aneb Trahit sua quemque voluptas.


„V žádném případě," řekla McGonagallová pevně. „Nedovolím vám dvěma vyrazit během školního dne do Londýna."

Bylo to dalšího rána, jasného a časného, před snídaní. Ron, Hermiona a Harry vytvořili jednoduchý plán; jít na ministerstvo, dát o sobě vědět Kingsleymu, aby získali víc než jednoduchou ‚návštěvnickou propustku', pak jít do čtvrtého podlaží na Odbor regulace a kontroly kouzelných tvorů, divizi bytostí. Tam budou mluvit s lidmi, prohledávat složky, zjišťovat, co se stalo se Snapem. Podle knih, které Hermiona přečetla, všichni otroci, kteří žili bez ohledu na dobu za posledních tisíc let v Británii, mají záznam. Pokud je jejich majitelé podle zákona zaregistrovali na ministerstvu. Snape tam určitě bude.

„Naší poslední hodinou jsou lektvary a na ty chodíme za školu, vzpomínáte si?" připomněl Harry McGonagallové. „A zeptali jsme se profesora Kratiknota, jestli můžeme vynechat lektvary a on řekl, že pokud si to dostudujeme, tak ‚ano'. Dnes je pouze přednáška."

Pokoušet se přemluvit svou vedoucí koleje o dovolení odejít ze školy během školního dne, bylo těžší, než si Harry myslel. Linie v obličeji McGonagallové byly napjaté - vypadalo to, že svádí boj sama se sebou, aby nevybouchla jen z té představy, že ji studenti žádají, aby mohli na celý den odejít. Ale Harry se z toho přece nechystá udělat pravidlo.

„Nicméně jste tu studenty. Neděláme…"

Ron do Harryho drkl. Harry věděl, co to znamená. Znamenalo to ‚jsi zlatý chlapec - mluvíš'.

„Podívejte, profesorko, nežádali bychom o to, ale je to velmi důležité. Půjdeme pouze na ministerstvo a zpět - vrátíme se před večerkou. Je to důležité." Skrze brýle se na McGonagallovou prosebně podíval. „Je to něco, co musím udělat. Není to jako loni, kdy jsme se ztratili. Naučil jsem se rozložení ministerstva nazpaměť."

McGonagallová si je dlouho prohlížela. Harry si dokázal představit, co jí běží hlavou. Pravděpodobně to bylo něco jako ‚chudák chlapec musel tolikerým projít. Jenom se pokouší pomoc chudákovi Severusovi…' a něco, co šlo ruku v ruce s ‚Potter musí mít každý rok nějaké dobrodružství'.

„Pane Weasley, nevidím důvod, proč byste měl jít s Potterem," řekla nakonec.

„Ehm, no…" zakoktal Ron. „Jsem jeho nohsled, víte? Hrdina nikdy nikam nechodí bez svého nohsleda. Je to něco jako… ochrana. Bodyguard. Jsem jeho bodyguard." Důležitě se vytáhl, což bylo sotva nezbytné, protože i tak byl mnohem vyšší a robustnější než Harry.

McGonagallová se obrátila na Harryho: „Je to nezbytné, Pottere? Jsem si jistá, že stačí ministrovi Pastorkovi poslat sovu a…"

Harry zavrtěl hlavou. „Bude to zahrnovat procházení složek a kladení různých otázek skupině lidí. Hermiona již celý plán připravila. Nechceme Kingsleyho vyrušovat od jeho práce nebo něčeho." Ve skutečnosti to mělo spíš spojitost s tím, že toho mohli víc dokázat bez Kingsleyho v cestě než s ním.

Ředitelka nevypadala přesvědčeně. „Pottere, proč to děláte?"

To byla otázka, kterou neočekával. „Nevím, co myslíte, profesorko."

„Proč jste tak odhodlaný Severusovi pomoci?" Oči za brýlemi se přimhouřily. „Neměla jsem dojem, že jste si byli velmi blízcí."

„My jsme… ehm… nebyli," připustil Harry. „Ale poslal mi dopis, kde mě žádá o pomoc. Říkal jsem vám o tom. Musím mu pomoci, profesorko. Já… Musím."

