aneb Trahit sua quemque voluptas.

„Jestli sis toho nevšiml, Pottere, jsem hnusný na všechny,“ odvětil Snape klidně. „Fakt, že s tebou šukám, neznamená, že pro tebe udělám výjimku.“
Harry se zamračil. Další sarkastická poznámka, která mu byla vhozena do obličeje. Bolelo to.
„Mohl bys být, alespoň někdy, trochu milejší…“ zamumlal s pohledem upřeným na láhve na stole.
„Mohl bych být trochu milejší, kdybys byl trochu moudřejší,“ odpověděl Snape klidně.
Harry prudce trhl hlavou. „Hej! Nejsem tak blbej!“
„Hm, tahle odpověď mě doopravdy přesvědčila. Možná nakonec změním svůj názor na tvé mentální schopnosti.“ Vypadalo to, že se Snape skvěle baví. Na rtech mu hrál úšklebek.
„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal se Nebelvír nakrknutě.
„Výborně, Pottere! Lepšíš se. Možná tě brzy dokonce začnu považovat za myslitele.“
Harry s sebou trhl, ale už v té hře nechtěl být dál zapletený. Tentokrát se nenechá vyprovokovat! „Můžeš se mi vysmívat, jak chceš, ale stejně si myslím, že bys mi měl ukázat víc citu. Někdy mám pocit, že jsi jen led…“
Snape okamžitě zvážněl a ve tváři se mu objevil výraz zlosti. „Jestli hledáš něhu, Pottere, u mě ji nenajdeš. A jestli se ti to nelíbí, navrhuji, aby sis našel někoho, kdo ti ji poskytne.“
Ta slova v Harrym zapálila oheň vzpoury. „Možná bych to doopravdy měl udělat,“ zavrčel. „Určitě existuje několik lidí, kteří by mi ji rádi dali…“
Viděl překvapení ve Snapeově tváři, ale to bylo rychle překryto posměšnou maskou. „Jestli je to tak, co tu tedy děláš se mnou?“
Pravda. Co tu dělá?
Harry vyskočil z křesla s úmyslem odejít, ale než stihl najít rovnováhu v tom zvláštním rozhoupaném a vlnícím se světě, uslyšel ostrý rozkaz mistra lektvarů: „Okamžitě si sedni!“
Harry padl zpět do křesla – ne kvůli tomu, že mu to Snape řekl, ale kvůli tomu, že stále nebyl schopný nikam jít.
„Pojďme si vyjasnit jednu věc, Pottere,“ řekl Snape výhružně a zavrtával do něj ostrý pohled. „Jestli se jen na někoho podíváš, budu tě muset přísně potrestat.“
Něco v Harryho hlavě zapadlo na správné místo. Podíval se Snapea s překvapením smíchaným s nevírou. „Ty žárlíš,“ zašeptal horečnatě, neschopný zastavit široký úsměv. „Jsi do mě blázen, Severusi.“
Pohled, kterým ho muž počastoval, by mohl řezat sklo. „Ještě slovo, Pottere, a umlčím tě,“ procedil skrze zaťaté zuby.
Ale Harry již by v jiném světě. Ve světě, kde je do něj Severus blázen, kde oba šťastně žijí v míru, vášnivě se milují a říkají si jmény.
„Neoblafneš mě,“ řekl spiklenecky. „Když si mě bereš, vidím touhu ve tvých očích. A vím, že to miluješ,“ naklonil se k Severusovi a zabodl do něj vroucný pohled. „Už jsme to dělali v přístěnku na košťata, ve třídě na stole a v křesle ve tvých komnatách… Možná, že teď bychom to mohli zkusit na stole ve Velké síni? Nebo na Brumbálově stole? To by bylo…“ Harry se zasmál při pomyšlení, jak by se Brumbál tvářil, kdyby chytil jednoho ze svých učitelů, jak ojíždí studenta v jeho vlastní kanceláři.
