aneb Trahit sua quemque voluptas.

Čekání na tuto chvíli

Pret, jsi hvězda! :-*
Kapitola rozdělana na "dvě stránky".


Co Harryho děsilo, nebyla představa, že se stane majitelem otroka. Ne, s tím byl docela v pohodě, věřte tomu nebo ne. Když přišlo na kouzelnický svět, tak nějak prostě přijímal věci tak, jak přicházely. Ach, portréty se mohou pohybovat? Dobře. Otroctví je legální? No, dokáži se s tím vypořádat. Necítil se kvůli tomu hrdý a určitě to nebylo nic, co by chtěl rozmáznuté po titulních stránkách novin (přestože to tak určitě bude). Ale dokázal to přijmout a jít dál, protože to bylo za A legální a za B s ohledem na okolnosti ta správná věc.
Ne, co ho znepokojovalo, bylo to, jak snadné to bylo. Nalézt Snapea nebylo snadné, to ne. Smlouvání s panem Müllerem mohlo být jednodušší. Ale když došlo na samotný proces koupě, bylo to tak snadné. Byla to ta nejjednodušší věc, co kdy udělal… a kdyby se zeptal toho starého Snapea, co je nejjednodušší věc, kterou Harry kdy udělal, muž by si pravděpodobně odfrkl a měl nějakou sžíravou poznámku o tom, jak vše, co Harry dělá je „jednoduché“. Tak Harry fungoval. A věděl to. A nevadilo mu to.
V deset hodin dopoledne opustil své bed&breakfast a zamířil do nejbližší kouzelnické banky, která nebyla v Düsseheimu (letěl na koštěti). Z účtu si vybral 80 100 galleonů – 80 000 na koupi Snapea a dalších sto na normální výdaje. Harry nežil na „vysoké noze“, ale na druhé straně ani v chudobě. Sto galleonů bylo hodně peněž a bude mu trvat docela dlouho, než bude potřebovat víc.
Kancelář, ve které se nacházel, byla malá a tak trochu nudná. Měla šedé zdi a jednoduchou podlahu s kobercem barvy prachu. Bylo v ní tak akorát místo na stůl a dvě tvrdé židle, které před ním stály (a samozřejmě židli za stolem). V jednom roku byla nacpaná rostlina v květináči a na zdi visel plakát vypočítávající práva a privilegia nejznámějších magických tvorů jako jsou hipogryfové, sovy, vlkodlaci, upíři a tak dále. Za stolem bylo také velké okno, ale Harry měl podezření, že bylo začarované, protože mělo výhled na jezero. Jezero, které zcela jistě neviděl, když přilétal.
Muž za stolem byl v kompletní uniformě ministerstva i s kloboukem. Celá uniforma byla zelená, což značilo, že pracoval v tomto oddělení. Byl docela korpulentní, plešatěl, ale měl ve tváři široký úsměv a nadšeně si s Harrym potřásl rukou, jakmile Harry vešel do dveří.
„Pane Pottere!“ řekl bezchybnou angličtinou (ale jak složité je vyslovit ‚Potter‘?).
„Dobrý den, pane… pane… dobrý den.“ Neviděl na mužově klopě jmenovku. Předpokládal, že si ministerští úředníci myslí, že magické tvory jejich jména nezajímají – ale mýlili se. Hedviku by zajímala, kdyby byla naživu, to by se Harry vsadil. A věděl, že Remuse by to určitě zajímalo. A počítal se Bill jako magický tvor, když byl částečně vlkodlak? Toho by to také zajímalo.
„Jdete brzy.“ Pokynul k jedné z židlí před svým stolem.
