aneb Trahit sua quemque voluptas.

assez, tak co, který z tvých tipů byl ten správný? ;)

Rázoval sem tam kolem chrliče. Další věc, kterou na Brumbálově smrti nenáviděl, byly změny hesel do různých místností. Dříve mu stačilo vykřikovat „citronové bonbóny", „ledové myšky", „Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak bez příchutě zvratků", „peprmintové žabky", „arašídové hrudky", a podobně, dokud neuhádl správnou sladkost a portrét nebo chrlič ho nevpustili dovnitř. Neměl tušení, jaká byla hesla, když byl ředitelem Snape, protože ten rok nebyl ve škole, ale bylo to pravděpodobně něco jako „čistá krev" - i když Snape nebyl čistokrevný, musel udržovat svoje krytí.

Ale co by ze všech lidí právě McGonagallová zvolila za své heslo? Neměla žádného blízkého člena rodiny nebo mazlíčka, o kterém by Harry věděl, pravděpodobně neměla pojmenovanou svou zvěromágskou formu jako třeba jeho otec se svými přáteli… ale co jiného by si mohla zvolit za heslo? Náhodný výběr nesmyslných slov? To na McGonagallovou moc nevypadalo.

Bylo 4. ledna a v Bradavicích právě začínalo vyučování. Harry se do školy vrátil předchozího dne, protože strávil vánoce s Weasleyovými.

Potřeboval si promluvit s profesorkou McGonagallovou než praskne. Umíral touhou dozvědět se, jestli jsou od začátku vánočních prázdnin, které začaly 18. prosince, nějaké novinky ohledně mise Řádu. Věděl, že bylo setkání školské rady, a že se McGonagallová chystala žádat o koupi Snapea. Co Harry věděl, Snape mohl být klidně právě teď na hradě! Kdyby to byla pravda, spadla by mu z ramen obrovská tíha.

Samozřejmě, že to nebyla oficiální mise Řádu. „Řád" se rozpadl, s trochou štěstí navždy. Už nebyly žádné pravidelné schůzky, vášnivé diskuse a podobně, za což byl Harry vděčný. Přestože jako dítě nikdy nebyl členem Řádu, věděl, že jejich setkání byla hodně intenzivní.

Ne, tato mise zahrnovala Harryho, Hermionu, Weasleyovi, Lenku Láskorádovou, Nevilla Longbottoma, McGonagallovou, Kingsleyho Pastorka a pár dalších členů Řádu. Týkala se vysvobození Snapea z otroctví, což se zřejmě snadněji řeklo, než udělalo.

Když bystrozoři Snapea zatkli, Harry byl vzteklý. Ne, zuřil. Na ten školní rok se těšil jako nikdy předtím. Měl to být rok bez všech dobrodružství. Žádní Temní pánové. Žádné mise. Žádné viteály. Žádné porušování školního řádu, které by je mohlo stát život. Byl by takový, jaký by ostatní studenti považovali za „normální".

Také se těšil na interakce se Snapem. Snape zachránil Harryho život, Harry Snapeův. Byli vyrovnáni (přesto měl Harry stále pocit, jako by Snapeovi něco dlužil - ten muž se vzdal všeho, aby zajistil, že Harry přežije). Harry věděl, že Snape ho bude i dál nenávidět, ale možná by se mohl nechat obměkčit při tématu Harryho matky, o které toho zřejmě hodně věděl. A Harry o ní chtěl vědět všechno. Sirius a Remus o ní moc nemluvili, protože mnohem lépe znali Harryho otce. A kdo byl lepším zdrojem informací než někdo, kdo tvrdil, že ji miloval?

Poté, co Snapea odvedli bystrozoři, Harry okamžitě vstal od stolu a dosprintoval k profesorskému stolu, který již opouštěla McGonagallová. Zamířila do ředitelny, trojka jí byla v patách a okamžitě letaxovala Kingsleymu Pastorkovi. Nebo se o to přinejmenším pokusila. Nebyl v kanceláři, ani doma. Poslali mu sovu. Později zjistili, že byl na důležitém setkání s lídrem kouzelníků na Kubě. Když se dostali ke Snapeovi, bylo příliš pozdě.

Snape byl legálně předán muži jménem Nigel Mering, který trénoval otroky. Podle všeho je učil správnému vystupování, jak se chovat a podobně. Měl být „nejlepší v oboru", což doopravdy nebyla příliš utěšující myšlenka. Harry chtěl jít k Meringovi a dostat od něj Snapea klidně i násilím, ale to by bylo nelegální.

Snape podle všeho uvízl v programu otroků - Smrtijedů. Harry tomu mechanismu nerozuměl, a ani ho to nezajímalo. Věděl, že s někým se špatně zachází, a on nebude mít pokoj, dokud nedojde k nápravě.

