár dalších lidí… jednoduché. Ale nemohl, aniž by věděl, co Starostolec přesvědčilo… byla by to těžká práce, ale asi by to zvládl. Byla by to správná věc, ne?

„Udělám, co bude v mých silách." Přísahal: „Přísahám na svou nebelvírskou čest, že se pokusím dostat Luciuse Malfoye do Azkabanu."

Ginnyny oči se rozšířily. Když Harry něco slíbil, dodržel to. Ale taková přísaha? Pro Harryho to byl prakticky nezrušitelný slib a on věděl, že to ví.

„Dobře," řekla, vstávaje od stolu a strkaje si do pusy plnou vidličku zelených fazolek. „Setkáme se za hodinu u brány. Obleč si společenský hábit - budou tam média a všechna budou chtít tvoji fotku." Zvedla se a prsty mu projela rozježené vlasy. Když stáli, byli oba stejně vysocí, ale když seděl, měla k jeho vlasům snadný přístup. „A pro Merlina, nepokoušej si ty vlasy ulíznout dozadu. Vypadáš pak jako úplnej teplouš."

Harry vyprskl smíchy a sledoval, jak odchází z Velké síně. Ginny je skvost. Jednoho dne udělá nějakého muže velmi šťastného. Škoda, že jím nebude Harry. Škoda, že Harry tím mužem být nemůže. Škoda, že každý, kdo se dostal k Harrymu příliš blízko, zemřel.

11.11.2012 15:03:17
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5054"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one