aneb Trahit sua quemque voluptas.

Za betaread patří obrovský dík Pret!
Opět rozděleno na dvě "stránky". Kapitola by vždy měla končit nápisem: "Příště:..."

„A jsme tu. Domov, sladký domov,“ otevřel pan Potter dveře od hotelového pokoje.
Severus se rozhlédl, ale hlavu držel sklopenou. Pokoj byl velmi pěkný. Měl koberec, v jeho středu byla velká postel a ve zdi bylo velké okno. Voněl čistotou. Severus během svého života pobýval jen v několika hotelových pokojích, ale tento vypadal jako velmi pěkný.
Pan Po- pán došel k posteli a posadil se na ni, nohy zkřížené před sebou. Severus se prostě posadil na paty a čekal. Čekal na rozkaz, na jakoukoli instrukci. Nebo na bolest, cokoli přijde jako první.
Proč si tě pan Potter koupil? uvažoval. Otroctví mělo být trestem za všechny špatné věci, co jsem udělal. Jistě… jistě už není další potrestání nezbytné? Ale pan P- pán bral vždy všechno do extrémů – nikdy nedělal nic napůl. S výjimkou toho, co dělal napůl, ale takových věcí bylo jen několik málo.
Nervózně si skousl rty. Nejhorší na tom, že byl člověk otrokem, byly hrozby. To očekávání. To bylo horší než vlastní trest. Nevědět, jaký je váš osud a vědomí, že váš vlastník, to ví, bylo samo o sobě mučením. Severus dokázal vydržet bolest – Merlin ví, že si za svůj život prošel mnohým. Ale očekávání bolesti bylo něco docela jiného. Nepomáhalo, že mnoho hrozeb mohlo být planých nebo ve skutečnosti nebyly hrozbami – jeden by si myslel, že to bude dobrá věc, že nebudou vykonány, ale nebyla. Znamenalo to, že se nedalo odlišit skutečnou hrozbu od té plané, a to věci jenom dělalo horšími.
Pán si povzdechl. „Nemusíš tam sedět, víš? Můžeš si sednout na postel.“
Severus se ostře nadechl, což neměl v úmyslu. Postel? Pán po něm chtěl, aby si sedl na postel? Co za tím je? Severus nesměl být bez povolení v nebo na postelích, a kdykoli mu to bylo přikázáno, bylo to kvůli tomu, aby mohl být použit. Jenom kvůli tomu, aby mohl být použit.
„Nebo na podlahu. Podlaha je v pohodě. Prostě seď na podlaze.“ Severus sledoval, jak si pán prohrábl vlasy. „Takže… ehm, jsi strašně tichý od… no, od té doby, co jsme se znovu setkali.“
Je? Severus si nevšiml. Už vůbec nemluví, je to pravidlo. Monstrum mu zakázal mluvit a navíc to stejně nemělo význam.
„To je v pořádku, nemusíš moc mluvit,“ povzdechl si pán znovu. „Ale rozumíš všemu, co se děje, je to tak? Že jsem tě koupil od pana Müllera a… ach, to je jedno.“
Ano, Severus to chápal. Dokonce chápal i proč byl koupen. Nelíbilo se mu to, ale nemohl s tím nic udělat.
„Takže…“ pán si znovu prohrábl vlasy. „Je jedenáct. Chceš… Já nevím. Možná bychom měli zamířit do Anglie. Není tu co dělat, v Německu. Ne že by něco bylo v Anglii… ale musím vyzvednout Teddyho od paní Weasleyové… Takže, myslím, že bych měl vysvětlit, co se stalo.“
Co se stalo? Severus byl právě koupen panem Potterem, to se stalo. Tak docela nechápal, proč to potřebovalo vysvětlení, ale pánovi to nesdělil. Prostě dál zíral na koberec, hlavou sklopenou jako dobrý otrok.
