aneb Trahit sua quemque voluptas.


Sex byl doopravdy problém. Harry ho měl jenom několikrát s několika dívkami (u jedné z nich si ani nepamatoval jméno), ale věděl toho dost, aby věděl, že to není to, co se z toho dělá.

První dívka, se kterou měl sex, byla Marie. Byla to hnědovlasá dívka, která žila v Prasinkách. Měla krásné, jakoby psí oči a úžasný úsměv. Byla doopravdy příliš krásná na to, aby měla zájem o obyčejného starouše Harryho. ‚Obyčejný starouš Harry' byla klíčová fráze. Chtěla jenom spát se zlatým chlapcem, jak mu druhý den ráno zdůraznila. No, řekla ‚zachráncem světa', ne ‚zlatým chlapcem', ale to je to samé.

Druhá dívka měla zlaté vlasy ostříhané nakrátko. Její jméno bylo Meredith. Byla to Američanka z New Jersey a mluvila s docela silným přízvukem. S universitou byla v létě v Londýně. Odstartovali s Harrym doopravdy dobře, ale po dvou týdnech romantiky a jedné noci sexu se s ostatními vrátila do Ameriky. Nikdy neodpověděla na žádný z Harryho pokusů kontaktovat ji. Neřekla to, ale klidně mohla; chtěla jenom spát se zlatým chlapcem.

Třetí dívka, v tomto bodě byl Harry velmi opatrný. Přísahal, na Hermioninu ‚prudérní' radu, že nebude mít žádný sex, dokud nebude připravenější, ale jeho rozhodnutí bylo rychle zlomeno té noci v Prasečí hlavě (věděl, že tam nemá chodit - ta hospoda mu během let způsobovala příliš mnoho problémů). Dokonce ani nezůstala přes noc - po hodině se sebrala a odešla. Harryho do té doby největší selhání. Dokonce si nezapamatoval ani její jméno.

Přestože sex byl dobrý, nebylo to ono. Vždy byl tím, kdo čekal, aby to něco znamenalo, i když kvůli tomu zněl jako holka, a nic z toho nic neznamenalo. Když měl sex, vždy to jeho život jenom zkomplikovalo. Jestli je to tak, vůbec to nestálo za to, mít ho.

Odpískal sex již před několika měsíci. Rezignoval na to, že bude poustevník, dokud se nerozhodne jinak. Nebude spát s další dívkou, dokud s ní nebude v pevném vztahu se závazky. Hermiona jeho rozhodnutí tleskala a věnovala mu žebra lámající objetí. Ron jenom kývl, ale později ho škádlil, že je panický a prudérní.

Nestálo to za tu frustraci. Přátelé ho ujišťovali, že nakonec najde tu správnou přítelkyni. Hermiona mu řekla, že je jenom ‚pod velkým stresem'. Jenom nenašel ‚tu správnou'. Doufal, že mají pravdu. Pamatoval si, jak vyslechl rozhovor mezi Remusem Lupinem a Arturem Weasleyem. Pan Weasley Remusovi něco řekl a ten mu odpověděl: „Ne. Nikdy tu nebude ‚ta správná'. Ne pro mě. Navždy budu sám," a poté následovaly roztřesené vzlyky. Ale Remus se mýlil, nebo ne? Oženil se s Tonksovou a měli nádherné miminko. Takže určitě tu je pro každého někdo, nebo ne?

Věděl, jak na tom Remus tehdy psychicky byl. Sám byl na tom úplně stejně, jen byl v opačné pozici. Uvědomil si, že Remus si myslel to, co si myslel, protože byl vlkodlak. A Remus si myslel, že nikdo by dobrovolně nevstoupil do vztahu nebo neměl sex s vlkodlakem. Harry byl chlapec-který-přežil - mohl mít jinou dívku každou noc, kdyby chtěl - ale nebylo to o nic lehčí. Potřeboval najít někoho, kdo by řekl: „Harry Potter? Kdo to je?" nebo dokonce „Zachránce světa? Už jsem unavená poslouchat to pořád dokola.". Věděl, že první taková osoba by byla ‚ta pravá'.

Do té doby se nebude soustředit na hledání ‚té správné'. Prožil celých deset let, kdy stěží věděl, co je láska. Může v tom pokračovat. Do té doby bude pátrat po prokletí své existence, Severusi Snapeovi. Protože kvůli Harrymu strávil prakticky celý život v pekle. Nebo kvůli věštbě. Kvůli Voldemortovi. Ale pomohl zachránit Harryho. Harry mu dlužil slušný život, avšak musí se snažit, aby mu ho zajistil.