„Ehm, je to problém?“ Neviděl v místnosti hodiny a baterka v jeho hodinkách se vybila již před dlouhou dobou. Prostě se nedostal k tomu, aby ji vyměnil, a pocit hodinek kolem zápěstí byl příliš známý než aby se ho vzdal. „Mohu odejít, jestli si to přejete. Víte, a pak přijít zpět…“
„To je v pořádku. Plánujeme schůzky s brzkými příchody na mysli.“ Ministerský úředník se posadil za stůl a sepnul ruce. „Jste připraven pořídit si otroka?“
Harry věděl, že to bude rozmázlé ve všech novinách na světě, že on, Harry James Potter, Chlapec, který přežil, Zachránce světa (nebo v některých zemích Zachránce nás všech), je nyní majitelem otroka. Věděl, že většině kouzelníků to bude jedno – pravděpodobně z něj budou mít radost. Ale přesto se cítil rozpačitě. Domníval se, že nějaká jeho část se stydí za to, že si kupuje otroka… ale bylo příliš pozdě vycouvat.
A navíc, nekupuješ si nějakého otroka. Kupuješ si Snapea. Nějak mu to přišlo ještě horší.
„Ano, domnívám se, že ano,“ přitakal. „Říkal jsem si, víte… proč ne?“
Sakra. Bude potřebovat nějakou krycí historku. Ministerstvu by se asi příliš nelíbilo, kdyby měl v plánu koupit si za otroka jednoho z bývalých Smrtijedů, aby se k němu dobře choval. Ke každému jinému otrokovi by se mohl chovat, jak by chtěl, ale pro vlastnictví bývalých Smrtijedů existovala určitá pravidla a ustanovení. Pro většinu lidí by jejich koupě byla pravděpodobně dlouhodobý proces, protože by si museli nechat zkontrolovat své pozadí, aby se ministerstvo ujistilo, že nebyli spolčeni s Voldemortem, že si ve skutečnosti nekupují jednoho ze svých společníků Smrtijedů, aby s nimi zacházeli dobře. Harry byl za to pravidlo vlastně rád – kdyby si Lucius Malfoy mohl koupit Snapea, tak by ho zabil za „zradu" Voldemorta.
Ministerský úředník přikývl. „Prošel jsem si papíry – tento otrok byl následníkem Vy-víte-koho. Jen velmi statečný muž by si koupil jednoho z těchto otroků.“
„Jo…“ souhlasil Harry slabě. „Myslím, že jsem statečný… statečný muž.“
Zpoza dveří uslyšel přidušené zakňučení. Vyskočil ze židle a podíval se ke dveřím. „Co to bylo?“
Jeho otázku zodpovědělo zaklepání na dveře. „Vstupte,“ zavolal přes dveře ministerský úředník.
Vešel pan Müller. Měl na sobě montérky, které byly pravděpodobně jeho nejlepší – nebyly špinavé, plné skvrn, roztrhané nebo tak něco. Na vodítku vedl Snapea, který lezl po čtyřech jako pes. To nemohlo být pohodlné.
Proč to Snapea nutí dělat? Harry cítil, jak mu krkem stoupá žluč. Umí chodit! Uhnul pohledem, neschopný se na to dál dívat. Místo toho se zaměřil na scénu za oknem. Umělou scénu, která však byla lepší než realita, které musel čelit.
Ohlédl se, když uslyšel kňouravý zvuk. Snape se zdráhal vejít do kanceláře. Už nelezl, ale seděl na kolenou a odmítal vejít dál do kanceláře.
Co se děje? Dostaneš se od pana Müllera! Měl bys být šťastný! Neuvědomuje si, že teď už bude v bezpečí? Harry si nedokázal představit, co mu běží hlavou. Otevřel ústa, aby se pokusil Snape utěšit, ale bylo příliš pozdě – pan Müller ho dostal dovnitř bodavou kletbou a silným trhnutím za řetěz.
Vodítko, pomyslel si Harry jedovatě. Je to vodítko.
Snape vypadal úplně stejně jako předchozího dne, až na to, že nyní měl na sobě něco, co vypadalo jako větší verze Dobbyho povlaku na polštář. Mělo to fádní hnědou barvu, která byla pokrytá všemi druhy skvrn. Vypadalo to kousavě a nepohodlně, ale Harry by vsadil svůj účet u Gringottů na to, že to Snape považuje za lepší než nic. On tedy určitě.