„Zvažoval jste možnost, že by ten dopis mohl být past?" zeptala se jízlivě. „Pokud by Severus měl něco takového zakódovat, udělal by to mnohem sofistikovaněji."

„S výjimkou…" řekl Harry pomalu, „s výjimkou, že by ten dopis byl pro mě. A všichni víme, co si o mně Snape myslí. Potřeboval to udělat jednoduše, abych si toho všiml." Nevšiml. Hermiona si toho všimla.

„Předpokládám, že teď nemá cenu připomínat vám nazývat ho ‚profesor Snape,' řekla unaveně a posadila se do křesla za stolem. Její oči prozrazovaly její věk. Vzhlédla k Harrymu. „Pottere, nedokáži popsat, co jsem viděla na té aukci, ale přísahám, že Severus už není tím mužem, jakého jsme znali. Je pryč."

„Pryč?" opakoval Harry nevýrazně. Co ta žena mohla myslet tím pryč? Věděli, že je pryč - věděli to měsíce! O to se Harry snaží - snaží se ho najít!

„Pottere, nebyl tam. Fyzicky, ano. Ale ne tady," zaklepala si na čelo. „Vypadalo to, že sotva vnímá své okolí, jako by si stěží pamatoval, kdo je, jako by se mě bál." Zavrtěla hlavou. „Nevím, co se mu stalo, jaké kletby na něj použili, ale v tuto chvíli by bylo ještě krutější, pokoušet se…"

„A co tady?" promluvil nakonec Ron a položil si ruku na hruď na místo srdce. „Dokonce i pokud se zbláznil, profesorko, se vší úctou, nemůžeme ho jen tak opustit. Potřebuje jemnou, láskyplnou péči, jak to ráda nazývá mamka. I pokud se nás bojí, přinejmenším bude v bezpečí. Nechat ho šíleného s lidmi, kteří kontrolují každý jeho pohyb… no tak, profesorko. Nemůžeme ho tam jen tak nechat. Co se stalo s nebelvírskou ctí? Loajalitou? Potřebuje pomoc, pokud můžeme, proč ne? Může to jenom pomoci."

Harry na Rona zíral s otevřenou pusou, aniž by věděl, jestli se ho zeptat, jestli je to  mnoholičný lektvar, nebo jestli ho má sevřít do žebra-lámajícího objetí. Nečekal, že by Ron kdy pronesl takovou řeč… a obzvlášť ne na Snapeovu obranu.

McGonagallová vypadala stejně překvapeně. Ale rychle se otřepala. „Víte, před několika týdny tu byl Lucius Malfoy."

Harry přimhouřil oči. „Co chtěl?"

„Vypadá to, že ví, že po Severusovi pátráme. Přišel a prosil mě, abychom se neobtěžovali, že Severus je pro něj jako mladší bratr, a že to nejlepší, co pro něj můžeme udělat, je nechat ho zemřít v míru. Že už si prožil dost bolesti."

„To zní jako něco, co by udělal Zmijozel," zamumlal Ron, ale Harry do něj žďuchl loktem, aby ho umlčel. Ve skutečně to dávalo smysl. Jestli někdo byl ve velkých fyzických bolestech, bylo by laskavější, nechat ho zemřít, než se ho pokoušet udržet při životě. Za některých okolností.

„Musím přiznat, že má pravdu." McGonagallová zavrtěla hlavou. „Téměř celý Řád to vzdal, samozřejmě s výjimkou vaší rodiny, pane Weasley. Vypadá to jenom správné…"

„Co, profesorko?" zeptal se Harry. „Nechat ho trpět? Protože jsem slyšel hodně o tom, že Snape je ve fyzické i psychické bolesti, ale nikdo se nezmiňoval o tom, že fyzicky umírá." Nezmínil se o sexuálním zneužívání, o kterém věděl - o tom ještě neřekl nikomu. Ne Hermioně, Ronovi, Ginny… nikomu. Jestli z toho Snapea nedokáže dostat, alespoň na něj budou mít lidé poslední vzpomínku… no, jak byl odveden z Velké síně, ale jako někdo, kdo se bránil, dokud ho neporazilo několik bystrozorů. Nepotřebovali v hlavách takový nedůstojný obraz.

