aneb Trahit sua quemque voluptas.

Předstírání učení se

Severus slyšel, jak se vstupní dveře otvírají a zavírají. Slyšel kroky na dřevěné podlaze, vzdalující se kroky. Kam jde? přemýšlel Severus, neopovažuje se otevřít oči. Určitě mě nenechá tady na podlaze. Možná…

Kroky se opět přiblížily. Slyšel, jak se muž zastavil přímo u něj. Pokusil se normálně dýchat, zastřít svoje myšlenky, aby potlačil své emoce, doufaje, že muž bude pokračovat a nechá ho samotného.

Uslyšel prásk! a než mohl začít přemýšlet, jestli se ten muž někam přemístil, ucítil na zádech ostrou bolest. Jako by někdo rozžhavil kousek jeho zad. Překvapeně vystřelil ze své pozice na zemi a jedním plavným pohybem se postavil.

„Přemýšlel jsem, jestli jsi doopravdy mimo nebo ne," ušklíbl se Mering Severusově vzteklému pohledu. V jedné ruce měl hůlku, kterou na něj mířil, ve druhé kožený bič. „Oči na podlahu, otroku. Budeš to dělat vždy, pokud nebudeš sám, nebo s tebou v místnosti nebudou jen samí otroci."

Severus nedokázal popsat nenávist, která se v něm v tu chvíli zvedla. Doopravdy toho muže nenáviděl. „Ne," zasyčel. „Nikdy…" Bič znovu zapráskal a udeřil Severuse přes tvář. V místě dopadu se mu rozlila ostrá palčivá bolest.

Prostě ho poslechni! Bude to dělat, dokud ho neposlechneš! Prostě ho poslouchej, dokud nezjistíš jak uprchnout! Severus sklopil oči k zemi a tělo se mu třáslo vztekem, který cítil. Takhle vzteklý nebyl roky. Nenechá si přikazovat. Není otrok. Je mistr lektvarů, ředitel zmijozelské koleje… V jednu dobu ho měli dva žijící nejmocnější kouzelníci, Temný pán a Albus Brumbál, po svém boku. Není pouhý domácí skřítek, kterému mohou přikazovat, jak se jim zachce!

„Lepší," pochválil ho Mering. „Teď, otroku, je čas na tvoji první lekci. Jak mě budeš oslovovat?"

Severus zaváhal. Předtím při ceremoniálu říkali ‚pane'. Už nikdy nikomu neřeknu ‚pane'. „Nevím," hrál to Severus na jistotu. Jenom do té doby, než přijdu s nějakým plánem útěku. Moc mi nepomůže, když se dostanu na pokraj smrti. Když zůstanu zdravý, snadněji vyklouznu.

„Budeš mi říkat ‚pane'," prohlásil Mering. „Tak, řekni to; ‚ano, pane'."

Severusovi se zadrhl hlas v krku. „Ano, pane," zopakoval. Aspoň že nelíbáš lem hábitu Temného pána, připomněl si. To by bylo horší.

„A předpokládejme, že bych měl ženu, jak bys ji oslovoval?"

Ošklivá. Bez mozku. Zoufalá. „Paní, předpokládám," řekl monotónně. Roky jsi hrál úlohu věrného následovníka Temného pána, tak den nebo dva, než se z tohohle dostaneš, hraj roli otroka.

„Jak budeš oslovovat všechny mé přátele, za předpokladu, že budeš znát jejich jména?"

Nemám tušení! Tohle mu neřekli. Během ceremonie zmínili, že má používat „pane" a „paní" (pozn. překladatele: bohužel v češtině nám to bude asi trochu splývat, ale pro své majitele má Severus používat mister/mistress, pro ostatní sir/miss), ale neujasnili, kdy.

„Nevím, pane." Severus se zadrhnul na slově „pane". Ve skutečnosti jím nesčetněkrát oslovil Temného pána, ale to jen hrál svou roli. Nemyslel to vážně. A to je přesně to, co teď děláš. Jenom hraješ.