„Ale, ale, ale…“ ministerský úředník se nepříjemně zasmál a zamával hůlkou, aby vyčistil vzduch od toho neuvěřitelně páchnoucího smradu, který dorazil se Snapem a panem Müllerem. Harry se příliš soustředil na jiné věci, než aby si uvědomil, že Snape byl přiveden v celé své nemyté kráse.
Nenápadně si otřel tekoucí nos do rukávu, doufaje, že si ho nikdo nevšiml.
„Posaďte se, pane… pane Müllere,“ pokynul ministerský úředník k druhé židli, té vedle Harryho. „Uvědomuji si, že máte naspěch, takže to odbudeme co nejrychleji. Pan Potter již obdržel povolení od oddělení koupit si otroka, takže jediné, co potřebujeme, je, abyste s panem Potterem podepsali papíry.
Pan Müller se posadil na židli vedle Harryho. Snape se v pozici v kleče krčil po jeho pravé ruce. To bylo nešťastné, protože to zároveň byla i Harryho levá strana. Čím blíže jste se dostali ke Snapeovi, tím nejenže smradlavější byl, ale také vypadal mnohem ubožeji.
Harry nevěděl, jestli se mu svírá žaludek z toho smradu nebo z lítosti.
„ Děkuji vám, pane… pane.“ Harry si vzal dokumenty, které mu podával ministerský úředník. Připravil si podaný brk, připravený podepsat se na linku ve spodní části listu.
Ministerský úředník si odkašlal. „Pane Pottere? Navrhuji, abyste si přečetl podmínky, než to podepíšete.“
Správně. Hermiona by ho zabila, kdyby ten pergamen podepsal, aniž by se na něj podíval. Pročetl si ho, a přestože byl seznámen s tím, co četl, sloužilo to jako připomínka toho, do čeho se chystá.
Všichni otroci musí neustále nosit obojek. Nemůže to být náhradní obojek, ale pouze ten schválený ministerstvem, který, jak Harry věděl, může být koupen v obchodech, nebo také pořízen přímo od ministerstva. Obojek může být využíván nejen k přivázání a připoutání, jako ho používal pan Müller, ale také k potlačení magie v jedinci, který ho nosí. Harry doufal, že Snapeova magie nebyl tímto způsobem zadržována – to by byla škoda. Jestliže byla magie potlačována příliš dlouho, mohlo to tu osobu zabít nebo přinejmenším dovést k šílenství.
Možná to je ten problém… dumal Harry. Možná bych ho měl nechat zakouzlit několik Expelliarmů nebo tak něco a bude jako dřív. Ale to je dost nepravděpodobné. Zcela nepravděpodobné.
Podmínky také zmiňovaly značku na Snapeově čele, značku, která byla černá a docela prostá. Harry viděl jejich obrázky a většina vypadala docela elegantně. Snapeova byla, no, prostě ošklivá.
Říkaly, že on (Harry) měl možnost volby, zda ji ponechat viditelnou nebo neviditelnou. Výhody toho, že je viditelná, byly, zřejmě, že lidé na ulici poznají otroka na první pohled, kdyby chtěl utéct a také, kdyby mu chtěl Harry zakázat nakupování. Kdyby byla neviditelná, nikdo s výjimkou Harryho a Severuse by o ní nevěděl – nikdo by ji nemohl vidět, ani oni. Takže by ho Harry mohl hypoteticky poslat do, řekněme, knihkupectví a Severus by mohl něco koupit, aniž by si ho prohlíželi.
Zcela jistě neviditelné, rozhodl se Harry bez pochybování. Ale radši se domluví se Snapem, jen pro jistotu.
