aneb Trahit sua quemque voluptas.

Muž, který otevřel dveře, byl o dobrých čtyři nebo pět palců menší než Severus. Jeho kožený, zvrásněný obličej byl opálený, modré oči chladné a na temeni měl několik řídkých šedých vlasů na jinak lesknoucí se plešaté hlavě. Měl na sobě jednoduchý čokoládový hábit, který byl v dobrém stavu.

„Ach, pojďte dál," zachraplal a nechal bystrozora táhnoucího ze sebou Severuse vstoupit. Snape se pokoušel odporovat, ale bystrozor silně zatáhl, takže buď musel jít za ním, nebo spadnout přímo na obličej.

Kde sakra… přemýšlel Severus, když vstoupili dovnitř. Hlavní místnost byla vybavena starým zaprášeným nábytkem a ve všech rozích místnosti byly pavučiny. Podlaha byla doslova pokryta špínou. Vedle hlavní místnosti byla kuchyň s dvojitým dřezem naplněným do výšky špinavým nádobím. Okna byla tak špinavá, že jimi Severus sotva viděl. Nebyl si jistý, jestli chce vědět, co je dál v chodbě a nahoře po schodech (na kterých chybělo několik prken).

Neukázal své obavy v obličeji, ale nevědomě přesunul váhu na levou nohu, což dělal, když byl neklidný. Měl mizerné tušení, co se děje, ale rozhodně to není nic dobrého.

Otrok, připomněl si. Udělali z tebe otroka. Sakra! Proč jsi nikdy nečetl o otroctví ve Spojeném království? Proč? Věděl, že v mudlovském světě bylo ve Spojeném království otroctví nezákonné, ale v kouzelnickém světě existuje. Věděl, že v porovnání s počtem kouzelníků není otroků moc, ale neměl tušení proč. Nikdy mu nepřišlo důležité zjistit to, protože otroka vlastnilo jenom několik velmi bohatých čistokrevných rodin. Vyrůstaje v Tkalcovské ulici s chudým opilým mudlovským otcem a zneužívanou kouzelnickou matkou v depresi neviděl otroka do svého třetího ročníku v Bradavicích, kdy jeden přišel doručit zapomenutou učebnici svému pánovi, zmijozelskému páťákovi. Od té doby se s otrokem setkal jen několikrát.

S bohatstvím znalostí přímo před tvým nosem v Bradavicích… Severus se tiše proklel za to, že se o toto nikdy nezajímal. Přál si, aby o situaci, do které byl vržen, alespoň něco věděl. Jak to znělo podle toho, co ministerský úředník řekl, než na něj uložil kouzlo, bude „muset" dělat vše, co mu řeknou. Až na to, že Severus Snape nikdy nic dělat „nemusel".

„Tak tohle je ten otrok." Houževnatý muž, pravděpodobně šedesáti nebo sedmdesátiletý, promluvil k bystrozorovi, jako by Severus nebyl v místnosti.

„Ano, pane Meringu," odpověděl bystrozor s respektem a předal mu svitek pergamenu. „Tady jsou papíry."

„Děkuji," řekl muž, Mering. Od hlavy k patě si Severuse prohlédl, a pak vyštěkl. „Skloň hlavu, chlapče! Neopovažuj se dívat se svému pánovi z očí do očí, pokud ti to nepřikáže!"

Severus na něj dál upřeně zíral. Nebudu sklánět hlavu před nikým.

K jeho překvapení se Mering zasmál směrem k bystrozorovi. „Vypadá to, že tomuhle zůstala trocha kuráže."

„Říkali jsme vám, že jde přímo z ministerstva, nebo ne?" zeptal se bystrozor. „Jeden ze smrtijedů. Dostali jsme ho včera večer, před dvaceti čtyřmi hodinami."

Meringův obličej se roztáhl do zvráceného úsměvu. „Takže vůbec nebyl zlomený? Obvykle jsou otroci, kteří se ke mně dostanou, nějakým způsobem zlomení a jenom trochu potřebují připomenout své místo."

Bystrozor zavrtěl hlavou. „Je v této pozici úplně čerstvě, pane. Přemýšleli jsme, kdo by ho mohl správně zlomit a jednohlasně jsme se shodli na vašem jméně."

Severus se pokoušel nepozvracet se, jak je pozoroval. Jestli tohle není lezení do prdele, tak nevím, co jiného to je.

Rozhlédl se po svém okolí. Všechna okna, strašně špinavá, byla zavřená. V kuchyni byly zadní dveře, které byly zavřené a pravděpodobně zamčené. Severus by se neodvážil pokusit se utéct skrze dveře, pokud by si nebyl zcela jistý, že jsou odemčené - každý prvák dokáže zamknout dveře, aniž by musel použít mudlovské prostředky jako řetězy a západky. Zatím odtud není možnost úniku.

Jen čekej, Severusi, připomínal si. Při útěku bude mít větší šanci, pokud si ho dobře promyslí, než když se vrhne do akce jako nějaký bláznivý Nebelvír.