„Budeš jim říkat „pane" nebo „paní" a za tím bude následovat jejich jméno," řekl Mering trpělivě. „Jinak „pane" nebo „paní" bude v pořádku. Tak také budeš oslovovat všechny, které neznáš. Dokonce i kdybys šel do obchodu a někdo na tebe promluvil, budeš mu říkat „pane" nebo „paní". Rozumíš?"

Naneštěstí ano. „Ano."

Bič zapráskal a Severusovi se na rameni rozlila sžíravá bolest. Díky hábitu a plášti, který měl na sobě, to nebolelo tolik jako v obličeji. „Ano, pane."

To Severuse přeneslo o několik let zpět k rozhovoru, který měl s Potterem. Severus opravil Pottera tím, že řekl „ano, pane" a Potter odpověděl, tak jak by to udělal jeho otec, tím, že řekl „není nutné, abyste mi říkal ‚pane', profesore."

Severus zatlačil vzpomínky. I když by to byla legrace, říct to, nelíbila se mu možnost, že by byl ještě víc poznamenán bičem. „Ano, pane."

Mering souhlasně kývl. „Takže, když uděláš něco špatně, což, Merlin chraň, nebude často, co uděláš, aby ses omluvil?"

To není správné ptát se mě na něco, co jsem nebyl naučen! Severus se okamžitě pokáral, že takhle přemýšlí. Až příliš mnoho studentů mu řeklo to samé. „Předpokládám…" nedokončil. Sotva kdy větu nechával nedokončenou. „ Předpokládám, že řeknu ‚omlouvám se'?" Sotva kdy se v životě omlouval. Jeho činy byly téměř vždy ospravedlnitelné.

„Klekneš si na kolena, sklopíš hlavu a řekneš ‚Omlouvám se za své chování. Prokázal jsem svému pánovi neúctu. Prosím, potrestejte mě, jak uznáte za vhodné'," odrecitoval Mering. „Ukazuje to tvůj respekt ke svému pánovi a k těm, které jsi urazil. Pak přijmeš jakýkoli trest, který ti uložím," v očích se mu nebezpečně zablesklo. „Jakýkoli."

Severus neklidně zašoupal nohama, protože nevěděl, jak na to odpovědět. Jaké způsoby potrestání měl Mering na mysli? Ne, že by to bylo důležité. Severus nebude Meringa ani trochu poslouchat, takže brzy zjistí, co měl Mering na mysli. Za předpokladu, že se jim poddá.

„Teď nepřemýšlej, jak se klanět a klečet - naučíš se to později. V tomto domě," pokračoval Mering, „se od tebe očekává, že mě poslechneš na slovo, stejně tak jako všechny jeho obyvatele. Buď rád, že v současnosti netrénuji žádné další otroky - když budu moci věnovat všechen čas tvému výcviku, budeš zlomen za kratší dobu."

Nemůže čekat, že mu za tohle poděkuju, uvažoval Severus. Nesnášel, když si něčím nebyl jistý.

„Ráno vstaneš a v sedm pro mě budeš mít připravenou snídani. Zeptáš se mě, než se napiješ, než polkneš kousíček jídla, nebo než se vyprázdníš. Správný způsob jak se zeptat je ‚Pane, prosím, může se váš otrok…'."

„Ve zbytku dne budeš dělat všechny práce, které jsou potřeba. Ze začátku pro tebe budu mít denní program, ale později se od tebe bude očekávat, že budeš vědět, co je potřeba udělat, aniž bych ti to řekl. Oběd bude přesně ve dvanáct třicet a večeře v šest. Nepůjdeš spát, dokud nepůjdou všichni ostatní obyvatelé. Pak můžeš jít spát a spát jak dlouho chceš až do dalšího rána, kdy všechno začne nanovo."

