aneb Trahit sua quemque voluptas.

Mám pro vás další kapitolu Unwell, tak snad se Vám bude líbit. Přiště se chystám na DI, jen si nejsem jistý, kdy přesně to bude (ale měla bych to stihnout do konce ledna), protože se mi kvůli zdravotním problémům trochu protáhne zkouškový.

„Pane?" odvážil se promluvit Severus, když klečel po Meringově boku u stolu s večeří. Pokoušel se ignorovat hlodavý hlad, když sledoval Meringa jíst skromnou polévku a cítil její vůni.

„Nemluv, dokud ti to není řečeno," připomněl mu Mering nenuceně aniž by se na něj jen podíval.

Je pošetilé se vůbec ptát. Bude to pro něj důkaz smíření se. Smíření se se svou novou pozicí v této společnosti. Nedej mu ho. Severus se soustředil na nic, vytlačoval ze své mysli úplně vše. Zastírat svou mysl, když se vám do ní někdo pokoušel proniknout, bylo složité, ale zastírání mysli jen tak pro uklidnění? To bylo cvičení, které začal Severus dělat již před dlouhou dobou a neměl v úmyslu s tím přestat. Bylo to něco, co ho občas udržovalo příčetným. Během smrtijedských nájezdů, během famfrpálových zápasů mezi Zmijozelem a Nebelvírem, a vším mezi tím zastíral svou mysl. Když se soustředil na nic, opatrně vrstvil své myšlenky a vzpomínky, bylo snadnější zachovat si sebekontrolu, i když nemohl kontrolovat věci dějící se kolem něj.

„Ale chtěl jsi říct?" pobídl ho Mering k Severusově překvapení. Nečekal, že by ho Mering nechal dokončit otázku.

„Nemáte náhodou nějaké knihy o otroctví?" Severus se pokoušel nevypadat zaujatě, přestože se zoufale snažil dostat do rukou nějaké materiály ke čtení, které by mu pomohly pochopit jeho nové životní podmínky. Chtěl znát zákony (a také skuliny v nich), co se od něj očekává, tradice, rituály, všechno. Potřeboval být připravený. Styděl se za sebe jako za Zmijozela za to, že tak málo postupoval při snaze o útěk, a ani nemluvě o tom, že se za sebe styděl jako za osobu, která se podřizovala každému Meringově slovu.

Mering se na něj podezřívavě podíval. „Proč?"

Nedívej se mu do očí - jenom ho to rozzuří. Severus, jako Zmijozel, věděl, že určité množství očního kontaktu, ale ne příliš mnoho, je pro dokonalou lež nezbytné. Avšak bude se bez něj muset obejít. „Zcela ironicky jsem v tomto předmětu zcela nevzdělán." To je dostatečně pravdivé. „Jestli se ode mě očekává, že budu nějakým určitým způsobem reagovat, dělat určité věci, bylo by pro mě jednodušší, kdybych si tento předmět mohl načíst."

„Prostě pokračuj v dělání toho, co ti říkám a bude to v pořádku," odbyl ho Mering a nabral si další sousto polévky.

„Nevyžadovalo by to od vás mnoho," pokračoval Severus. „Jednoduché Lumos ve sklepení a možná to, abych byl ke zdi připoutaný řetězem místo okovů, abych mohl číst." Nehodlal pokoušet své štěstí tím, že by navrhoval, aby nebyl připoután vůbec. „Má práce by nebyla nedostatkem spánku ovlivněna, o tom vás mohu ujistit. A jsem si velmi dobře vědom toho, že čím vzdělanější jeden je, tím vyšší částku na aukci vynese."

Také věděl, že kdokoli si ho bude chtít koupit pro jeho mozek, pravděpodobně nezneuctí jinou část jeho těla. Jeho mozek, jeho nejcennější majetek, byl jen jeho a nikdo mu ho nemůže vzít. Může ho ochránit líp, než zbytek svého těla. Zatímco on může být fyzicky svázaný, omezený, jeho mozek nemůže a nebude zlomený.

Mering zavrtěl hlavou. „Tímhle nesmyslem mě neobalamutíš."

„Ale pane, nemůžete popřít fakta," připomněl mu Severus. „Čím je jeden vzdělanější, tím je cennější." To věděl, aniž by něco věděl o otroctví. „Jistě, fakt, že jsem…"

„Fakt, že jsi bývalý smrtijed tvou cenu dost sníží. Velmi málo lidí si bude chtít vzít bývalého smrtijeda," prohlásil Mering. „Stále jsi pro tento svět nebezpečný, ať jsi otrok nebo ne."