Vzhlédla k Harrymu. Harry viděl, že hrozí, že se jí z očí vylijí slzy. „Zklamali jsme ho, Harry," řekla, užívaje poprvé jeho křestní jméno. „Zklamali."

Harry zavrtěl hlavou. „Nezklamali, dokud to nevzdáme, profesorko. A Nebelvíři se nevzdávají. Nikdy."


Harry cítil, jak jím projelo zachvění, když se blížili chodbou ke kanceláři Kingsleyho Pastorka. Nemohl si pomoci a nepřemýšlet o tom, co mu tyto chodby způsobily za necelých osm let, co věděl o kouzelnickém světě. Starostolec, pak Umbridgeová, pak Sirius… a to nemluvě o tom pekle, kterým prošel v loňském roce…

„Hej, kámo, to je v pořádku." Ronův hluboký hlas Harryho při chůzi tiše a nenápadně uklidňoval. Položil ruku Harrymu na rameno. „Jsme tu jenom, abychom navštívili Kingsleyho. Žádné hony za přízraky, žádní mrtví… jen Kingsley."

Harry se usmál a kývl. Doopravdy měl štěstí, že má tak starostlivé přítele. „Jo, vím," řekl. Odkašlal si a Ron spustil ruku. „Takže plán je jít nejdřív do Kingsleyho kanceláře a požádat ho o znaky, které nám umožní přístup na většinu míst v divizi bytostí."

„Dobře," odvětil Ron, když zahnuli za roh. „Pak půjdeme do toho patra a najdeme osobu, jejíž jméno nám Kingsley možná dá. Někoho, kdo by nám mohl pomoc najít to, co hledáme." Odmlčel se, když je míjela skupina jeptišek, která byla zřejmě ztracena. „Jediné, co potřebujeme vědět, je jméno Snapeova majitele, že Harry?"

Harry kývl a podíval se na kousek pergamenu, na kterém byly jasně napsané Hermioniny jednoduché instrukce. Neviděla důvod, proč by všichni měli jít na ministerstvo. Měla ten den důležitý test z aritmetiky. Ale přinutila je slíbit, že jí okamžitě pošlou sovu, kdyby se něco neobvyklého stalo, nebo kdyby zjistili něco důležitého, dokonce ještě předtím, než se přemístí zpět do Bradavic.

„Promiňte," stoupl si Ron za malého muže, který mu nedosahoval výš než k bokům. „Můžete mi říct, kde najdeme ministrovu kancelář?"

Malý muž otevřel ústa a vyšel z nich překvapivě hluboký hlas. „Seš přímo před ní, omezenče."

Ron zrudl a vykvikl „Díky!"

Harry položil ruku na Ronovo rameno. „Ehm… dobře. Takže jenom… zaklepeme?"

Zaklepali na velké dubové dveře, které se rozlétly. Odkryly jednoduchou místnost s béžovými zdmi, jednoduchým kobercem, se stolem uprostřed, který byl pokrytý dopisy a pergameny. Za stolem seděla mladá žena a zuřivě škrábala brkem.

„Omluvte mě," řekl Harry. „Ehm…" Myslel jsem, že je to Kingsleyho kancelář? Nervózně koukl po Ronovi. „Je tu ministr?"

„Je zaneprázdněný," štěkla na Harryho.

Někdo tu má problém s přístupem. Vyměnili si pohledy s Ronem, který pokrčil rameny. „No, můžete mu říct, že jsme se zastavili?"

Mávla rukou do vzduchu, jako by ji to nemohl zajímat míň.

Musíš něco říct! Cokoli! Musíme vidět Kingsleyho! „Jde o to, víte, že jsem jeho přítel a…"

„Vy a všichni další, troubové," řekla lehce. „Víte, kolik lidí tu každý den mám, co chtějí vidět ministra?"

Vypadalo to, že Ron už to není schopen snést. „Ale on je Harry Potter!"

Sekretářka se mu vysmála. „Jako bych to neslyšela každý druhý den…" vzhlédla, vypadaje, že se chce vrátit ke své práci, ale její pohled se zarazil. „U Merlinovy brady, to je!" zalapala po dechu a s doširoka otevřenýma očima se zvedla od stolu. „Ach, pane Pottere! Omluvte mé chování! Myslela jsem, že jste…"

„To je v pořádku, v pořádku," ujistil ji Harry. Štíhlá žena byla vysoká přinejmenším šest stop, což způsobovalo, že se nad Harrym tyčila o mnoho palců.