Severus kývl. „Ano, pane," řekl tiše a všechno si v hlavě převracel. Byl dvojí krve, jeho otec byl mudla, takže věděl, jak vařit a uklízet mudlovským způsobem. Aspoň se to nebude muset učit, jako většinu ostatního.

„Ale to, co se naučíš dnes v noci, je poslušnost. Tak jak to bude dnes večer, tak to v opravdovém světě asi nebude, ale naučí tě to poslechnout všechny rozkazy, které dostaneš, bez ohledu na to, jestli se ti líbí nebo ne," prohlásil Mering, přešel ke špinavému gauči a posadil se. Pustil rádio a naladil kanál s klasickou hudbou. „Klekni si přede mě a sundej mi boty."

Severus se pokusil zamaskovat své nevědomé otřesení se. Ne. Když sloužil Temnému pánovi, udělal hodně věcí, ale nebylo to za stejných okolností. Tamty věci byly dělány pro něco, co Albus Brumbál rád nazýval „větším dobrem". Dělalo to líbání hábitu a klanění se k něčím nohám méně ponižujícím. Ale tady nebylo nic, čím by se mohl ujistit. Když si před Meringem klekne, bude to znamenat, že se úplně vzdal svobodné vůle. Nikdy to neudělá.

„Ts, ts, Snape… Doopravdy chceš, abych tě přinutil udělat to?"

Nemůžeš mě přinutit. Dokážu Imperiu vzdorovat. Nemůžeš mě přinutit něco udělat. Severus se pokoušel ignorovat mravenčení, které začal pociťovat na čele.

„Čekám, Snape. Nemysli si, že to nechám jen tak bez potrestání," pokračoval Mering ve svém výsměchu z gauče, kde se pohodlně rozvaloval. Dal si ruce za hlavu a ještě pohodlněji se natáhl.

Severus přenesl váhu, ale nepohnul se. Prostě k němu jdi a udělej, co říká. Čím víc ti bude věřit, tím snadnější bude útěk! Zhluboka se nadechl. Dál ignoroval nutkání promnout si čelo, které ho začínalo trochu bolet, a klekl si na kolena a začal rozvazovat Meringovy pevné boty.

Než stihl zareagovat, byl silou Meringovy nohy vržen přes místnost a narazil do mudlovské televize. Kopl ho do žaludku. „To je za tvoje váhání," řekl Mering podivně klidným hlasem na někoho, kdo právě kopl někoho jiného tak, že letěl přes celou místnost. „Pokračuj."

Dýchej. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Jak lezl přes místnost zpět a znovu začal rozvazovat tkaničky, cítil v krku silnou bolest. Nebude brečet. Nikdy nebrečel. Pláč je jen pro ty slabé. Prostě ho poslouchej, dokud nenajdeš způsob, jak uniknout. Jako pravý Zmijozel.

Jemně mu stáhl boty a odkryl chodidla oblečená do šedých ponožek. „Doopravdy by se mi hodila masáž nohou," prohlásil Mering. „Začni, Snape."

Pro větší dobro. Pro větší dobro. Větší dobro. Jako třeba, že se ujistím, že každý, kdo se této odpornosti zúčastnil, dostane doživotí v Azkabanu. Severus udržoval prázdný výraz a začal mnout chodidla před sebou. Nepřemýšlej o tom úkolu. Jen o tom, jak se odtud dostaneš. Což můžeš udělat hned, jak budeš znát rozložení domu, jak fungují okna a dveře, která kouzla používá k jejich uzamčení. Zmínil, že mi při některých příležitostech dá hůlku - jednoduché omračující kouzlo by mohlo být cestou ven. I když by smrtící kletba mohla být lákavá, nepotřebuji, aby mi nad hlavou visel důkaz nelegálního chování… ignoroval pravidlo „když zraníš svého pána, okamžitě zemřeš" - to by mu náladu moc nezvedlo.

„Ach," povzdechl si Mering spokojeně, jak mu Severus masíroval svaly na chodidlech.