Avšak mistra lektvarů to nepobavilo. Zamyšleně pohlédl na Harryho, a pak řekl: „Myslím, že na to, co jsem měl v plánu, už jsi toho vypil dost…“
Harry se přestal smát a se zájmem na něj pohlédl. „A co jsi měl v plánu?“ zeptal se.
Vypadalo to, jako by Snape chvíli zvažoval odpověď, pak přimhouřil oči, pozorně se na Harryho podíval a řekl: „Jestli to musíte vědět… plánuji vás zabít, pane Pottere.“
Harry se na chvilku zamyslel a téměř okamžitě v jeho plánu viděl mezeru. „Nemůžeš to udělat. Pak bys neměl koho šukat!“
Tentokrát Snape vypadal, jako by se po prvním překvapení, sotva zadržel od výbuchu smíchu. „Jste si doopravdy jistý sám sebou, pane Pottere,“ zašeptal záhadně.
Harrymu se ten tón, ani lesk v očích nelíbil.
„Nespal bys s nikým jiným!“ prskl. „Jsi jenom můj! Já byl ten, kdo tě našel! Jenom já splním všechny tvoje fantazie!“
Snape vypadal, jako by tu nabídku pečlivě zvažoval. „Moje fantazie? Hm… Všechny?“ zeptal se a pozorně si Harryho prohlížel.
Do nebelvírovy mysli se vkradla děsivá myšlenka. Oči mu vylezly z důlků a rozpačitě vykoktal: „Chceš být oš…“
Snape ho počastoval takovým pohledem, že by květiny zvadly, Neville s řevem utekl a Harry by vzplanul v ohni pekelném. „Jestli si vážíš svého života, nedokonči to,“ zasyčel ledovým hlasem.
Harry nechápal, co tím myslí. Možná by bylo lepší, kdyby se znovu napil… Natáhl se pro láhev, ale Snape rychle vytáhl hůlku a poslal všechny láhve zpět do police. „Alkoholu již bylo dost, Pottere,“ řekl a ignoroval nebelvírův trucovitý výraz.
„Ale já ho mám rád… zaprotestoval Harry. „Mám rád tvé křeslo… taky tvé lektvary… tvůj hábit… líbí se mi, jak sténáš… a taky mám rád tebe, Severusi.“
Slyšel jak si Snape pro sebe mumlá: „Opilý Potter… dostal jsem, co jsem chtěl.“ ale nevěnoval tomu pozornost. Usmál se na Snapea a řekl: „Severusi… říkej mi „Harry“. Nikdy mi tak neříkáš.“
„A nechystám se s tím začít,“ procedil Snape skrze sevřené zuby a vrhl po chlapci vražedný pohled.
„Ne?“ zamračil se na chvíli Harry. „Tak možná bys to mohl říct ve větě: ‚Harry Potter mě má rád?‘“
„Pottere!“ Snape vypadal, jako by konečně ztratil trpělivost. „Sklapni!“ Zvedl se a vrhl po Harrym spalující pohled. „Pojď se mnou.“
Nebelvír se zvedl a chvíli se pokoušel získat rovnováhu. Snape stál uprostřed místnosti a čekal na něj.
„Kam jdeme?“ zeptal se Harry a dělal opatrné krůčky. Severus mu neodpověděl. Když se k němu Harry přiblížil, vyrazil ke dveřím vedoucím do ložnice. Chlapec ho následoval, pokoušeje se nevěnovat pozornost tomu, že se všechno kolem něj vlní, a že mu podlaha mizí pod nohami. Byl tak soustředěný na to, aby o nic nezakopl, že vůbec nevěnoval pozornost tomu, kam míří. Až když před sebou uviděl velkou postel s černým povlečením, uvědomil si, kam se dostal. Předtím, než stihl zareagovat, uslyšel, jak se dveře za ním zabouchly a Snapeův temný panovačný hlas: „Svleč se a lehni si.“
Ruce se bez jeho vědomí pustily do košile a začaly lopotně rozepínat knoflíčky, které jako by unikaly zpod jeho prstů. Cítil, že je sledován, ale neznepokojovalo ho to. Jeho mysl byla vírem zamlžených neurčitých myšlenek, spletených a smotaných do sebe. Cítil se tak opilý, že by bez námitek splnil jakýkoli Snapeův požadavek. Dokonce by vylezl na stůl a začal tančit! Vše, co dělal, mu přišlo tak… jasné. Tak normální. Sedl si na postel a stáhl si kalhoty, boty a ponožky.