„Je to složitá situace," vysvětlovala mu Hermiona a ignorovala svůj máslový ležák. Byli u Třech košťat. Byla sobota. Ne prasinková sobota, ale uplatňovali svá práva studentů, kteří se vrátili zpět do školy. Harry to nedělal tak často jako ostatní navrátivší se studenti, Ron, Hermiona a Malfoy. Nevěděl proč. Bylo to prostě tak… jiné.

Ne jiné, než to bývalo. Ne, byl jenom obyčejný starý Harry. Ale začal si všímat jiných lidí - ostatní jeho věku žili bezstarostné a šťastné životy… pořád se usmívali a smáli, o víkendech chodili ven, opíjeli se… dokonce i Hermiona, naše stereotypní „hodná holka" byla známá tím, že využívala toho, že jí je devatenáct a může trávit víkendy, jak chce, na hradě nebo mimo něj, dokud to nebude mít vliv na mladší studenty. Ostatní studenti, kteří se také vrátili zopakovat svůj sedmý ročník, měli stejná privilegia, ale Harry jich zřídka kdy využíval.

Vždy měl pocit, že mezi nimi vyčnívá jako bolavý palec. Nikdy nezapadal.

„To mi povídej," zamumlal Harry a pohled mu zalétl k oknu, za kterým padal sníh. „Ale to není nic nového, že?"

Nebylo. Jeho život byl nekonečnou složitou situací. Občas, když o tom přemýšlel, z toho měl doopravdy deprese. Už má černé vlasy - možná by se měl stát gothem. Nebo to jsou emo, kdo jsou pořád v depresi? Normální lidé jeho věku s takovými věcmi asi drží krok - on ne.

Ron nebyl soucitný. „Nevidím, kde je problém - proč se prostě nemůžeme zvednout, jít na ministerstvo a zjistit, kdo je Snapeův majitel?"

Výprava k Malfoyům proběhla předchozího večera. Ron s Hermionou nebyli moc nadšeni, mírně řečeno, když se dozvěděli o jejich neobezřetném dobrodružství, ale všechno dopadlo dobře. Nikomu se nic nestalo.

„Není to tak jednoduché," vysvětlovala Hermiona po milionté. „Potřebovali bychom se podívat do jeho spisů. Tyto typy spisů jsou velmi tajné a k nim mají přístup jenom ministerští úředníci a ti, kterých se týkají. Dokonce ani profesor Snape by k nim neměl přístup, kdyby chtěl."

Někdy Harry chápal snadno. Jindy měl pocit, jako by někdo sebral jeho mozek a odhodil ho jako camrál, aby ho nechal zcela ztraceného. „Ehm? Proč ne? Týkají se jeho, nebo ne?"

„Ano, ale on je otrok," řekla Hermiona, jako vždy trpělivě. „Otroci nemají stejná práva jako my."

Zákony a omezení týkající se otroků byly na hovno ještě víc, než následky sexu. Otroci nemohou tohle, otroci nemohou tamto. Bylo to na zvracení. Hermiona nedávno informovala Harryho o některých ‚pravidlech' a ‚způsobech', které jsou otrokům normálně vštěpovány. Jak když otroci večeří se svým pánem, musí klečet po jeho pravém boku. Jak se musí uklánět každému s výjimkou jiných otroků… nebyly to přímo ‚zákony', ale prakticky jimi byly. Bylo to odporné. Otroci nejsou jako domácí skřítkové, kteří si v takovýchto věcech libují.

Ron se nedal odradit. „No, vezmeme s sebou Harryho. Možná že bude starej Pastorek k něčemu a nechá nás prohrabat se těma složkama." Ron už rozhodně nebyl Kingsleyho velký fanoušek.

Hermiona zavrtěla hlavou. „Spíš by byl překážkou než pomocí." Hermiona byla ještě menší Pastorkův fanoušek.

„Dobře, kdo se může do těch složek podívat?" vrátil je Harry zpátky k tématu. Nerad mluvil o členech Řádu, kteří to vzdali. V tom případě to nebyli praví členové. Brumbál by byl znechucený. Uvažoval, co si asi myslí Brumbálův portrét. Pravděpodobně je taky pořádně naštvaný.

„Ministerští úředníci s oprávněním a majitelé profesora Snapea," odpočítala Hermiona obě možnosti na prstech. „Seš si jistý, Harry, že ti to pan Weston neřekne?"