Pán si povzdechl. „Když přijde na celou tu politiku Smrtijedů-otroků, bylo kolem toho hrozně zmatků a nedorozumění. Vlastně si myslím, že to byl v první řadě úplně pitomý nápad, protože nikdo nechce otroka, kterému nemůže věřit, o kterém ví, že zavraždil jeho přátele a rodinu… ale Kingsley byl na ministerstvu přehlasován a no… nejsem si tak docela jistý, jak ses do toho zapletl – všichni víme, že jsi nevinný a byly k tomu všechny ty papíry a tak, ale zmizely. Je to za to, že jsi dobrovolně přijal znamení. Já jsem tak trochu předpokládal, že to nechají být.“
Zmizely. Severus nevěděl, co se s nimi stalo, ale měl tušení, kdo za tím byl. Ne že by ho to ale zajímalo. Už ho moc věcí nezajímalo, už ne.
„A pak bylo peklo dostat se k tobě.“ Pán zavrtěl hlavou. „Byl jsi u Hendersona a pak jsme byli přeplaceni, protože si byli tak jistý, že mají dost peněz, a pak tě Weston odmítl prodat, a když to udělal, tak tě prodal Königovi a ten neodpověděl ani na jeden z mých dopisů – byly v angličtině. Mluví anglicky? A pak ses dostal k panu Müllerovi… prodává se většina otroků takhle často?“
‚Ne, pane,‘ chtěl odpovědět Severus. ‚Ne, většina není. Jenom ti, které nikdo nechce, jsou prodáváni opakovaně.‘
„No, každopádně…“ Pán se zvedl. „Ehm, jdu poslat sovu přátelům, dát jim vědět, že tě mám.“ Zamrkal. „Víš, co myslím. To znělo divně. Ehm… nemáš hlad? Žízeň? Nejsi unavený? Nepotřebuješ něco?“
Měl hlad? Už hlad příliš často nepociťoval. Trochu se mu zvedal žaludek, když to bylo dlouho, co naposledy jedl, ale měl hlad? Ne. Měl žízeň? Od rána nic nepil, a přesto si nemyslel, že by jeho žaludek zvládl vodu. Byl unavený? Vždy byl unavený. A potřeboval něco jiného? Jaká otázka to byla? To on by měl tyto otázky klást pánovi, sloužit mu, ne naopak!
Pán si povzdechl. „Dobře, takže asi ne. Ehm… dobře.“ Přešel za pult v kuchyňském koutu a začal něco škrábat na pergamen. „Cítíš se dobře? Chtěl jsem říct, vím, že to je velká událost, dostáváš nového… no, známý… ale nevypadáš moc… sakra. To je jedno.“
Severus poslouchal zvuk brku škrábajícího po pergamenu. Byl to hezký zvuk, jeden z jeho oblíbených. Už ho dlouho neslyšel. Ne za celou tu dobu, co byl u minulého pána. Nebo u Monstra.
„Budu s tím muset zaběhnout dolů do haly, abych to poslal Ronovi a Hermioně,“ zamával pán kusem pergamenu. „Co kdyby sis dal sprchu, zatímco budu pryč?“
To byl příkaz. ‚Co kdyby‘ nebyl návrh, ale skrytý příkaz. Bylo otrokovou povinností, udělat cokoli po něm jeho majitel chtěl, ať to bylo zřejmé jako ‚udělej to‘ nebo to byl náznak.
„Jestli si to přejete,“ sklonil Severus hlavu ještě víc. To byla vždy bezpečná odpověď – nikdy nedostanete pohlavek za sklopení hlavy.
„Myslím, že by to byl dobrý nápad.“

Rone, Hermiono – jak se má Teddy? Našli jste už nějaký dům? Koupil jsem Snapea a dnes večer zamířím domů. Vyzvednu si Teddyho kolem půlnoci.
-Harry.