Místnost osvětlovalo jen měkké světlo několika svíček. Snape stál ve stínu a Harry ho sotva viděl. Vlastně mohl být stejně dobře sám. Ale když byl zcela nahý, s úsměvem se podíval na postavu číhající ve stínu a řekl: „Vlastně ano, zapomněl jsem, že jsme to ještě nedělali v posteli.“
Zasmál se, ale byl okamžitě přerušen Severusovým ostrým hlasem: „Řekl jsem ti, ať si lehneš!“
Harry poslechl. Vytáhl se do středu postele a lehl si na záda, dívaje se na strop, který se jakoby divoce otáčel. Několikrát zamrkal. Přál si, aby to přestalo, ale strop neposlouchal.
„A teď, Pottere,“ Snapeův hlas byl mnohem temnější a zněl mnohem blíž, „mi ukaž, jak jsi masturboval s myšlenkou na mě.“
Harryho ani nenapadlo, že by neudělal, co po něm Severus chtěl. Ani náznak nesouhlasu. V mysli se mu zjevila představa černých očí z jeho snů a věděl, že teď ho ty oči sledují, čekají, že jim bude poskytnuto něco, co je pro Harryho velmi osobní zkušenost. Proč tomu nemohl vzdorovat?
Dotkl se teplého penisu a vzal ho do ruky. Zavřel oči a ponořil se do vzpomínky, zatímco si uvědomoval, že ta vzpomínka je teď skutečná, že Severus stojí před ním a pozorně ho sleduje. Začal pohybovat rukou, nejprve pomalu, pozorně zkoumaje texturu svého penisu. Druhou rukou bolestivě zatahal za předkožku a dráždil varlata. Zpočátku měkký a ochablý penis rychle podlehl doteku a ztvrdl. Chlapec tiše zasténal. Cítil, jak mu vzrušení zaplavuje podbřišek, roste se stále rychlejšími pohyby ruky. Proč bylo tak jednoduché představit si, že ta ruka patří Severusovi? Aby zintenzivnil svůj prožitek, začal si třít špičku penisu – to nejcitlivější a nejchoulostivější místo. Pevně ji sevřel prsty, pak ostře trhl, zatáhl za předkožku. Za víčky mu vybuchlo tisíc jiskřiček. Nevěděl, kdy začal sténat. Jeho tělo bylo vyrváno zpod kontroly a napínající se svaly způsobovaly, že se ohýbal do všech směrů. Zapřel nohy proti posteli a přál si srazit horečku, která ho sužovala, uvolnit napětí hromadící se v jeho podbřišku. Tělem mu střídavě projížděly záchvěvy chladu a horka, začal mu docházet dech. Vtiskl hlavu a chodidla do matrace, vyklenul boky a jeho ruka se pohybovala závratnou rychlostí. Nyní nejen cítil oči zavrtávající se do něj, ale v jeho mysli ožil přísný hrdý obličej mistra lektvarů, na kterém pohrával sarkastický úšklebek. Temné oči se horečnatě leskly za tenkými pramínky černých vlasů, které přes ně spadaly. Oheň, který v nich plál, spaloval Harryho vůli a mysl v prach. Ruka, která ho uspokojovala, už mu nepatřila. Představoval si, že jsou to Severusovy dlouhé štíhlé prsty vyzařující příjemný chlad, když se kolem něj sevřela. Z úst mu unik dlouhý, žádostivý sten: „Aaaach, Severusi…“
Pak uslyšel zašustění a zapraskání, jako by někdo lezl na postel. Cítil, jak se matrace kolem jeho boků prohnula a poklesla jako by pod něčí vahou. Jeho sen se stal skutečností. Severus se vynořil přímo z jeho snů, byl s ním, nad ním a jeho oči hořely takovou touhou a hladem, že se Harrymu téměř zastavilo srdce.
