aneb Trahit sua quemque voluptas.


Ne, nebudu se rozčilovat, nebudu!

Btw. jestli je tu někdo, kdo by mi byl ochotný dělat betu, ať se prosím ozve.


Harry nebyl studijním typem. Ne, velmi zřídkakdy studoval pro zábavu, nebo protože se nudil. Vždycky byla košťata, na kterých mohl létat, Řachavý Petr, kterého mohl hrát, jídlo, které mohl jíst, věci, o kterých mohl přemýšlet, chodby, které mohl prozkoumat… a když vezmeme v potaz, že se nenudil ze zvyku (naučil se zabavit se ve věku čtyř let, kdy byl šest hodin zavřený v přístěnku. Věděl, že to bylo šest, protože uměl hodiny. Uměl hodiny a Dudley ne. To byl ten důvod, proč ho tam zavřeli.), čas, který strávil studiem, byl velmi krátký.

Učil se jenom na zkoušky a to by šlo spíše definovat jako „biflování". Nebelvírští chlapci z Harryho ročníku v minulosti pořádali biflovací party - s Fredovou a Georgeovou pomocí. Ti se vykradli do Prasinek a obstarali nějaký máslový ležák a sladkosti. A oni pak při učení jedli a pili. Seamus pouštěl hudbu z kouzelnického rádia, které získal… a oni se pak snažili nacpat do hlavy vše, co mohli až do časných ranních hodin. Pak šli na vyučování, vyčerpaní a s kocovinou a stěží dostali přijatelné známky. Hermiona jim vždycky říkala, že by bylo lepší, kdyby se vůbec neučili a radši se pořádně vyspali a Harry si myslel, že má pravdu… ale něco na těch biflovacích večírcích bylo.

Ale teď toho věděl spoustu o otroctví. Oddal se tomu, aby se o tomto tématu naučil každou maličkost, tak jak to udělal ve třetím ročníku se soudy s hipogryfy. Dobře, tehdy to nedopadlo, ale tentokrát to vyjde. Musí. Protože Snape nebyl odsouzen k smrti.

Harry si vnitřně přál, aby byl. Snape by pravděpodobně dal přednost smrti před otroctvím. Nebo možná ne. Ve skutečnosti byl roky Voldemortovým a Brumbálovým otrokem. Možná se mu otroctví líbilo? Možná potřeboval někoho, aby mu říkal, co dělat.

Ne, Snape ne. Snape určitě ne. Snape je příliš hrdý. Příliš arogantní. Příliš domýšlivý a příliš inteligentní.

Jednou z věcí, co zjistil, bylo, že otroci jsou cenní. Strašlivě drazí. Snape byl u Hendersona prodán za 20 000 galleonů, a to podle všeho na otroka nebylo příliš mnoho. 100 000 mohlo být považováno za otroka příliš mnoho, ale na to, že byli vnímáni jako bezcenné věci, jako odpad, byli dost nákladní. Harry považoval obnošené věci po Dudleym za odpad, a nedal by za ně ani scvrček. Občas prostě kouzelnický svět nedával smysl, ať se ho pokoušel pochopit, jak chtěl.

„Dobře, Hermiono," řekl Harry a připojil se k dívce s chundelatými vlasy, kráčející chodbou. Jemu se její vlasy líbily tak jak byly, ale věděl, že si je musí každé ráno doslova vytrhat, aby je zbavila uzlíků. Člověk by si myslel, že s tolika kouzly najde něco, čím by je dokázala zkrotit. Ale on měl tak o čem mluvit.

„Harry!" zamračila se na něj. „Kde jsi byl? Je deset hodin! Vyučování běží již několik hodin! Víš, kolik…"

„Jo, jo. Přemýšlel jsem," odpověděl. Rychle se podíval kolem na studenty, kteří je v davech míjeli, a kteří jim naštěstí nevěnovali pozornost. „Podívej, musím najít způsob, jak se po zbytek dne vyhnout škole. Myslím, že prostě… půjdu? McGonagallová bude šílet a pravděpodobně nám strhne tak milion bodů, ale…"

„Harry, zpomal. Nikdo ti nerozumí, když takhle mluvíš," upozornila ho Hermiona.