Plán byl jít na aukci, kde bude Snape pravděpodobně prodáván a koupit ho. Harrymu ten plán připadal neprůstřelný; měl tisíce a tisíce galleonů (ve skutečnosti si nebyl tak docela jistý, kolik jich má. Ale předtím než Remus zemřel, ujistil Harryho, že si nikdy nebude muset lámat hlavu. Bylo toho hodně.) a věděl, že Kingsley je docela bohatý. Ale Řád udělal obrovskou chybu, když Harry nabídl své galleony na Snapeovu koupi. Nechtěli, aby Harry šel na aukci, což bylo pochopitelné, protože jen vědomí, že tam je Harry Potter, by vyhnalo ceny, ale proč nemohli použít jeho peníze? Kvůli Kingsleyho pitomé lesklé hlavě, která řekla, že nechce, aby Harry plýtval svými penězi na něco, co zvládnou dospělí.

Prdlajs, Harry je dospělý a nebylo by to plýtvání. Ale Kingsley ho prostě odřízl a zbytek Řádu následoval jeho příkladu. Netřeba říkat, že McGonagallová měla Kingsleymu co říct, když Snapeova koupě nevyšla podle plánu, a že Kingsleymu už nebylo dovoleno pomáhat při Snapeově záchraně.

Mysli jako Nebelvír, mysli jako Nebelvír, říkal si. Byl Nebelvír. Stoprocentní Nebelvír. Až na to, že měl schopnost manévrovat, což na něm bylo jistojistě zmijozelské… ale to bylo zřejmě kvůli tomu, že byl viteálem, ale nebyl si tím tak zcela jistý. Množství jeho vlastností (všechny temné) tomu bylo přisuzováno. Ale Voldemortův kousek duše v něm zemřel před mnoha měsíci, a on se pořád cítil stejně. Doopravdy nic se na něm nezměnilo.

„Pottere, chystáte se prošlapat díru do podlahy nebo máte důvod, proč jste tu a ne na lektvarech?" Objevila se za ním profesorka McGonagallová, její špičatý obličej přísně stažený.

„Chtěl jsem s vámi mluvit," řekl.

„Evidentně. Je to něco, co můžeme probrat na chodbě nebo musíme jít do mé kanceláře? Protože v tuto chvíli mám učit druhé ročníky Mrzimoru a Zmijozelu, a to je kombinace, která, Merlin chraň, by neměla být nechána o samotě ani na chvíli."

Harry s chvátající profesorkou vyrazil k učebně přeměňování. „Jen jsem přemýšlel, jestli jste udělali se Snapem nějaký pokrok."

Profesorka McGonagallová se zastavila a věnovala Harrymu příkrý pohled. „Myslím, že jsem vám řekla, abyste se do toho nemotal, Pottere."

„Je mi osmnáct. Mám právo vědět jakékoli novinky!" podotkl Harry. Už byl unavený z toho, jak ho nechávají tápat v temnotě. Strávil příliš mnoho let tím, že nechal Brumbála, aby ho nechal v temnotě. Znovu to nepřipustí, zatraceně.

„Ano, Pottere," povzdechla si a pokračovala v rychlé chůzi. „Zasedání školské rady nešlo tak, jak jsem doufala. Předložila jsem jim velmi rozumný plán a oni ho sestřelili. Jediný, kdo pro něj hlasoval, byl Lucius Malfoy."

Harry se zarazil. „Malfoy?" vyprskl.

„Ano, Pottere a zavřete pusu, než vám do ní vletí moucha," odpověděla McGonagallová, aniž by zpomalila. „Pak jsem napsala další dopis a dostala odpověď od Severuse. Dal mi zcela jasně vědět, že je v pořádku a přeje si být nechán na pokoji."

„Myslíte si, že odepsal doopravdy Snape? Ne ten bastard Weston?"

McGonagallová se na něj zuřivě podívala. „Pan Weston, Pottere. Ten muž neudělal nic nezákonného a dá se s ním domluvit. Ano, odepsal Severus."

„A řekl, že nechce naši pomoc?" posmíval se Harry. „To zní jako on. Takže jaký je plán? Ron a já máme volnou hodinu a…"

„Já jsem dělala váš rozvrh hodin, Pottere. Právě teď máte lektvary, to vím jistě."

Harry pokrčil rameny. „Chodím za školu. Trvale. Hermiona mi pomáhá se studiem teorie a tak, abych dokázal složit OVCE, ale v tý zatracený hodině se nic nenaučím."

„Pozor na jazyk, Pottere."

„Takže ten plán?"

Když vstoupila do učebny přeměňování, která se s jejím příchodem okamžitě utišila, McGonagallová se prudce otočila. „Promluvíme si o tom později, Pottere."

„Jen náznak? Ron a já bychom mohli jít do knihovny a vyhledat…"

„Slyšel jste, co jsem vám řekla, Pottere? Severus docela jasně řekl, že chce být nechán na pokoji."

Harrymu poklesla čelist „Ale nevzdáváte to?"

„Co očekáváte, že udělám?" zeptala se a najednou zněla na svých sedmdesát tři let. „Je to permanentní kouzlo a neexistuje způsob, jak jeho majitele přinutit prodat ho za obnos, který si můžeme dovolit. Školská rada nepřijala mou žádost na jeho koupi, dokonce ani s dobře připraveným kalendářem výnosů."