„Nepřestávej,“ zašeptal Severus ochraptěle, když chlapcova ruka ztuhla. Harry polkl a začal s ní opět pohybovat, když ucítil, jak mu Severus nadzvedl nohy. A pak vše explodovalo ve výbuchu pocitů a emocí, když se do něj vtlačil ztopořený penis mistra lektvarů. Bolestí a překvapením vykřikl. Vypadalo to, že Snape nad sebou zcela ztratil kontrolu! Vnikal do Harryho rychle, bez ohledu na jeho výkřiky a zjevná touha v Severusově tváři se změnila ve výraz divokého chtíče, se kterým Severus podle všeho dlouho bojoval a omezoval ho, ale teď mu konečně podlehl.
Nebelvír zaťal nehty levé ruky do prostěradla a druhou dál dráždil svůj penis. Ne, že by to teď potřeboval, ale Snapeovi se to podle všeho líbilo, takže se Harry pokoušel nepřestávat. Severusova síla a divokost ho téměř nutily křičet, jeho vědomí se změnilo v roztavenou beztvarou masu žadonící o víc. Bolest také velmi rychle ustoupila všepohlcujícímu ohni těl otírajících se o sebe a pak zcela zmizela, nahrazena extází a touhou téměř hraničící s posedlostí, která je tlačila hloub a hloub do sebe. Severus těžce dýchal a celou svou vahou tlačil Harryho do matrace, zatímco do něj prudce vstupoval. Silně a hluboko, jako by v něm chtěl navždy zanechat svou značku. Skrze zamlžené brýle a hvězdičky vybuchující mu pod očními víčky sledoval Harry mužův obličej ztracený v slasti, zrudlý a ztuhlý námahou, orámovaný rozcuchanými, potem slepenými vlasy. Co Harryho na chvíli zarazilo, i přes zuřící bouři pocitů, byly divoké zamlžené agresivní oči, které se zabodávaly do Harryho obličeje s takovou intenzitou, jako by ho chtěly zničit, spálit ho na popel, proniknout do něj ještě hlouběji, vypálit mu značku, kterou by bylo nemožné vymazat.
Nicméně další výbuchy bolestivého potěšení otřásly Harryho tělem a rychle ten dojem zničily. Doprovázelo je Harryho sténání, které se mísilo s hekáním a sténáním, které vydával Severus. Snape do něj vstupoval tak hluboko, že téměř pokaždé udeřil do Harryho prostaty, takže chlapec se zmohl jen na výkřiky, zmítání sebou a naříkání. Toužící dostat víc a víc. A dostal!
Severusovy přírazy se stávaly čím dál agresivnější a prudší a z Harryho úst již vycházel jen dlouhý, monotónní sten. Všechny svaly v těle se mu napjaly jako struny. Tělo měl jako v ohni, který nikdo nemohl uhasit. Harry ke svému překvapení, náhle ucítil v podbřišku ochromující explozi slasti. Chytil Severuse za hábit, přitáhl si ho k sobě a udělal se za chraplavého sténání do jeho hrudi. Jeho tělo otřásané v křečích se nekontrolovatelně chvělo a svaly, napjaté k prasknutí, téměř bolely. Když dopadl zpět na postel, oslabený a ještě opojenější, hlava se mu točila tak, že téměř neviděl. Pustil Severusův hábit ze svého sevření a pokoušel se popadnout dech. V tu samou chvíli ucítil, jak z něj Severus vyklouzl a koleny se přesunul někam k jeho hlavě. Uslyšel táhlý sten a na obličeji ucítil něco horkého, mokrého a lepkavého. Překvapeně otevřel oči a uviděl penis mířící na něj – rudý a mokrý od spermatu, které z něj vystřelovalo, přistávalo Harrymu na obličeji a stékalo z něj. Harry překvapeně otevřel ústa a sledoval, jak se Severusův obličej noří do slasti a vyjadřuje takové potěšení, jaké Harry nikdy předtím neviděl. Černé oči, které na něj upřeně hleděly, se horečnatě leskly a na rtech mu hrál pokřivený, temný úsměv. Přestože se Harry právě udělal, pohled na Severusův orgasmus ho opět vzrušil, což na něj prozradily zrudlé tváře, dušnost a oči zářící radostí. Snape si toho zřejmě všiml, protože když na chlapcův obličej střásl poslední kapku svého spermatu, nahnul se na něj a těžce dýchaje se dotkl Harryho vlhkého obličeje. Nabral na prst trochu spermatu a vstrčil ho mezi Harryho pootevřené, žádostivé rty. Chlapec, vrnící slastí, ho všechno slízal. Když otevřel oči, viděl ve Snapeově tváři uspokojení a v očích ďábelský lesk.