Povzdechl si. Občas se mu stalo, že když ho něco doopravdy nadchlo, tak začal prskat a šišlat. Nebyla to jeho chyba. Možná existuje nějaké kouzlo, kterým by to mohl napravit. „Musím si promluvit s Westonem. Musím ho vidět tváří v tvář. Musím mu nabídnout, že Snapea koupím. Možná mě při osobním kontaktu neodmítne. Možná přijdu na to, proč ho nechce prodat. Přinejmenším Snapea uvidím a zjistím, jak se mu daří. Ale musím zjistit, kde žije, což mám někde ve složce nahoře. V Londýně, že? Musím získat přesnou adresu, a pak prostě vyjdu za hranice a přemístím se a…"

„Tišeji," zasyčela Hermiona.

Harry si v tu chvíli uvědomil, že všichni ostatní studenti již zmizeli ve třídách, a on s Hermionou zůstali na chodbě sami. Každý by tak mohl zaslechnout, o čem se baví. Filch pravděpodobně poslouchá. Harry napůl očekával, že každou chvíli přivlaje Snape vypadající jako netopýr, a strhne jim 344 494 209 294 294 000 bodů za nedochvilnost.

Hermiona si povzdechla. „O čem to mluvíš, Harry? Profesorka McGonagallová již panu Westonovi napsala tucetkrát. Neprodá ho. A Snape sem nechce přijít, pokud nebude prodán natrvalo."

Harry protočil oči. „No tak. Weston mu to prostě přikázal napsat."

Hermiona zavrtěla hlavou. „Nevidím důvod, proč by to, že mu nabídneš jeho odkoupení tváří tvář, měla něco změnit, Harry. Proč mu prostě nenapíšeš dopis a…"

„To jsem udělal," přerušil ji Harry. „A všechno, co ten bastard Weston udělal, bylo, že přinutil Snapea napsat za sebe odpověď. Ďábelský, co? Mám na mysli… když chceš někoho doopravdy mučit, nech ho zjistit, že se ho někdo pokouší zachránit, a přinuť ho odmítnout. To je znak čistého zla, víš."

„Harry, Harry, začíná se na tobě podepisovat Ronova mluva. Co pan Weston napsal?" zeptala se Hermiona a její příliš aktivní obočí se povytáhlo.

Harry zalovil v kapse a vytáhl z ní ovesnou kaší smrdící, zmačkaný dopis. „Vidíš?" řekl, zatímco četla. „Prostě se chová jako hovado. Musím zjistit, proč Snapea tak moc chce. Víš, že Weston má tu úchylku na „konexe". Když bude vědět, že mu Harry Potter doopravdy nabízí, že koupí jeho otroka, tak to možná vzdá, nebo se tomu aspoň přiblíží…"

„Všiml sis na tom dopisu něčeho zvláštního?" Hermiona stiskla rty, což byl znak, že se soustředí.

„Jo, že mi Snape napsal dopis a pro jednou se choval slušně," protočil Harry oči. „Doopravdy nevím, co je na tom zvláštního, když mu Weston řekl, co napsat."

Hermiona zavrtěla hlavou. „Harry, podej mi svůj brk."

„Můj… brk?" zeptal se. „Ehm… ten je v tašce." Nechal svou tašku pod schody.

„Pro Krista! Vytáhni můj z mojí tašky. A lahvičku inkoustu."

Harry šáhl do kamarádčiny tašky a začal se v ní přehrabovat.

„Předkloň se," přikázala mu Hermiona, když jí podal inkoust a brk.

To byla Harryho chvíle povytáhnout obočí. „Chystáš se mi naplácat? To jsem tak zlobil, mamko?"

„Udělej to!" přikázala.

Ron s Harrym měli stejnou slabost - nakonec vždycky Hermioně podlehli. Ron protože ji miloval, a Harry protože byl prostě unavený bojováním. Ohnul se.

„Dobře," řekla Hermiona, položila mu dopis na záda a opatrně tam usadila i lahvičku s inkoustem. „Nehýbej se. Může to trochu lechtat."

