aneb Trahit sua quemque voluptas.

„Tohle je směšný," zamumlal Ron, když je bezpečnostní stráže skenovaly před oddělením bytostí. „Když si nevšimli žádných zbraní, když nás skenovali naposledy, nebo předtím, tak proč…"

„Zmlkni, Rone," zamumlal Harry, když jim dali propustku. „Nechceme, aby nás z něčeho podezírali," řekl Harry, když trhnutím otvíral dveře. „Víš, že bezpečnost je po tom všem s Voldemortem mnohem důležitější."

Ron se mu vysmál. „Dobře. A proč bysme prostě nemohli z kapsy vytáhnout chomáč bavlny a přeměnit ji na nůž, kdybysme chtěli někomu ublížit? Nebo použít smrtící kletbu?"

Harry pokrčil rameny. „Vyhrál jsi. Ale kdy dávalo ministerstvo smysl?"

„Tušé," řekl Ron. Chodba, kterou šli, oblast ministerstva kouzel vyhrazená pro oddělení regulace a kontroly kouzelných tvorů, divize bytostí, byla jednoduchá. Podlaha byla vykachlíčkovaná nahnědo a zdi měly bledou nemocničně zelenou barvu. Byly tam hnědé dveře, které pravděpodobně vedly do kanceláří, nebo hůř, do dalších chodeb.

Kouzelní tvorové… Harry zavrtěl hlavou. Nazývají lidi tvory. To je… odporné. Hermiona mu od druhého ročníku tisíckrát řekla, že otroci a domácí skřítci nejsou považováni za lidské bytosti, ale za věc, která má pocity, nebo zasloužené emoce, ale nikdy to pro něj nic neznamenalo, dokud se neudálo to se Snapem. Domácí skřítci jsou jedna věc - mají to v krvi, chtít sloužit svému pánovi. Bylo to pro ně druhou přirozeností, jako dýchání a magie pro kouzelníky. To ale neznamenalo, že nečestné jednání s nimi je správné, ale S.P.O.Ž.Ú.S. s tím mohl sotva něco udělat.

Ale otroci… to je něco zcela jiného. Byli viděni jako kouzelníci a otroci, jako plemeno, stejně jako byl Harry viděn jako kouzelník a člověk. A možná pro některé z nich je to v pořádku, dumal, zatímco mizeli chodbou, aniž by doopravdy věděli, kam jdou, protože Kingsley jim nikoho nedoporučil a neřekl jim, kam jít. Ti s kletbami, aby museli poslechnout pána na slovo, jako domácí skřítci… nejsou doopravdy lidé… nebo jsou? Harry nevěděl. Nezapamatoval si všechno, co mu Hermiona řekla. Ta kletba se ke Snapeovi nevztahovala, takže ji Harry pustil jedním uchem tam a druhým zpátky. V tom se za ty roky s Ronem stali velmi dobří.

„Proč se nezastavíme a někoho se nezeptáme?" zeptal se Harry a jeho hlas se rozléhal chodbou.

Ron zbledl. „Myslíš, že bysme měli? Zeptat se na směr, myslím."

Harry pokrčil rameny. „Proč ne?"

Jeho kamarád si odfrkl. „Protože by si mohli myslet, že jsme blbý?" Na Harryho zmatený pohled to rozvedl. „Muži se neptají na směr, Harry."

Jenom tápají, ztracení a vypadají… hloupě?" zavrtěl hlavou Harry. „Myslím, že jsem ten manuál ‚jak-se-chovat-jako-muž' minul. Tobě ho možná k sedmnáctinám doručili domů, ale já měl o těch svých příliš práce s Priori Incantum a s tím, že moji známí umírali, abych se po něm sháněl."

Ron zavrtěl hlavou a pousmál se. „Žádný manuál není, Harry. A neboj se Harry - vůbec nejsi zženštilý. Jen neznáš některý pravidla."

„Takže si nemyslíš, že této ženě bude vadit, když se jí zeptám?" Harry zvedl ruku, aby zaklepal na dveře. „Jistě pochopí můj nedostatek… vědomostí."