„Nikdy jsem nebyl pro tento svět nebezpečím," vysmál se mu Severus. „Nic jsem neudělal, jen jsem stál a pozoroval, a pak jsem nahlásil Albusi Brumbálovi vše, co se stalo. To proto byl Harry Potter schopný porazit Temného pána - díky mé pomoci!" Ne že by to někdy uznal.

„Jistě. A já jsem král hypogrifů," zavrčel Mering. „Řekni mi, otroku; když jsi tak nevinný, jaká byla tvá omluva Temnému pánovi, že mu nepomáháš zabíjet nevinné lidi?"

„Vařil jsem mu mocné lektvary," prozradil Severus. „Informoval jsem ho, že množství lektvarů vyžaduje, aby na mých rukou nebyla krev, že ruce musí být od takových věcí očištěny. Přijal to."

„Vidím," Mering se odmlčel a nabídl Severusovi fazoli, kterou Severus chytil a strčil do pusy, aniž by o tom přemýšlel. Severus rezignoval a jedl, co mohl - únik nebude snadnější, když bude hladovět. „Nepřišlo ti to zvláštní, že jsi ani nebyl poslán před spravedlivý soud? Nepřemýšlel jsi proč?"

Přišlo mu to zvláštní, ale nepřemýšlel o tom. Nevěděl, jak Lucius Malfoy přesvědčil ministerstvo o Severusově vinně, ale věděl, že do jakékoli manipulace se Lucius vloží, v té uspěje.

„Lucius Malfoy," řekl zasmušile.

„Pardon?"

„Ten muž, co mě nahlásil ministerstvu," vysvětlil. „Byl to smrtijed a nebyl pod Imperiem, jak tvrdil. Malfoy je schopný přesvědčit ministerstvo o čemkoli - dokážu si představit, že má nespočet lidí, kterým vyhrožoval, nebo s jejichž vzpomínkami si pohrál."

„Ale proč by zrovna tebe degradoval až pod úroveň domácího skřítka? Ne že bych k tobě pociťoval nějakou lítost nebo tak něco."

To bych si nikdy ani nepomyslel. Ale pod domácím skřítkem? „Pod úrovní domácího skřítka?" opakoval Severus.

„Ach ano," řekl Mering potěšeně. „Ty to nevíš? Legálně už nejsi ani člověk, ale otrok. Nejhlubší dno, kam jsi mohl padnout. Domácí skřítek může být osvobozen a nemá omezenou magii." Zasmál se. „Musíš všechny poslouchat, ne jenom svého pána, na rozdíl od domácího skřítka. Musíš poslouchat lidské bytosti, domácí skřítky, upíry a stejně tak vlkodlaky."

„Vlkodlaky." Severus zaťal zuby. To bude těžké. Všechny ty roky dokazování Vlkovi, že je vysoko nad ním, se mu vrátily. Teď, kdyby byl Remus Lupin pořád naživu, mohl by mu přikázat cokoli a Severus by ho musel podle zákona poslechnout. Ne že by to udělal. Severus nikdy nebral příliš ohledy na zákony.

„Ano. Vlkodlaci jsou občas prodáváni jako otroci, ale jejich vlastnění je vysoce obtížné kvůli jejich cyklu a tendencím ke zdivočení." Mering pokrčil rameny a nabral si další polévku. „Jdi do sklepení."

Severusovi se při tom příkazu zadrhl dech v krku. Ne, ne sklepení. „Do sklepení, pane?"

„Ano, do sklepení," vyštěkl Mering. „Tam, kde špína, které dovolím žít v mém domě, spí. Neříkej mi, že jsi zapomněl na tu svoji eskapádu z minulé noci, kdy jsi utekl ze svých okovů? Teď."

Než najdeš způsob jak uniknout, tak ho prostě poslechni. Severus se zvedl a bez ohlédnutí vyrazil do sklepa, aniž by bral v potaz svíravý pocit okolo žaludku, který byl ještě znásobený nedostatkem jídla v něm. Jedna věc je jistá - už nikdy nebudeš domácí skřítky tak honit.


Doopravdy od tebe nemůže očekávat, že poslechneš každý příkaz, který ti dá, když budeš vyhládlý k smrti, přemýšlel Severus přecházeje po sklepení. Za posledních dvacet čtyři hodin toho snědl míň, než za jedno jídlo v Bradavicích. Pár soust moučných palačinek a pár fazolí není dost na to, aby přežil. A co bylo horší, měl jenom málo vody. Trochu jí vypil z kohoutku, když Mering nebyl nikde okolo - nechystal se Meringa o nějakou žádat. Kdybych se ho jen zeptal na to zatracený tetování hyzdící moje čelo…

Byl u Meringa dvacet čtyři hodin. Pryč z Bradavic čtyřicet osm. Bylo 3. září večer - co všem tak trvá, aby ho dostali z Meringových rukou? Jistě, teď už si je Kingsley plně vědomý toho, co se děje. Ten muž je příliš čestný, než aby nechal Severuse trpět v cizích krutých rukou. Bude považovat jednání ministerstva za neetické a Severuse osvobodí, o tom Severus nepochyboval.