Harry měl možnost změnit kdykoli Snapeovo jméno. To bylo změněno již dvakrát, jak Harry zjistil – když byl zakoupen Meringem na ‚Severus Tobias Mering‘ a pak opět, když byl koupen panem Mülerem na ‚Severus Tobias Müller‘. Byl pokušení zeptat se Snapea, jestli ho chce opět změnit, nebo jestli si chce ponechat Müller… a jestli ho chce změnit, tak na co. Ale nezeptal se. Snape by raději zemřel, než aby jeho příjmení bylo ‚Potter‘ a proč by nechtěl své původní jméno? Bude to ‚Severus Tobias Snape‘.
Byla tam klauzule, která signatáři připomínala, že Snape je bývalý Smrtijed a otroctví je jeho trestem. Předpokládal, že má lidem zabránit soudit se s ministerstvem nebo tak něco, kdyby se Snape pokusil použít na Harryho vražednou kletbu nebo něco podobného. Harry měl peněz dost – nepotřeboval se soudit.
Zaplatí panu Müllerovi za Snapea 80 000 galleonů. Nabídnul 25 000 a pan Müller zaváhal, takže skočil rovnou na 80 000, což pan Müller ochotně přijal. Snape pravděpodobně stál značný obnos peněz, když byl vycvičen tak, jak to vypadalo, že je. Harry tu cenu musí pokrýt a samozřejmě, že pan Müller bude chtít něco málo vydělat… takže 80 000 bylo zcela přiměřených, protože Snape pravděpodobně stál přinejmenším 40 000 galleonů.
Podepsal se do spodní části pergamenu, Harry James Potter, a modlil se, aby to bylo správné rozhodnutí.
„Dobře.“ Ministerský úředník se podíval na pergamen, odložil ho na stůl a podal Harrymu další pergamen k podpisu, pergamen, který v podstatě říkal, že je Snapeovým vlastníkem, a poté řekl: „Rozumíte, že máte právo změnit jeho jméno?“
„Ano, pane.“ Harry zalétl pohledem ke Snapeovi, který doslova líbal koberec, takže nemohl vidět jeho výraz, ale jeho tělo se nenapjalo nebo tak něco. Podle toho, co mohl Harry říct, Snape spal, protože nijak nereagoval. „A rád bych.“
„Na?“ Ministerský úředník se začal přehrabovat horou papírů na svém stole. „Můžete ho změnit, na cokoli chcete. Mnoho majitelů kupujících otroka jeho věku mění jeho jméno jenom proto, aby mu lépe vštípili, kdo jeho majitel je. Někteří mění jenom příjmení, někteří mění celé jeho jméno.“ Zasmál se. „Minulý týden jsem tu měl muže, bohatého statkáře, který kupoval svého čtyřicátého sedmého otroka. Všichni jeho otroci, ženy, muži, děti, dospělí – bez ohledu na rasu – mají to samé jméno, slovo z mrtvého kouzelnického jazyka, které znamená ‚otrok‘. Tvrdí, že to pomáhá udržet je v lati.“
Harry si myslel, že je to strašné a nechápal, co na tom ministerský úředník shledává tak zábavným. „Ehm, no, chci změnit jenom příjmení. Alespoň myslím. Jeho jméno je ‚Severus Müller‘, je to tak?“
„Ano, ‚Severus Tobias Müller,“ přikývl ministerský úředník, přelétl pohledem pergamen a sevřel rty.
„Dobře, může to být ‚Severus Tobias Snape? zadržel Harry dech. „Dlouhý příběh, víte, jeho jméno bývalo…“
„‘Severus Tobias Snape‘, vidím.“ Muž ukázal Harrymu pergamen, který Harry již předtím viděl, pergamen obsahující víc informací o Snapeovi, než Harry kdy věděl. „Jenom to podepište… tady…“ podal Harrymu další kus pergamenu,“ a to by mělo být všechno.“
Wow… Harry opět naškrábal své jméno, Harry James Potter. Tohle je příliš jednoduché. Bylo to až děsivě jednoduché.
02.03.2014 21:48:34
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one