Bystrozor podal Meringovi kousek silné kůže - ne, byl to kožený obojek. Severus cítil, jak se mu stáhl krk. Obojek? Obojky jsou pro psy, pro zvířata! ‚Otrok' nebo ne, jsem člověk!

Mering nevěřícně zatřásl hlavou. „Snad si nemůžete myslet, že takový jednoduchý obojek, jako tento, pro mě bude mít užitek." Vytáhl hůlku. „Accio ocelový obojek!"

Z kuchyně přilétl lesklý, ocelový kousek kovu, stočený do kruhu. „Tento je mnohem silnější než jakýkoli kožený obojek," informoval Mering bystrozora, svíraje ocelový obojek v ruce. „Je také více nepohodlný, a když si to otrok zaslouží, může být stažen tak, že brání pohybu a dýchání."

Severus skřípal zuby. Nebyl smrtijed, ale smrtijed nebo ne, nikdo si nezaslouží takový způsob zacházení, o jakém muži mluví. No, možná s výjimkou Luciuse Malfoye. Ale co bylo horší, bylo to, jak o tom bystrozor a Mering mluvili. Jako by - jako by se bavili o famfrpálu nebo o počasí! Ne o člověku.

„Na kolena, otroku," zasyčel na něj Mering.

Severus se nepohnul. Přes nos shlížel na Meringa. „Omluvte mě, ale vy jste mluvil na někoho v této místnosti?"

Crucio!" vřískl bystrozor.

Severus okamžitě padl na zem pokoušeje se nezasyknout bolestí. Bolestí způsobenou rozžhavenými noži, kterými mu kroutili v těle. Třásl se na zemi, jako by měl záchvat, neschopen zabránit tomu. Normálně měl nad těmito věcmi kontrolu - mohl ovládat svůj výraz, svá slova…ale když došlo na Cruciatus, Severus ještě nepotkal nikoho, kdo se netřásl na zemi jako bezduchý idiot. Bolelo to až příliš na to, aby o tom vůbec přemýšlel.

Bystrozor ho propustil z kletby. Severus ležel roztažený na tvrdé dřevěné podlaze.

„Děkuji vám, bystrozore Jinningsi," řekl Mering, ale vůbec nezněl vděčně. „Příště nechtě mě, abych byl tím, kdo mučí svého otroka."

„Nemůžete na něj použít Cruciatus, dokud oficiálně nejste jeho majitelem," připomněl mu Jennings. „Myslel jsem, že Cruciatus…"

„Kdo je tu ten, kdo to dělá profesionálně?" štěkl Mering. Obrátil svou pozornost zpět k Severusovi. „Na kolena, otroku!"

Nedělej. To. Následky kletby přetrvávaly. Severus zhluboka, rychle dýchal, bojuje proti dozvukům bolesti, které cítil po celém těle. Podíval se na Meringa a plivl mu do obličeje.

Čekal, že muž vztekle zareaguje. Že ho kopne, že bude ječet, že na něj vrhne další kletbu. Nečekal, že se zasměje. A přesně to bylo to, co Mering udělal, když si setřel flusanec z obličeje. „Ach, bojovníček," smál se. „Nebudu ti to opakovat znovu, otroku - na kolena."

Otroku. Ta slova Severuse žrala. Otroku. Nemohl vystát, když mu říkal otroku. Přece není… není předmět! Je žijící, dýchající osoba a nenechá na sebe mluvit jako by byl nějakej kříženec!

„Ne," dokázal zachrčet. V krku měl sucho z nedostatku vody a ze strašné bolesti, kterou podstoupil dvakrát za posledních deset minut.

Mering se otočil k bystrozorovi. „Teď by nám pomohlo Imperius. Jen ho dostaňte na kolena."

Zablokuj ho. Pomyslel si Severus, pokoušeje se dostat pod kontrolu, zatímco se stále svíjel na zemi a pociťoval palčivou bolest Nepromíjitelné, i když z něj byla již sňata. To byl problém s extrémní bolestí - dokonce i když se jí zbavíte, občas ji pořád cítíte.

Bystrozor civěl na Meringa. „Řekl vám ‚ne'! Jen proto, že nejste jeho právoplatný majitel, tak mu to nedává právo říct vám, nebo jakékoli čarodějce nebo jakémukoli kouzelníkovi ‚ne'!"

„Když ho teď potrestáme přílišnou bolestí, už nemusím nikdy mít možnost úplně ho zlomit," řekl Mering klidně, ignoruje Severuse na zemi, který se pořád třásl dozvuky bolesti, které po sobě zanechal Cruciatus. „Je to umění potrestat je dostatečně, ale ne příliš mnoho. Vrátit se k Imperiu, když už byli dost potrestáni. Nakonec se to naučí." Odmlčel se. „Vycvičil jsem někdy otroka, který by se musel vrátit k dalšímu výcviku?"

Bystrozor Jennings byl chvíli zticha. „Máte pravdu, pane Meringu. Imperio!"