Harry kývl. „Na sto procent. Myslí to s tím „utajením" doopravdy vážně." Člověk nemusel být inženýr přes rakety, aby věděl proč - když si kupujete otroky kvůli sexu. Zvlášť, když nechcete, aby to věděl celý svět. I když pochyboval, že Snapea koupili kvůli tomu. Někdo jako on koupený jednou kvůli sexu? Náhoda. Dvakrát? Zázrak.

„Dobře, máme jinou možnost než se vloupat na ministerstvo a najít jeho složku?" vrátil se Harry k tématu. „S výjimkou ptaní se Věštce, kdo odpověděl na ten inzerát - jestli je nějaký způsob, jak by se to dozvěděli, stejně by nám to neřekli."

Hermiona si povzdechla. „Jenom do toho nechci zapojovat Kingsleyho."

„Jakou jinou možnost máme?" zeptal se Ron. „Je šance, že cítí výčitky kvůli tomu, že to vzdal a udělá cokoli, aby nám pomohl."

„Nebo je naštvanej, že to pořád zkoušíme a jen nám to ztíží," nastínil Harry druhý extrém.

Hermiona protočila oči v sloup. „Pravděpodobně neudělá ani jedno z toho. Nejspíš nás nenechá jen tak porušit zákon, abychom pomohli ‚jenom' Snapeovi." V očích jí žhnul vztek.

„To nemůže uškodit," řekl Harry.

Ron zavrtěl hlavou. „Mohlo by. Když bude vědět, že po tom jdeme, mohl by zajistit, abychom se k tomu hůř dostali."

„Není to mizera, Rone!" prohlásila Hermiona. „Ale když nemáme mnoholičný lektvar, doopravdy nemáme jinou možnost, jak to získat."

Uch. Harry vypil tolik mnoholičného lektvaru, aby měl do konce života dost. Ne děkuji. „Takže se půjdeme zeptat Kingsleyho?"

Hermiona kývla. „Ale nejprve budeme muset vymyslet plán - nemůžete tam jen tak natancovat a zažádat si o spis."

„Nemůžete?" zeptal se Harry. „Ty nejdeš?"

Zavrtěla hlavou. „My tři jsme teď jako bratři v triku, Harry. Harry Potter, obklopený svými nohsledy, se rovná problémům."

Harry zrudl. „Nejste mí nohsledi."

Ron si odfrkl. „Takže sis našel nový, Harry?"

„Myslel jsem tím, že vás nepovažuji, víte, za nohsledy." Jen to slovo se mu příčilo. Vlastně, kdyby nebylo Rona a Hermiony, už dávno by zemřel. Nejsou to nohsledi - jsou to hrdinové.

„My víme," pohladila ho Hermiona z druhé strany stolu po ruce.

„Takže, Snape," vrátil je Ron znovu zpět k tématu. „Jestli potřebuješ pomoc s koupí, Harry, Neville je ochotný podělit se o cenu." Jediný problém, který měl S.P.O.Ž.Ú.Z. se současným plánem, bylo, že Harry by byl jediný, kdo by Snapea koupil, což znamenalo, že by utratil hodně peněz. Harry s tím neměl žádný problém, ale vypadalo to, že všichni ostatní ano. Neznamená to přece, že Harrymu jednou dojdou peníze nebo tak něco.

„Ne," řekl Harry, odložil máslový ležák a setřel si pěnu z vrchního rtu. „Musím ho koupit. Sám." Když viděl Hermionin zmatený pohled, pokračoval: „Nechci, aby Snape musel vděčit více než jednomu člověku. Víte, musíme mu dát co možná nejvíc svobody. A navíc si nemyslím, že by Neville chtěl, aby s ním Snape bydlel, takže to nechává jenom mě." Nechtěl být Nevillovi zadlužený ještě víc než teď. Neville byl zachránce světa stejně jako on, když zabil Nagini.

Ron si znovu odfrkl. „Jo, pamatuješ si na jeho bubáka? To bylo k nezaplacení."

Dokonce i Hermiona se při vzpomínce na bubáka vypadajícího jako Snape oblečený do šatů Nevillovy babičky, upjatě usmála. „Dobře, jestli seš si jistý, Harry."

„Absolutně," kývl Harry.

„Stejně jsou omezení, kdo může vlastnit otroka, a nevím, jestli Neville zcela vyhovuje všem požadavkům."