Jsem nevinný. Brumbál s Pastorkem mi to zaručili. Proč by více věřili Luciusi Malfoyovi než Brumbálově slovu? Na to už Severus znal odpověď. I když byli Popletal a Voldemort pryč, ministerstvo bylo stejně stupidní a omezené jako vždycky. Vypadá to, že je ani nenapadlo, že by někdo mohl zablokovat část svých vzpomínek, některé přidat a „dokázat" tak cokoli. Severus mohl vytvořit takové vzpomínky, že by mohl trvat na tom, že je ve skutečnosti rockovou hvězdou, ale to ho jí nedělalo. Mnoho smrtijedů tvrdilo, že bylo pod Imperiem!

Jenom tím, že přidal pár falešných vzpomínek a bezpochyby se vyspal s několika lidmi, ho Lucius Malfoy dostal do otroctví. A proč? Nikdy neřekl proč! Severus nikdy neudělal něco, co by zranilo jeho nebo jeho rodinu. Naopak. Zachránil ten jeho zadek tolikrát… a Draca. Co Draco? Draco by byl stokrát mrtvý a obviněný z Brumbálovy smrti, kdyby Severus nezasáhl. A takhle mu poděkovali?

„Nejsme trochu vzteklí?" přerušil Mering pobaveně Severusovy myšlenky. „Masíruješ velmi silně."

„Omlouvám se, pane," zamumlal Severus téměř automaticky, jeho koncentrace stále na Luciusových motivech. Kvůli své frustraci dělal téměř kosti lámající masáž chodidel. Ne že by mu vadilo zlomit všechny kosti v Meringových chodidlech, ale…

Co to říkal, že mám říkat? Severus měl velice dobrou paměť, ale se vším tím stresem a bolestí, se kterými se musel vypořádat… „Omlouvám se za své činy. Prokázal jsem svému pánovi neúctu. Prosím, potrestejte mě, jak uznáte za vhodné." Jako by to nebylo dostatečné. Kdybych tak měl aspoň na chvíli svoji hůlku, mohl bych se přemístit do Bolívie a nikdy by mě nenašli…

Mering vytáhl svoji hůlku a položil ruku na Severusovo čelo. Tak rychle jak se bolest objevila, tak rychle zmizela. Mering znovu zaujal svou pozici na špinavém gauči. „Pokračuj."

Používání myslánky není tak strašně složité. S radostí bych obětoval všechny vzpomínky, abych mohl přestat masírovat… Severusovy zuřivé myšlenky o celém kouzelnickém světě byly přerušeny Meringovým hlasem.

„Můžeš přestat."

Severus okamžitě odtáhl ruce od Meringových nohou a přesunul se zpět na kolena. Okamžitě toho pohybu zalitoval, přestože byl malý. Klečení mu ničilo kolena a to přenesení váhy mu to jenom připomnělo.

„Vyčisti mi boty," řekl Mering jednoduše. „Žádná magie, žádné hadry, žádná leštěnka nebo lektvary - tvůj jazyk a jenom on." Při Severusově šokovaném výrazu se zasmál. „Řekl jsem ti, že tahle lekce je o poslušnosti, nebo ne? Nikdy jsem neřekl, že tyhle věci využiješ. Ty instrukce mohou být podivné tak, jak uznám za vhodné."

Severus se kousl do jazyka, aby zadržel svou odpověď. Chtěl by říct tolik sarkastických věcí. Od té doby, co odešel ze školy, nemusel svůj sarkasmus roky držet na uzdě. V přítomnosti Temného pána si nemusel kousat jazyk - to ho žádné sarkastické komentáře nenapadaly, protože situace byla pořád na úzké hranici mezi životem a smrtí. Ale v jakékoli situaci, která nebyla tak vypjatá, používal sarkasmus jako způsob přežití. Ale tady sarkasmus k přežití nepomůže…

„Tohle je v mnoha ohledech nezákonné," řekl dřív, než si to dokázal rozmluvit. „Jsem nevinný člověk a požaduji, aby se mnou tak bylo zacházeno. Dokonce i se smrtí Albuse Brumbála…"

„… za kterou jsi zodpovědný."