Lechtalo. „Proč na ten dopis píšeš?" zaprotestoval Harry. „Použij jiný pergamen."

„Ticho!" napomenula ho Hermiona.

Ztichl. Hermiona vždy pracovala lépe, když bylo ticho. Po osmi letech to věděl.

„Harry," řekla nakonec, když už se kvůli zádům začal cítit na dvě stě třicet. „Myslím, že je to šifra."

Co? „Co tím myslíš?"

„Podívej se na to," řekla a sundala mu ze zad inkoust a dopis, aby se mohl narovnat.

Uh. Bude ze mě hrbáč, už to vidím. Vzal si od ní dopis a zmateně nakrčil čelo.

Hermiona pod dopis dopsala písmena POMOZTEPROSÍMOMLOVÁMES. Byl si docela jistý, že to v češtině znamená „Pomozte, prosím. Omlouvám se." Přestože tam chybělo ‚u' a ‚e' a ‚s' byly přehozené.

„Ty to nechápeš?" zeptala se Hermiona spěšně. „Profesor Snape je vzdělaný muž, Harry. Nedělá chyby jako pětileté dítě. Nezáleží na tom, jak ‚zničený' si pan Weasley myslí, že profesor Snape je - znalost psaní a čtení… tyto dovednosti prostě nezmizí jen proto, že je nepoužíváš… jak dlouho to je… čtyři měsíce?" zavrtěla hlavou. „Pan Weston pravděpodobně řekl profesorovi Snapeovi, co napsat, ale Snape do toho vložil tajnou zprávu. Jednoduchou. Něco, co by mohli pochopit i Nebelvíři.

Uráží tou poznámkou Snapea nebo Nebelvíry? To se asi nikdy nedozví.

Vytrhl jí papír z ruky a začal ho rychle pročítat. „Jak jsi na to přišla?"

Protočila oči. „Doopravdy, Harry! Někdy mám… podívej," zastrčila si vlasy za ucho. „'P' ve slově Potter není napsané velkým písmenem, vlastní jména by měla být vždy psaná s velkým písmenem na začátku. Jsem si jistá, že to profesor Snape ví."

„Vím, že to ví," zamumlal Harry, který si vzpomněl na všechny špatné známky, které dostal, protože zapomněl napsat jedno zatracený slovo s velkým písmenem na začátku.

„A podívej se na to ‚M' v ‚přiznávám' - není důvod, proč by mělo být velké. Všechna ta špatně napsaná velká písmena tvoří zprávu, Harry. Žádá o pomoc. Tvou pomoc, podle toho, jak to vypadá." Kousala se do rtu a sledovala ho. Vždycky to dělala, když přemýšlela. „Nevím, proč tam chybí ‚U', to je divné, ale máš pravdu - musíš jít za panem Westonem. Teď. Ron a já tě budeme krýt. „Jen," chytila ho za zápěstí a nevesele se zasmála, „prosím neudělej nějakou hloupost."

Harry zavrtěl hlavou. „Nic neslibuji."


Harry měl s dostáním se do budovy mnohem více problémů, než by měl mít. Budova, kde měli Westonovi svůj byt z venku vypadala doopravdy přepychově a byla hlídána několika uniformovanými muži, kteří tam stáli hlavně proto, aby zabránili nevhodným lidem ve vstupu, a aby pomohli nájemníkům donést těžké tašky do jejich bytů (protože člověk se nemůže přemístit dovnitř nějaké budovy. Jak by vám bylo, kdyby se úplný cizinec přemístil doprostřed vašeho záchodu?). Moc se jim nechtělo nechat Harryho vstoupit, ale jakmile se Harry představil jako Harry Potter (ano, ten Harry Potter) a ukázal svou jizvu, vpustili ho.

Pan Weston se svou ženou bydleli v nejvyšším patře a jejich byt zabíral celé podlaží. Harry nevěděl, co jim řekne, až se tam dostane - „Ahoj, jmenuji se Harry Potter a rád bych koupil vašeho otroka.". Zcela zřetelně nechtěli Snapea prodat. Za žádnou cenu.