Žena si začala uhlazovat své černé vlasy a mrkat očima. „Pane Pottere, nemohu ani říct, jak moc jsem se vámi chtěla setkat.  Jste…"

„Máte něco v oku?" zeptal se Harry a natočil hlavu, aby jí lépe viděl na oči.

Ron ostře šťouchl Harryho do žeber, zatímco žena se falešně rozesmála. „Ach, jste vtipálek, pane Pottere. Můžete mi říkat, Melanie," usmála se široce.

Harry neohrabaně kývl. „Melanie. No… je ministr uvnitř?"

Její oslněný výraz zmizel a kývla. „Skrze ty dveře," řekla tiše a ukázala na dveře, které v její kanceláři před chvíli nebyly.

„Díky." Harry se váhavě usmál a s Ronem po boku se vydal ke dveřím. Melanie si dramaticky povzdechla, když šli ke dveřím.

„U Merlinovy brady, Harry, letí na tebe všechny holky!" ozval se Ron nadšeně, když za sebou zavřeli dveře. „Viděls ji? Doslova se mohla přerazit, aby se s tebou mohla setkat!"

„Vážně? Nevšiml jsem si," řekl Harry nepřítomně a rozhlížel se po prázdné kanceláři, kde je statný, černý člen Řádu. Kde je? Je tu jeho stůl, jeho židle… cedulka na stole s nápisem Kingsley Pastorek - ministr kouzel… kde je?

„A co bylo to: ‚Máte něco v oku'?" rozesmál se pobaveně Ron. „Harry, dělala na tebe oči! Aby sis jí všiml!"

„Co?" zeptal se Harry, když usoudil, že Kingsley možná odešel na časný oběd.

Ron zavrtěl hlavou. „Harry, jestli si chceš najít pořádnou přítelkyni, budeš muset dávat větší pozor."

„Hmm," bylo jediné, na co se Harry cítil. Byl si vědomý svého „problému s dívkami", ale sotva si teď mohl dovolit soustředit se na něj. Vždycky si může dát stranou nějaký „čas pro Harryho" na později. Teď je čas pomoci někomu jinému.

Vypadalo to, že se to děje často.

„Hej, ty myslíš, že nás ta kočka podfoukla?" zeptal se Ron, jako by si právě všiml, že tu Kingsley není. Zvedl těžítko a převrátil ho v rukou. „Možná to není Kingsleyho kancelář. Možná je to…"

„Ne, je to Kingsleyho kancelář," řekl Harry. „Musí to být. Možná…"

„No, Harry! Rone! Jaké překvapení," zaduněl za nimi Kingsleyho hlas.

Dva teenageři se otočili, aby se ocitli tváří v tvář ministrovi a členovi Řádu, který stál za nimi, před krbem a oprašoval si z hábitu saze. Přišel skrze letax.

„Omlouváme se, že jsme přišli bez ohlášení, Kingsley," řekl Harry rozpačitě. „Měli jsme trochu naspěch, abychom tě našli."

Kingsley přimhouřil oči. „Doopravdy? Co se děje?"

„Nic!" odpověděli Harry s Ronem unisono.

„Tak?" pozvedl Kingsley obočí, když si sedal za stůl.

„No, přinejmenším nic, co by vyžadovalo souboje a proklínání," ustoupil Harry a posadil se naproti. Ron vklouzl do druhého křesla. „Víš, včera jsme od Snapea dostali tenhle dopis."

„Je to tak?" Kingsley si položil ruce na stůl, jeho pozornost plně na Harrym.

Harry kývl. „No, já jsem ho dostal. A měl v sobě zvláštní kód, kterého si všimla Hermiona," rozhodl se nezmiňovat, že ten dopis byl „údajně" napsán panem Westonem.

„Zvláštní kód?" opakoval Kingsley.

„No, jo," promluvil Ron a vytáhl z hábitu kus pergamenu, který podal Kingsleymu. Byla to verze dopisu, který Hermiona přepsala na jiný kus pergamenu, a na který použila jednoduché kouzlo. „Vidíš? Všechny písmena, který jsou napsaný špatnou velikostí, nesou zprávu."