Vypadalo to, že Ron splynul se zdí. „Ach, pro Merlina, Harry. Ať se nedozví, že jsem tu, dobře? Bude si myslet, že se taky ptám na směr."

Harry se jenom zasmál. „Máš přítelkyni, Rone. Nemusíš si dělat starosti s děláním dojmu na jiné dívky." Přesto na svého nejlepšího přítele použil zastírací kouzlo, jen tak pro zábavu.

„Vstupte," zavolal zaneprázdněný hlas.

Harry pootevřel dveře a strčil dovnitř hlavu. „Dobrý den, slečno. Uvažoval jsem…"

„Počkejte. Jen chvilku." Osoba sedící u stolu zvedla hlavu od hromady složek. „Ach, dobrý den, pane Pottere. Jak vám mohu pomoci?" Žena se zvedla, potřásla si s Harrym rukou a několikrát se hluboce uklonila. Zachovala klidný hlas, přestože se k Harrymu chovala jako k spasiteli. Což, jak řekla Hermiona, technicky byl, přestože se tak necítil. Jak se měl spasitel cítit?

„Hledám informace o otrokovi," řekl Harry vážně. Odmlčel se, „lidském otrokovi." Pokračoval: „Ale… ale nejsem si jistý, kde hledat."

„Ach, samozřejmě!" prohlásila žena. „A jste majitelem toho otroka?"

Harry zavrtěl hlavou. „Ale doufám, že jím brzy budu. Je to… trochu komplikované." Pohrával si s odznakem připnutým na hrudi. „Kings… ministr Pastorek mi dal volný přístup do archivů." Nedokázal si pomoci, ale byl na sebe pyšný. Nebylo mnoho lidí, kteří dostali volný přístup do jakýchkoli archivů.

„No, v tom případě, budete chtít mluvit s Marcelem. „Ukázala zpět do chodby, odkud právě přišli." Asi tak o šest dveří zpět, nalevo. Jenom mu řekněte to, co jste řekl mně. Pravděpodobně se bude chtít letaxem spojit s ministrem nebo jeho sekretářkou, aby ověřil vaše povolení, a můžete jít." Podívala se na své nohy. „Pane Pottere, chci vám poděkovat. Můj… můj manžel byl zabit Vy-víte-kým, ale naše děti… naše dvě děti přežily. A to jenom díky vám!" Sevřela mu vděčně ruku.

Harry kývl a trochu při té chvále zrudl. „Děkuji vám, paní, ale ve skutečnosti byste měla poděkovat mé mamce. A Severusi Snapeovi. To oni udělali všechnu těžkou práci."


Accio složka Snape, Severus." Marcel, Asiat s šedivějícími vlasy líně namířil hůlkou na skříň. Šuplík označený ‚S' se trochu otevřel a vyklouzla z něj složka, za kterou se šuplík opět zavřel. Složka přistála v Marcelově ruce.

Marcel si Harryho a Rona pečlivě prohlížel. „Nevím, jestli bych vás měl nechat podívat se na něj."

„Ministr řekl, že můžeme," řekl Ron a přesunul váhu na levou nohu, snaže se, aby ji lépe zakryl hábitem, Zastírací kouzlo, i když to byla docela legrace, na té noze ještě zcela nevyprchalo.

„Toho jsem si dobře vědomý," řekl Marcel. „Ale víte, kolik času jsem řazením těchto spisů strávil?"

No, s použitím magie… maximálně tří minuty. „Ne pane, ale jsem si jist, že jste odvedl dobrou práci," řekl Harry a odhrnul si ofinu, pokoušeje se při tom vypadat nonšalantně. Nefungovalo to.

„Ano, pane Pottere, vím, kdo jste," štěkl muž. „A abych pravdu řekl, nezajímá mě to. Toto nejsou vaše složky, abyste je mohl procházet."

Ron s Harrym si vyměnili pohled. Jako nejlepší z nejlepších přátel, si občas dokázali vyměňovat zprávy i bez řeči. Tu, kterou si vyměnili, jasně říkala;

No, Harry, to nevyšlo. Vypadá, že tvému kouzlu nepodlehl.

Věděl jsem, že to nebude fungovat na všechny! Teď zmlkni a vymysli plán!