Nevědomky si popotáhl za obojek kolem svého krku, který nešel sundat. Ten obojek nebyl nezbytný. Severus si během čištění zrcadla v obývacím pokoji všiml, že je na něm napsáno „Osobní vlastnictví Nigela Meringa", ale protože Mering dával pořád pečlivě pozor na to, kde Severus je, bylo to zbytečné. Severus se kvůli tomu cítil jako nejnižší ze všech zvířat - na kouzelné tvory se obojky nebo udidla nepoužívají, jenom na obyčejná nekouzelná zvířata, jako jsou psi a koně. Ale předpokládám, že bych měl být poctěný, protože oni jsou také pravděpodobně ‚nade mnou', pomyslel si hořce.

Nikdy příliš nedal na pokrevní linie nebo na to, „kdo je nad kým". Ve skutečnosti celý ten proces oddělování čistokrevných od kouzelníků ze smíšených rodin shledával odporným. Vždycky. Nikdy neopomněl připomenout Blackovi, že jeho rodiče byli ve skutečnosti bratranec a sestřenice, a jak to může vysvětlit všechny vrozené vady, které má, z nichž nejhorší byla jeho mysl. Dříve nenáviděl kouzelníky z čistě mudlovských rodin, ale dostal se přes to krátce poté, co změnil svou loajalitu - Albus Brumbál se na něm příliš podepsal. Ale i tak, i když nenáviděl kouzelníky z mudlovských rodin, v okamžiku by se oženil s Lily Evansovou.

Lily, zvládni to pro Lily, připomínal si. Za každou cenu, zůstaň pro ni naživu. Žij za vás oba. Strávil roky zajišťování bezpečí jejího syna a teď, když byl (naštěstí) z toho nejhoršího, byl čas, zachránit svůj vlastní krk. Naneštěstí to nevypadalo, že by to šlo tak lehce.

Slyšel Meringa sestupovat ze schodů. Přestal přecházet po místnosti a čekal na něj. Meringovi muselo být přinejmenším šedesát. Nebyl příliš starý, ale byl starší než Severus. Dost starý na to, aby si dal na čas při věcech jako scházení ze schodů, dokonce i když na něj čekal otrok, který byl zcela vyděšený okolnostmi, ve kterých se nacházel. Ne že by Severus ukázal, že je vyděšený. Zvedl bradu a vztekle zíral na Meringa vcházejícího do místnosti. Kdyby něco, mohlo to vypadat, jako že Severus děsí Meringa, místo toho, aby to bylo naopak. Kdybych měl aspoň na chvilku svou hůlku… pomyslel si Severus.

„Ke zdi," přikázal mu Mering zlomyslně s jedovatým úšklebkem na tváři. V očích mu nebezpečně jiskřilo. Obličej mu ozařovala hůlka. Zbytek sklepení byl pořád stejně temný jako vždy.

Severus potlačil nervozitu. Hlas a výraz měl klidný. „A proč bych to měl dělat?" Obojek kolem jeho krku se stáhl a omezil proudění vzduchu. Jeho tmavé oči se rozšířily, když zjistil, že může dělat jenom krátké mělké nádechy. Ještě trochu utáhnout a ten obojek by ho zabil. Přežil jsi všechny ty roky, abys zemřel v temném sklepení. Sám.

„Pamatuješ, čím jsem ti vyhrožoval včera večer," zeptal se Mering, „když se přeměníš?"

Severus jen otupěle přikývl. Pamatoval si to. ‚Necháme ho zkusit utéct, jestli chce. Až okusí trest, nikdy to znovu nezkusí,' řekl Mering.

„Chcete mě udusit?" dokázal sotva šeptat. Začínal se cítit lehce - neměl dost kyslíku. Nemluv, jen se soustřeď na dýchání.

„Ach, pro Merlina, ne." Mering posměšně zavrtěl hlavou. „Kde by byla ta zábava? Stoupni si ke zdi."

Severus zacouval ke zdi, ke zdi s okovy a nespouštěl z Meringa oči. Mering měl hůlku - mohl po Severusovi vrhnout jakoukoli kletbu. Severus nebude zasažen do zad kletbou, kterou nikdy neuvidí. Aspoň když uvidí, která kletba k němu letí, věděl by protikletbu, kdyby měl šanci bránit se.

„Tváří ke zdi," přikázal Mering.