„Chceš víc?“ zeptal se tichý temný hlas. Harry přikývl a olízl si rty. Severusovy prsty rozmazaly semeno po celém jeho obličeji, nabíral ho a vkládal ho do jeho úst, která byla lákavě pootevřena. Harry je důkladně olízal a s potěšením polykal hořkoslanou tekutinu, která mu v tu chvíli připadala jako ten nejsladší, nejchutnější lektvar, který kdy od mistra lektvarů dostal.
„Chutnáš úžasně,“ zamumlal tiše, aniž by uhnul pohledem od Severusových intenzivně planoucích očí. Ten se nad ním po těch slovech sklonil a zašeptal: „Jsi malý perverzní zvrhlík,“ usmál se temně a dodal: Řekni to.“
Harry zaváhal. Neměl tušení, že se Severusovi líbilo, když mu tak někdo říkal, ale když ho o to sám požádal… „Jsi malý perverzní zvrhlík,“ opakoval s úsměvem.
Snape překvapeně zamrkal. „Ty, Pottere!“ vyštěkl. „Ne já!“
V Harryho hlavě něco sepnulo. „Ach, to jsi mohl říct dřív. Kdybys řekl: „Jsi malý perverzní zvrhlík, Harry,“ okamžitě bych věděl, že to bylo na mě,“ zazubil se. A než Snape stihl něco zavrčet v odpověď, s odzbrojující upřímností dodal: „Samozřejmě, že jsem. To je důvod, proč se k sobě tak hodíme.“
To Severuse asi překvapilo, protože mu očima problesklo něco nedefinovatelného a nepolapitelného. Ale Harry by přísahal, že tam viděl úlevu.
Muž zavřel oči a povzdechem zavrtěl hlavou: „Oblékni se, Pottere. Je pozdě a nechceme, aby tvoji přehnaně ochranářští přátelé běhali po hradě a hledali tě. Až skončíš, umyj si obličej a přijď do obývacího pokoje,“ zvedl se, zapnul si zip a odešel z místnosti. A nechal Harryho o samotě ve tmě místnosti stále vonící žhavým sexem. Nebelvír chvíli bez pohybu ležel, zíral na strop a spokojeně se usmíval. Nechtěl jít. Bylo mu tak příjemně… Proč tu nemohl se Snapem zůstat? Cítil se tu tak… svobodný. Bez nutnosti něco předstírat nebo schovávat. Mohl být sám sebou.
Ne, Snape by ho nenechal zůstat. Kdyby na tom Harry trval, Snape by ho vyhodil a chlapec nechtěl, aby tak tento úžasný večer skončil. Povzdechl si a bojoval se závratí, zatímco se zvedal z postele. Uplynula minuta, než se dokázal obléct. Znovu se podíval na černou, zválenou postel a těžce si povzdechl. Klopýtavě došel k otevřeným dveřím vedoucím do koupelny, umyl si obličej a vrátil se do obývacího pokoje, kde na něj čekal Severus. Muž mu podal sklenici naplněnou modravou zakalenou tekutinou.
„Co to je?“ zeptal se Nebelvír, když si od něj nápoj bral.
„Elixír na vystřízlivění, který dočasně zmírní příznaky pití alkoholu. Nemůžu vás nechat potulovat se po hradě opilého,“ odpověděl hladce.