Jednou z věcí, která Severuse Snapea vždy odlišovala od ostatních, bylo jeho ocenění černé magie. Nebyl nezbytně ďábelský - když o tomto předmětu začal v devíti letech číst, nikdy ve skutečnosti nezamýšlel porozumění, použití nebo bránění se černou magií, ale když zestárl, zjistil, že je užitečná. Věděl o ní víc než kterýkoli žijící kouzelník. Jedním z výsledků této znalosti bylo to, že nejen věděl, jak ji použít, ale i jak proti ní bojovat.

Zastřel svoji mysl, vytlačil z ní všechny myšlenky. Nesoustředil se na nic jiného než na temnotu a vytlačoval Imperius z hlavy. Cítil, jak se pomalu zvedá na kolena.

Nenech je, Severusi! Varoval se. Vyčerpaně padl zpět na podlahu.

Bystrozor Jennings na něj šokovaně zíral. „Páni! On-on- jak to…"

Mering jen zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem nepotkal otroka, který by dokázal vzdorovat Imperiu. Ale byl to smrtijed, ne?"

„Ne, nebyl jsem!" promluvil Severus, bojuje, aby to dokázal. Poté, co se musel poprat s takovou bolestí a tak vyčerpávající zkušeností jako je vzdorování Imperiu, bylo všechno, co chtěl, schoulit se a jít spát. Ale neukáže to. „Nebyl jsem smrtijed! Byl jsem špeh Albuse Brumbála. Temný pán měl v plánu zabít Harryho Pottera…"

„Temný pán!" zasmál se bystrozor pronikavě. „Vidíte, Meringu? Nikdo jiný než smrtijed by takhle Vy-víte-komu neřekl."

„S výjimkou někoho, kdo strávil roky předstíráním smrtijeda!" argumentoval Severus. „Nemohli jste mi dát spravedlivý soud? Je…"

„Takovej sliz jako ty si nezaslouží soud," zavrčel bystrozor a tvrdě nakopl Severuse do žaludku.

Tak jak byl unavený, tak jak byl rozbolavěný, vyskočil Severus na nohy. „Jak se opovažuješ…"

Další kletba poslala Severuse k zemi. „Budeš klečet," řekl Mering pevně, udržuje se Severusem oční kontakt. „Teď. Jestli ne, čekej na vnitřnosti soustředěný Cruciatus. A pořád přede mnou budeš klečet."

Prostě to udělej, říkalo mu jeho citlivé já. Udělej to a budeš to mít za sebou. Stejně tě nakonec přinutí, abys to udělal, jako to udělali předtím. Severus chápal, že to zní jako dobrá rada, ale bylo to tak? Cruciatus soustředěný na střeva tě rychle zabije. Žaludek se ti rozpustí nebo exploduje… přestane za chvilku fungovat. Nemůžeš dovolit, aby se to stalo.

Už nikdy před nikým nebudeš klečet, řekl si Severus pevně. To tě spíš budou muset zabít. Tak co, když tě zabijí? Jestli si klekneš, vzdáváš to. Tak co je pak důvodem žít dál? „Vůbec mě nezajímá, co mi uděláte," řekl Severus pevným hlasem. „Nebudu před vámi klečet."

„Velmi dobře," řekl Mering a kývl na bystrozora. „Dokud vám nedám pokyn, a ne předtím."

Severus zařval. Nemohl si pomoci. Bylo to, jakoby se mu vařily vnitřnosti, trhaly se mu. Bylo to, jakoby se mu žaludek obracel naruby. Házel sebou a převracel se na podlaze. Ječel. Nevěděl, co řve, ale bylo mu to jedno. Už věděl, proč všichni ti slabí lidé trpící soustředěným Cruciatem prosili Temného pána o smrt. Už věděl, proč se ten studen v šestém ročníku nikdy psychicky neuzdravil poté, co na něj vyšplíchnul kyselinový lektvar…. Severus ve skutečnosti nemohl myslet, nebo cokoli slyšet, zatímco byl pod kletbou, takže se mohl mýlit, když někoho slyšel říct, „Vítej v pekle, Severusi Snape".

Po době, která vypadala doslova jako roky, bolest přestala. Severus byl s trhnutím vytažen na kolena. Jediné, co mu bránilo ve štkaní bolestí z toho hrozného svírání a pálení, které stále cítil v břiše, byla praxe. Roky praxe. Nebrečel desetiletí. 31. října 1981 se rozhodl, že už nikdy neuroní další slzu. A dodržel to. Už si ani nebyl jistý, jestli ještě ví, jak na to.

Sotva vnímal jak mu Mering kolem krku pevně utáhl ocelový obojek. Tohle je noční můra, jenom noční můra. Probudíš se a budeš ve své posteli… Věděl, že to není pravda, protože dokáže rozeznat noční můry od reality. Naneštěstí v tom v posledních letech byl sotva nějaký rozdíl.

Když Mering přiložil hůlku k Severusově čelu a začal francouzsky pronášet kouzlo, jediný pocit, kterého si byl Severus vědom, byla opět oslepující bolest v čele. Ta bolest pro něj byla příliš poté, co protrpěl v posledních patnácti minutách - zhroutil se na podlahu na neelegantní hromádku.

03.11.2011 07:28:14
yellow
2
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one