Harry se pokoušel příliš nedumat nad tím, jak se Snape choval, když vybíhal zpět do schodů poté, co požádal hotel o odeslání jeho dopisu a zaplatil účet. Koneckonců Snape strávil posledních několik měsíců na řetězu jako pes.
Méně než rok věděl, že lidské otroctví je v kouzelnickém světě legální, ale když to zjistil, nezažil takový šok jako Hermiona. Prostě to přijal a šel dál. Všechno to vypadalo docela v pohodě – ne jako něco, co by zrovna podporoval, ale jestli lidi chtěli vlastnit otroky, tak…
Ale to bylo předtím, než viděl, co se stalo Snapeovi. Bylo mu jedno, jestli se jednalo o lidskou bytost, kouzelníka, domácího skřítka… ale být připnutý na řetězu jako Snape bylo špatné. A vzduch venku byl večer pořád docela chladný. Měl na sobě Snape ohřívací kouzlo? A jestli ne, to mu nemohl pan Müller dát deku nebo nějaké oblečení? Věděl, že Müllerovi byli chudí, ale pro Merlina, nemohli být tak chudí, aby si nemohli dovolit jednu deku nebo kalhoty nebo… nebo něco!
A proč byl Snape tak špinavý a páchnoucí? Ano, spal venku ve stodole, to Harry chápal. Ale to mu nemohli dovolit sem tam sprchu? I kdyby jednou za měsíc? Co když pršelo – nemohl Snape sem tam vyjít do deště a opláchnout se? Přece není jedovatý – mít ho v jednom dětském pokoji, když byly děti ve škole, by bylo v pořádku. Dobře, když Snape otevřel ústa, mohl být jedovatý, ale do této chvíle ústa neotevřel. Pravděpodobně s Müllerovi sotva kdy promluvil, jen když byl tázán, nebo tak. Nejspíš ani v tom případě, protože Harry s ním za hodinu mluvil mnohokrát a dostal z něj tak možná patnáct slov.
A ten způsob, jak s ním zacházel ministerský úředník… vlastně ho kopl. Ne tak tvrdě, aby to doopravdy bolelo, ale dostatečně tvrdě na to, aby to bylo hrubé a otravné. Jen mu rozkazoval a mluvil o něm jako o… Harry by řekl o zvířeti, ale to nebyla tak docela pravda – zvířata byla v kouzelnickém světě chována s vysokou úctou, většina z nich. Hipogryfové, lvi, sovy, hadi, kočky, jezevci… dokonce i ropuchy, i když nemoderní, měly určitý respekt. Lidé se dokonce při pozdravu klaněli hipogryfům.
Ne, nechoval se ke Snapeovi jako ke zvířeti. Choval se k němu jako k misce týden staré ovesné kaše, kterou chcete prostě vyhodit, kterou jste vlastně vůbec nechtěli, kterou chcete prostě pryč z vašeho stolu a z očí. Jasně, Snape smrděl tak, že z toho člověku až slzely oči, ale…
Na půli cesty do svého pokoje už to Harry nedokázal snést. Vrazil na nejbližší toalety (bylo mu jedno, že jsou to dámské – stejně tam nikdo nebyl), do první kabinky a vyhodil obsah svého žaludku. A pak se zhroutil na zem, svíral mísu, jako by na ní závisel jeho život, pro případ, že by znovu zvracel… seděl tam, kopal se za to, že mu pátrání po Snapeovi trvalo tak dlouho. Za to, že je takový sebestředný, dětinský hovado.

Severus zalapal po dechu, když byl za vlasy trhnutím vytažen z vody. V koutku mysli slyšel hlas nabádající ho, aby sebou ve vodě neházel, že je lepší zůstat v klidu, ale nebyl dostatečně při smyslech, aby mu naslouchal. Nebyl právě ve stavu, aby myslel na cokoli, s výjimkou toho, aby se dostal z nádrže s vodou.