„Ehm… víte, toto je záležitost životního dluhu," řekl Harry, pokoušeje se ponořit do svých zmijozelských schopností, které v něm byly hluboce utopené. Hluboce utopené. Někdy byly tak hluboko, že je s výjimkou hadího jazyka, mohl klidně popřít. „Někomu dlužím životní dluh, a pokud nezískám informace, které potřebuji, nemůžu vyrovnat dluh a…"

„Je to dluh svázaný s neporušitelným slibem?" vyštěkl Marcel.

Harry s sebou trochu cukl, překvapený otázkou. „Uhm… ne, ne…"

„Pak přežijete," prohlásil Marcel chladně.

„On možná ne," prohlásil Ron, že se na něj Marcel s Harrym překvapeně podívali.

Nebelvír odvážně pokračoval. „Víte, existuje dlouhá historie životních dluhů mezi Potterovic rodinou a touto další… osobou." Ron si odkašlal. „Víte, ani já ten příběh neznám přesně, takže nevím, kdo zachránil koho jako první, ale mám dojem, že jednou Potter zachránil této osobě život, takže tato osoba mu dlužila životní dluh, chápete. A on to trochu přehnal, takže teď Harry má životní dluh vůči této osobě," pokrčil rameny Ron. „Tato osoba a Harry mají oba velmi silnou magii. Vím, že normální životní dluhy nezabíjejí, ale Harryho a Sn… této druhé osoby… no, řekněme, že Harrymu pomáhám, protože nechci být znám jako osoba, která se postavila do cesty životního dluhu, který nakonec zabil Harryho Pottera."

Byla to největší lež, jakou Harry kdy slyšel. Ale docela to pomohlo.

Marcel přimhouřil oči. „Uvědomujete si, že informace v této složce jsou vysoce důvěrné."

Harry kývl. „Podívejte, nechci vidět nic, co má co dočinění s něčím účtem u Gringottů nebo něčím takovým. Jenom chci vidět… chci jen katalogizační list otroka, doopravdy."

„Katalogizační list?"

„Jo, víte, kde žije, kdo ho vlastní, kolikrát byl prodán, jestli je stále naživu…" Harryho hlas se vytratil. „A tak dále."

Marcel otevřel složku a beze slova Harrymu podal pergamen. „Nepomačkejte ho," vyštěkl, když po něm Harry šáhl.


Jméno: Severus Tobias Snape

Datum narození: 9. ledna 1960

Datum zotročení: 2. srpna 1998 (Smrtijed)

Jazyky: angličtina, latina

Současný majitel: Christoffer König - Burgdorf, Německo (vlastněný pod jménem Severus Tobias Snape)

Minulí majitelé: Richard Weston, Christina Weston - Londýn, Anglie (vlastněný pod jménem Severus Tobias Snape)

                        Nigel Mering - Surrey, Anglie (vlastněný pod jménem Severus Tobias Mering

                        Ministerstvo kouzel, Británie

Identifikační číslo: 73682759378429031960


Na tom listu pergamenu bylo víc informací, než Harry čekal. Kdo věděl, že Snape mluví latinsky? Dostal ‚T' z jasnovidectví (přestože uspěl ve všech dalších předmětech)? Má italské předky? Že má hůlku s jádrem z dračí blány, kterou koupil 20. července 1971?

„Podívej, je zvěromág. Havran," ukázal svému příteli vzrušeně. Měl slabost pro všechno zvěromágské. Doufal, že se to někdy naučí, ale nikdy nenašel čas. Jeho otec byl jelen a jeho kmotr hrozivý pes. Jejich přítel, kterého Harry považoval za náhradního kmotra, byl vlkodlak, takže na sebe nebyl schopen vzít zvěromágskou podobu."

„A taky neregistrovaný," ukázal Ron na další místo na pergamenu. „Přinejmenším dokud z něj neudělali otroka? Myslíš, že se pokusil ulítnout?"

„Nevím," kousl se Harry do rtu. „Zajímalo by mě, jak ho chytili."

„Otroci nejsou lidé - mohou být přivoláni stejně jednoduše jako kousek pergamenu. Jmenovitě ten ve vaší ruce," řekl Marcel netrpělivě.