Harry se na lektvar podíval. Ale proč musí být střízlivý? Cítil se tak příjemně. Byla pravda, že se celý svět jakoby houpal a točil, ale cítil se tak uvolněně a svobodně. Měl pocit, že zvládne cokoli. Nechtěl o ten pocit přijít.
„Pij!“ nařídil mu Snape a Harry neochotně polkl hořkou, štiplavou tekutinu. Pocit uvolnění zmizel, příjemná nálada praskla jako mýdlová bublina a vzala s sebou spokojenost a blaženou bezstarostnost. Místo toho se objevily únava, slabost, bolest hlavy, strach a… stud.
Vše, co dnes řekl a udělal, se k němu náhle vrátilo takovou silou, že se zapotácel a málem upadl. Řekl Snapeovi takové… věci… Vyznal se ze všech svých pocitů a obav, prozradil mu svá nejhlubší a nejosobnější tajemství… Proč to udělal?! A navíc… navíc před ním masturboval! Kurva! Doopravdy to udělal! A Snape se mu udělal do obličeje a Harry… to všechno slízal a chtěl víc! Jak se mohl tak zachovat? Co ho to přinutilo udělat? Proč nemohl odolat? Co se stalo?
Cítil, jak mu hoří obličej. Uhnul pohledem dolů, zíral na podlahu a obrovská vlna rozpaků a zmatku s sebou spláchla jeho hrdost a důstojnost. Znovu se cítil ponížený a zlomený. Jaká hanba! Jak se mu teď může podívat do obličeje? Jak mu to všechno mohl říct? To patřilo jenom jemu! Snape o tom neměl právo vědět!
„Je doopravdy pozdě,“ zamumlal Harry tiše. „Ron a Hermina na mě pravděpodobně čekají…“
Aniž by vzhlédl, začal hledat svůj neviditelný plášť, který ležel na opěradle křesla. Ale než se k němu dostal, uslyšel Severusův ostrý, panovačný hlas: „Podívejte se na mě, Pottere.“
Nezareagoval. Stál ke Snapeovi zády, upřeně pozoroval podlahu, koupající se ve své hanbě a ponížení. Opět.
„Co se děje, Pottere?“ uslyšel chladný, ironický hlas mistra lektvarů. „Nachází se snad nakonec v této místnosti něco, o co nestojíte?“
Harry zrudl ještě víc. Měl pocit, že ještě jedna taková poznámka a vzplane jako fénix. Popadl z křesla neviditelný plášť a se slovy: „Dobrou noc,“ chtěl zmizet z místnosti a utíkat co nejrychleji pryč, když byl zastaven hlasem mistra lektvarů: „Pottere!“ Harry se obrátil ode dveří, ale nebyl schopen zvednout oči. „Ujišťuji vás, že nikomu neřeknu, co jsem tu dnes slyšel.“ Harry zvedl hlavu a překvapeně se na něj podíval, ale hned vzápětí zahanbeně uhnul pohledem. Přesto si všiml, že se muž tvářil velmi vážně. „Takže můžete klidně spát,“ dokončil Severus.
Nebelvír kývl, poněkud zděšený, ale vděčný. Pak se otočil a chystal se odejít, ale zaváhal. Ohlédl se přes rameno a s jemným pohledem řekl: „Děkuji za tento večer, Severusi. Byl doopravdy… příjemný.“
Snape se ironicky ušklíbl. Harry se pousmál. „Dobrou noc,“ zopakoval a odešel z místnosti. Ale než zavřel dveře, zaslechl Snapeovu tichou odpověď: „Dobrou noc, Pottere.“
 
You give me the anger.
You give me the nerve.
Carry out my sentence.
While I get what I deserve.
I'm just an effigy to be disgraced.
To be defaced.
Your need for me has been replaced.
And if I can't have everything well then just give me a taste.
It comes down to this. Your kiss.
Your fist. And your strain.
It get's under my skin. Within. Take in the extent of my sin.*


* "Sin" by Nine Inch Nails
28.12.2013 22:59:21
yellow
2
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one