Znovu mu škubli za vlasy a zařvali na něj v jazyce, kterému nerozuměl. Teplý dech v jeho obličeji byl vítaný – zahřál mu obličej zmrzlý ledovou vodou, přestože smrděl cibulí a doopravdy silnou kouzelnickou whiskey.
„P-p-prosím, pane,“ vykoktal a horké slzy mu stékaly po obličeji. „Nevím, co jsem…“
Byl přerušen dalším řevem. Muž s ním zatřepal a znovu mu strčil hlavu pod vodu a přidržel ji tam.
Ve vodě nemohl dýchat. Pod vodou nebyl žádný kyslík. Nedlouho poté, co se tam dostanete, omdlíte. Tři minuty a ztratíte všechny naděje, že se váš mozek a vaše srdce kdy plně zotaví. A za dalších pár minut zemřete.
Severus byl blízko těm plným deseti minutám, které to trvalo, než člověk umře, tím si byl jistý. Byl tam dole příliš dlouho.
Zvedl ruku, snažil se na něco dosáhnout – cokoli – něčeho se chytit a vytáhnout se nahoru. Ale jenom začal cítit slabou bodavou bolest a nemohl s tím nic dělat. Byl zaseklý pod vodou a bojoval o vzduch.
Jeho plíce, ve kterých nebyla ani trošička vzduchu, protože se před ponořením neměl šanci pořádně nadechnout, jako by měly prasknout. Měl pocit, jako by byl ponořený v tom nejledovějším oceánu na planetě, v tom nejchladnějším období. Téměř cítil kousky ledu plavoucí kolem něj.
Mohl bys takhle umřít, uvědomil si mezi svými panikou téměř nesouvislými myšlenkami, které si později nebude schopen vybavit. Přímo pod vodou, právě teď, tak to bude. Už žádná další bolest, nebo utrpení. Jen…
Problém byl, že nemohl zemřít. Nebylo mu to dovoleno. Otroci nemohli zemřít, dokud jim to nebylo řečeno. Povolení byla vydávána pro kouzelníky nad dvě stě třicet let, ale i pak jste se museli bát, co se s vámi stane na druhé straně. Otrokům nikdo neřekl, jestli jsou na druhé straně trestání, a jestli ano, tak jak moc. Co kdyby Severus zemřel právě teď? Strávil by věčnost pod vodou s pocitem, že mu explodují plíce? Jestli ano, radši by zemřel jiným způsobem, nebo jednoduše tím, že bude sloužit svým pánům, dokud ho sami nezabijí.
Kašlal a lapal po dechu, když byl znovu za vlasy vytažen. Stál na chodidlech v nádrži, ale měl pocit, že se zhroutí. V žádném případě neměl pocit, jako by ještě měl chodidla – ta byla závažně popálena při mučení, zneužívání a poslušnostních hrách. Takovým způsobem, že mu na nich prakticky chyběly nervy. To bylo doplněné o fakt, že stál v ledové vodě. Jak dlouho už to bylo? Severus u Monstra ztrácel tak rychle pojem o čase. Mohlo to být cokoli mezi minutou a deseti lety. Doufal v těch deset let, protože kdyby to byla pouhá minuta, pak by nebyl schopen přežít o moc víc. Přivodil by si podchlazení a…
„Omlouvám se!“ zalykal se. „Omlouvám se, pane! Nechtěl jsem…“
Ale šel opět pod vodu. Plíce ho pálily, protože vdechl trochu vody. Ale nakonec to skončí. Brzy tato aktivita jeho trýznitele omrzí a dá ho zpátky na řetěz, kde se bude moci zotavit z vodou naplněného zážitku… až do doby, než se další mučitel rozhodne vhodit ho opět do nádrže. Nechápal, co na tom shledávají tak zábavného, ale jestli je jeho chování bavilo, musí v něm pokračovat. Ze dvou důvodů. Protože jestli chtějí, aby je bavil, musí to prostě dělat, a protože je to lepší, než když mu na oči tlačí lžícemi.

03.10.2014 15:58:56
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one