„Počkejte, už jsme téměř hotovi," zamračil se Ron. „Jeho současný obojek, vidíš? Jolt XR 3000. Co to je?"

„Nevím, jestli to chci vědět," řekl Harry stísněně. „Budu mu muset nějaký sehnat, že?"

„Pokud ho s nějakým neprodají, jo. To je zákon," odpověděl Ron s pokrčením ramen. „Myslíš, že bysme si něco z toho měli opsat?"

Harry kývl, z kapsy vytáhl volný kousek pergamenu, a když si z Marcelova stolu vypůjčil brk, s čímž Marcel podle vydaného zvuku nesouhlasil, začal psát. Co si opsal, bylo jednoduché: Christoffer König - Burgdorf, Německo.

„Děkuji vám, pane Marceli," řekl Harry a podal mu pergamen zpět. „Doopravdy si toho vážíme."

„Tohle je to, čemu dlužíte životní dluh?" zeptal se Marcel a listoval složkou ve svých rukách.

Harry kývl, necítil se moc dobře. „Jo, proč?"

Marcel pokrčil rameny. „Nepěkná věc, že?"

„Máte obrázek?" zeptal se Ron a jeho zrzavé obočí povylezlo vzhůru.

Harry přešel za Marcela a nahnul se mu přes rameno. Ve složce byla momentka Snapea. Měl na sobě své obvyklé černé oblečení, klečel na podlaze v pozici, kterou Harry rozpoznával jako jednu z jedné z mnoha knih, které prošel. V pozici úplného podrobení, se sklopenou hlavou, klečící na roztažených kolenou, ruce sevřené… jen z toho pohledu se Harrymu dělalo špatně.

Marcel fotografii zvedl a četl něco na její zadní straně. „Vyfoceno 2. září 1998. Ten den, kdy se stal otrokem, ne?"

Harry kývl. „Ano, ten den."

Marcel pokrčil rameny. „No, to je něco, z čehož vám můžu udělat kopii. To nemůže vadit. Chcete ji?" nabídl fotku Harrymu.

Osmnáctiletý mladík s vrtěním hlavy couvl. „Ehm, ne díky. Nechte si ji. Díky," řekl a vystřelil z Marcelovy kanceláře, protože měl pocit, že brzy vybouchne.

Harry Potter ve svém životě viděl již mnoho věcí. Mnoho krve, krveprolití, mnoho smrti. Prožil mnoho bolesti, jak fyzické, tak psychické, a věděl, co je to trpět. Snil o tom, že svého profesora uvidí v mnoha pozicích, třeba šest stop pod zemí nebo prosícího Albuse Brumbála o prominutí, že ho zavraždil… ale nikdy v životě se mu ani nesnilo, že uvidí Snapea tak bezbranného. Vidět tak hrdého muže, vzdát se tolika… Teď Harry rozuměl, proč Řád dělal takový humbuk kvůli Snapeově změněné osobnosti na aukci. Ale jako u správného Nebelvíra, to u něj jenom posílilo snahy toho muže nalézt.


Čas. Kontinuum zkušeností, ve kterém události plynuly z budoucnosti, skrze současnost a do minulosti. Časová lhůta považovaná za zdroj pod něčí kontrolou a dostatečná, aby bylo něčeho dosáhnuto…

Pro něj čas sotva existoval. Jediný čas, který pro něj existoval, bylo tehdy, když se schovával a pokoušel se spát, nebo když byl znásilňovaný a mučený. Nic jiného nebylo. Nic jiného neexistovalo. Jenom bolest. Žízeň - již před dlouho dobou zapomněl na hlad, protože jeho žaludek už nebyl jako by se měl obrátit, když nedostane jídlo. Byl jenom… Prázdný.

Bolest. Žízeň. Krev. Temnota. Bolest. Únava. Strach. Prázdnota. Bolest. Chlad. Pot. Slzy. Bolest.
25.12.2012 12:18:02
yellow
2
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
VAROVÁNÍ: Povídky na této stránce obsahují sexuální scény nepřístupné osobám mladším 18 let. V případě, že vám je méně než 18 let, opusťte prosím tyto stránky. Stejně učiňte, vadí-li vám párování muž/muž.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one