„Nevyhovuje?" Harry samozřejmě o omezeních slyšel, ale protože věděl, že jim vyhovuje, nikdy moc nevěnoval pozornost tomu, čeho se týkají.

Hermiona pokrčila rameny. „No, musíš být plnoletý…"

„To Neville je," vmísil se Ron.

„Tiše," napomenula ho Hermiona. „Musíš být plnoletý, nesmíš vlastnit více než čtyřicet otroků a mít doklad o prostředcích."

Pravidlo ‚dalších čtyřiceti otroků' bylo kvůli tomu, aby jedna osoba nemohla skoupit všechny otroky na světě a všechny je zabít, aby zrušila otroctví. Zřejmě to již nějaký abolicionista zkusil, pokoušeje se zachránit všechny budoucí otroky a skončil za to na dva roky v Azkabanu. Dva roky. Za to, že se pokusil dosáhnout toho, aby již nebyli žádní další otroci. Pokoušel se zabít tisíce lidí a oni ho zavřeli na dva roky!

Ron svraštil obočí. „Doklad o prostředcích?"

"Je to, ehm, komplikované," řekla Hermiona váhavě. „Víš… ne každý si může dovolit nakrmit a obléci sebe, natož další osobu. Ministerstvo nechce mít na krku otroka bez domova, když už riskují, že budou mít na krku jednu osobu bez domova… rozumíte?"

Harry přikývl. Jako by to nechápal předtím. Chápal. To byl důvod, proč pan Weasley nešel se skupinou z Řádu koupit Snapea. On a paní Weasleyová byli velmi milí, milující lidé, ale stále měli velmi málo peněz. I když už měli všechny děti s výjimkou dvou z domu, museli pořád šetřit. George si se svým obchodem s žertovnými předměty vedl velmi dobře, takže mohl být snadno nazýván ‚bohatým', a Bill, přestože nebyl v každém slova smyslu ‚bohatý', byl zámožný. Rozhodně vydělávali víc než pan Weasley, takže to byli oni, kdo se pokusil Snapea koupit. Věděli, že jim to bude dovoleno.

Ron trochu zrůžověl. „Dobře, chápu. No, Harry má peníze po rodičích a kmotrovi, takže je zabezpečenej."

„Máš nějaké plány, co budeš dělat po škole, Harry?" zatlačila na něj Hermiona. „Zařízenou práci, praxi? Budeš žít na Grimmauldově náměstí? V bytu v Londýně? V Surrey? V Dorsetu? Koupíš si dům nebo pronajmeš? Co budeš dělat s domem na Grimmauldově náměstí?"

„Hermiono, přestaň! Copak nevidíš, že je zmatenej?!" řekl jí Ron a pokynul k Harrymu, který si sundal brýle a začal si unaveně protírat oči.

Nasadil si brýle. „Ehm… Chci se stát bystrozorem," řekl slabě. Stíhání zlých kouzelníků bylo vše, co uměl. Bylo to to jediné, co měl kdy v plánu dělat. Teď nebyl v pozici, kdy by mohl změnit své rozhodnutí. Stejně nevěděl, jakou jinou práci si vybrat.

Hermiona zavrtěla hlavou. „Harry! Musíš se víc snažit! Já rozesílám dopisy a přihlášky na všechny strany! Už jsi kvůli tomu kontaktoval ministerstvo? Jaký máš náhradní plán?"

Harry jenom pokrčil rameny. „Nikdy jsem nechtěl dělat nic jiného."

Jeho kamarádka si jenom povzdechla. „Dobře. Jakmile se vrátíme do hradu, jdi za profesorkou McGonagallovou, dobře? Jako vedoucí tvé koleje ti bude schopna pomoci."

„Proč mu prostě nepomůžeš ty, Miono?" zeptal se Ron a nacpal si pusu plnou chipsů. „Už tě přijali na dvě kouzelnické university a sedm mudlovských, a to ani nemluvím o těch pokročilých lektvarech a…"

„Protože možná mám spoustu práce, Ronalde!" vyštěkla Hermiona a rukou si prohrábla kadeřavé vlasy. „Napadlo tě někdy, jak stresující je dělat tyto život měnící rozhodnutí? Jak frustrující je pomáhat s rozhodováním dvěma nejlepším kamarádům, a to ani nemluvím o zbytku sedmáků?"

Ron otevřel pusu, ale pak ji zase zavřel. Harry si uvědomil, že to byla ta nejchytřejší věc, co poslední dobou udělal.

<="" body="">

13.12.2012 11:32:42
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one