Ale on nemohl pochopit proč. Když vyrůstal, stále slýchal strýce Vernona říkat, že „všechno jde koupit" a podobně. Strýc Vernon náhodně zastavoval a chtěl koupit ty nejzvláštnější věci - cihly, domy, oceány… cokoli, co si Dudley právě v tu chvíli usmyslel, že musí mít. Jednou se pokusil koupit psa malého chlapečka! Harry samozřejmě věděl, že je to směšné, ale doopravdy… otroci byli pěkně cenní a nebylo jich moc. Podle všeho před tisíci lety byl určitý počet lidí potrestán doživotním otroctvím. Kletba na ně byla uvalena z dobrého důvodu. Ta daná kletba se chovala jako Imperius, až na to, že byla permanentní. Kletba rychle upadla v zapomnění, protože otrokům začaly být přikazovány věci jako „skoč z útesu" a oni to udělali. Další variace byly vybrány pro jejich děti, které se staly otroky jako děti, a jejich potomky, a tak dále. A od té doby bylo otroctví jen velmi zřídka kdy použito jako potrestání. A musí se to prostě stát tak, aby v tom bych Harry nějak zapleten.

Ale nebylo to tak, že by nebyli žádní otroci ke koupi. Někde tam musí být lepší otroci než Snape. Snape je protivný, jízlivý, krutý, sarkastický, zákeřný, nenaložený, slizký, ošklivý, umaštěný… zmínil Harry ‚protivný'? Snape byl pěkný bastard, i když ne tak docela ďábelský, jak zjistil před pouhými několika měsíci.

Ve skutečnosti zhruba před osmi měsíci. Harry se cítil tak nějak… špatně, že Snape skončil v této pozici. Nebyla to jeho chyba, to chápal. Snape se dostal do problémů, protože nosil znamení zla, které přijal dříve, než se Harry vůbec narodil. Nebyla to Harryho chyba, ale to, že od té doby měl Snape tak těžký život… no, to jeho chyba tak trochu byla. Kdyby nebylo jeho hloupé jizvy…

A pak Harry musel zatraceně jít a zachránit Snapeův život? Proč ho nemohl nechat zemřít v Chroptící chýši? Alespoň by Snape nemusel být v otroctví. To musí být horší než umírání.

Kletba, pod kterou byli Smrtijedi a většina otroků, byla docela jednoduchá. Nezvratná. Zanechávala jejich svobodnou vůli a mysl neporušené. Ale bylo s ní spojené jakési tetování na jejich hlavě. Některá byla téměř neviditelná, jiná měla barvu, jakou chtěli majitelé otroka. Jestli byla viditelné nebo ne, záviselo na tom, jestli měl otrok dovoleno nakupovat. Kdyby otrok neměl dovoleno jít do obchodu a něco koupit, majitel obchodu by to poznal jedním pohledem na jeho čelo.

Tetování bylo magické. Pálilo, když otrok neuposlechl pánovy rozkazy, ať už přímo nebo nepřímo. Také bylo spojeno s otrokovým vědomím. Když se otrok cítil špatně kvůli něčemu, o čem věděl, že by se jeho pánovi nelíbilo, přestože to neměl zakázané, tetování začalo pálit. A pálilo, dokud si kletba „nemyslela", že otrok byl potrestán dostatečně, nebo se majitel nedotknul jeho čela, což mělo utišit bolest a mít něco jako uklidňující efekt…

Harry dělal průzkum. Doopravdy. Tak moc se nebifloval za celou krátkou dobu svého života. Ve skutečnosti spolu s Hermionou, Ronem a zbytkem Řádu vyčerpali všechny materiály, které v bradavické knihovně byly, v normální sekci, i v té s omezeným přístupem. Začali si půjčovat knihy z dalších knihoven, dalších škol… ale víc informací nebylo. Byly tu i knihy s tématy, o kterých Harry nechtěl číst, jako třeba celá série sedmnácti knih, jak potrestat otroka.

Těch se nikdo ani nedotkl.

17.10.2012 21:24:51
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7320"
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one