Severus ho ignoroval. „… je mnoho způsobů, jak dokázat mou nevinnu. Někdo by jednoduše musel promluvit s několika lidmi, použít nitrozpyt, kdyby to bylo nutné. Mohl bych použít myslánku - nevadilo by mi poskytnout několik vzpomínek, kdyby to znamenalo…" zarazil se, protože nechtěl ukázat, jak je zoufalý. „V Bradavicích je portrét Albuse Brumbála - mohli byste si s ním jednoduše promluvit a on by vám řekl, že jsem nevinný. Špehoval jsem pro něj, pro dobro celého světa. Nikdy jsem nikomu neuškodil."

„Skončil jsi?" zeptal se Mering, opět překvapivě klidný. Severus předpokládal, že ho přeruší, když bude mluvit na svou obranu a zatím Mering pozorně poslouchal. Kdyby Severus neměl schopnost číst v lidech, myslel by si, že Mering možná není tak zlý. Ale z lesku v jeho očích a ze způsobu, jak se ušklíbl, mohl říct, že Severusovi žádným způsobem nepomůže.

„Věřím, že víte, že jste byl dva roky smrtijedem, a že proto jste přišel sem, abyste byl potrestán. Bez ohledu na to, jak jste se choval poté, co jste, jak tvrdíte, opustil Vy-víte-koho, nosil jste znamení zla a zranil jste mnoho lidí od roku 1978 do…"

„Neměl jsem z toho potěšení, tak jako ho má někdo v této místnosti." Severus nikdy nemusel zvyšovat hlas. I když klečel před někým na zemi, stále se nesl dobře. „Použil jsem několik kleteb Imperius a vybavuji si, že jsem během těch dvou let seslal Cruciatus. Ostatní dělali to, z čeho jsem byl obviněn - kradli, zabíjeli a znásilňovali ženy; avšak já jsem nic z toho nedělal. Nanejvýš jsem byl při tom a díval se."

„A teď seš tady, pod nezvratným otrockým kouzlem," promluvil Mering. „Ministerstvo vydalo povolení, aby byl každý se znamením zla náležitě potrestán. Ať si myslíš, že jsi nevinný nebo ne, tvůj pán věří, že jsi vinný a pán má vždycky pravdu." Přitiskl svou hůlku k Severusově čelu a z toho místa se rozlila ostrá bolest. Oslepující bolest, taková, že musel zavřít oči.

Nevykřikne bolestí, nedá na sobě znát, že ho to bolí, ale nedokázal si zabránit v zasyčení, které se mu vydralo skrze zuby. Vztek, ach, ten vztek, který cítil k Meringovi, k ministerstvu, ke světu…

Mering odtáhl hůlku, a když se otřel dlaní o Severusovo čelo, bolest okamžitě zmizela. „Tak, myslím, že jsem ti řekl, abys mi vyčistil boty."

Musíš poslechnout, i kdyby jenom dnes v noci. Lže. Nezvratné otrocké kouzlo neexistuje. Přestože výraz v Meringově tváři, když o něm mluvil, byl velmi přesvědčivý. Severusovi nikdo v životě neřekl lež tak, aby jí uvěřil.

Zdráhavě zvedl špinavou botu. Ingredience do lektvarů, pomyslel si najednou. Lektvary. Jestli existovala další věc mimo sarkasmus a černou magii, kterou ovládal, byly to lektvary. Vše, co musí udělat, je soustředit se na lektvary, zcela se soustředit na lektvary. Cokoli bude dělat, nebude myslet na ten úkol.

Ingredience potřebné k vytvoření lektvaru spokojenosti jsou špetka dračích šupin…

14.11.2011 14:29:19
yellow
2
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one