„Mohli bychom mu poskytnout spravedlivý soud!" prohlásil Harry. „Mohli bychom publikovat rozhovory ve Věštci! Mohli bychom přinutit ministerstvo přiznat, že udělalo chybu…"

„Ministerstvo nikdy nic takového nepřizná, dokonce ani s Kingsleym Pastorkem v čele, Pottere. Teď, když mě omluvíte, mám hodinu."

Ale Harry se nechtěl nechat odradit. „Mohla byste aspoň…"

„Ne, Pottere. Odebírám Nebelvíru pět bodů! Tato konverzace je u konce. Teď, kdybyste se prosím odebral z mé učebny…" Obrátila se ke třídě a začala je poučovat o přeměňování, Harry zcela zapomenut.

Harry se otočil a slepě proběhl skrze bludiště chodeb, vzhůru po různých schodištích, kolem spletitých chodeb… věděl, kam míří. Neprožil v Bradavicích šest let života, aby nevěděl, kam míří. Samozřejmě, vždy se mohl ztratit, ale nebylo to příliš pravděpodobné. Na to strávil příliš mnoho let s pobertovým plánkem.

Vřítil se do nebelvírské společenské místnosti, kde lenošil Ron a dalších několik chlapců ze sedmého ročníku (kteří byli všichni o rok mladší než on a Ron).

„Rone!" řekl hrubě, čímž způsobil, že zrzek překvapeně vzhlédl. „Musíme si promluvit."

Ron se nemotorně zvedl z podlahy. „Co se děje?" zeptal se tiše. V hlase mu zněla obava… starosti zbrázdily jeho čelo.

Harry zdolával schody do jejich ložnice, Ron ho následoval a vrhal k ostatním sedmákům varovný pohled, který jasně říkal „nechte nás o samotě, a ani nepřemýšlejte o ultradlouhých uších."

Harry sebou zoufale plácl na postel. „Musíme něco udělat. McGonagallová to vzdává."

„Snapea?" zeptal se Ron a sedl si na postel vedle Harryho.

„Jo." Harryho zelené oči plály vztekem, když si tvrdohlavě překřižoval ruce přes hruď. „Podle všeho od něj dostala dopis, kde jí řekl, ať ho necháme na pokoji, takže to jen tak nechá."

„Ach," řekl Ron zvláštně. „No… jestli je to to, co chce, tak…"

Zešíleli všichni? „Ne! To nemůže bejt to, co chce!" Harry se zvedl a začal přecházet. „Weston ho pravděpodobně přinutil napsat tyhle sračky. Tohle není Snape - Snape, kterého známe - by nikdy nebyl spokojený v otroctví. Nikdy."

Ron byl chvíli potichu. „Možná to není ten Snape, kterého známe, Harry."

„O čem to sakra mluvíš?" Harry pěnil. Okolnosti, ve kterých se Snape nacházel, byly podle Harryho jasné - Snape je v otroctví, otroctví je špatné, Snape si ho nezaslouží. Dostat ho z něj je jejich jediná možnost. Nemůžou ho jen tak nechat.

Ron pokrčil rameny. „Slyšel jsi, co taťka s Georgem říkali. Blábolil a byl vyděšený a…"

„Byl pod vlivem lektvaru na spaní!" vykřikl Harry. „Vím, že jsi nestrávil tolik času na ošetřovně jako já, ale musíš vědět, jak tyhle věci fungují. Vzbudíš se, jsi úplně grogy a začneš blábolit věci, který nemyslíš vážně…"

„Ale další den nebyl," poukázal Ron. „George a Bill říkali, že klečel, byl na řetězu a tak a nebojoval s tím. Žádný vzteklý pohledy, nic. No, s výjimkou sarkastické poznámky, říkal George. Ale to je to. Dokážeš si představit Snapea, kterého známe, jak se dobrovolně postaví na pódium a nechá se prodat? Protože ujišťuju tě, že já ne."

Harry zavrtěl hlavou. „Pravděpodobně to dělal jenom proto, že si myslel, že ho koupíme. Nebyl by prodán, kdyby nespolupracoval"

„Kdyby chtěl, abychom ho koupili, choval by se jako zmetek," poukázal Ron. „Prodal by se za mnohem nižší cenu, kdyby se nechoval tak dobře."

Ron měl pravdu, to musel Harry uznat. Snape by nikdy… „Ale pro to je nějaký důvod, jsem si tím jistý. Zatraceně, kdybysme jenom měli šanci promluvit si s ním… a zatracená McGonagallová! Zatracenej Řád. Mohli jsme si ho dovolit tisíckrát, kdybychom prostě použili nějaké ze Siriusových peněž!"

„Tvůj kmotr by se obracel v hrobě, kdybys na tohle použil scvrček z jeho peněz!"

„Nemá hrob," pocítil Harry potřebu podotknout.

11.08.2012 16:35:05
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one