„'Omlovámes'?" prohlížel si Kingsley dopis a ústa mu neslyšně formovala slova, předtím než je vyslovil nahlas. „Co znamená ‚omlovámes'?"

Dobře. „Ehm, domysleli jsme si, že to znamená ‚omlouvám se'. Je to jen chyba," řekl Harry spěšně.

„'Pomozte, prosím. Omlouvám se'?" Podíval se na Harryho. „A tenhle dopis byl adresovaný tobě?"

Harry kývl. „Víš, já se Snapem se tak nějak navzájem nenávidíme. No, nenáviděli jsme se - může mě pořád nenávidět, ale já už k němu nenávist necítím. Ale tak nějak si myslím, že proto říká to ‚omlouvám se'. Protože je zoufalý, víš, a potřebuje moji pomoc."

„Na to přišla Ginny," zdůraznil Ron zbytečně.

Kingsley ho ignoroval. „Protože Severus by si jinak o pomoc neřekl."

No… ne," odpověděl Harry pomalu. „Chci říct, on není ten typ, víš?"

Kingsley si povzdechl. „Nevěřím, že ten dopis je od něj, Harry."

Zelené oči téměř vyskočily z lebky. „Co? Co tím myslíš? Je to jeho písmo! Musí to být od něj!"

Ministr kývl. „Ale ty jsi neviděl, co jsem viděl já, Harry. George Weasley mě nechal podívat se na svoje vzpomínky z noci před aukcí a z aukcí. Severus nebyl…"

„Já vím, vím. Nebyl tou samou osobou jako předtím," protočil oči.

„Pak vidíš nepravděpodobnost svého argumentu."

„Ne, nevidíme," zasáhl opět Ron. „To bylo před měsíci, a víme, že večer předtím měl jeden z těch lektvarů, co způsobí, že spíš jak mrtvej. Možná se teď dostal do bodu, kdy prosí o naši pomoc."

„Tak jak vysvětlíte ten dopis, co jsme dostali před několika týdny, kde nám říkal, že naši pomoc nepotřebuje?"

„Ehm… Weston mu řekl, ať to napíše?" nadhodil Harry.

„Severus má svou vlastní hlavu, Harry. Neudělal by něco, co by mu někdo řekl, kdyby mu to mělo ublížit. Kdyby ti někdo řekl skočit z útesu, udělal bys to?"

Harry se musel ušklíbnout. „Udělal? Já bych byl pravděpodobně ten, kdo by šel příkladem."

Ron si odfrkl, ale nevypadalo to, že Kingsley by v té poznámce viděl humor a pravdu. „Neříkám, že ten dopis nemůže být od Severuse, nebo od někoho, komu záleží na Severusově dobru, ale zajímá mě, proč je ten dopis adresován ze všech lidí právě tobě. Proč by ti pan Weston chtěl ublížit, když vezmeme v potaz, že nechal ten dopis napsat s tímhle kódem?"

Harry si pohrával s myšlenkou, že by Kingsleymu řekl, že Snape už Westonovi nepatří, ale zamítl to. To by určitě způsobilo problémy. Kingsley by Westonovi věřil víc než nějaké neznámé osobě.

„Nechtěl," odpověděl. „Zrovna včera jsem s ním měl dlouhý rozhovor. Ví, že Snape ten dopis napsal, ale o skryté zprávě nevěděl." Ve skutečnosti Harry nevěděl, jestli je to pravda, ale říct, že pan Weston o tom dopisu neví, by jistě nedopadlo dobře. Kingsley je přehnaně paranoidní.

„Ve skutečnosti, vše, co jsme s Harrym chtěli, bylo jít do čtvrtého patra a přečíst si Snapeovu složku. Podívat se, jestli si nevšimneme něčeho, čeho jsme si nevšimli předtím," řekl Ron.

„Pochybuji, že tam něco bude," řekl Kingsley. „Sám jsem ji prošel. Přísahám, že kdyby tam byly nějaké skuliny, ně…"

„Já jsem já," připomněl Harry Kingsleymu. „Vždycky najdu skuliny."


25.12.2012 12:18:02
yellow
1
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one