No, to máme k tomu malému nesplnitelnému snu, postěžoval si Severus a cítil se pravděpodobně ještě víc zranitelný než za celou tu dobu, co tu byl. Ať má v plánu cokoli, nevykřikni. Udrž si netečný výraz. Nevzdej se. Severus věděl, že kdyby vykřikl bolestí, kdyby ukázal strach a stud, že by možná Mering byl spokojenější se svou snahou a mohl by na něj jít jemněji. Ale mohl bylo to klíčové slovo. Také by ho mohl zranit ještě víc, povzbuzen jeho bolestí. A Severus by také přišel o svoji hrdost. Jeho hrdost byla v jeho žebříčku druhou nejdůležitější hned po mozku.

„Strávil jsem den rozhodováním se o vhodném potrestání," slyšel Meringa říkat, když ho připoutával ke zdi. Zády k němu mohl Severus jenom hádat, k čemu se Mering chystá. „Hladovění nevypadá jako ideální trest - jestli tě chci za měsíc prodat, nemůžeš být příliš podvyživený. Práce navíc by mohly prospět tvému tréninku, ale protože je to teprve tvůj první den…" Severus byl pevně připoután ke zdi. Mering uvolnil těsný obojek a umožnil Severusovi snadněji dýchat. Meringův hlas se pohyboval po místnosti, jako by chodil.

Severus se nepoddá potrestání, ne. Povolí jen tolik, kolik bude nezbytné, ale jenom do té doby, než bude moci uniknout. Jak řekl Mering, byl to teprve jeho první den.

„Samozřejmě jsou tisíce možností," pokračoval Mering. „Trestání otroků může být prakticky forma umění." Jeho hlas se přiblížil.

Může být doopravdy tak blbej? uvažoval Severus.

„Toto potrestání bude muset stačit," povzdechl si Mering.

A pak prásknutí. Severus měl pocit, jako by dostal silný políček. Palčivý pocit na jeho nahých zádech. Nedokázal zabránit tomu, aby s sebou při nečekané a náhlé bolesti trhnul.

Ten zatracenej bič! uvědomil si, když si vzpomněl na předchozí noc.

„Ach, ale tohle bolí, že ano?" zeptal se Mering. Severus si dokázal představit ten jeho pokroucený úsměv. „Uvidíme, jestli tě padesát ran přesvědčí, abys neutíkal."

Severus zatnul zuby, když ucítil další ránu. Uvidíme, jestli mě padesát ran nepovzbudí ještě víc k tomu, abych našel cestu, jak uniknout. Pak se vrátil k soustředění se na jednu představu, na uzavření všech myšlenek, každého pocitu, každé vzpomínky. Kdyby prostě během toho procesu mohl zastírat svou mysl…

„Sedm," počítal Mering, když se bič zařízl do Severusovy kůže. „Osm. Devět."

Mohl jenom pevně zavřít oči a přetrpět to. Měl málo jiných možností, pokud vůbec nějaké.


On už tam ve skutečnosti nebyl. On sotva… existoval. Ve skutečnosti ne moc jinak než po obdržení mozkomorova polibku. Byl tam v těle, ale jeho mysl? Pryč. Zablokovaná. Spící. Ať byste to pojmenovali jakkoli, Severus stěží vnímal, jak ho Mering bičoval, zatímco mu nadával jmény jako „odporná havěť". Bolelo to, vskutku. Ale když zastíral svou mysli, byl příliš soustředěný na soustředění se nevykřiknout bolestí. Téměř si ani nevšiml, když mu Mering zasadil padesátou ránu.

„A tohle je za pokus vykrást se pryč!" prohlásil Mering bez dechu. Podle všeho bylo zbití někoho na hromadu namáhavou dřinou. Mering odkráčel z místnosti, zabouchnul za sebou dveře a pravděpodobně je zamknul nechávaje Severuse samotného v tmavém vlhkém sklepení.

Severus otevřel oči a vyhrbil záda pokoušeje se ulevit té hrozné bolesti. Během bičování nevykřikl, ale nebylo to snadné. Viděl mnoho mužů, kteří se zlomili při menším mučení než při tomhle. Ale Severus se nevzdá. Měl v sobě hluboce zakořeněnou důstojnost a nevzdá se jí kvůli Meringově sadistickému potěšení.

Když mluvíme o důstojnosti… s mírným zděšením si uvědomil, že látka, kterou měl kolem pasu, spadla někdy, když visel na vlhké zdi. Cítil, jak mu po zádech stéká krev dolů na nohy…

Nevzdávej se. Chce tě vidět poníženého. Zahanbeného. Zděšeného. V bolesti a bez naděje. Pokořeného a slabého. Nic z toho mu nedopřeješ. Nikdy. Jestli je bití cena za zůstání silným, tak ať je.

20.01.2012 22:49:35
yellow
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one